Článek
Motto: „Charakteristickým rysem Rusů, je jejich sadistická krutost.“ - Maxim A. Gorkij
Názornou představu o ruské realitě poskytne kanál VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku v autentických ruských dokumentech nebo Autentické Rusko - reálný život ve východním Mordoru, resp. další playlisty na mém profilu www.youtube.com/@FeroKRONDAK (kde najdete tisíce originálních ruských videí na toto téma).
Dá se říci, že bezprostředním impulzem ke zveřejnění tohoto článku bylo pro mě přečtení blogu Sex s neandertálci nás navždy změnil, resp. Neandrtálci se křížili s pravěkými Homo sapiens, byť můj text na zmíněné články reaguje pouze okrajově.
Dnes, po 70 letech komunistické totality, spojené s bolševickým antieugenickým programem „likvidace třídních nepřátel“ a systematickým stalinským „demografickým inženýrstvím“, a navíc po dvou desetiletích putinovského pachanátu, se můžeme jen domýšlet, jakou měrou se na někdejším etablování a dlouhodobém setrvání oné vlády lůzy („diktatury proletariátu“) v Rusku podílela již samotná vrozená ruská mentalita (jakožto nezbytný předpoklad fungování bizarní komunistické diktatury).
Pokud jde o důsledky a příčiny etablování tzv. „diktatury proletariátu“ právě v Rusku, ty se natolik prolínají, že jakékoliv závěry jsou vesměs záležitostí interpretace faktů.
Jsem však osobně přesvědčen, že její kořeny (a příčiny nekompatibilnosti „ruské duše“ s evropským myšlením) bychom měli hledat již v prehistorii, resp. v oblasti genetiky. Případně i metodami fyzické antropologie / antropologické genetiky, především pak zřejmě plošným zkoumáním amygdaly
(Výzkum amygdaly odhalil významný vliv těchto oblastí na sociální a emocionální chování jedince. Heinrich Klüver a Paul Bucy, kteří později tento výzkum rozšířili, poukázali na to, že velké léze na předním temporálním laloku vyvolají změnu v chování, přehnanou reakci na všechny objekty, hypoemocionalitu, ztrátu strachu a sociálního postavení atd. Studie z roku 2018 naznačuje, že změny v objemech amygdaly, jakož i změny vazebných potenciálů, funkční konektivity, regionální homogenity a regionálního toku krve mozkem, mají různé dopady na emocionalitu lidí!)
Povrchní a naivní závěry, které dávaly kdysi sklon k brutalitě, sadismu a absenci svědomí do přímé souvislosti s intelektem, jsou již dávno aspoň mezi odborníky zapomenuty. Dnes, s odstupem času a dostatkem relevantních informací, víme, že nejedna lidská bestie - jako byl Lenin, Stalin, Himmler, Berija, Dzeržinskij, Heydrich, Mengele či Pol-Pot - se vyznačovala zároveň nadprůměrným IQ, resp. i kvalitním humanitním vzděláním.
Dokumentovaným příkladem z nedávné doby může být třeba genocida Rudých Khmérů v Kambodži, kde se mimochodem bolševický komunisticko-mankurtovský model pokusil dovézt k dokonalosti šílený marxistický „vizionář“, bývalý učitel Pol-Pot, když zrušil nejen školy, média a soukromé vlastnictví, ale i peníze a instituci rodiny. A v rámci likvidace „nebezpečných intelektuálů“, nechal povraždit i všechny, co nosili brýle nebo uměli cizí jazyk.
I vědci z oblasti genetiky již připouští, že genetické faktory přinejmenším určitou měrou ovlivňují mentalitu jedince: „… že polygénne podmienené vlastnosti sú ovplyvnené na cca 70% faktormi prostredia, sociálnymi a inými faktormi a genetika tu má určitú, ale menej podstatnú úlohu, cca 20-30%.“ - míní RNDr. Michal Konečný, PhD. , Prezident Slovenskej spoločnosti lekárskej genetiky … někteří odborníci odhadují tento poměr na 50:50.
