Článek
kreml_502255upg2
Směšné byly ony bláboly kremlobotů o tom, že Západ využívá vraždy jednoho přeběhlíka jako záminku k protiruským útokům (anebo ji dokonce uměle sám vytvořil). Vždyť po okupaci Podněstří, Abcházie a jižní Osetie, anexi Krymu, výsadku zelených mužíčků s těžkou technikou na Donbasu a následné agresi proti Ukrajině anebo operacích ruských žoldnéřů (Vagnerovy armády) v Sýrii, Libyi ,Čadu, Mali, SAR a Bosně, prokazatelném pokusu o narušení voleb v USA, ČR, Gruzii, Rumunsku či Moldávii ruskými trolly a diverzní akci ruské GRU ve Vrběticích a v bulharských muničních skladech, a s ohledem na informace o vyzbrojování severokorejské a iránské armády, financování ultrapravice v celé EU a sabotování protikimovských sankcí už dávno ZÁPAD ŽÁDNOU „ZÁMINKU“ OPRAVDU NEPOTŘEBUJE!
Symboly „nového Ruska“
Kreml poskytuje po celé dekády Západu jednu „záminku“ za druhou svými arogantními provokacemi, porušováním všech myslitelných mezinárodních smluv i etických norem a spoluprací s největšími vyvrhely planety. Posledních deset let je ve znamení otevřeného návratu ruských „silových struktur“ k tradičním čekistickým metodám - sabotážím, diverzi a vraždám po celém teritoriu EU/NATO.
A zvláště na pozadí ukrajinské genocidy, cíleného bombardování škol, nemocnic, kostelů, muzeí, obchodních center, obilných skladů, tepláren a činžáků a tisíců důkazů o systematickém vraždění a mučení civilistů i ukrajinských zajatců, již veškeré pochybnosti o „morálce“ kremelských gangsterů mizí… a mnohé podivné bezpečnostní incidenty, úmrtí a technologické havárie po Evropě si tak dnes dáváme dodatečně do souvislostí s hybridními operacemi ruských tajných služeb.
Ani bych se nedivil, kdy bylo něco pravdy na článku Žhářské útoky v Česku mají zvláštní načasování. V širším kontextu by mohlo jít o akce ruských agentů
Pro mě osobně jsou zcela mimo pochybnost obavy z brutálních metod ruských speciálních diverzních jednotek a tajných služeb již proto, že členové stejného komanda FSB/GRU, které se pokusilo zlikvidovat Skripala, zavraždili (přesně rok po sobě) i mé dva přátele v Dagestánu - lezginské aktivisty z organizace Sadval - Ruslana a Nazima, bojující za kulturní autonomii a právo na sebeurčení pro svůj národ (kterým se tak ohání putinský fašistický režim na Donbase a Krymu).
Stejně jako se o to pokusili v případě Skripala, zavraždili je též pro výstrahu:
Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl
Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl
V kauze p. Skripala jednoznačně šlo o exemplární VÝSTRAŽNOU VRAŽDU, která má nahnat strach potenciálním zrádcům a odpůrcům Kremlu (jako v případě vraždy Němcova). A pokud si někdo myslí, že v tomto případě jde o nějakého Skripala, pak je hlupák.
Zde nejde ani tak o osobu Skripala (Litviněnka, Perepiličnija, Juščenka, Kara-Murzy atd.), jako o to, že s 99% jistotou o akt státního terorismu na zahraniční půdě!
Hrůzu budí fakt, že jen náhodou nedošlo k rozsáhlému masakru britských občanů, pokud by došlo k vyvrcholení Skripalovy intoxikacie třeba v nákupním centru, na letišti nebo v metru (čímž získává aféra podstatný přesah a přestává představovat pouhou vraždu, „likvidaci bývalého agenta“).
Cynismus, charakteristický pro ruský režim… jednak k jeho „likvidaci“ došlo na výsostném území druhého státu a byly potenciálně ohroženy nejméně stovky jeho občanů, jednak jej dal Putin zavraždit poté, co jej Britům de facto prodal - vyměnil za deset svých špionů zadržených v USA.
