Článek
Motto: „Charakteristickým rysem Rusů je jejich sadistická krutost.“ - Maxim A. Gorkij
K tématu se dostávám mj. pod dojmem neustále přicházejících zvěstí o brutalitě ruských hord na Ukrajině evokujících u mnohých z nás otázku - „co je podstatou ruské brutality a nekompatibility s evropskou mentalitou?“
Námětem zmíněné legendy o Mankurtech, která kyrgyzskému spisovateli posloužila jako alegorie národa pod bolševickým jařmem, je kazašský příběh o zotročení obyvatel země Sary-Ozeky nomády (proto)mongolského kmenového svazu Žuan-Žuan[1]. Noví vládci se nespokojili s tím, že si ze zajatců udělali otroky, ale krutým a rafinovaným způsobem je přetvořili v poslušné zombie, živé mrtvoly zbavené svobodné vůle – mankurty [2]
Tato metoda spočívala v tom, že zajatcům nejprve úplně vyholili hlavu, na kterou jim poté natáhli jakousi kapuci z čerstvě stažené kůže z velbloudího krku (kde je kůže nejpevnější). Vlhká kůže se zajatcům okamžitě přilepila na hlavu a těsně ji sevřela. Poté je zavedli do stepi, kde je nechali svázané, bez vody a jídla.
Jak kůže vysychala, smršťovala se a postupně stále silněji svírala hlavu oběti, čímž jí způsobovala nesnesitelnou bolest. V důsledku utrpení zajatci přišli o rozum, pomátli se; zapomněli na svou minulost, původ, ba i své jméno. Stávali se z nich bolestmi šílení tvorové neschopní jakéhokoliv uvažování. V tomto okamžiku se k nim vrátili jejich věznitelé a sundali kůži, která jim mučivě drtila hlavy. Tělesné schránky bez vůle, bez vědomí svého Já (Ega), bez schopnosti rozhodování, cítily pouze jediné: nesmírnou vděčnost vůči těm, kteří je zbavili utrpení, slepě je následovali, poslouchali je na slovo, pracovali pro ně i zabíjeli. Žuanové tak získávali otroky, na které se mohli spolehnout a od nichž se nikdy nemuseli obávat vzpoury, protože ta vyžaduje právě to, čeho mankurty zbavili: osobnost, sebevědomí a paměť.
Dále již Ajtmatov jen na pozadí mankurtské legendy rozvíjí téma vykořenění, dehumanizace člověka prostřednictvím vymazání paměti
Jedinec zbavený zároveň se ztrátou paměti i své lidské přirozenosti, lhostejný vůči zvykům a tradicím předků, bez vztahu ke své kultuře a zemi, se stává humanoidní bytostí, která se jen potácí ve víru událostí. Nejsa schopen pochopit či definovat své místo ve světě, mankurt jen odevzdaně přejímá, co je mu předkládáno jako fakt.
K čemuž bych dodal, že – obrazně − „vyprázdněná mysl“ takového jedince je připravena přijmout prakticky jakýkoliv „sympatický“ obsah.
Jak říká sám Ajtmatov „Člověk bez vzpomínek na minulost, zbavený historické zkušenosti svého národa i jiných národů, se nachází mimo historickou perspektivu a je schopen žít jen dnešním dnem. “
Nedá mi, abych na tomto místě necitoval markýze de Custine, jehož postřehům pramálo ubrala na aktuálnosti skutečnost, že je učinil před 178 lety: „O Rusech lze říci, že jsou intoxikovaní otroctvím. … Rusko je národ němých. Nějaký čaroděj přeměnil šedesát milionů lidí v automaty čekající na kouzelný proutek dalšího čaroděje, aby je znovuzrodil a oživil…“.[3]
Jestliže Ajtmatov definuje mankurta jako bytost, která nepřemýšlí, ale žije v blažené poslušnosti ze dne na den – zbavena všech dilemat a odpovědnosti neohlíží se dozadu ani dopředu, nic si nepředstavuje, ničeho se nedožaduje, nic nemění, nic neanalyzuje, k ničemu nezaujímá stanovisko, nýbrž poslouchá a vykonává příkazy věrchušky, bez pochybností, bez výčitek svědomí – popisuje nám de facto ideálního sovětského občana.
str164
Souběh propagandistického brainwashingu a podvědomé autocenzury v komunistickém Rusku spolehlivě nahradil koženou kapuci drtící lebku avarských otroků.
Stejně jako avarští kaganové a katoličtí i pravoslavní koniášové, i bolševičtí ideologové dobře chápali, že ničení paměti je nejspolehlivějším prostředkem potlačení sebevědomí, likvidace individuality a vědomí vzájemné sounáležitosti.