Třeba Steven Pinker, prominentní psycholog a profesor na Harvardu, se ve své knize The Blank Slate: The Modern Denial of Human Nature rozčiluje nad výzkumníky z oblasti vývojové psychologie, že opomíjejí vliv genů: https://psychologie.cz/geny-vs-vychova-5010/
Tuto otázku si nadále kladou i vědci zabývající se profesionálně genetikou:
„Jsou důležitější geny, nebo výchova? Tak zní častá otázka rodičů. Odpovědi se v průběhu dějin měnily a balancovaly mezi dvěma extrémy: Jedním z nich je genetický determinismus, zdůrazňující úlohu genů a považující člověka za rukojmího jeho genů. Na opačném pólu stojí kulturní determinismus, podle něhož je narozený člověk „tabula rasa“ a vše lze ovlivnit výchovou. … V genech máme vepsané sklony k promiskuitě, násilí i pohodářství“. - říká vědec Doc. RNDr. Eduard Kejnovský, CSc.
Běžnému posměváčkovi bych doporučil aspoň níže uvedené polopaticky podané vysvětlení, z něhož vyplývá, že zřejmě nejsem sám, kdo nabyl takovéto přesvědčení, resp. že mé názory nejsou vycucané z prstu! Viz třeba článek Geny versus výchova …
Nová vědecká studie španělských vědců z Univerzity v Zaragoze ukazuje, že lidé s autoritářskými sklony mají odlišnou strukturu mozku než ti, jejichž politické postoje směřují spíše ke středu: Neurologie radikalismu: Extremisté mají odlišnou strukturu mozku .
To ovšem méně chápaví či zaujatí čtenáři (kteří vesměs tento článek ani nedočtou) začnou hned komentovat odkazy na nacistické Norimberské zákony a blábolit o xenofobii a rusofobii. Řada vědců se ostatně problematice záměrně vyhýbá právě proto, že uvedené téma, resp. oblast eugeniky, byly zprofanované nacistickými pseudovědeckými teoriemi.
Podle mě však nejpravděpodobnější možností je, že typická ruská mentalita není pouhým produktem dlouhotrvající vlády lumpenproletariátu, nýbrž že naopak diktatura lůzy byla nastolena právě v Rusku díky ruské mankurtovské mentalitě ždunů a vatniků zděděné geneticky po odlišné linii druhu homo. Však i vznik brutálního sovětského pseudosocialistického (či pseudokomunistického) režimu v Rusku byl popřením samotných základů / principů marxismu, na které se tento režim vždy odvolával - viz slova Karla Marxe:
„Ruská politika je nezměnitelná. Měnit se mohou pouze ruské metody, taktika, způsob manévrování, ale polární hvězdou ruské politiky zůstává podmanění světa. Polárka je na hvězdném nebi stálicí. V politice Ruska není žádný rys nápadnější než onen, který sleduje nejen své tradiční cíle, ale také způsob, jak jich dosáhnout. Neexistuje tah v současné politice, který by nebylo možné najít už v historii. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje pouze jediný způsob, jak se chovat k mocnosti jako je Rusko – neukázat strach. Jestliže se Evropa dá na ústup, nebude to znamenat pouze porážku, ale bude to trvalé ujařmení.“ - New York Daily Tribune, 1856
A za pozornost stojí i další Marxovy výroky ohledně Ruska:
"Ptám se vás, co se změnilo? Zmenšilo se nebezpečí, které hrozí z Moskvy? Ne. Jen rozumová slepota vládnoucích tříd v Evropě dosáhla vrcholu. Především: politika Moskvy je neměnná, jak to doznal i její oficiální historik Karamzin.[177]
Její metoda, její taktika, její manévry se mohou měnit, ale polárka její politiky je stálice: vláda nad světem. Jen obratná vláda panující nad masami barbarů může v dnešní době osnovat takový plán. Jak napsal největší novodobý ruský diplomat Pozzo di Borgo během vídeňského kongresu Alexandrovi I., Polsko je velký nástroj pro uskutečnění světovládných plánů Ruska, ale zároveň i jejich nepřekonatelnou překážkou, dokud se Polák, unaven nesčíslnými zradami Evropy, nestane hrozným bičem v rukou Moskala. Nuže, ponechám-li stranou náladu polského lidu, ptám se: stalo se něco, co zkřížilo plány Ruska nebo paralyzovalo jeho činnost?