Více na
… asi jako kdyby Američané, kteří mj. za Skripala vydali do Ruska Chapmanovou, a následně ji potom v Moskvě zavraždili anebo jí před propuštěním naočkovali rakovinu… absurdní, že?
Navzdory cynickému mlžení ruského Goebbelse (Lavrova) se tu okamžitě vynořují nejen nedávné výhružky ruského prezidenta na adresu „zrádců a odrodilců“ během jednoho televizního rozhovoru, kdy se Putin nechal slyšet, že na všechny zrádce čeká smrt. „Věřte mi, nechali se uplatit za 30 stříbrných a nakonec se penězi i zalknou. Zrádci natáhnou bačkory!“
Tento atentát je především třeba brát v kontextu celé řady podobných teroristických akcí, abychom získali plastický obraz ruské reality. Fyzická likvidace odpůrců je totiž i po rozpadu SSSR a transformaci KGB na FSB nejen standardním nástrojem „eliminace odrodilců“, ale i „regulace politické scény“ RF. Vladimir Putin dříve slíbil pomstu všem, kteří zradili zemi. Kreml to sice vehementně popírá, ovšem tato vražda zapadá do schématu „ruského scénáře“ praktikovaného od dob Ivana Hrozného přes Stalina po Andropova a neexistuje jediné alternativní vysvětlení, které by bralo do úvahy i řetez souvisejících úmrtí a pokusů o vraždu osob protivících se kremelské politice a zájmům ruské kleptokracie.
A propos: soudný člověk si uvědomí, že unijní bezpečnostní složky mají k dispozici podstatně detailnější informace / důkazy než bulvární média, a o to politici opírají svá rozhodnutí. Takže výkřiky internetových truhlíků i kremelských hlasatelů o „unáhlených závěrech“ a „nepodložených obviněních“ jsou mimo mísu. Ostatně v případě Litviněnkovy vraždy, kdy britský Scotland Yard chytil pachatele obrazně téměř „za ruku“, zpochybnil Kreml jejich vinu rovněž a jejich vyšetřování znemožnil. A čeká-li někdo, že MI6 bude publikovat důkazy o „ruské stopě“ v Parlamentních listech nebo Blesku, je trouba nebo provokatér (pokud k tomu vyzývá). Vždyť Rusové dosud neotevřeli ani archívy NKVD/KGB z 50. let (o dokumentech k Srpnu 68 a Listopadu 89 nemluvě).
Odhlédneme-li od stovek podobných případů na území RF, pak tento navazuje na řadu předchozích, takřka identických incidentů, k nimž došlo přímo v Británii. V listopadu 2006, krátce po setkání s ruskými představiteli, umírá v Londýně na otravu poloniem někdejší zástupce náčelníka 7. oddělení FSB Alexandr Litviněnko, jenž zveřejnil důkazy o zločinech kremelské kliky (Ve své knize „FSB vyhazuje Rusko do povětří“ předložil důkazy, že atentáty na paneláky v Moskvě a Volgodonsku v r. 1999 byly provedeny agenty FSB s cílem svést odpovědnost na Čečeny a získat tak záminku k obnovení čečenské války.).
Za další oběť FSB je považován jeho přítel a spolupracovník italský akademik Mario Scaramella, otrávený krátce nato rovněž poloniem. 17. listopadu 2012 nečekaně zemřel za záhadných okolností (zřejmě na otravu poloniem) v britském Surrey i Alexandr Perepiličnij, jenž byl klíčovým svědkem v kauze rozsáhlých defraudací vysokými ruskými úředníky a po útěku z Ruska získal politický azyl v Británii, stejně jako ruský miliardář a někdejší zástupce tajemníka Bezpečnostní rady RF Boris Berezovskij (kritizující politiku Vladimíra Putina a hlavně vojenské akce v Čečensku), jenž byl v březnu 2013 nalezen oběšený v Londýně, údajně spáchal sebevraždu (bývalý předseda Bezpečnostní rady, generál Alexandr Lebeď zahynul za podivných okolností při havárii vrtulníku v r. 2002)….