Otroci Žuan-Žuanů byli lhostejní, apatičtí, splnili jakýkoli příkaz, bezmyšlenkovitě zabili klidně i vlastní matku; moderní mankurti, kteří mají mozek zdeformovaný politickými a ideologickými předsudky, skrze jejichž prisma analyzují veškeré jevy a dění, jsou stejně nebezpeční. Obzvláště pak, tvoří-li významnou entitu velkého národa.
V takovém případě představuje onen národ navíc hrozbu pro národy ostatní, fungující na principech občanské společnosti a demokracie.
Výše uvedený specifický „mankurtovský syndrom“ nutno brát v potaz při jakémkoliv pokusu dešifrovat vnitrospolečenské procesy v Rusku.
Vysvětlení antidemokratických a protizápadních nálad a postojů značné části ruské společnosti výlučně nedostatkem objektivních informací a absencí kontaktu s vnějším světem, by bylo totiž příliš jednoduché a zavádějící, byť zhoubný vliv masového brainwashingu je nezpochybnitelný.
A hlavně pouze tímto argumentem nelze vysvětlit proputinovské, protizápadní a antidemokratické postoje značné části postsovětské ruské diaspory na Západě, která žije dlouhodobě v demokratických zemích, užívá si komfortu a výhod vyspělého a svobodného Západu, přičemž de facto opovrhuje demokracií a obdivuje ruský fašistický režim.
V případě těchto „ruských patriotů“ z New Yorku, Berlína či Karlových Varů, resp. ruské horní třídy, která má možnost cestovat i přístup k informacím, samozřejmě nemůže být ani řeči o nedostatku informací či pomýlenosti. Projevují prostě jen typickou, přirozenou ruskou náturu, temnou stránku ruské duše, kterou prezentovali odedávna i ruští intelektuálové – od F. M. Dostojevského po Alexandra Solženicyna – kydající po návratu do Ruska špínu a opovržení na prohnilý a nemorální Západ, který je předtím přichýlil jako sobě rovné.
Velmi přiléhavá je Pithartova definice výše uvedeného postoje, jakožto „volby mezi vlastí a pravdou“, tragického dilematu, které je prokletím ruského národa.
Obecně lze říci, že ruský národ je osudově poznačen sovětským dědictvím. Není divu, že lůza celého světa tak vzhlíží k Rusku jako k novému Jeruzalému. Vždyť právě v Rusku se před 100 lety poprvé v dějinách lůza zmocnila absolutní vlády nad zbytkem národa – na rozdíl od epizod revoluce francouzské trvale (resp. na celé generace) – a stala se, navíc dokonce na ⅙ světa, státotvornou složkou, nastolila vládu lumpenproletariátu („diktaturu proletariátu“). Dá se říci, že do slova a do písmene bylo tak naplněno krédo člena francouzského Národního konventu Bertranda Barèra z 5. září 1793: „Udělejme z teroru řád!“
Na rozdíl od dvouletého období jakobínského Teroru, vítězství lůzy v Rusku bylo tak drtivé (a to i v doslovném smyslu toho slova), že po 70 letech devastace duchovního / intelektuálního potenciálu národa – systematickým vražděním, zastrašováním a vyháněním inteligence a duchovních i společenských autorit, ničením kulturního dědictví, falšováním historie a vymazáváním historické paměti národa a masivní ideologickou indoktrinací – pozbyl morálně vykleštěný ruský národ schopnost obrody i prostého soužití se Západem.
Nebylo odkud čerpat, k čemu se vrátit, na co navázat – kromě bizarní směsi morbidní stalinistické nostalgie, velkoruského šovinismu a bigotního pravoslaví. Vykořeněné generace bez paměti a morálního / etického ukotvení jsou prostě mankurty postindustriální epochy, pro které je Západ jednoduše jiným, nesrozumitelným, potažmo nepřátelským vesmírem (asi jako pro naše Gottwaldovy pohrobky).
Dnes, po 70 letech komunistické totality, spojené s výše uvedeným antieugenickým programem a systematickým demografickým inženýrstvím, a dvou desetiletích putinovského pachanátu, se můžeme jen domýšlet, jakou měrou se na někdejším etablování a setrvání oné vlády lůzy („diktatury proletariátu“) podílela již samotná vrozená ruská mentalita (jakožto nezbytný předpoklad fungování komunistické diktatury).
Jsem osobně přesvědčen, že její kořeny (a příčiny nekompatibilnosti „ruské duše“ s evropským myšlením) bychom měli hledat již v prehistorii, resp. v oblasti genetiky.