...
Evropa si může vybrat. Buď ji jako lavina zavalí asiatské barbarství pod vedením Moskalů, anebo musí obnovit Polsko, zaštítit se tak před Asií dvaceti milióny hrdinů a získat čas k dokončení svých sociálních přeměn." - napsal K. Marx kolem 22. ledna 1867. Otištěno v „Glos Wolny“, čís. 130 z 10. února 1867, a „Le Socialisme“, čís. 18 z 15. března 1908.
Další příčinou ruské typické mentality může být i tzv. Endemický kretenismus, což je vývojová porucha způsobená vrozenou hypothyreózou, vyskytující se v nejvyšší míře právě v oblasti Ruské federace - viz mapa:
Mapa postižení nedostatkem jódu
Jednou z hlavních příčin hypothyreózy a endemického kretenismu může být nedostatek jódu ve stravě matky během těhotenství[1]. Výraz pochází z francouzského slova crétin,[2] tj. „slabomyslný“.
Jak nedostatek jódu v těhotenství poškozuje dítě?
K obvyklých projevům kretenismu patří kromě snížené inteligence též malý vzrůst. Již lehký nedostatek jódu může způsobit snížení inteligenčního kvocientu o 5 stupňů.[3]
Jód je nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, které řídí vývoj mozku plodu. Při jeho středně těžkém až těžkém deficitu mohou být nervové spoje trvale poškozeny – studie ukazují pokles IQ o 12 až 13,5 bodu.
Poškození vzniklé v těhotenství nelze zpětně napravit.
Viz např. článek Jódový deficit byl vyřešen před sto lety za pár korun.
Zdá se tudíž, že příčin a důvodů nekompatibilnosti ruské populace se západní civilizací je až až. Fatální bude však zřejmě SOUBĚH uvedených faktorů: genetika+ hypothyreóza+indoktrinace
A nyní k notoricky oblíbené báchorce dezolátů o slovanském bratrství:
Ve fázi formování ruského etnika po oddělení západních a jižních Slovanů od praslovanského společenství (po 5. století n.l.) pronikla totiž v rámci altajského importu do jeho genomu (mimo jistých prvků tamního tunguzsko-mandžuského genofondu) hlavně sekvence archaického genomu východoasijského druhu Homo longi, který se na Altaj dostal zřejmě prostřednictvím denisovanů (jak předpokládá např. profesor Xijun Ni z Čínské akademie věd), což významně ovlivnilo či zapříčinilo zásadní mentální odlišnost ruského etnika oproti mentalitě většiny evropských národů.
Stručně řečeno: Jestliže evropská populace vznikla víceméně genetickým mísením (vzájemným křížením) neandrtálců a příslušníků rodu Homo sapiens, v DNA většiny Rusů se vyskytují navíc další sekvence, které jejich předci získali – zřejmě prostřednictvím Denisovanů – od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina[1], superarchaické skupiny, která se od ostatních vývojových linií oddělila před zhruba 2 miliony lety…
Proto jsou také populární teorie našich „antibruselských“ dezolátů o všeslovanské vzájemnosti navzdory příbuznosti východoevropských jazyků pouhou chimérou a panslovanská idea jen trojským koněm ruského imperialismu.
Pokud se někomu zdá, že tato hypotéza koliduje se statistikou výskytu „slovanské“ haploskupiny R1a (Y-DNA) u Rusů, podle které k této skupině náleží 46-49% ruské populace (v ČR je to cca 34 %, třeba v západních Čechách cca 24%), pak bych chtěl upozornit na jeden zásadní problém.
Tím je skutečnost, že ruský genetický výzkum byl prováděn vesměs mezi ruským etnikem v evropské části RF, resp. v Centrálním federálním okruhu, který se svými 38 miliony obyvatel na jedné straně rovná populaci Sibiře (s 34 miliony obyvatel), ale na straně druhé se výrazně liší genofondem tamních Rusů. Tito Sibirjaci se totiž během posledních 500 let mísili s naprosto odlišnými etniky, než Rusové v evropské části Ruska. Kromě původních sibiřských etnik hlavně s etniky středoasijskými a uralsko-altajskými.