Reportér Daniel McGREGORY záhadně zemřel 5 dní před plánovaným interview s Litviněnkem!
Za pozornost možná stojí i určitá symbolika některých vražd: novinářka Politkovská byla zastřelena v den Putinových narozenin (dárek přátel z „blatného světa“?), Boris Němcov v předvečer plánované masové opoziční demonstrace proti Putinovi.
... takhle třeba dopadl odpůrce Kremlu, ukrajinský presidentský kandidát Viktor Juščenko:
Samozřejmě, nejlepším způsobem, jak zpochybnit „ruskou / kremelskou stopu“, je zaměřit se vždy jen na jeden jediný případ, třeba Skripalův či Litviněnkův, Perepiličnijův, Juščenkův, Politkovské, Changošviliho, Kara-Murzy, Verzilova nebo Navalného …. (využívaje zde faktu, že taková MI5 či BND nemůže zveřejnit tajné informace, na jejichž základě politici rozhodují!), jenže vezmeme-li je v kontextu několika stovek dalších vražd Kremlu nepříjemných osob v Rusku, Británii, Rakousku, Dubaji, Německu, Turecku, na Ukrajině atd… - vidíme jasný rukopis čekistů z Lubjanky. A není podstatné, zdali každou z těchto vražd osobně nařídil Vůdce, Putin, anebo jde-li o iniciativu té či oné složky GRU/FSB/SVR, morální vina padá vždy na toho, „kdo vypustil psy“!
I průměrně inteligentní člověk neznalý podrobností se musí pozastavit nad absurdní skutečností, že by v policejním státě, jímž je Rusko, mohl nějaký „solitér“ přímo pod nosem všemocné tajné služby zaútočit na nepřítele režimu – Němcova či Navalného – sledovaného na každém kroku agenty FSB!
A jakpak nám kremloboti vysvětlí oněch 500 dalších zavražděných defektorů, exulantů, disidentů, opozičních aktivistů a investigativních novinářů, kteří zahynuli za Putlerovy vlády nejen po celé RF, ale i v zahraničí?
Vždyť za poslední desetiletí bylo v Rusku např. jen novinářů zabito přes 20 a od r. 1993 čítá seznam obětí jen z řad žurnalistů už 315 jmen. Seznam všech publicistů, opozičních politiků, aktivistů, veřejných činitelů či „nepohodlných osob“ zavražděných, zmrzačených či zmizelých v Rusku od r. 1991 je monstrózní.
Viz třeba článek „RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI“: http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html ).
V konfrontaci s těmito fakty jsou již výmluvy Kremlu a komentáře anonymních ruských švábů směšné, resp. tragikomické.
Své stanovisko ke všem obviněním si může Kreml namnožit přes kopírák. Důvěryhodnost kremelských „důkazů“ a nezávislost ruských médií bohatě dosvědčuje oněch pět různých (tj. zfalšovaných), „zaručeně pravdivých“ verzí sestřelení malajského boeingu či vraždy Borise Němcova předložených postupně ruskými úřady, dokumentární pořady ruské TV o čs. „kontrarevoluci“ (revanšistech, tajných zbrojních arzenálech – ve skladech LM, vraždách statečných rudoarmějců pražskými kontrarevolucionáři v srpnu ʼ68) anebo ruské mysteriózní reportáže o masových demonstracích proti průjezdu US Dragons konvoje přes ČR.
Ostatně po bizarním divadle s tajemnými „zelenými mužíky“ na Krymu a statečnými „horníky a traktoristy“ vzdorujícími na Donbasu ukrajinským tankovým divizím – ve stylu internacionální pomoci proti čs. kontrarevolucionářům a německým revanšistům číhajících za Železnou oponou − je zřejmé, že KGB/FSB už na nějaké maskování kašle, a veřejné mínění je Putlerovi ukradené, stejně jako za Brežněva.
