Článek
Za oponou oficiální pekingské propagandy nachází se jiná Čína, ve které žije asi 70% obyvatel orientální pseudokomunistické říše!
U většiny článků - opěvujících technický rozvoj a pokrok v Číně, resp. strašících nás tím jak nás rychle se rozvíjející Čína převálcuje - mám dojem, že autoři jednak v Číně nikdy nebyli, jednak jejich naivní a zkreslené závěry jsou postaveny jen na povrchních a jednostranných informacích ačkoliv budí zdání fundovaného a objektivního stanoviska.
(Většina z těchto mudrlantů ostatně ani netuší, že existují de facto „4 ČÍNY“, které mají 4 odlišné peněžní jednotky / měny [čínský jüan, macauská pataca, hongkonský dolar a tchajwanský dolar - které nejsou víceméně vzájemně směnitelné a platí jen v příslušných čínských teritoriích!] a vydávají vlastní poštovní známky atd …)
Sám se rovněž nepovažuji za odborníka na Čínu a už vůbec ne na čínskou ekonomiku, ale přeci jen jsem - na rozdíl od většiny zmiňovaných autorů - aspoň najezdil v letech 2009-2016 pěkných pár tisíc kilometrů po Číně:
Moje cesty Čínou
… a hlavně jsem se tam žil mezi běžnou populací a setkal a mluvil s množstvím místních lidí z nejrozličnějších sociálních skupin: s podnikateli i dělníky, učiteli i studenty, vědeckými pracovníky i umělci, lékaři i mistry bojových umění, s milionáři i nezaměstnanými, s křesťany, taoisty i buddhistickými mnichy … mezi mé přátele patří bývalý důstojník speciálních jednotek, děkan university, ctihodný taoistický kněz i mladá policajtka. (Kromě toho se o asijskou kulturu, historii a politiku zajímám nějaký ten rok).
s tibetskými poutníky
čínská střední třída
Moje názory se tudíž opírají o dosti rozsáhlé a různorodé poznatky a informace. Ze všech mi vyplývá obraz zcela odlišný od většiny publicistických článků a rádobyodborných analýz vznikajících někde u zeleného stolu.
Technický pokrok v ČLR je nepopiratelným faktem, nutno však podotknout, že to je pouze jedna strana mince (ta nejviditelnější, nejoblíbenější a tudíž nejfrekventovanější), která není totožná s reálnou charakteristikou Číny. Zatímco totiž Peking , Šanghaj, Hongkong a řada dalších velkoměst (přesněji jejich centra!) se stávají k nerozeznání podobnými světovým metropolím (od skleněných mrakodrapů, přes fast-foody a luxusní autosalony po butiky světových značek, bující síť prostitutek a životní styl i odívání mládeže), tyto trendy se vesměs netýkají nejen vnitrozemí a venkova pak obecně, ale ani předměstí velkoměst.
čínský venkov
Když jsem před pár léty např. projížděl centrálními provinciemi a viděl život místních rolníků, vzpomněl jsem si jednak na zrovna momentálně probíhající vládní kampaně o dobývání kosmu, jednak na někdejší komunistické propagandistické filmy zobrazující kolektivizaci čínského venkova, kde desítky kombajnu a traktorů obdělávají širé lány. Přestože od vzniku oněch záběrů uplynulo snad 50 let, např. v celé provincii Šan-si (Shanxi) jsem viděl na polích 1 (slovy jeden) traktor! Všude obdělávali rolníci pole v lepším případě za pomoci koní a soumarů, v horším případě měli zapřaženou ženu a děti.
Abyste však viděli rozdíl mezi Čínou oficiálně prezentovanou (vládou i cestovkami) a tou odvrácenou , nemusíte v podstatě ani vytáhnout paty z Pekingu, stačí, máte-li zájem tu druhou Čínu vidět - což většina zahraničních turistů, obchodníků, politiků a žurnalistů ani nemá … a pak se podílejí na šíření mystifikací a nesmyslů.
Já osobně mám např. v Pekingu 2 přátele žijící v diametrálně odlišném světě: 1. je mladý milionář obývající se ženou byt o rozloze 350 m ve Fénix City, stráženém soukromou bezpečnostní službou; 2. je inženýr-elektrotechnik, čínský křesťan, jenž bydlí s rodinou v nuzném bytě na předměstí v domě jako vystřiženém z reportáže o mosteckém Chánově či košickém Luníku, kde potmě zakopáváte na schodech o slepice a nesmíte se dotknout zábradlí, které nikdo neumyl od chvíle co dům před desítkami let postavili.
I toto je Peking
Čínský panelák
Problém je, že kdekdo – poté co proběhl náměstí Tiananmen, Zakázané město a vyšplhal na Velkou zeď – se považuje za kompetentního znalce Číny a málokdo stojí o to poznat realitu. Samozřejmě, že v centru Pekingu, kde hlídkuje snad každých 50 metrů policajt, nenarazíte na hordy žebráků (jako třeba v muslimské čtvrti a na předměstích)
a proslulé hutongy (spleť křivolakých uliček a domků splácaných od oka z kdečeho - jako jihoafrické slumy) se úřady snaží co nejrychleji odstranit z očí turistů (kteří ani netuší, že ony buldozery planýrované ruiny jsou pozůstatky obydlí ubožáků, jež odtud vyhnali bez nároku na náhradní ubytování a odškodnění, jak bývá zvykem v naše zatracovaném kapitalismu). Ale i tak je běžnou realitou čínských měst kontrast mezi skleněnými mrakodrapy a chatrčemi a rozpadávajícími se činžáky okolo.
čínská večerka
typický pouliční bufet
čínský antikvariát
Pekingské kontrasty
Je mi záhadou, jak je možné, že se naivní ekonomové rozplývají nad tzv. Čínským zázrakem a většina čtenářů je bere vážně!? Vždyť každý trochu lépe informovaný člověk, natož „odborník na asijskou ekonomiku“ si musí uvědomovat, že
Čína je obr na hliněných nohou (jak si dovoluji zřejmě výstižně parafrázovat),
navíc obr, jenž má u každé nohy jednu časovanou bombu!