Lze tudíž předpokládat, že genofond Rusů z Čeljabinsku, Krasnojarsku nebo Novosibirsku a těch z Voroněže nebo Smolenska se bude zásadně lišit.
Mapa výskytu základních mtDNA haploskupin na území Sibiře
A naprostým nesmyslem je pak mysteriózní o „všeslovanském bratrství“ či kulturní a etnické spřízněnosti všech nominálně slovanských národů.
Už jen proto, že v době, kdy se konstituoval dnešní ruský národ, byly naši předci (tj. předkové západních Slovanů) již dávno v oblasti Karpat, resp. v České kotlině.
Přesný průběh migrace rekapitulovat nelze, je však jisté, že v době raného formování ruské státnosti[2] (i etnogeneze samotných Slovanů) ovládaly většinu dnešního evropského Ruska, resp. celou jeho severní část, ugrofinské kmeny, zatímco téměř celou jeho část jižní obývaly kmeny baltské[3].
Mezi 5. a 10. stoletím mizí část zdejších ugrofinských kmenů či etnik (jako byli Livonci[4], Merjové[5], Meščerové[6], Muromci[7] či Vepsové[8]), spolu s řadou kmenů baltských (Kuronci, Latgaly, Sély, Zemgaly, Žemaity ad.[9]), skythských, sarmatských a venetských[10], v etnickém tavícím kotli nacházejícím se mezi Volhou, Dněprem a Pobaltím, aby se z něj posléze vynořilo etnikum nové – Slované.
Většina historiků i antropologů se shoduje, že předkové západních Slovanů dorazili – zřejmě z oblasti mezi Volhou, Dněprem a Baltem - do současných sídlišť okolo 5.-6. století. To znamená, že z uvedeného etnického „tavícího kotle“ odešli v počáteční fázi procesu etnogeneze, na jejímž konci se objevil „ruský člověk“.
Po odchodu západoslovanských kmenů z jejich pravděpodobné pravlasti začaly do této oblasti postupně pronikat zcela odlišná etnika. Okolo 7. století začala od jihovýchodu masivní migrace turkických etnik, od poloviny 13. století pak pronikaly na území dnešního Ruska v rámci mongolské expanze nejrůznější altajsko-uralské a tunguzsko-mandžuské kmeny, načež od 15. do 19. století absorbovalo ruské etnikum nespočet nových genů v souvislosti s ruským podmaňováním si desítek sibiřských, kavkazských a středoasijských národů a genetickým mísením s těmito etniky.
Zarážející je pak i skutečnost, že mnohem více, než v Česku, se „slovanská“ haploskupina R1a1 vyskytuje ve Střední Asii. Nejvíce zastoupena je mezi Iškašimci (68 %), Tádžiky (64 %) a Kyrgyzy (63 %).
Mapa světového rozšíření DNA-haploskupin
Originál výše uvedené mapy v plné velikosti: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/World_Map_of_Y-DNA_Haplogroups.png
Mapa rozšíření haploskupiny R1
Mapa DNA - rozšíření skupiny R1a
Mapa DNA Evropy
Výše uvedená mapa v originální velikosti a podrobnosti k uvedenému tématu.
Hranice Ruska v 16. století
Mapa: Stalinské masové deportace národů a etnických a sociálních skupin
Mapa hromadných deportací Uzbeků do ruských regionů během stalinského režimu
Z uvedených faktů vyplývá, že genofond ruského etnika nemůže mít po 1000 letech uvedeného genetického mísení takřka nic společného s genofondem obyvatel České kotliny, potažmo Evropy.
Nutno zdůraznit, že lingvistické či kulturní znaky mají pouze druhořadý význam při určování etnické či genetické příbuznosti.
Příklad západních a východních Slovanů je jasným důkazem, že kulturní ani jazyková spřízněnost nemusí automaticky znamenat i blízkost genetickou. Takřka ukázkovým příkladem sdílení identických kulturních fenoménů dvěma geneticky odlišnými komunitami žijícími vedle sebe je výsledek nedávných archeogenetických výzkumů raně středověkých rakouských pohřebišť v rámci projektu HistoGenes[11].
Analýzou několika set hrobů z 6. až 8. století na dvou archeologických lokalitách v okolí Vídně[12] došli vědci ke zjištění, že někdejší zdejší obyvatelé patřili ke dvěma geneticky vzdáleným skupinám, které sdílely stejnou kulturu a integrovaly se v jednotné společenství. Jedna skupina měla evropské kořeny, druhá východoasijské. Přesto obě komunity žily dle expertů nejméně šest generací pospolu v jednotě.
Tudíž celá Panslovanská idea jeví se dnes jako pouhopouhý trojský kůň ruského imperialismu!
(Mimochodem mystifikace je už samotné ztvárnění této ideje na vlajkách Ruska či Slovenska, kde jsou tzv. „panslovanské barvy“ přehozené: https://cs.wikipedia.org/wiki/Panslovansk%C3%A9_barvy )
K tomu ještě dodám, že vlivem politické situace dochází i nadále k průběžnému oslabování genofondu ruského národa díky masové emigraci inteligence. Kromě surovin, které není RF schopné efektivně zpracovat, bezplatně vyváží - resp. vyhání - svůj intelektuální potenciál.
Zatímco všechny cílové destinace ruské emigrace na ní již 100 let intelektuálně i ekonomicky profitují, intelektuální i ekonomický potenciál Ruska s každou takovou vlnou znovu a znovu slábne. To je zákonitý proces.
V tomto přesvědčení mě jen utvrzuje (mj.) třeba závěr, k němuž došel ruský spisovatel Nikolaj Nikulin (1923–2009), který v roce 1975 ve své knize V první linii. Z Leningradu až do Berlína[13], shrnuje své válečné zkušenosti z let 1941-1945, kdy sloužil v Rudé armádě, a komentuje – vedle řádění rudoarmějců na dobytých územích – také brutální zacházení armádního velení a režimu obecně s vlastními lidmi následujícími slovy: „Tato selekce ruského národa je časovaná puma: vybuchne během několika generací, v 21. nebo 22. století, kdy vrstva společnosti protěžovaná a vychovaná bolševiky vytvoří nová pokolení sobě podobných.“.
Ony dopady vidíme dnes a denně na Ukrajině. Viz třeba článek: Hlavu uřezat a dát na kůl! Ukrajinci našli Rusy podezřelé z vraždění jejich zajatců
nebo
Pár poznámek na závěr:
Při výpovědích o životě ruského člověka a obecně o životě v této zemi se Maxim Gorkij ve svých myšlenkách nebojí jít přímo k jádru věci : „Nejoriginálnější rys ruského člověka: v kterýkoli okamžik je vždy upřímný. Právě tato originálnost stala se – tak se mně zdá – pramenem mravního pomatení, v němž jsme si uvykli žít“ (Gorkij 1919).
Morálka není ani dle Gorkého názoru součástí každodenního života ruského lidu. Místo morálky ustanovila se mezi lidmi jakási forma chladného, rozumového rozsuzování o pravidlech, dle nichž je třeba se chovat, a tyto úvahy vytvářejí potom atmosféru vzájemného odsuzování, přepadávání a nahlížení do duše druhého bystrým a kosým pohledem nepřítele.
Pojem, kterým rusista prof. Tomáš Glanc charakterizuje současné putinovské Rusko – „civilizační brutalita“.
Civilizační brutalita, pro Rusko tolik příznačná, představovala popud k psaní pro mnohé ruské spisovatele. Tak Denis Ivanovič Fonvizin v divadelní hře Výrostek (1783) zachycuje, řečeno s Gogolem, „děsivě působící ideály hrubosti, jichž může dosáhnout jen člověk ruské země a žádného jiného národa“, Ivan Bunin v povídce Vesnice zobrazuje otřesné poměry ruského venkova v polovině desátých let 20. století, Anna Achmatovová v poemě Rekviem přibližuje zoufalství žen, jejichž blízcí se stali obětí stalinských represí v době Ježovovy hrůzovlády, takzvané ježovštiny (1937–1938), Alexandr Solženicyn v několika románech dokumentuje zvěrstva GULAGU, Edvard Radzinskij v divadelní hře, citované výše, pojednává o popravě cara Nikolaje II., carevny Alexandry, jejich čtyř dcer a čtrnáctiletého careviče Alexeje. Příklady podobných ruskojazyčných děl neberou konce.
V románu Zachara Prilepina Obitěl (2014; česky jako Klášter 2021), vydaném o 10 let později, se Solovecký tábor zvláštního určení stává modelem Ruska jako takového, nejen jako místa utrpení, ale jako místa, kde utrpení otevírá cestu ke spáse. Navíc je to právě tento model „života na hraně“, který je Rusku organicky vlastní. Jak píše kritik Lev Danilkin, popis tábora v Klášteře je „důkazem toho, že zde, na tomto území, se neustále realizuje stejný, biblický scénář… V dobrém i zlém, je; takový osud.“ GULAG není historické trauma, které by na historické cestě leželo neúnosnou zátěží, ale něco jako „kulturní kodex“, program všitý do národního osudu, vedoucí k dobru skrze krutost a násilí. Není to chyba, ale vlastnost.
Zdroj: Jurij Saprykin – „REVIZE ZLA“ (https://blog.idnes.cz/janjirku/revize-zla-preklad-clanku.Bg22120867)
---
Další doporučené zdroje informací:
Pokud někdo oponuje obehranou písničkou, že mentalita typických Rusů je výlučně produktem propagandy a ideologické indoktrinace, měl by se zamyslet nad skutečností, jak je potom možné, že mnozí Rusové, kteří nejenže měli a mají přístup k neomezeným informačním zdrojům a možnost cestovat, resp. strávili dlouhý čas anebo trvale žijí mimo Rusko - mají stejný způsob uvažování a mentální nastavení, jako jejich krajané, kteří nikdy neopustili sibiřskou vesničku?!
Názorným, ba exemplárním příkladem nám mohou být životní osudy a závěry dvou velikánů ruské literatury a ruských disidentů, jako byl Dostojevskij a Solženicyn.
Viz „Omské setkání Dostojevského a Solženicyna - pomyslné i ideové aneb Šovinismus v ruské literatuře“
anebo
Podle mě je otázka pouze to, zdali byl patologický genetický defekt prvotním zdrojem brutální / buranské většinové ruské mentality, anebo zda je naopak tento defekt (tato mentalita) fatálním důsledkem po generace trvajících antieugenických procesů (vlády lůzy) během nichž byly po generace eliminováni všichni nositelé pozitivních charakteristik / vlastností (inteligentní, vzdělaní a kreativní lidé) ve prospěch „degenerované“ části populace (eugenika na ruby) … jako když budete 100 let namísto šlechtění nejlepších jedinců ve stádě nechávat jen ty nejslabší či defektní … po několika generacích už z jejich potomků nevyšlechtíte šampiony - za pomoci tréninku ani výživy (osvěty a vzdělávání) - ani kdybyste se zbláznil! Tak jako osvětou těžko zvýšíte někomu IQ, pokud má jeho mozek kapacitu 90. Podstatné je, že s tímto stavem nelze tudíž nic moc dělat. To, že i mezi Rusy se najde 5-10% jedinců kompatibilních s naším světem (z nichž většina už ani v Rusku nežije) na tom nic nemění. Rád bych se mýlil, ale např. i protiukrajinské demonstrace ruské diaspory v Německu či USA, a revanšistické názory mých někdejších ruských - vzdělaných, inteligentních a zcestovalých - přátel mě zrovna moc nadějí nenaplňují 🙁
Mimochodem právě skutečnost, že i v Evropě, resp. u nás tvoří nemalou část populace jedinci, které bychom mohli nazvat polopaticky burany, deprivanty či dezoláty (kteří vesměs s obdivem vzhlíží právě k Rusku), ačkoliv žiji v diametrálně odlišných kulturně-sociálních podmínkách, v otevřené, demokratické společnosti, mě utvrzuje v přesvědčení, že náš svět prostě obývají zároveň dva mentálně odlišné lidské rody.
Že zde, vedle sebe žijí, řekněme příslušníci rodu Homo sapiens a Homo brutalis, mám-li použít terminologie prof. Lorenze (potažmo Homo stupidus, ačkoliv IQ zde není univerzálním signifikantním markerem - viz Vzpoura deprivantů prof. Koukolíka). Asi jako kdysi žili vedle sebe Homo sapiens a neandrtálci. A právě proto, že jde o geneticko-antropologickou kategorii či fenomén, nástroje jako osvěta a edukace zde víceméně selhávají. Rozdíl mezi typickou mentalitou jednotlivých národů spočívá tedy především v procentuálním zastoupení uvedených kategorií v příslušné populaci.
Své konstatování doplním citátem nedávno zesnulého nestora české psychiatrie: "Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní či dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.
Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení." - Prof. MUDr. Cyril Höschl, psychiatr a pedagog.
Oponenti by si měli místo posměšků a zpochybňování přečíst např. nějaké pojednání o vědeckých výzkumech duševního vývoje dvojčat vychovávaných od narození odděleně v odlišných kulturních a sociálních podmínkách, aby pochopili jakou roli hraje genetika při formování mentality.
Doporučuji tyto prameny:
...
VIDEA:
...
a jako perlička na závěr - pár postřehu co řekli Rusové o Rusech.
I. S. Šmelev: „Rusko je národ, který nenávidí svobodu, zbožňuje otroctví, má rád okovy na svých rukou a nohou, je špinavý fyzicky a morálně, kdykoliv připraven kohokoli utlačovat.“
A. I. Solženicyn: „My víme, že lžou, oni vědí, že lžou, oni ví, že my víme, že lžou, my víme, že oni ví, že my víme, že lžou, ale stejně lžou.“
I. S. Turgeněv: „Rus je největší a nejdrzejší lhář na celém světě.“
F. M. Dostojevský: „Rusové jsou národ, který kočuje po Evropě a hledá, co je možné zdemolovat, zničit a to jen pro zábavu.“
M. A. Gorkij: „Charakteristickým rysem Rusů, je jejich sadistická krutost.“
S. T. Aksakov: „Jak těžké těžké žít v Rusku, ve smradlavém centru fyzického a morálního rozkladu, podlosti, lži a zlodějství.“
M. A. Bulgakov: „Rusové nejsou národ, ale dobytek, hulváti, divoká horda, vrahouni a zloději.“
(Musím upozornit, že ve výše uvedeném pojednání jsem si dovolil volně citovat, resp. použít formulace i z práce prof. Břetislava Horyny "Memoria jako kategorie záchrany"[14].)
-----------------
[1] Snad Homo longi.
[2] Jako Rusové se začínají příslušníci slovanských kmenů na území Ruska identifikovat zhruba od 16. století, kdy dochází ke sjednocení všech drobných knížectví s Moskvou.
[3] Území, na kterém dnes Baltové žijí, je výrazně menší než jejich teritorium v minulosti. Ještě okolo r. 1200 žili na přibližně třikrát větším území než dnes. Podle konzervativního odhadu Aleksandra Vanagase se severní hranice baltského osídlení táhla od Baltského moře k Moskvě, východní od Moskvy k Orlu, jižní podél řeky Sejm až k Západnímu Bugu a západní pak ležela na Visle. Odvážnější odhady posouvají východní hranici baltského osídlení na linii Nižnij Novgorod a povodí Oky.
[4] Někdejší původní obyvatelé Livonska, dnešního severozápadního Lotyšska a jihozápadního Estonska.
[5] Starobylý ugrofinský národ Merja (Merijci/ Merjové) obýval Horní Povolží, tj. území dnešní Ivanovské, Jaroslavské, Vladimirské oblasti, a severní a východní části Moskevské a západní části Kostromské oblasti Ruska. Archeologické památky z Merje pozdější než z XI. století nejsou známy.