Jestliže evropská populace vznikla víceméně genetickým mísením (vzájemným křížením) neandrtálců a příslušníků rodu Homo sapiens, v DNA většiny Rusů se vyskytují navíc další sekvence, které jejich předci získali – zřejmě prostřednictvím Denisovanů – od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina[4], superarchaické skupiny, která se od ostatních vývojových linií oddělila před zhruba 2 miliony let …
Pokud se někomu zdá, že tato hypotéza koliduje se statistikou výskytu slovanské haploskupiny R1a (Y-DNA) u Rusů, podle které k této skupině náleží 46-49% ruské populace (v ČR je to cca 36 %), pak bych chtěl upozornit na jeden zásadní problém.
Tím je skutečnost, že ruský genetický výzkum byl prováděn vesměs mezi ruským etnikem v evropské části RF, resp. v Centrálním federálním okruhu, který se svými 38 miliony obyvatel na jedné straně rovná populaci Sibiře (s 34 miliony obyvatel), ale na straně druhé se výrazně liší genofondem tamních Rusů. Tito Sibirjaci se totiž během posledních 500 let mísili s naprosto odlišnými etniky, než Rusové v evropské části Ruska. Kromě původních sibiřských etnik hlavně s etniky středoasijskými a uralsko-altajskými.
Lze tudíž předpokládat, že genofond Rusů z Krasnojarsku nebo Novosibirsku a těch z Voroněže nebo Smolenska se bude zásadně lišit.
K tomu ještě dodám, že vlivem politické situace dochází i nadále k průběžnému oslabování genofondu ruského národa díky masové emigraci inteligence. Kromě surovin, které není RF schopné efektivně zpracovat, bezplatně vyváží - resp. vyhání - svůj intelektuální potenciál.
Zatímco všechny cílové destinace ruské emigrace na ní již 100 let intelektuálně i ekonomicky profitují, intelektuální i ekonomický potenciál Ruska s každou takovou vlnou znovu a znovu slábne. To je zákonitý proces.
V tomto přesvědčení mě jen utvrzuje (mj.) třeba závěr, k němuž došel ruský spisovatel Nikolaj Nikulin (1923–2009), který v roce 1975 ve své knize V první linii. Z Leningradu až do Berlína[5], shrnuje své válečné zkušenosti z let 1941-1945, kdy sloužil v Rudé armádě, a komentuje – vedle řádění rudoarmějců na dobytých územích – také brutální zacházení armádního velení a režimu obecně s vlastními lidmi následujícími slovy: „Tato selekce ruského národa je časovaná puma: vybuchne během několika generací, v 21. nebo 22. století, kdy vrstva společnosti protěžovaná a vychovaná bolševiky vytvoří nová pokolení sobě podobných.“.
Podle mě je otázka pouze to, zdali byl patologický genetický defekt prvotním zdrojem brutální / buranské většinové ruské mentality, anebo zda je naopak tento defekt (tato mentalita) fatálním důsledkem po generace trvajících antieugenických procesů (vlády lůzy) během nichž byly po generace eliminováni všichni nositelé pozitivních charakteristik / vlastností (inteligentní, vzdělaní a kreativní lidé) ve prospěch „degenerované“ části populace (eugenika na ruby) … jako když budete 100 let namísto šlechtění nejlepších jedinců ve stádě nechávat jen ty nejslabší či defektní … po několika generacích už z jejich potomků nevyšlechtíte šampiony - za pomoci tréninku ani výživy (osvěty a vzdělávání) - ani kdybyste se zbláznil! Tak jako osvětou těžko zvýšíte někomu IQ, pokud má jeho mozek kapacitu 90. Podstatné je, že s tímto stavem nelze tudíž nic moc dělat. To, že i mezi Rusy se najde 5-10 % jedinců kompatibilních s naším světem (z nichž většina už ani v Rusku nežije) na tom nic nemění. Rád bych se mýlil, ale např. i šovinistické protiukrajinské a proputinovské nálady ruské diaspory v Německu či USA, a revanšistické názory mých někdejších ruských - vzdělaných, inteligentních a zcestovalých - přátel mě zrovna moc nadějí nenaplňují.