Namátkou si uveďme pár příkladů: 24. 4. 1994 byl zastřelen Andrej Aidzerdzis, poslanec Státní dumy za LDSR; 2. 2. 1995 zastřelen Sergej Skoročkin, poslanec za LDSR; 3.12. 1996 unesen a zavražděn Jurij Poljakov, poslanec za stranu Lidová moc; 3. 7. 1998 zastřelen generál Lev Rochlin, poslanec dumy za Národně vlastenecký svaz. Mezi první z těch nejznámějších patří asi vražda Galiny Starovojtovové, poslankyně Státní dumy a spolupředsedkyně strany Demokratické Rusko (jež prosadila v parlamentu zákon o rehabilitaci obětí politických represí a usilovala o přijetí lustračního zákon, který by znemožnil příslušníkům komunistické nomenklatury a KGB působit ve veřejných funkcích), zastřelené 20. listopadu 1998. (V r. 1993 Starovojtovová veřejně informovala o hypotéze, že za smrtí Alexandra Dubčeka mohly stát zájmy sovětské tajné služby KGB.)
V srpnu 2002 byl zavražděn místopředseda Liberální strany Vladimir Golovljov, 17. dubna 2003 pak byl v Moskvě zastřelen i jeho kolega, poslanec Státní dumy a předseda další opoziční strany Liberální Rusko Sergej Jušenkov, známý kritik politiky Kremlu, který na protest proti válce v Čečensku odešel z armády (mj. spoluinicioval vytvoření komise pro vyšetření záhadných výbuchů v obytných domech v Moskvě a Volgodonsku, při nichž zahynulo v r. 1999 téměř 250 osob a které se i podle řady politických analytiků a obhájců lidských práv odehrály v režii ruských tajných služeb). Jušenkov se tehdy stal devátým ruským poslancem zavražděným za posledních devět let. V r. 2005 došlo k atentátu na bývalého ruského vicepremiéra Anatolije Čubajse. V listopadu 2006, krátce po setkání s ruskými představiteli, umírá v Londýně na otravu poloniem někdejší zástupce náčelníka 7. oddělení FSB Alexandr Litviněnko, jenž zveřejnil důkazy o zločinech kremelské kliky (Ve své knize „FSB vyhazuje Rusko do povětří“ předložil důkazy, že atentáty na paneláky v Moskvě a Volgodonsku v r. 1999 byly provedeny agenty FSB s cílem svést odpovědnost na Čečeny a získat tak záminku k obnovení čečenské války.).
Teroristický útok - Volgodonsk (Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět, 3.díl)
Za další oběť FSB je považován jeho přítel a spolupracovník italský akademik Mario Scaramella, krátce nato rovněž otrávený poloniem. V r. 2006 „kdosi“ otrávil i ruského expremiéra Jegora Gajdara (pokus o vraždu jedem přežila už v září 2004 i Politkovská). V lednu byl 2009 zavražděn, společně s novinářkou Anastasiji Baburovovou, advokát Stanislav Markelov, právní zástupce pozůstalých po obětech ruské armády v Čečensku). V listopadu 2009 pak ve vyšetřovací vazbě v Moskvě zemřel, údajně na selhání srdce, právník Sergej Magnickij, jenž předtím obvinil skupinu vysokých hodnostářů z miliardových machinací. Byl nalezen v cele mrtvý se stopami po brutálním násilí.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zabiti-kritici-putina-0ub-/zahranicni.aspx?c=A150228_114832_zahranicni_bse
17. listopadu 2012 nečekaně zemřel za záhadných okolností (zřejmě na otravu poloniem) v britském Surrey i Alexandr Perepiličnij, jenž byl klíčovým svědkem v kauze rozsáhlých defraudací vysokými ruskými úředníky a po útěku z Ruska získal politický azyl v Británii, stejně jako ruský miliardář a někdejší zástupce tajemníka Bezpečnostní rady RF Boris Berezovskij (kritizující politiku Vladimíra Putina a hlavně vojenské akce v Čečensku), jenž byl v březnu 2013 nalezen oběšený v Londýně, údajně spáchal sebevraždu (bývalý předseda Bezpečnostní rady, generál Alexandr Lebeď zahynul za podivných okolností při havárii vrtulníku v r. 2002).