[6] Meščerové sídlili především podél středního toku řeky Oky, resp. v Meščerské nížině mezi řekami Kljazmou na severu, Okou na jihu a Gusem na východě.
[7] Národ obývající před 10. stoletím teritorium Vladimirské oblasti, jeho centrem bylo starobylé město Murom na levém břehu řeky Oky. Kronika vremenných let zmiňuje Murom v roce 862.
[8] Vepsové obývali oblast kolem Ladožského jezera. Vepsové obývali oblasti kolem Ladožského a Oněžského jezera v Karélii a na území Leningradské a Vologdské oblasti.
[9] Baltští Prusové (prusky Prūsai) a Jotvingové byli zčásti vyhubeni a zbylí postupně asimilováni a germanizováni během 12.-14. století.
[10] Vislanští Venedové byl kmen žijící na územní dnešní Volyně a v povodí Visly nejasné etnicity. Existují teorie považující je za příbuzné Baltů, Ilyrů či Keltů.
[11] Mezinárodní projekt Evropské výzkumné rady, na kterém spolupracuje i tým ArcheoGen z Ústavu archeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
[12] Pěti set hrobů z Mödlingu a sto padesáti z Leobersdorfu.
[13] Český překlad 2018
[14] Prof. Břetislav Horyna: „Memoria jako kategorie záchrany“, Sociální studia 1 / 2010, Fakulta sociálních studií MU Brno.
====================================================
ZDROJE:
F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT
F. R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT
F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA TAJMYR
=======================================================
Níže uvedená vizuální kompilace, slideshow „RUSKÝ RÁJ 01 - Rusko jako militaristicko-policejní stát“ celkem zřetelně ilustruje atmosféru i mentalitu současného „Nového“ Ruska:
----------------------------------------------------
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB
nebo třeba „Báječná léta pod psa“
a YouTube:
Pro vcítění do ruské mentální reality proto doplňuji můj text několika letmými autentickými sondami do všedního života, myšlenkového světa a uvažování ruských dezolátů, včetně originálních ruských dokumentů:
Autor v ruinách arktické věznice Kalargon / Tajmyr
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Jak modřínový elixír zachránil život tisícům vězňů Norillagu, zapomenutý příběh z tajmyrského GULAGu
Jak Američané podruhé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi
Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety
Putinovi gladiátoři
A propos: Pro zoufalce frustrované skutečností, že jejich životní úroveň neodpovídá švýcarskému standardu a proklínající Listopad a kapitalismus, mám jednoduchou radu. Stačí, pokud si koupí jízdenku na vlak do Ruska (pouhých 4 000 Kč) a po návratu z této země „kde dnes bývalo včera“, budou se i v Brně, Rokycanech, Plzni či Kolíně fakt cítit jako ve Švýcarsku!
Jelikož mě unavuje donekonečna opakovaně házet hrách argumentů na zeď dezolátské ignorance (ale i proto, že většina politologů při pokusu o „osvětu“ dezolátů zabředává do sáhodlouhých kontraproduktivních filozofujících polemik), pokusil jsem se zde shrnout nejfrekventovanější narativy (mýty, lži a mystifikace) rusofilů a doplnit je stručnými polopatickými kazuistikami a protiargumenty. Většina zásadních pravd bývá totiž zcela jednoduchá. Tudíž se zde nebudu ohánět ciframi a statistika, které stejně dezoláti zpochybní (a ostatní si najdou sami), ale zaměřím se na fakta, k jejichž posouzení stačí průměrné IQ a trochu kritického uvažování:
A
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svým známými ve Východním Mordoru:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem oslovil koncem roku 2025 zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ve všech regionech Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
Jak vidno Rusko spěje k sebezničení …
Kelin: „Ani revolucí, pučem ani zavražděním Putina se v Rusku nic nevyřeší.“ VIZ ale také = https://www.youtube.com/watch?v=DRcnpSSfrJw
Nigel Gould-Davies: Koloběh tyranie: Ruská exilová opozice si jen dělí kůži nezabitého medvěda, systém ale nespraví
***********************************************************
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
=======================================
Autorovy další rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