Těmito „časovanými bombami“, které absolutně zpochybňují či relativizují všechny krátkozraké prognózy a diagnózy, jsou:
1) VŠUDYPŘÍTOMNÁ KORUPCE A BYROKRATICKÝ SYSTÉM, jež znemožňují efektivní řízení ekonomiky, uplatňování vědecko-technických poznatků a de facto představují jakési rakovinné bujení uvnitř mocenského / administrativního aparátu
I díky vlastní byrokracii nás Čína ještě nepřeválcovala (např. jen výměna 50 € bankovky v bance trvá cca 20-30 minut a na transakci se podílí min. 2 pracovníci; v sobotu v bankách vyměňují jen USD, ne €! Nemluvě o šílených procedurách při zřizování obchodních poboček, vývozu, vědecko-technické spolupráci, komunikaci s vládními úřady atd. … )
2) DOUTNAJÍCÍ SPOLEČENSKÉ NAPĚTÍ PRAMENÍCÍ ZE SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI, projevující se již dnes častými nepokoji a revoltami (zatím lokálního či regionálního charakteru), podněcované prohlubující se nespravedlností, bezohledností a mafiánskými praktikami vládnoucí garnitury, stejně jako propastnými rozdíly majetkovými. Stejně rychle jako až pohádkově bohatnou rodiny a přátelé mocenské kliky, upadají do nepředstavitelné bídy snad stamiliony čínských obyvatel, kteří nemají ani tušení co to je sociální a zdravotní pojištění, podpora v nezaměstnanosti anebo příbytek v osobním vlastnictví. Prohlubují se i rozdíly mezi obyvateli jednotlivých regionů, propastný rozdíl je např. i mezi životní úrovní průměrného Číňana z východního pobřeží a běžného obyvatele centrální Číny nebo Sin-ťiangu. Čína v současnosti údajně zažívá pět set protestů denně, což představuje 180 000 demonstrací a společenských konfliktů za rok.
viz např. http://www.velkaepocha.sk/V-Cine-dochazi-k-peti-stum-protestum-denne-varuje-stranicky-expert.html ;
čínské kontrasty
čínské kontrasty: pouliční noclehárna gastarbeitrů
čínské kontrasty
Kuchyně „lidové“ restaurace
Pouliční obuvník
Vládní propaganda do každé chatrče
Zákulisí čínského zázraku v obrazech / Fotky z mých cest po Číně, kterou neukazují turistické prospekty:
Právě pocit beznaděje a nemožnosti dovolat se práva u úřadů je - vedle obecně rozšířeného materialistického nihilismu - i jedním z hlavních podnětů náboženského revivalu, včetně masového nárůstu členů hnutí Falun Gong, a to navzdory cenzuře, persekuci a drastickým opatřením proti těmto věřícím. Hnutí bylo původně - hlavně pro údajné účinky praxe Falun Gong / Dafa na zdraví - doporučováno i vládními organizacemi. Jeho podporovatelé byli příslušníci armády, policie a některých vědeckých institucí a čínská televize o něm přinesla několik pořadů. Počátkem konfrontace byl oficiálně inspirovaný novinový článek kritizující přehnané nároky jeho léčebných praktik. Zástup jeho následovníků se shromáždil k protestu před redakcí časopisu, byl však rozehnán policií, podle komunistických zvyklostí s jistou dávkou brutality. Nato se 25. dubna 1999 shromáždilo před sídlem představitelů vlády v Pekingu na deset tisíc následovníků v tichém protestu vsedě v meditativních pozicích. Demonstrace nasvědčovala tomu, že hnutí má účinnou vnitřní organizaci s vedoucími kádry ve městech i na venkově. Jde tedy o ideologickou a snad i politickou hrozbu monopolnímu postavení komunistické strany. Hnutí Falun Dafa bylo poté prohlášeno za zlovolný kult a zakázáno. Množství čelných představitelů bylo uvězněno a pronásledování pokračuje. Počet příznivců Falun Gongu se i tak nadále zvyšoval, v r. 2000 vláda odhadovala počet stoupenců hnutí na 70 milionů.(Přitom v té době byl počet členů komunistické strany jen 60 milionů!) Hnutí nebylo těmito drastickými zásahy potlačeno, ale pouze zahnáno do podzemí, neboť zprávy o dalších zatčeních a krutostech se strany státu pokračují. Mao Ce-tung se asi v hrobě obrací, když vidí - 60 let po „komunistické revoluci“ a nastolení beztřídní společnosti (vyvražděním kněží, statkářů, buržujů / podnikatelů a intelektuálů) - narvané kostely, mešity, pagody a náboženská poutní místa po celé Číně.
Tibeťané bojují o záchranu svých tradic
3) SEPARATISTICKÉ A SECESIONISTICKÉ TENDENCE ČÍNSKÝCH MENŠIN.
Protičínské nálady a odpor vůči centrální vládě, proti násilné kulturní asimilaci a náboženským represím narůstá - kromě Tibetu (Tibetské AO a okolních provincií, představujících tibetské historické území) - i ve Východním Turkestánu (dnes severozápadní provincie ČLR).
Nejmilitantnější jsou muslimské komunity inspirované radikálními a extrémistickými skupinami ze S.Východu a sousedních muslimských států. Vládní čísla o počtu muslimů a různé odhady se různí, pohybují se od 20 do 60 milionů (podle čínských oficiálních údajů žije v ČLR 20 mil. muslimů, kteří mají k dispozici přes 40 000 kněží [imámů].) Většinu z nich tvoří Chuejové, Kazaši a Ujgurové (hlásící se k sunnitskému islámu), dále je islám rozšířen mezi Tádžiky, kteří se vesměs hlásí k ší'itské sektě ismá'ilitů. (V ČLR je dnes přes 30 000 mešit, z toho jenom v Ujgurské AO Sin-ťiang je jich okolo 23 000.)
Ujgurský bufet
Islámská hnutí a časté muslimské nepokoje však dělají čínské vládě čím dál větší starost. Místní protičínské skupiny jsou podporovány exilovými organizacemi jako je např. Národní kongres Východního Turkestánu se sídlem v Mnichově, Kazašská regionální ujgurská organizace v Almaty nebo Kyrgyzská ujgurská jednota sídlící v Biškeku. Panturkická hnutí, jako např. Strana Východního Turkestánu (Tengri Tag) a Ujgurská osvobozenecká organizace, patří mezi nejvíce strukturované organizace působící především ve městech Ghuldža, Urumči (Wu-lu-mu-čchi), Korla (Kchu-er-le) a Kuča (Kchu-čche). Nejvíce nábožensky orientovaných skupin se nachází v jižní části Sin-ťiangu, zvláště v Kašgaru (Kcha-š') a Chotanu (Che-tchien; např. 18. července 2011 zaútočila v Chotanu skupina útočníků na policejní stanici, kde zajali rukojmí, zabili několik policistů a zapálili budovu). Skupiny jako Strana Alláhova nebo Ujgurská islámská strana otevřeně propagují vznik islámského státu na území Sin-ťiangu a odmítají striktně čínskou nadvládu. Přepady policejních stanic a útoky na vládní úřady jsou už dávno na denním pořádku
Čínsko-ujgurský dialog
Západní tajné služby tvrdí, že v Sin-ťiangu má své odnože i al-Kájda a že mnozí ujgurští extremisté prošli teroristickými výcvikovými tábory v Afghánistánu a Pákistánu. Jedno z těchto radikálních sinťiangských muslimských hnutí, Islámské hnutí východního Turkestánu, zařadily na seznam teroristických organizací po 11. září i Spojené státy. Čínské úřady tvrdí, že ujgurští muslimští separatisté ze Sin-ťiangu chystali sérii teroristických útoků v Pekingu během olympiády v r. 2008.