Mimochodem právě skutečnost, že i v Evropě, resp. u nás tvoří nemalou část populace jedinci, které bychom mohli nazvat polopaticky burany, deprivanty či dezoláty (kteří vesměs s obdivem vzhlíží právě k Rusku), ačkoliv žiji v diametrálně odlišných kulturně-sociálních podmínkách, v otevřené, demokratické společnosti, mě utvrzuje v přesvědčení, že náš svět prostě obývají zároveň dva mentálně odlišné lidské rody. Že zde, vedle sebe žijí, řekněme příslušníci rodu Homo sapiens a Homo brutalis, mám-li použít terminologie prof. Lorenze (potažmo Homo stupidus, ačkoliv IQ zde není univerzálním signifikantním markerem - viz Vzpoura deprivantů prof. Koukolíka). Asi jako kdysi žili vedle sebe Homo sapiens a neandrtálci. A právě proto, že jde o geneticko-antropologickou kategorii či fenomén, nástroje jako osvěta a edukace zde víceméně selhávají. Rozdíl mezi typickou mentalitou jednotlivých národů spočívá tedy především v procentuálním zastoupení uvedených kategorií v příslušné populaci.
Své konstatování doplním citátem nedávno zesnulého nestora české psychiatrie: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní či dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“ – Prof. MUDr. Cyril Höschl, psychiatr a pedagog.
(Musím upozornit, že ve výše uvedeném pojednání jsem si dovolil volně citovat, resp. použít formulace i z práce prof. Břetislava Horyny "Memoria jako kategorie záchrany"[6].)
Zatímco jiné národy jsou hrdé na své dosažené úspěchy ve vědě, technice a kultuře, resp. na svou životní úroveň … národ ruský se pyšní jen tím, JAK DOKÁŽE NIČIT A TRPĚT
Rusko JE prostě BANDITSKÝ, TERORISTICKÝ STÁT. A jak dopadají dohody a jednání s teroristy nám v přímém přenosu ukazuje příklad Hamásu. Stále dokola s ním Izraelci rokují o míru, vracejí Palestincům okupovaná území a propouští i odsouzené vrahy a teroristy výměnou za nevinná civilní rukojmí, aby se tito propuštění teroristé okamžitě znovu zapojili do teroru vůči Izraeli a znovu vraždili židovské ženy, děti a starce, resp. aby teroristé z Hamásu opět a znovu vzápětí odpálilo proti židovským osadám další rakety.
Obecně lze říci, že s teroristy a diktátory nemá smysl jednat už jen proto, že na ně neplatí žádný diplomatický či psychologický nátlak, jelikož jim chybí instinkt sebezáchovy a je jim lhostejný osud jejich poddaných, krajanů či stoupenců.
Více viz článek Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení s potomky Dračích lidí: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127
----------------------------------
ZDROJ: F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT, 3. díl.
(ISBN 9788082360038)
cnks3obalka_mini
Podrobnosti: http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm
----------------------------
[1] Zřejmě šlo o Avary, resp. Rourany. Pojmenování Žuan-Žuan je asi čínského původu.
[2] Výraz mankurt pochází z kyrgyzského eposu Manas a je odvozen buď z mongolského výrazu manguurach (tj. "hlupák"), anebo turkického slova mengirt ("zbavený paměti") případně man kort ("špatný kmen").
[3] Markýz Astolphe de Custine: Lettres de Russie / La Russie en 1839 (Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839.)
[4] Snad Homo longi.
[5] Český překlad 2018
[6] Prof. Břetislav Horyna: „Memoria jako kategorie záchrany“, Sociálnístudia 1 / 2010, Fakulta sociálních studií MU Brno.
===========================================
O AUTOROVI:
FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal
Fero HRABAL-KRONDAK
ROZHOVORY O RUSKU, CESTOVÁNÍ A POLITICE
***
Viz též mé články
Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229
Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-moskva-jako-odveka-mekka-svetove-reakce-aneb-rusko-vzdy-v-protismeru-110269
Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-me-osud-zaval-do-naboroveho-strediska-vagnerovy-armady-107454
Viz též mé články Brežněvův duch přežívá i v éře internetu aneb Žumpa ruské historiografie:
Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-me-osud-zaval-do-naboroveho-strediska-vagnerovy-armady-107454
***
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
„Báječná léta pod psa“: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.502456976461054&type=3
nebo třeba „HISTORIE KOMUNISMU A FAŠISMU V OBRAZECH“:
Reagovat je zbytečné, nemíním házet chrách na zeď a přesvědčovat jednoho hlupáka po druhém o kulatosti země A propos: Své názory a odpovědi na předpokládané „argumenty“ jsem kromě řady svých knih, rozhovorů a článků dávno vyjádřil např. na blogu POCHOD PODLÝCH "REVOLUCIONÁŘŮ":
a tématická obrazová alba:
„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
Historie komunismu a fašismu v obrazech
Doporučuji rovněž video-kanál Autentické Rusko - Život ve východním Mordoru:
