Článek
Někdy jsou chyby státních plánovačů natolik do očí bijící, že je třeba je pojmenovat a přivést do veřejné debaty. Česku po říjnových sněmovních volbách dominuje debata o státním rozpočtu a o receptech, jak státní deficity snížit, nebo alespoň nezvýšit v důsledku mnoha předvolebních slibů nastupující vlády hnutí ANO, Motoristů sobě a SPD.
Úvahu začnu dvěma čísly. V roce 2017 se na spotřební dani z tabáku a tabákových výrobků vybralo 54 miliard korun. O sedm let později, v roce 2023, stát vybral 53,2 miliard korun. Kouří se méně? Ano, ale počet kuřáků se podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) snížil z 25,2 % na 24,4 % české populace. Kouří Češi méně? Ano, z průměru 9,8 cigaret tento podíl klesl na 9,2 cigaret denně.
Kromě mírného poklesu kuřáků v české populaci a 7 % poklesu průměrné denní konzumace cigaret a tabákových výrobků ale nejvíce poklesly příjmy státní kasy. Cena jedné krabičky cigaret přitom opět podle Státního zdravotního ústavu vzrostla z 82 korun v roce 2017 na 144,2 korun v roce 2024, nárůst ceny tedy dosáhl 75 % a výběr spotřební daně, která činí 80 % z ceny jedné krabičky, nominálně dokonce o několik procent poklesl.
Správně by měl stát vybírat o 75 % více než v roce 2017 a od výsledku posléze odečíst adekvátní procento kuřáků a nižší spotřebu, čímž bychom se dostali na 93 miliard korun. Tolik by stát měl vybírat na dani z tabákových výrobků, ale téměř 41 miliard chybí - kde je zakopaný pes?
Případ ztracených 40 miliard. Stopy vedou do Polska
Při polemice nad ztracenými 40 miliardami, které by jinak získala česká státní kasa, nelze přejít ani zcela fascinující fakt. V roce 2017 totiž ceny tabákových výrobků v České republice a Polsku dosahovaly stejné úrovně, dokonce některé výrobky byly v České republice i levnější. V následujících letech ale došlo k raketovému růstu spotřební daně, která měla české kuřáky převychovat. Nestalo se tak a pokles o 0,8 % kuřáků v populaci toto dokládá. Jediným výsledkem této politiky je, že zhruba polovina republiky, která má tu a tam cestu do Polska, si tabák nakupuje tam.
A bohužel se to vyplatí. Cena jedné krabičky cigaret v Polsku dnes dosahuje zhruba 108 korun, zatímco v České republice je o 40 až 50 korun dražší. Při nákupu kartonu tak dojde k úspoře zhruba 450 korun a pokud je v rodině či blízkém okolí kupce kuřáků více, úspory jdou do tisícovek korun na měsíční bázi. Češi tak vesele kouří stále a pouze své peníze věnovali cizímu státnímu rozpočtu a Poláci postupem let získali desítky, možná i nižší stovky miliard korun. Za takovou částku by se daly stavět dálnice v České republice celý jeden rok nebo by příspěvek kuřáků do státní kasy vyrovnal deficitní hospodaření českých zdravotních pojišťoven a peníze se tak vrátily do tuzemského, nikoli polského zdravotnictví.
A co mne v roli pomyslného detektiva k této úvaze o ztracených miliardách v Polsku vede? Stačí si otevřít veřejně dostupná data Polského statistického úřadu a řešení záhady je na světě. V roce 2017 vybrali Poláci na spotřební dani z tabákových výrobků 18,6 miliard polských zlotých. O sedm let později se výběr navýšil na 31,6 miliard zlotých, tedy vzrostl o 80 %. Cena tabákových výrobků v Polsku přitom vzrostla o pouhých 5 % a počet polských kuřáků se snížil o 2 %, tudíž růst částky nelze vnímat jinak, než jako peníze Čechů a Němců, které se o razantní navýšení polského výběru daní postaraly.
Jenže spotřební daň není jediným zdrojem peněz pro státní kasu, když přemýšlíme o nákupu tabákových výrobků. Je také nutné započíst ušlé DPH a znovu jde o nížší desítky miliard korun. Výrobci a dovozci tabákových výrobků totiž spotřební daň zaplatí ještě před uvedením produktů na volný trh, tam ale prodávají bez daně, tudíž DPH zaplatí až zákazník na výstupu, který produkt zakoupí. Tím, že se zákazníci vydávají pro tabákové výrobky do Polska, přichází Česká republika kromě spotřební daně také o 21 % na výstupu ve formě DPH, kterou nikdo neuhradí. To jsou další miliardy, v tomto případě jde o zhruba 14 až 16 miliard korun ročně.
Aby toho ale nebylo málo, je nutné do rovnice zahrnout i další aspekt - kupce z Rakouska, kteří české pokladně přispívali v minulosti a dnes jejich peníze rovněž chybí. Cena tabákových výrobků se totiž v České republice a Rakousku téměř neliší, Rakušané platí v průměru 5,9 eur za 20 cigaret a Češi zmíněných 144,2 korun - rozdíl několika korun kupce z Rakouska nemotivuje nakupovat v Česku, kde by své peníze svěřili naší státní kase.
Kouření je špatné? Ano, ale pro stát nesmírně výnosné
Jistě se najdou lidé, kteří propad výnosů české státní kasy suše okomentuje konstatováním - kouření je špatné, máte přestat kouřit. To je jistě dobrá rada pro občany, ale špatná rada pro stát a situaci státní kasy. Pokles kuřáků o necelé procento a propad příjmů ze spotřební daně v nominální hodnotě 75 % totiž znamená jediné. Češi kouřit nepřestávají, stát vybírá o desítky miliard méně a stále, což je nejdůležitější, nese náklady ve formě léčby tuzemských kuřáků. Současný stav je tak negativní pro všechny zúčastněné, stát tratí, občané se přitom vyšší přitom přizpůsobili a své peníze věnují rozpočtu cizího státu, v tomto případě Polska. Rakušané pak český rozpočet dříve dotovali, dnes k tomu ale nemají sebemenší důvod.
A řešení? To je jednoduché - snížit spotřební daň z tabáku adekvátně té polské, respektive lze daň udržet několik procentních bodů nad její úrovni v Polsku. Lafferova křivka je ve věci daňového zatížení neúprosná a stát svou vlastní chybou tratí desítky miliard ročně, nezískává při tom však vůbec nic a politici docílili svými opatřeními prokazatelně pouze marginálního snížení procenta kuřáků v populace za nevídaných nákladů. Existují pouze dvě varianty budoucího vývoje - buď si politici tento do očí bijící rozpor mezi počtem kuřáků a výběrem daně uvědomí, daně sníží a budou postupovat ve shodě s polskými partnery, nebo bude česká státní kasa tratit desítky miliard ročně, což si v dnešní době rozhodně nemůžeme dovolit.
Je ale s podivem, že si celých osm let neúprosného poklesu výnosů ze spotřební daně nikdo nevšiml, mohlo stát mnoho nových dálnic, železnic, nemocnic nebo univerzit.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