Muslimská taxikářka
Ujgurská trhovkyně v Xianu
V poslední době narůstá separatismus i v tzv. Vnitřním Mongolsku, severní provinci ČLR, jež byla po zániku čínského císařství (1911) a bolševické revoluci opět začleněna do Čínské republiky a poté i do komunistické ČLR jako autonomní oblast a utrpělo jako Tibet „kulturní revolucí“, náboženským útlakem a osidlovací politikou.
Ostatně někdejší nadšení části obyvatel Hongkongu z návratu pod správu Číny již dávno také vyprchalo a většina z nich připojení k ČLR považuje přinejmenším za veliký omyl, ne-li za tragedii (prostí hongkongští starousedlíci - stejně jako futienští a kantonští Číňané - se ostatně s pekingskými Číňany ani nedomluví, podle nedávného průzkumu se ani 1/3 z nich nepovažuje za Číňany!).
VIZ „Zákulisí čínského zázraku 2 - separatismus a sociální nepokoje“: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.30270024059277619&type=3
Kromě separatismu panuje v mnohých etnických komunitách rovněž pocit odcizení, kdy považují ústřední vládu za nutné zlo, cosi cizorodého, a identifikují se plně jen se svým etnikem, kmenem či regionem. I tento fenomén výrazně oslabuje sílu režimu, jelikož čím méně obyvatel je skutečně loajálních s režimem, tím menší je pravděpodobnost, že jej budou bránit v době krize. Čím větší část obyvatel postrádá pocit sounáležitosti se státem v němž žije (čím víc se jich považuje za občany 2. kategorie či cizince), tím je pravděpodobnější, že se takový stát zkolabuje anebo se rozpadne při prvním náznaku geopolitické či jiné katastrofy. Jestliže je režim postaven víceméně jen na útlaku a strachu obyvatel, pak jsou jeho dny sečteny jakmile strach poleví, jelikož tím se vytrácí jediný motiv občanů, aby režim akceptovali.
Když si uvědomíme, že národnostní menšiny představují i podle oficiálních odhadů minimálně 10 % celkové čínské populace (okolo 100-150 milionů lidí; jen mezi lety 1990 a 2000 zaznamenaly národnostní menšiny v Číně početní nárůst ze zhruba 80 na více jak 100 milionů lidí ) a že v Číně dnes žije okolo 60 etnik, náležejících k různým jazykovým skupinám a obývajících asi 64 % čínského území (především v západní části státu), a vzpomeneme-li si, jak rychle vzalo za své ono „bratrské soužití“ národů SSSR, jakmile se zhroutil mocenský aparát - neměl by nám vůbec připadat jako přitažený za vlasy obdobný scénář v ČLR. Právě ve světle osudu, jenž postihl ono proklamované „věčné a nerozborné“ soužití národů SSSR, považuji za zcela legitimní brát do úvahy možnost, že podobný osud dříve či později postihne i onen nesourodý slepenec nesčetných etnických a společenských skupin naprosto se vzájemně lišících po stránce kulturní, historické, náboženské i jazykové (značná část nečínského obyvatelstva žijícího v autonomních oblastech - Kuang-si, Ning-sia, Sin-ťiang (Ujgurská AO), Tibetská AO a AO Vnitřní Mongolsko - neumí ani čínsky!), zvaný Čínská lidová republika.
Vzhledem k výše uvedeným faktům [ad 2) a 3)] jsem přesvědčen, že dnes vůbec nestojí otázka tak, ZDA v komunistické Číně dojde či nedojde k pokusu o „kontrarevoluci“ (možná v návaznosti na puč uvnitř silových složek establishmentu) či zhroucení režimu v důsledku masového povstání v kombinaci s odbojem etnických skupin, přerůstajícího takřka určitě v občanskou válku, nýbrž KDY K TÉTO KATASTROFĚ DOJDE ! (Bohužel, pozitivní východisko / alternativu nevidím)
Těžko dělat jednoznačné analýzy procesů odehrávajících se v zákulisí mocenských struktur. Můžeme pouze dedukovat podle vnějších jevů pronikajících navenek z uzavřené nomenklaturní sféry. Jako např., že čínský vůdce nejede na BRICS a je údajně v tichosti odstavován od moci …
Zdroje a doporučené pdkazy:
Etnické mapy Číny:
Historické mapy čínské říše:
čínská rybářská vesnice
jako protipól šanghajských a hongkongských mrakodrapů
P4128178
4) ABSENCE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, HYGIENICKÝCH STANDARDŮ A OHLEDŮ NA BEZPEČNOST PRÁCE,
jež může - vzhledem k rozsahu čínského průmyslu a propojenosti biologických procesů - zapříčinit i katastrofu regionálního až globálního dopadu. Právě díky masivnímu ničení životního prostředí, přírody a zdraví lidí, znečišťování vody, půdy a vzduchu, ignorováním bezpečnosti práce a využíváním dětské práce dosahují čínské firmy výsledků, které opěvují dotyční naivní či cyničtí odborníci a novináři, aniž by si uvědomovali, že tento přístup může kdykoliv nastartovat katastrofickou reakci, jejímž výsledkem nakonec bude nejen zhroucení obdivovaného hospodářského zázraku, nýbrž možná i dalekosáhlejší následky i pro nás.
(Asi každý, kdo pobýval déle v Pekingu, Šanghaji,Wuhanu či další velké aglomeraci, se setkal s tím, že za nepříznivé inverzní situace je v těchto megapolích klima jako v Ostravě; kvůli smogu nelze dýchat a viditelnost je tak 100 metrů, což svědčí o úrovni průmyslového znečištění vzduch zcela jasně!)
(Jen do čínské řeky Jang-c'-ťiang je ročně vypuštěno asi 14 miliard tun odpadních vod. Viz např. také http://www.velkaepocha.sk/Cina-Expanze-papirenskeho-prumyslu-nici-zivotni-prostredi.html )
corona_virus_flag_1580208404
S ignorováním ekologie a bezpečnosti práce úzce souvisí i zoufalá úroveň hygieny a veřejného zdravotnictví, hlavně mimo velkoměsta, resp. v sociálně slabých vrstvách (vesnické chudiny a sezónních dělníků ve velkoměstech), jež může kdykoliv vyústit nejen v rozsáhlou epidemii, nýbrž i v celosvětovou pandemii, pro niž by byly přelidněné čínské mega-konglomerace a komunita putujících sezónních dělníků a bezdomovců (několik set milionů lidí bez přístupu k lékařské péči a základní hygieně) opravdu ideálním inkubátorem pro množení infekčních nemocí jako je týfus, cholera či dýmějový / plicní mor (vyskytující se nejčastěji v provinciích Sin-ťiang a Čching-chaj).
Již ve svém původním článku z r. 2010 jsem uvedl:
Vznik pandemií je zde jen otázkou času!
Projde-li se člověk po čínském tržiští, díví se jen, že Covid vznikl až v r 2019.
Zázemí čínské restaurace
čínské lidové bistro
typický pouliční prodej masa a vnitřností (bez ohledu na letní teploty)
typický čínský bufet
Ostatně nebylo by to poprvé co celosvětová pandemie vyrašila právě v Říši středu ((a to i tehdy, kdy nebyl ještě svět tak globalizovaný jako dnes)):
První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku r. 1330, jako první zasáhl okolí města Wu-chan v provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií. Odtud se vojenskými přesuny a cestami kupců po karavanních stezkách šířil mor dále na západ. Ze západních asijských stepí se rozšířil jednak do Mezopotámie, Sýrie, arabského poloostrova a severní Afriky, jednak do Evropy.
V Číně vznikla i Třetí morová pandemie, jež zachvátila celý svět v letech 1855-1910 (počet obětí: asi 100 milionů mrtvých). Epidemie se postupně šířila z Číny a Indie přes Rusko do Evropy a pak i do Ameriky. V Evropě, kde už ve městech existovala kanalizace, byly ztráty minimální.
V Číně vznikla i Asijská chřipka - H2N2, jež zachvátila celý svět v letech 1957-1958 (počet obětí: asi 1,5 milionu mrtvých). Nemoc se šířila z Číny do jv. Asie, odtud pak do Ameriky a Evropy.
V Číně má svůj původ i cholera, odtud se dále rozšířila do dalších zemí. Na choleru tak můžete narazit v Indii, Jihovýchodní Asii, Africe, Jižní Americe, Středním Východě i Oceánii.
Typický sortiment čínských tržišť:
čínské pouliční pochoutky
čínské pouliční pochoutky
čínské pouliční pochoutky
čínské pouliční pochoutky
čínské pouliční pochoutky
čínské pouliční pochoutky
V Číně připomíná komunistickou ideologii jen barva vlajky (ovšem rudou vlajku měla i nacistická Třetí říše).
Jinak, když už jsem v tom výčtu mystifikací a omylů týkajících se Čínské lidové republiky, je třeba objasnit jednu zásadní premisu, a to, že snad ČLR je socialistická (či komunistická) země! Je to sice absurdní, ale faktem je, že ČLR sice vládne Komunistická strana, ale fakticky jde o jakousi syntézu kapitalismu a orientální despocie ze které by klasiky marx-leninismu ranila mrtvice (na druhou stranu bych přál našim neobolševikům krátkou stáž v této zemi, aby aspoň ti mladí měli šanci ztratit iluze o realizovatelnosti vysněných ideálu).
Pro mne zosobňuje tento hybrid následující situace:
„Je 17.oo a z brány základní školy v Pekingu vybíhají pionýři a pionýrky s rudými šátky na krku, na které čekají na ulici v naleštěných mercedesech a bavorácích maminky ověšené zlatem“.
Pionýři
Běžná scénka ze současné „komunistické“ Číny, kde Komunistická strana (připomínající spíše mafiánskou strukturu než politickou stranu) představuje jen jakousi oligarchii či nomenklaturu, tj. víceméně uzavřenou společenskou skupinu disponující enormním majetkem, resp. vlivem a neomezenou mocí, jejíž členové stojí nad zákonem (pokud neporuší vnitřní pravidla svého společenství). Pro čínské oligarchy je komunismus pouhou nálepkou, kterou nikdo nebere vážně; zástěrkou, resp. programem určeným výlučně pro „vyvolené“, kteří v komunismu skutečně žijí … jedinou „ideologií“ KS Číny je udržet si moc. Jelikož i řadový občan ČLR takto podobně situaci vidí, výsledkem je běžný postoj většiny tamních občanů - pokud jsou vůbec ochotni na toto téma mluvit - v tom smyslu, že „Komunistická strana se nestará o nás a my o ni, máme svých starostí dost…“
A KS ČLR skutečně nechává občany postarat se o sebe, nevyžaduje od nich nic než jakousi „mlčenlivou loajálnost“ (po našem „držet hubu a krok“). Ať si budují třeba kapitalismus; pokud neohrožují mocenské postavení oligarchie, nenarušují zdání společenského smíru a nevzpírají se odvádění všemožných „desátků“, strana jim do života nezasahuje. Samozřejmě občas se vyskytnou výjimky, např. když některý funkcionář či jeho kamarád dostane zálusk na vaši nemovitost, firmu nebo dceru; anebo rozhodne-li úřad na místě vašeho domu postavit věžák či hotel, pak vám prostě oznámí, že to toho a toho dne si máte spakovat svých pět švestek a zmizet, jelikož váš dům se bude bourat. Budete-li se domáhat odškodnění či zrušení rozhodnutí, skončíte v base nebo v nemocnici, protože strana rebelanty netrpí.
Stejně tak se obvykle přistupuje k „živlům“, kteří si dovolí kritizovat činnost či nečinnost policie a úřadů, anebo otravovat úřady stížnostmi na narušování životního prostředí ze strany průmyslových podniků, kritizovat otrávené ryby v řece či rozviřovat aféru kolem tisíců dětí otrávených jedovatým mlékem s melaninem anebo zahynuvších při zemětřesení v lajdácky postavených školách !
Nutno poznamenat, že čínská mocenská struktura je značně nevypočitatelná, právě proto, že jde o strukturu pseudo-mafiánského typu, která nestojí ani na ideologických, ani na racionálně-ekonomických základech a v níž mají dominantní roli osobní, klanové a skupinové zájmy. V tomto tajemném mocenském konglomerátu panuje neustálý skrytý vnitřní boj o vliv a moc (a mnohdy i o přežití). A v tom, že jde o složitou proměnlivou strukturu - v jejímž formování hrají důležitou roli nejrozličnější osobní, subjektivní a iracionální představy, preference a animozity - spočívá i její relativní nebezpečnost!
Osobně mám obavy, že díky této nevypočitatelnosti (zahrnující nespočet neznámých a iracionálních aspektů, včetně výše uvedených faktů - 4 rizikových faktorů) je jakákoliv prognóza ohledně ekonomického a politického vývoje ČLR velice problematická, ne-li pofidérní!
Nebýt toho, že má ČLR 1,5 milardy obyvatel, 2.největší armádu světa a jaderné zbraně, by nám to mohlo být fuk, ale takto je třeba brát tyto skutečnosti do úvahy, jelikož v jejich světle bude mít jakýkoliv zásadní problém ČLR potenciál přerůst v problém či katastrofu globální, ať již půjde o ekologickou katastrofu, ekonomický kolaps či sociální nepokoje. Ani nemluvě o možném puči nebo „kontrarevoluci“, jež by vyústily v občanskou válku.
Čínská realita totiž obsahuje ve více či méně latentní podobě zárodky VŠECH výše uvedených nebezpečných rizik!
Jednoznačným dokladem nepochopení nebezpečí nekritické sinofilie a iluzí o mírumilovné Říši středu jsou zlehčující a zpochybňující komentáře hlupáků ke kauze Huawei.
Jen trouba se může dožadovat zveřejnění důkazů ze zdrojů tajných služeb, ani Microsoft, AVAST či Eset nezveřejňuje informace, které by informovaly hackery, co se o nich ví a jaké protiopatření mohou očekávat (ačkoliv pravidelně distribuují záplaty na nově objevené bezpečnostní trhliny v systému).
Vždyť každý ajťák ví, že součástí každého softwaru či hardwaru jsou tzv. „zadní vrátka“ (backdoor), která jsou využívána např. pro servisní přístup, ale mohou být i zneužita. Tudíž velmi záleží na tom, KDO má k těmto „zadním vrátkům“ přístup.
Trollové zde zřejmě budou donekonečna podsouvat různé pochybné analogie s kauzou Huawei, ty ovšem vesměs kulhají na obě nohy.
Samozřejmě, i aplikace Apple či Microsoft (jako každý software či hardware) obsahují tzv. „backdoor“, sloužící k servisnímu přístupu (který může být i zneužit) … V případě Huawei jde o něco jiného. Jde totiž hlavně o to, kdo přístupem disponuje!
Jednoznačným dokladem nepochopení nebezpečí nekritické sinofilie a iluzí o mírumilovné Říši středu jsou zlehčující a zpochybňující komentáře hlupáků ke kauze Huawei. Přiléhavou analogií by ovšem bylo, pokud by světové vlády a firmy nakupovaly v předvečer II. světové války komunikační zařízení od nacistického Německa či Japonska.
Jen hlupák může věřit úsměvné báchorce, že Huawei může „vzdorovat pokusům o zasahování do své činnosti“ ze strany čínské tajné služby a armády (která koordinuje kybernetickou špionáž a je pod absolutní kontrolou komunistického režimu[1], úhlavního nepřítele Západu), to je blábol na úrovni tvrzení soudruha Čuby, že „JZD Slušovice je absolutně nezávislá organizace na kterou nemá žádný vliv ÚV KSČ ani StB“ :)
A pokud notoričtí lháři jako soudruh Filip alias agent Falmer anebo čínský maskot Zeman prohlásí, že jde o „umělou kauzu“ anebo „konspiraci obchodních konkurentů“, je to de facto svědectví dosvědčující, že Huawei nemá čisté svědomí.
Pravdu mají ovšem komentátoři, označující kauzu Huawei za kauzu politickou. Jakýkoliv čínský koncern nemůže být považován nejen za standardního obchodního partnera, ale ani za ryze ekonomický subjekt.
V případě maoisticko-konfuciánské despocie – která je založena na absolutní kontrole všech segmentů společnosti i ekonomiky komunistickými úřady a jejich tajnou službou, mezinárodní špionáži a masovém loupení cizích patentů, kopírování zahraničních technologií a zaplavování světového trhu padělky – je obezřetnost i podezření z podvratné činnosti jakékoliv čínské firmy na místě. Není žádným tajemstvím, že čínské tajné služby a bezpečnostní složky disponují 100-násobně větším počtem pracovníků než USA a EU dohromady a např. hackerské skupiny jsou jimi přímo úkolovány (stejně jako v případě ruské „trollí fabriky“ / tzv. Agentury pro výzkum internetu).
Pokud tedy někdo nevidí rozdíl třeba mezi americkou firmou Apple či Microsoft a firmou čínskou, sídlící v zemi, kde každý sektor společnosti je podřízen kontrole komunistické strany a její tajné služby, pak mu nikdo oči neotevře. Přirovnávat působení západních (evropských, amerických, japonských) a čínských společností a rizikovost jejich produktů je irelevantní. Nejen proto, že jsem ještě například neslyšel, že by americké firmy kradly a kopírovaly čínské patenty a pašovaly kopie čínských výrobků do celého světa.
Hlavně však proto, že komunistická Čína je de facto pro Západ NEPŘÁTELSKOU MOCNOSTÍ, byť se již navenek neohání Mao Ce-tungovými hesly o „zničení přežitků kapitalismu pomocí permanentní revoluce a neustálé mobilizace širokých mas“ ⎼
„Naším cílem je kapitalismus zničit a vymazat ho z povrchu zemského, aby se stal záležitostí minulosti“ [1:341];
„Patriotismus, komunistický národ a internacionální sympatie pro boj v jiných státech si v žádném případě neprotiřečí. Naopak, komunismus musí být intenzivně rozšiřován do jiných států, napříč celým světem.“; „Případná jaderná válka může být šancí pro světový socialismus a zhoubu pro kapitalistické zřízení. Když se stane vůbec to nejhorší a polovina lidstva zemře, druhá polovina zůstane, imperialismus bude vymýcen a celý svět se stane socialistickým.“
(ačkoliv ovšem portrét Velkého kormidelníka nadále dominuje průčelí Maova mauzolea na náměstí Tchien-an-men, kancelářím soudruhů z ÚV KS Číny i čínským bankovkám!).
Pokud kdokoliv zpochybňuje rizikovost čínských technologií, pak postrádá zdravý rozum anebo vědomě ignoruje realitu!