V listopadu 2014 byl v kaluži krve před svým domem nalezen známý Putinův kritik, herec Alexej Děvotčenko (v r.2011 se vzdal 2 státních cen za herectví „převzatých z Putinových rukou“ s tím, že se za ně stydí). Tak už to chodí, kdo tahá čerta za ocas - nedožije se dlouhého věku. Jediné, co mne překvapuje, je to, že ještě nezastřelil „neznámý pachatel“ dávno i Navalného či Javlinského… V totalitních režimech holt vždy platí „Kdo moc ví, brzy zemře“. A úmrtnost informovaných šťouralů v Rusku je skutečně enormní, několikanásobně převyšuje celosvětový průměr (jediný nadstandardní ukazatel ruské reality), jelikož obecně známé případy Magnického, Politkovské a Litviněnka (kteří mj. vinili Putinovu kgb-áckou partu i z organizace beslanského masakru − 300 mrtvých – a atentátů v moskevských panelácích), jsou jen pověstnou špičkou ledovce. (viz třeba: http://blisty.cz/art/30066.html#sthash.60Gunu7p.dpuf).
V posledních 20 letech ovšem padlo rukou zločinců i více než 30 nepohodlných pravoslavných duchovních a několik desítek představitelů dalších náboženství, jejichž smrt byla bezprostředně spjata s jejich činností. Např. v listopadu 2009 byl v chrámu Apoštola Tomáše v Moskvě zastřelen pravoslavný duchovní a misionář Daniil Sysojev, mj. otevřený kritik ultra-nacionalismu. Tak jako Otec Sysojev, byl zavražděn přímo v chrámu i řeholní kněz Grigorij (zločinec mu uřízl hlavu a dal ji na oltář) a tři mniši z kláštera Optina Pustyň; otce Andreje Nikolajeva upálili zaživa spolu s celou rodinou. Protojereje Alexandra Meně, někdejšího disidenta a spoluzakladatele Ruské biblické společnosti a Pravoslavné univerzity, zavraždili sekerou v září 1990 v Sergijev Posadě. Pro své názory měl mnoho nepřátel zejména mezi militantními ateisty a ruskými nacionalisty. Ani jeho vrahové nikdy nebyli dopadeni.
Samozřejmě, existuje i teoretická možnost, že likvidaci Němcova a dalších odpůrců Kremlu nezorganizoval přímo Putin či jeho aparát…
Ovšem, pokud je starým Putinovým kamarádem světoznámý gangster Semjon MOGILEVIČ (jenž dodával zbraně teroristům z al-Kajdy a je na seznamu nejhledanějších zločinců FBI: http://en.wikipedia.org/wiki/Semion_Mogilevich), Ramzan KADYROV (na kterého požaduje vydat mezinárodní zatykač řada mezinárodních lidskoprávních organizací včetně Společnosti ohrožených národů , jejíž trestní oznámení, obviňující jej z organizování únosů, vražd a mučení odpůrců leží u Soudu pro lidská práva ve Štrasburku), poslanec Adam DELIMCHANOV (na kterého vydal Interpol zatykač kvůli vraždě bývalého čečenského povstaleckého velitele Sulima Jamadajeva v Dubaji), ale i řada podobných výtečníků s nimiž kdysi šafařil v petrohradském realitním holdingu, který byl v r. 1999 německou zpravodajskou službou obviněn z praní špinavých peněz ruské a kolumbijské mafie, člověk nepotřebuje ani moc fantazie, aby došel k určitým závěrům!
Groznyj
(Nemluvě již o jeho přátelských stycích s vůdci motorkářského gangu „Noční vlci“, Felixem Čerňachovským a Konstantinem Karakovským, jejichž tábor před časem navštívil za účasti médií.)
Když Putin veřejně odsuzuje Němcovovu vraždu a „osobně dohlíží nad vyšetřováním“, vyvolává to reminiscenci na to, jak Stalin také požadoval „důsledné vyšetření“ vraždy Kirova poté, co na něj poslal „amatérské“ vrahy (stejně jako na Trockého, zavražděného rovněž „amatérsky“ agentem čs. komunistické rozvědky v Mexiku).
Nehledě na to, že díky rozpoutané celonárodní hysterii a pogromistickým náladám vůči opozici, které Putin rozpoutal a živí, je tak jako tak zodpovědný za důsledky této nenávistné kampaně. Takže, i kdyby přivedlo nakonec vyšetřování policii k partě zfanatizovaných nácků či šovinistických ultranacionalistů, krev zůstane na rukou toho, kdo na Němcova ukázal jako na terč jejich nenávisti. Někdy není totiž vrah jen člověk, jenž fyzicky zmáčknul spoušť.
Jestliže někteří chytráci argumentují tím, že Putler by si tohle přece nedovolil, jelikož podezření padne automaticky na něj, vychází z pochybné evropské logiky. Někdy se totiž i v podsvětí místo nenápadné, kamuflované likvidace, naopak volí tzv. „manifestační“ metoda, kdy má atentát šokovat a z jeho provedení má být naopak zcela zřejmé JAKÝ BYL MOTIV A KDO JE ADRESÁTEM TOHOTO VAROVÁNÍ.
Ostatně po bizarním divadle s neznámými „zelenými mužíky“ na Krymu a statečnými „horníky a traktoristy“ vzdorujícími ukrajinským tankovým divizím – ve stylu internacionální pomoci proti čs. kontrarevolucionářům a německým revanšistů číhajících za Železnou oponou − je zřejmé, že KGB/FSB už na nějaké maskování kašle, a veřejné mínění je Putlerovi ukradené, stejně jako za Brežněva.
Za pozornost možná stojí i určitá symbolika některých vražd: novinářka Politkovská byla zastřelena v den Putinových narozenin (dárek přátel z „blatného světa“?), Boris Němcov v předvečer plánované masové opoziční demonstrace proti Putinovi.
Pamětní deska Anny Politkovské na sídle novin Novaja gazeta, Moskva
Je úsměvné, potažmo trapné, domáhají-li se titíž jedinci, kteří dodnes zpochybňují nejen důkazy o podílu ruské rozvědky na otravě Litviněnka, Skripalových či Navalného (ale i o ruské odpovědnosti za Katyňský masakr a potlačování lidských práv v RF) důkazů o zapojení GRU do útoku na muniční sklad ve Vrběticích.
A stejně tak asi není žádnou náhodou, že stejně jako profesor Ješita zpochybňuje západní směřování ČR, nebezpečí ruského vlivu a podíl ruské tajné služby na teroristickém útoku ve Vrběticích, zpochybňuje aktuálně i nebezpečí Covidu-19 a smysluplnost protipandemických opatření (Covid-19 i akce GRU jsou dle něj mystifikací).
K tomu, abychom shodili ze stolu rádobyargumenty zlomyslného agenta Ovara, stačí špetka zdravého rozumu. Příkladem může být jeho výmysl o existenci „dvou vyšetřovacích verzí“ anebo nesmyslné tvrzení, že „celých 7 let BIS nic nevyšetřila a nyní najednou se vytasila s údajnou ruskou stopou“ … když každý trochu soudný či informovaný člověk ví, že do r. 2018, kdy byli dotyční identifikováni britskými vyšetřovateli jako atentátníci ze Salisbury, nemohla si naše BIS tyto osoby spojit s GRU a výbuchem ve Vrběticích. (Asi jen neuvěřitelnou shodou náhod zrovna tehdy spustil hradčanský kremlobot dehonestační kampaň proti „čučkařům“ z BIS a zároveň se z tajné služby pokusil vymámit seznam odhalených ruských špionů v ČR!)
