Článek
V Číně podle deníku The Economic Times a dalších, zejména indických zdrojů IndiaTV News a Zee News India, probíhá tichý mocenský převrat spočívající v armádním puči loajalistů současného prezidenta Si Ťin-pchinga a nahrazení těchto straníků reformisty pod vedením generála Čanga Jou-siho. Zprávy doprovází komentáře osob obeznámených s události zejména z prostředí čínské politiky a zpravodajských služeb.
Prezident Si se již delší dobu neobjevil na veřejnosti a zdroji podložené teorie o tichém převratu podporuje i absence prezidentova pravidelného denního vhledu v čínském tisku a jeho neúčast na klíčových zahraničně-politických událostech, zejména na nadcházejícím summitu skupiny BRICS. Prezident Číny dosud osobně neodůvodnil svou neúčast a čínští diplomaté uvedli, že první muž Číny summit vynechá kvůli nabitému programu. Si Ťin-pching ale již od konce května na veřejné události nebyl a tak jde o další důvod k pochybnostem a odůvodnění úředníků není dostatečně uvěřitelné.
Kdo podle výše zmíněných médií organizuje čínský převrat a co lze od armády Čínské lidové republiky očekávat?
Převrat má organizovat princ čínské armády Čang Jou-si
Pro pochopení Číny a tamní politiky je třeba vnímat generační až téměř feudální rody kariérních politiků a armádních velitelů pocházejících z rodin účastníků čínské občanské války a komunistické revoluce. V Číně pro takovéto potomky vážených komunistických důstojníků existuje dokonce i pojmenování - princátko. Takto jsou nazýváni ti, kteří pocházejí z generací lídrů komunistické revoluce a nejbližších spolupracovníků Mao Ce-tunga nebo jeho nejbližších.
Jedním z těchto princátek je i Si Ťin-pching, jehož otec byl spolupracovníkem Mao Ce-tunga, ale následně byl během Kulturní revoluce zapuzen a uvrhnut do žaláře, jen aby se následně vrátil a očištěný pracoval na rozvoji čínské hospodářské politiky. Si Ťin-pching si jako princátko vytrpěl své a během období let 1968-1978 byl terčem posměchu a jako ostrakizovaný chlapec neustále obhajoval oddanost myšlenkám lídra komunistické revoluce Maa.
Dnešní prezident Číny ale není tradiční komunistický funkcionář oddaný straně, ale v uplynulých letech začal na čínské poměry až příliš budovat kult osobnosti. Doba Mao Ce-tunga není pro Číňany vzdálená a dodnes mnozí pamatují na zvěrstva a bezpráví období Velkého skoku nebo právě Kulturní revoluce a násilí vyvolané Maovou výzvou k zbortění Velkých čtyř. Dnes má rozpínající se vliv Si Ťin-pchinga v Číně podle médií neutralizovat jiné princátko, generál Čang Jou-si, vlivný místopředseda Centrální vojenské komise Číny.
Generál Čang Jou-si a Si Ťin-pching reprezentují v čínské politice dvě odlišné frakce. Prezidentovi podporovatelé jsou známi jako Fu-ťienská klika a generál reprezentuje takzvanou Vietnamskou skupinu.
V uplynulých týdnech zmizeli přední podporovatelé prezidenta Si Ťin-pchinga, například generál He Weidong a admirál Miao Hua. Oba jsou považováni za prezidentovy muže v Čínské lidové armádě a klíčové funkcionáře prosazující jeho vliv.
O co jde frakcím, které spolu na čínském poli soupeří?
Dva potomci předních osobností režimu Mao Ce-tunga by měli mít podobné vnímaní dnešního světa a zahraničně politické strategie dnešní Číny. Ve skutečnosti jde ale o protichůdné zájmy, kdy Fu-ťienská klika tlačí expanzivní roli Číny a zastává názor, že by se druhá největší světová ekonomika měla více prosazovat na geopolitické scéně, zatímco Vietnamská skupina generála Čanga se orientuje více na lokální politiku vůči Indii, Vietnamu a Rusku, než aby prosazovala geopolitickou dominanci Číny v konfrontaci se Spojenými státy a dalšími mocnostmi.
Není rano hodnotit, která ze skupin zastává příznivější postoje vůči Západu, protože ani jeden ze zmíněných funkcionářů čínského režimu není tradičním prozápadním politikem. I tak se ale postoje generála Čanga a prezidenta Siho liší v klíčových otázkách zahraničně-politické orientace. Čínský prezident zvolil konfrontační až proválečnou rétoriku v otázce Taiwanu i střetu globálního Jihu se Západem, kde lze jasně pozorovat čínské zájmy v otázce Ukrajiny a podpory Ruska. Generál Čang zaujímá více pragmatické postoje a ačkoli ani on není proti podporování Ruska v jeho tažení na Ukrajině, neshoduje se s prezidentem zejména v otázce politické indoktrinace armády a usiluje o profesionální kontrolu nad vojenskými rozhodnutími. Spory generála Čanga a prezidenta Siho tak lze více izolovat na samotnou čínskou armádu než na zahraniční politiku a generálova Vietnamská skupina prosazuje apolitické řízení armády a apolitická rozhodnutí v oblasti potenciálních vojenských zásahů. Generál Čang získal mezi funkcionáři a generály vliv zejména po prezidentových armádních čistkách, kdy přišli o život přední generálové Čínské lidové armády Li Šang-fu, Wej Feng-če a Li Ju-čao.
Prezident Si Ťin-pching popravil během dvou let ministra obrany, jeho nástupce a vrchního velitele raketového vojska. Takové čistky nesly armádní špičky nelibě a dnešní zvěsti o puči mohou být i odplatou za tyto brutální a nečekané kroky prezidentovy skupiny podprovatelů.
Pokud puč uspěje, očekávejme mírně pozitivní změny
Jak již zmiňuji v textu výše, nelze vnímat jakoukoli ze zúčastněných stran jako tu dobrou. Pro Evropu a potažmo USA by ale dominance čínské armády a generála Čanga byla důvodem pro mírný optimismus. Čínská lidová armáda si je vědoma své zranitelnosti ve střetu se západními technologiemi a prezident Si zvolil výrazně konfrontační politiku i v reakci na ukrajinský konflikt. Někteří čelní představitelé spříznění s generálem Čangem vnímají prezidenta jako příliš despotickou a silnou figuru. Po zkušenostech s Mao Ce-tungem existuje početný okruh předních osobností režimu, kteří by rádi viděli návrat k decentalizované Komunistické straně Číny.
Ve vztahu k Západu lze od generála Čanga očekávat pragmatickou politiku a novodobý čínský izolacionismus. Druhá největší ekonomika světa má své sociální a zejména demografické problémy, které je třeba řešit a Číňané si uvědomují rizika spojená s rozpoutáním globálního konfliktu. Nelze tak domnělé pučisty vnímat jako příliš prozápadně orientované, nedejbože Západu nakloněné politiky. Jde o stejné aparátčíky komunistického režimu s jediným rozdílem v upřednostnění čínských problémů před těmi zahraničně-politickými, což ale Evropě zaměstnané ruskou agresí zcela vyhovuje. Pokud by se zvěsti o puči v Číně ukázaly jako pravdivé a generál Čang Jou-si by uspěl, Čína se opět zaměří více sama na sebe a na úkor zahraniční politiky bude více pozornosti věnovat svým vlastním záležitostem.
Generál Čang Jou-si je ale odkojen stejnou doktrínou a ideologií jako Si Ťin-pching. I v případě úspěchu pučistů by tak Čína zůstala stejně nevyzpytatelným a nebezpečným obchodním partnerem.