Máme zde totiž 3 nepopiratelná a vzájemně související fakta:
1) Součástí každého softwaru či hardwaru jsou výše zmíněná tzv. „zadní vrátka“ (backdoor), která mohou být i zneužita;
2) Jakákoliv čínská společnost či organizace je přinejmenším pod kontrolou komunistického režimu, ne-li přímo spolupracující či infiltrovaná tajnou službou;
3) Čínský komunistický režim je odjakživa přirozeným nepřítelem Západu.
Takže pokud kdokoliv obdivuje čínský politický model a obhajuje spolupráci s tímto molochem, je stejně nebezpečný jako čínský režim samotný.
Politici jako Orbán či Fico svými hláškami o „orientaci na všechny světové strany“ a „oboustranně výhodné ekonomické spolupráci bez ideologických předsudků“ pouze maskují vlastní ambice a snahy nastolit vlastní režim podobného ražení (jak měli zřejmě v plánu i tvůrci perestrojky). Asi není náhodou, že jen nedávno vyrukoval s. Fico otevřeně s ideou radikálně snížit počet politických stran na Slovensku „v zájmu efektivnějšího fungování státu“.
Mimochodem paradoxně právě Ficem obdivovaný Elon Musk , s nímž se pokrokový levicový premiér Fico setkal před časem v USA, aby miliardářovi vyjádřil obdiv a sympatie, zrovna dnes založil vlastní novou politickou stranu s názvem Amerika kvůli přesvědčení, že zaběhnutý systém dvou dominantních politických stran (demokratů a republikánů), střídajících se v řízení USA, je třeba změnit a politickou scénu diverzifikovat.
Na rozdíl od něj třeba během návštěvy Uzbekistánu Fico se už úplně odvázal, zpochybnil evropskou demokracii a velebí diktatury čínského typu!
----------------------------------------------------------------
A přesto, že čínské válečné lodi a letectvo zatím brázdí jen vody Jihočínského moře a oblohu nad ním (tedy kromě vojenských základen ve východoafrickém Džibutsku nebo v Afghánistánu), Západ je fakticky ve válce s Čínou již několik desetiletí. Ve válce ekonomické, která stále více připomíná spíše diverzi.
Díky špinavým obchodním praktikám, dumpingovým cenám, špionáži, krádeži patentů, využívání otrocké práce a ignorování dopadů průmyslové výroby na životní prostředí (přesahujících hranice ČLR) a státnímu protekcionismu (i hlouposti převážné části spotřebitelů) čínské firmy postupně vytlačují ze světového trhu renomované západní firmy a zaplavují jej nekvalitními a nezřídka i zdravotně závadnými šunty, přičemž své zisky investují do ovládnutí klíčových segmentů západních ekonomik. Ekonomická diverze jako vyšitá. A to i bez toho, že bychom vzali v potaz výše uvedená bezpečnostní rizika, spočívající v závislosti západních komunikačních systémů na technologiích čínské provenience.
Hlavně, aby naše „kapitány průmyslu“ a prognostiky za pár let (nebo i měsíců) Čína nevyvedla krutě z iluzí (jako se to nedávno podařilo Rusku), až nás za pomoci politických oportunistů (přeškolených svazáků a estébáků) implantují až po krk do rudého rekta … Jak zde nedávno napsal jeden kolega: „Z jedné rudé pr-ele jsme se sotva vyškrabali … a už se do druhé rudé pr-ele vehementně cpeme.“
Vzpomínám na závěrečná Bohušova slova v komedii K u r v a , hoši atd… …"Tak a teďka si vás všechny koupím…!"
S „novou“ Čínou to je asi jako s „novým“ Ruskem … duch globalizace se prostě potlačit v 21. století nedá, ovšem Rusko ani Čína nebudou nikdy svou podstatou ničím více než „orientálním hybridem“ kapitalismu či demokracie… podobné dojmy „z rychlíku“, resp. z pohledu povrchního návštěvníka či evropským prizmatem mají i naši politici … doporučoval bych, aby se aspoň zamysleli a trochu krotili ve svém nadšení nad „čínským hospodářským zázrakem“!! :)
Díky bohu, že se (aspoň zatím) nepodařilo našim komunistům transformovat někdejší pseudosocialismus v čínský model „kapitalismu s lidskou tváří“ (tj. s vedoucí úlohou jedné politické strany), jak plánoval Andropov a jak se to podařilo čínským komunistům … a jak snívá soudruh Babiš, resp. jak nastínil jeho kolega Robert Fico, když nedávno vysvětloval Uzbekům, jak by bylo třeba změnit politický systém v Evropě!
------------------------------------------------------
[1] Mao Ce-tung: „Naším principem je, že strana vládne pušce, a puška nikdy nesmí vládnout straně.“
+
Doporučuji fotoalbum Historie komunismu a fašismu v obrazech
...
Poznámka k rusko-čínskému bratrství
Co se týče rusko-čínských vztahů, nutno zdůraznit, že veškeré pokusy o nějaké bratrské spojenectví skončily během posledního století vždy fiaskem, a není sebemenší důvod předpokládat, že bude čínský drak tancovat na melodii balalajky. Dnes již není Čína v pozici otloukánka, jenž sebou nechá pod hlavněmi dělových člunů manipulovat bílými barbary jako za časů Opiových válek.
Vždyť ani v době, kdy v obou zemích – SSSR a ČLR − vládli komunisté, jejichž vůdci se navenek dlouho objímali na tribunách, si Číňané nenechali implantovat sovětský model a nakonec čínští maoisté málem vykroutili svým učitelům krk.
Čína vždy jednala a bude jednat v mezinárodních vztazích v souladu s tradiční konfuciánsko-machiavelistickou filozofií, prostě oportunisticky těžit z konfliktu mezi Ruskem a Západem maximum pro sebe. Neztráceje při tom ze zřetele, že jejím bytostným zájmem je, co nejdříve rozšířit své teritorium na sever a severovýchod, čehož se žádný čínský režim oficiálně nikdy nezřekl. Proto i mnozí ruští vojenští analytici považují tento region za oblast nevyhnutelného budoucího válečného konfliktu mezi Ruskem a Čínou, jejíž představitelé se nikdy nesmířili s anexí tzv. Vnějšího Mandžuska a Sachalinu.
Však již v r. 1964 prohlásil čínský komunistický diktátor Mao Ce-tung:
„Velikou část našeho území okupuje Sovětský svaz. Před 100 lety se zem na východ od jezera Bajkal stala ruským územím a od té doby jsou Chabarovsk, Vladivostok, Sachalin a další oblasti součástí území Sovětského svazu. Ještě jsme jim nepředložili účet.“…
Takže, kdo věří v nějaké bratrství mezi Čínou a Ruskem, resp. nějakou pevnou „euroasijskou alianci“ jakožto protiváhu euroatlantické civilizace, je naivní. Kromě toho, že právě s Ruskem má Čína již po dvě staletí nevyřízené účty, má i racionální důvody nevázat se s Ruskem příliš těsně. Demografická situace ČLR a nedostatečnost vlastních su-rovinových zdrojů předurčuje oblast ruského Dálného východu, resp. i východní Sibiře, za potenciální „nový životní prostor“ Číny.
Obzvláště s přihlédnutím na zcela racionální fakta, že zatímco na území čínské příhraniční provincii Chej-lung-ťiang žije na 469 000 km² kolem 40 000 000 obyvatel (přičemž roční populační nárůst je 3%), na sousedních územích RF (anektovaných Ruskem) obdobné rozlohy je demografická situace opačná. Na teritoriu velikosti 701 314 km2 žije jen 4 587 731 obyvatel (tj. 6,5 os/km2), přičemž ještě navíc úbytek obyvatel má vzestupný trend.
Velmi brzy se tak může právě šovinisty oslavovaná anexe Krymu vrátit Rusku jako bumerang z druhé strany zeměkoule. Může se totiž stát vítaným precedentem právě pro Číňany, kteří se nikdy nesmířili s ruskou anexí Vnějšího Mandžuska (území dnešního Chabarovského a Primorského kraje RF, včetně Vladivostoku, Chabarovsku a Sachalinu) v 19. století. Logicky si říkají, že pokud může Rusko považovat za cár papíru ústavní zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ z 26. dubna 1954 (dodatečně stvrzený i vládou nástupnické Ruské federace v tzv. Budapešťském memorandu z r. 1994), potom může klidně i čínská vláda považovat za cár papíru Ajgunskou a Pekingskou smlouvu, podepsanou navíc jednoznačně pod nátlakem.
Mapa ČLR zahrnující i čínské územní nároky vůči Rusku
Doporučuji album
a video-dokumenty
------------------------------------------------------
Když člověk po odbavení v Zabajkalsku přejíždí nedalekou rusko-čínskou hranici, říká si že ony trojité ostnaté dráty a mohutné zátarasy na obou stranách zrovna nevypovídají o veřejně proklamovaném přátelství obou národů.
Zajímavým barometrem rusko-čínských vztahů je samotná Východočínská železnice. Kdysi vedla širokorozchodná trať od ruských hranic až do Charbinu, ovšem když se v r. 1934 železnice ocitla pod kontrolou státu Mančukuo, byla trať přebudována na evropský rozchod (1435 mm).
Po ruské okupaci v r. 1945 došlo k její rekonstrukci v původních ruských parametrech.
Ale v důsledku čínsko-sovětské roztržky v 60. letech ale Číňané stejně jako předtím mandžuské úřady prozřetelně – tj. v předtuše možného ruského vpádu – koleje opět vytrhali a zrekonstruovali trať v souladu se západním standardem běžně používaným na ostatních železnicích v ČLR, a tak tomu zůstalo dodnes.
Stín čínského draka nad Kremlem
Jestliže „svatba z rozumu“ mezi Putinem a Si Ťin-pchingem, tedy analogie paktu Ribbentrop-Molotov (spojenectví Hitlera a Stalina vůči demokratickému světu), může nejen Západu, ale i zbytku světa uškodit, pak pro „putlerovský“ režim a Rusko samotné může být spojením smrtelně nebezpečným.
Jelikož lze oprávněně předpokládat, že prohnaný konspirátor z Lubjanky si je aspoň do značné míry vědom nebezpečí smlouvy s Belzebubem či Mefistem, v podobě odvěkých ruských nepřátel – Osmanů a Říše středu – vnucuje se otázka, do jaké míry je toto partnerství s bývalými nepřáteli opravdu myšleno jako partnerství strategické a do jaké míry jde hlavně o blamáž pokerového hráče, že má v ruce esa (náhradní partnery místo euroatlantických struktur), resp. ukolébání vlastního národa zneklidněného každodenní realitou stagnace ekonomiky a poklesu životní úrovně v důsledku konfrontace Ruska se světem.
Vzhledem k tomu, že celé známé dějiny jsou historií nepoučitelnosti diktátorů (ale i lidstva jako celku), je docela možné, že i v tomto případě si Putin myslí, že se mu ďábla nějak podaří přechytračit a bude tím, jenž z fungování uvedeného trojspolku vytěží největší prospěch. Jenže to si myslel Stalin v r. 1939 také.
Samozřejmě, že v krátkodobém horizontu se pragmatické spojenectví Kremlu s osmanským sultánem a čínským generálním tajemníkem Rusku vyplatí. Z hlediska dlouhodobého již tak idylicky nepůsobí. Na jednu stranu Rusko sice získá náhradní odbytiště aspoň pro část své ropy a plynu, případně zdroj nedostatkových potravin (v případě Turecka), na druhou stranu díky jednostranné závislosti na Číně (pokud jde o peníze za ropu a plyn) se dostane fakticky do vazalské pozice.
Náznakem byla již studená sprcha, kterou Číňané Rusům uštědřili v souvislosti s projektem plynovodu Síla Sibiře, když se v definitivní smlouvě nakonec zavázali k odběru podstatně nižšího objemu plynu, než byl uváděn v předběžných memorandech (namísto 60 miliard m3, což je kapacita plynovodu, se zavázali odebírat ročně 38 miliard m3 plynu).
Smlouva o stavbě plynovodu Síla Sibiře a dodávkách sibiřského plynu do Číny je jasnou ukázkou, jak si představují Číňané „bratrskou spolupráci“ se sousedem, jenž má holý zadek, poloviční rozpočet na armádu a desetinu čínské populace, do budoucna.
A to již ani nemluvě o riskantnosti vyzbrojování čínské armády ruskými zbrojovkami, byť je dnes Rusům každý dolar milý. Velmi to připomíná, jak kdysi Sověti pomáhali vyzbrojit Wehrmacht, který následně rozdrtil Rudou armádu.
Doporučuji i články:
Více viz také : http://www.cadpress.sk/falun_gong.htm
Hanbou Západu a celého mezinárodního společenství je, že kvůli kšeftům s komunistickou Čínou upírá právo na sebeurčení 25 milionovému národu a status suverénního státu Tchajwanu, jednomu ze 4 asijských „ekonomických tygrů“, zatímco je přiznává třeba Černé Hoře, Bosně, Kosovu, Svazijsku, Lesothu, Kiribati či Jižnímu Súdánu anebo dokonce kdejakému ostrůvku v Karibiku (jako je Svatý Vincent či St. Lucia), resp. imaginární Palestině.
Tchajwan je asi taková „odtržená provincie“ ČLR, jako je ČR odtržená provincie Rakouska, anebo Jižní Amerika třeba součást Španělska. Resp. ČLR má na připojení / anexi Tchajwanu asi takové právo, jako Španělé na Argentinu, Kubu a Filipíny, Rusové na Aljašku anebo Británie na Indii a USA. Právo na sebeurčení komunistům - ruským ani čínským - nic neříká, uznávají pouze právo silnějšího….
Příznačné je, že největšími obdivovateli Číny a Ruska, přesněji čínského a ruského režimu (a kritiky mých článků o ČLR a RF) jsou jedinci slabého ducha (resp. ideoví souputníci těchto totalitních režimů), kteří v Číně či Rusku nikdy nebyli, vesměs třeba Tchaj-wan nebo Východní Turkestán nenajdou ani na mapě … a ani netuší, že i náš vývoz do Rumunska předčí českých export do ČLR a čínské investice v ČR jsou zanedbatelné! K hloupému srovnávání de facto suverénního, demokratického Tchaj-wanu se separatistickými východoukrajinskými „republikami“ pod patronátem Kremlu nemá ani smysl se vyjadřovat.
Fakt, že komouši a oportunističtí klausovci stojí vždy pevně po boku pekingských (i kremelských) soudruhů, nepřekvapí (a zároveň je varováním!). Však naše rudé šváby, kremloboty a maoisty spojuje hlavně nenávist vůči liberální parlamentní demokracii, idei občanské společnosti a „americkému imperialismu“ (vnucujícímu národům světa trojského koně humanitární pomoci a princip individualismu, osobní svobody a lidských práv).
Stejně tak hovoří samo za sebe, že facebookové skupiny typu „Přátelé Ruska v ČR“ nebo „Priatelia Ruska v Slovenskej Republike“ sdružují vedle zarytých antiamerikanistů i různé nácky, antisemity a bojovníky proti EU a NATO, kteří znají velké kulové o ruské kultuře, literatuře či historii (které je ani nezajímají). Holt Svůj k svému ….
Komunistům a zlu obecně je třeba vzdorovat vždy. Morálku nelze podřizovat kalkulačce, mamonu ani strachu. Navíc i z praktického hlediska Čínská republika je pro nás užitečnějším (a hlavně serioznějším / bezpečnějším) partnerem, než komunistická ČLR.
Té je na čase přirazit už konečně dveře před nosem.
Jak jsem psal již před 10 lety v původním mém článku.
„Oportunistický Západ si ústupky a kšefty s maoisty vykrmil takového rudého molocha, který mu nakonec vykroutí krk …“
Být ekonomicky závislý na komunistické Číně a Rusku znamená pro Západ totéž, jako kdyby byl v r. 1940 životně spojen pupeční šňůrou s Třetí říší či Japonskem!
Korejská válka, poválečná ekonomická a kybernetická diverze, vyzbrojování severokorejského Frankensteina maoisty, čínské snahy o anexi celé jv. Asie, koronavirus a přestřelky na čínsko-indických hranicích byly jen varováním.
Obrovký komplex čínského velvyslanectví v Port Moresby - symbol čínské mocenské expanze do oblasti jižního Pacifiku
*****************************************************
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Preludium Apokalypsy aneb „Ruský mír“ je vždy jen předehrou k válce, habaďůrou na naivní demokracii: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-preludium-apokalypsy-aneb-rusky-mir-je-vzdy-jen-predehrou-k-valce-habadurou-na-naivni-demokracii-131558
Íránská teroristická metastáze - klerofašistický nádor Středního východu a článek světové Osy zla: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-iranska-teroristicka-metastaze-klerofasisticky-nador-stredniho-vychodu-a-clanek-svetove-osy-zla-143250
Potaninovo Ocelové město aneb Špinavé ruské postapokalyptické Eldorádo za polárním kruhem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-potaninovo-ocelove-mesto-aneb-spinave-ruske-postapokalypticke-eldorado-za-polarnim-kruhem-142637
Nastal nejvyšší čas na spuštění nové „Železné opony“, nezbytnost Velké evropské zdi na hranici civilizací: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastal-nejvyssi-cas-na-spusteni-nove-zelezne-opony-velke-evropske-zdi-na-hranici-civilizaci-154873
„NeStačilo? Je tragikomické, když obdivovatelé bolševických vrahů o morálce, cenzuře a „nové totalitě“ denně veřejně kážou v médiích pod ruskými prapory a rudou hvězdou se srpem a kladivem…“ https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nestacilo-kdyz-obdivovatele-vrahu-o-moralce-nove-totalite-a-cenzure-verejne-kazou-v-mediich-152842
Nastává soumrak demokracie? Světový řád dnes čelí globální vzpouře deprivantů a lůza se šikuje k "poslední bitvě": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastava-soumrak-demokracie-svetovy-rad-dnes-celi-globalni-vzpoure-deprivantu-a-luza-se-sikuje-148112
Ohrožuje nás Rusko? Jak koho: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ohrozuje-nas-rusko-jak-koho-143970
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127
Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusko-jako-zalar-narodu-aneb-posledni-kolonialni-mocnost-kterou-stmeluje-jen-cecenske-memento-111531
Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů jako fatální hrozba pro civilizovaný svět: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusove-tragicky-narod-bez-pameti-aneb-rise-vychodnich-mankurtu-141145
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229
Od Stalinovy bratrské pomoci Třetí říši k tragickému sovětskému Velkému vítězství nad nacizmem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-od-stalinovy-bratrske-pomoci-treti-risi-k-tragickemu-sovetskemu-velkemu-vitezstvi-nad-nacizmem-136916
Kauzy Skripala, Litviněnka a Vrbětic aneb Stín „Železného Felixe“ nad Albionem i Českou kotlinou: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kauzy-skripala-litvinenka-a-vrbetic-aneb-stin-zelezneho-felixe-nad-albionem-i-ceskou-kotlinou-110863
a video-kanály:
VÁLKA NA UKRAJINĚ – Genocida ve jménu slovanského bratrství: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9z0hAAr936ertldjOV3EZD_
ŽUMPA RUSKÉ PROPAGANDY: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yI4sYph-xvblZfiJF293TU
AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi
VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS
RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda
RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zLTQAvRyn51×OfEE9SpENl
Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE
=================================================================
Zdroj:
F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl třetí (rukopis)
obalka_fidzi3mini
O AUTOROVI:
http://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorův poslední Video-ROZHOVOR o RUSKU
(a ruské páté koloně, novodobých Mankurtech a tuzemských dezolátech): https://www.youtube.com/watch?v=h1rl6MCxLss