Zrovna tak málokdo asi pochybuje, že majitele bulharské firmy vlastnící předmětnou munici ve Vrběticích někdo otrávil jen tak náhodou… a že (kromě 4 muničních skladů na Ukrajině) dalších 5 muničních skladů (využívaných toutéž firmou) vyletělo zároveň v Bulharsku úplnou náhodou v témže období, navíc krátce po návštěvě téhož komanda GRU.
S odstupem času a ve světle ruských válečných zločinů mnohé pochybnosti o tzv. „ruské stopě“ mizí. I bláboly kremelského kašpara Medveděva nabývají dnes na zlověstnosti na pozadí masových vražd a teroru ruské soldatesky na Ukrajině.
Zrovna tak nepřekvapuje, že právě Václav Klaus, který je zároveň tváří antibruselského odboje i protagonistou proruské politiky a maskotem ruské páté kolony, vystupuje ruku v ruce s českými stalinisty a hnědo-rudou frontou a je miláčkem ruských režimních médií (stejně jako slovenští kremloboti Harabin, Fico, Danko, Blaha a Kotleba).
"Klaus, Fico, Vrbětice, Covid, Žluté vesty a ruská pátá kolona – podivné avšak zřejmé souvislosti": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-klaus-fico-vrbetice-covid-zlute-vesty-a-ruska-pata-kolona-podivne-avsak-zrejme-souvislosti-138306
„Ruský mír“
======================================================
Epilog
Jelikož se nemíním nadále snižovat na úroveň různých virtuálních trollů, anonymních všeználků a frustrovaných provokatérů, a ztrácet drahocenný čas komunikací s individui, která nechodí na (a)sociální sítě diskutovat, nýbrž jen zlomyslně provokovat nebo ventilovat svou méněcennost, a díky své agresivnosti ovládají většinu tzv. diskusních fór,
REZIGNUJI TÍMTO NA BOJ S VĚTRNÝMI MLÝNY HLOUPOSTI A ŠKODOLIBOSTI!
Ostatním čtenářům, kteří mají zájem se zamyslet nad argumenty a informacemi bez předběžné zaujatosti, DOPORUČUJI MÉ ČLÁNKY (které jsou samozřejmě jen podnětem k zamyšlení):
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení s potomky Dračích lidí: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127
Preludium Apokalypsy aneb „Ruský mír“ je vždy jen předehrou k válce, habaďůrou na naivní demokracii: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-preludium-apokalypsy-aneb-rusky-mir-je-vzdy-jen-predehrou-k-valce-habadurou-na-naivni-demokracii-131558
Proč musel zemřít slavný profesor Bechtěrev, osobní lékař Lenina a Stalina ? https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-proc-musel-zemrit-slavny-profesor-bechterev-osobni-lekar-lenina-a-stalina-114168
Morbidní neostalinistická nostalgie - nebezpečný ruský postsovětský satanismus Stalinových pohrobků: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-morbidni-neostalinisticka-nostalgie-nebezpecny-rusky-postsovetsky-satanismus-stalinovych-pohrobku-109262
„RUSKO - poslední koloniální mocnost“: http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html
Ruský sen, který bych přál prožít všem našim dezolátům a naivním obdivovatelům východního Mordoru: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-sen-ktery-bych-pral-prozit-vsem-nasim-dezolatum-a-naivnim-obdivovatelum-vychodniho-mordoru-112215
„Nové Rusko“ – podfuk nebo iluze ? : http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/04/nove-rusko-podfuk-nebo-iluze.html
nebo
"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI": http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
A propos: Své názory a odpovědi na předpokládané argumenty jsem dávno vyjádřil např. na blogu POCHOD PODLÝCH "REVOLUCIONÁŘŮ":
========================================
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI: https://www.facebook.com/fero.hrabal/
AUTOROVY ROZHOVORY O RUSKU:
frh_rozhovor_tema
---------------
TÉMATICKÉ WEBY:
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
„Báječná léta pod psa“:
nebo třeba „HISTORIE KOMUNISMU A FAŠISMU V OBRAZECH“:
„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
Autor mezi obránci na východní Ukrajině - podzim 2014
Další doporučené prameny:
