Článek
Mezi Donaldem Trumpem a Ronaldem Reaganem je více podobností, než se na první pohled zdá. Oba sdíleli slogan „Make America Great Again“ a čelili nejen drogovým kartelům v Jižní a Střední Americe, ale také hrozbám na Blízkém východě a přímo se angažoval také proti Ruské federaci, respektive tehdejšímu Sovětskému svazu v Afghánistánu.
Dnešní šéf Bílého domu, Donald Trump, si rád bere Ronalda Reagana jako vzor a odůvodňuje Reaganovými přístupy své vize na domácí i zahraniční politické scéně. Ačkoliv si mnoho lidí Reagana příliš idealizuje, ani on nebyl bez chyby. Jmenovat lze invazi do Grenady, tajné vyzbrojování povstalců v Nikaragui, dodávky zbraní mudžahedínům v Afghánistánu, z nichž vzešel dnešní Tálibán a část al-Káidy, ale Reagan schválil i invazi Panamy a přímo se vojensky angažoval v Peru, Bolívii a Kolumbii, kde jednotky americké armády ničily infrastrukturu drogových kartelů.
Na domácí scéně lze také vidět jistou podobnost mezi kroky Donalda Trumpa a Ronalda Reagana. Oba státníci masivně deregulovali, čímž nejen povzbudili ekonomický růst, ale také rapidně navýšili deficit rozpočtů federální vlády. Reaganův růst ale přetrval od jeho odchodu až do památných let 2000 až 2001, zatímco Trumpovy výsledky bude třeba teprve vyhodnotit. V otázce migrace se ale současný prezident USA od svého vzoru liší. Reagan legalizoval 3 miliony do té doby neregistrovaných migrantů převážně kubánského a mexického původu, kteří neměli v USA legální statut a pracovali na černo, čímž vzbudil pohoršení, ale také narovnal dlouhodobě závadný stav právního postavení uprchlíků. Ronald Reagan je v USA vnímán jako skutečný státník, který povznesl zemi na mezinárodní scéně a porazil Sovětský svaz tím, že jej uzbrojil a skrze ekonomické slabiny a vyčerpávající válku v Afghánistánu dostal největšího rivala na kolena.
Tento úvod píšu proto, že ani Reagan nebyl dokonalý a navzdory svému obrazu v USA i ve světě udělal mnoho chyb a schválil četné kontroverzní operace, například výše uvedenou invazi do Panamy či Grenady a za jeho vlády USA sestřelily i civilní letoun íránských aerolinek s 290 pasažéry na palubě a uvést lze další excesy v zemích Jižní Ameriky. Reagan je dnes historicky pozitivní postavou nikoli kvůli tomu, co udělal, ale právě díky tomu, co nikdy neudělal. Neohnul hřbet před Sovětským svazem a nepřáteli Spojených států, zatímco na mezinárodní scéně vždy na úkor komunismu a autoritářství prosazoval demokracii, za což by mu zřejmě s odstupem 35 let většina Evropanů, ale i Jihoameričanů nebo Pákistánců poděkovala.
Rusové tvoří politiku Bílého domu? Nepřijatelné, Trump si kope vlastní politický hrob
Za časů Ronalda Reagana se až fanaticky neustupovalo komunistům, diktátorům a autoritářům, ať už v Íránu, Iráku nebo v Nikaragui, Afghánistánu nebo Panamě. A protivníci Spojených států, jak mají ve zvyku i dnes, vyhrožovali odvetou a přímou vojenskou konfrontací.
Tři citace špiček Sovětského svazu níže dokládají, že dnešní konflikt na Ukrajině není tolik odlišný od války v Afghánistánu, kde taktéž mezi oběma velmocemi docházelo k četným střetům. Zdroje k níže uvedeným citacím lze nalézt v oficiálním archivu Ronald Reagan Library and Museum.
Jakýkoli zásah zvenčí do situace v Afghánistánu bude zohledněn jako nepřátelský akt.
Další eskalace v Afghánistánu ze strany Spojených států může vést k přímé vojenské konfrontaci SSSR a USA.
Pokud chcete (pozn. USA) válku kvůli Afghánistánu, dostanete jí.
Sověti hrozili, Američané si stáli za svým. Je nutné podotknout, že Sovětský svaz byl v roce 1985 násobně větší ekonomikou než dnes. Sovětský svaz tehdy dosahoval ročního ekonomického výkonu ve výši 2,4 bilionu dolarů a HDP Spojených států činilo 4,3 biliony dolarů, což není ani dvojnásobek. V dnešním světě jsou Spojené státy patnáctkrát větší ekonomikou než Ruská federace a HDP Putinova režimu je paradoxně nižší než za dob SSSR i v dnešní měně a při započtení inflace. Co bylo dál, to už je historie. Sovětský svaz se v roce 1988 z Afghánistánu stáhl a vyčerpávající válka režim položila na kolena. Do toho přišly první známky nespokojenosti z Polska, Maďarska a západního cípu Východního bloku, které postupně i díky neschopnosti oslabených Sovětů reagovat vedly k pádu Berlínské zdi a rozpadu kdysi mocné říše Svazu sovětských socialistických republik.
Slabost se v USA neodpouští
Za tuto neústupnost dnes Reagana historikové velebí a Rusové proklínají. Pokud by došlo k ústupkům agresorovi a prezident Spojených států by se vylekal z výhrůžek Sovětů, mohl být dnes svět zcela odlišný a kdo ví, možná by Česká republika stále zůstávala ve sféře vlivu Kremlu, který by si díky Reaganově slabosti vydobyl ústupky.
Tehdy bylo zcela nepředstavitelné, že by Bílý dům Sovětům ustoupil, natož aby si od funkcionářů z Kremlu nechal určovat tvorbu své zahraniční politiky. V tomto ohledu je Donald Trump v otázce míru na Ukrajině karikaturou amerického státníka a zákonodárci, včetně republikánu, na tuto skutečnost již dlouhodobě upozorňují. Lze si jen domýšlet, co si ve skutečnosti o Trumpových plánech a ústupcích Ruské federaci myslí generálové, zejména pak ti, kteří dobu Ronalda Reagana zažili a dnes působí v nejvyšších pozicích ozbrojených sil Spojených států. Republikánský senátor Don Bacon, veterán ozbrojených sil USA, dokonce zvažuje kvůli ponížení Spojených států Trumpovým plánem pro Ukrajinu rezignaci z pozice zákonodárce.
Ve Spojených státech mají občané jinou a od Evropanů odlišnou mentalitu. Můžete z pozice prezidenta dělat chyby, to vám Američané odpustí za podmínky, že jste byli alespoň odvážní. Mohou se také objevit aféry, například poměr se stážistkou v případě Billa Clintona, ale pokud je ekonomika v pořádku, akciový trh roste a renomé USA ve světě zůstává neporušené, Američané to také odpustí. Jednu věc si ale politici ve Spojených státech dovolit nesmí - slabost vůči protivníkům je považována za zbabělství a silně nacionalistická i militarizovaná společnost USA tuto vlastnost zcela odmítá, zvlášť u politiků.
Pokud se potvrdí, že Rusové skutečně diktovali Stevenu Witkoffovi podmínky pro uzavření míru na Ukrajině a vyjednavač USA namísto prosazování pozice USA ladil, jak ruský plán co nejlépe prodat prezidentu Trumpovi, který jej následně přijal a tlačil jeho bezpodmínečné schválení ukrajinskými protějšky, jde o definici zbabělství v plné nahotě. Donaldu Trumpovi by Američané mohli odpustit teatrální megalomanství nebo přihrávání kšeftů přátelům, ale nikdy mu neodpustí strach a ponížení Spojených států. I proto došlo k obratu a prezident, který dříve vyhrožoval Ukrajině ultimátem, dnes otočil a připustil změny. Ani tato otočka ale Donaldu Trumpovi nepomůže a narůstající počty kritiků Trumpa z republikánských řad i armády dokládají, že si prezident svým appeasmentem vůči Ruské federaci kope politický hrob.
A není divu. Pokud by dnešní vývoj jednání mezi Spojenými státy a Ruskou federací pozoroval Ronald Reagan, raději by se vrátil do poklidného odpočinku v hrobě, než aby sledoval ponížení a úpadek síly USA, které si nechávají od Rusů diktovat svou zahraniční politiku a prosazují jejich zájmy.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
