Článek
Jak tak sleduji naši (česko-slovenskou) proruskou scénu, resp. fórum ruské páté kolony, uvědomuji si, že charakteristickým rysem jejích členů a příznivců je skutečnost, že vesměs nikdy nebyli v Rusku, o Rusku a ruské kultuře neví vůbec nic, resp. většinou a neumí ani rusky … a hlavně, V ŽIVOTĚ BY JE ANI NENAPADLO SE DO TÉ ZASLÍBENÉ ZEMĚ SLOVANŮ, SVOBODY A KŘESŤANSKÝCH TRADIC ODSTĚHOVAT!
Ano, jsou mezi nimi i vzácné výjimky, jako takový Vrábel (který ovšem na útěku do Ruska zabloudil na Balkán) anebo plzeňský komsomolec-okamurovec Zieba … který „cítí, že má ruskou duši“ (asi jako před časem Depardieu či Seagal).
Ovšem, pokud nějaký slabomyslný truhlík, třeba holobrádek studující údajně na volgogradské univerzitě a obdivující masového vraha Stalina, týden co týden referuje na internetu (přesněji na americkém Youtube) o skvělém životě v „novém“ Rusku, je už z uvedených faktů celkem zřejmé, kdo mu tuto propagandistickou šou financuje - z jeho úspor to jde asi těžko.
Slabomyslný stalinista Zieba
A pokud se zde trefuji právě do něj, pak mj. i proto, že moje (a další) komentáře pod jeho ulhanými videi zásadně maže, resp. odkazy na relevantní ruské(!) dokumenty usvědčující jej ze lži označí za spamy, a tak zlikviduje za pomoci admina i s kritikem.
A propos: Není divu, že zrovna já tak ležím v žaludku oněm „rusofilům“, kteří nedokážou ani na mapě najít všechna místa, která jsem já za těch několik let strávených v Rusku osobně navštívil a poznal. Však kdyby Zieba sám nevěděl, jak chatrné jsou jeho proruské propagandistické pohádky, nemazal by tak hystericky faktické komentáře pod svými videi a admin Googlu by na podnět jeho fanoušků „proruských vlastenců“ nezrušil můj kanál na Youtube se stovkami videí o ruské realitě a linkami na reálné objektivní ruské dokumenty anebo mé reportáže - např. „Ruský sen, který bych přál prožít všem našim dezolátům a naivním obdivovatelům východního Mordoru!“
A Pokud se někomu zdají má líčení ruské reality v mých cestopisech, článcích a rozhovorech „přitažená za vlasy“ - hlavně rusofilům (než zase začnou fedrovat na internet další várku bajek na téma „V Americe je to ještě horší“, anebo „Na Kysuciach tiež nemajú v niektorých dedinách kanalizáciu a asfaltové chodníky“, resp. hloupoučké alegorie typu Chánova, Luníku 9 nebo narkomanských slumů v Bronxu) - DOPORUČUJI zajít si třeba na Youtube (když už nevěří mým reportážím) a tam kliknout na link
anebo prostě zadat (vložit do vyhledavače myší) v Youtube klíčové slovo
„Ветхое жильё“
.... a vyskočí mu stovky originálních ruských dokumentů o „skvělém životě“ východního Mordoru, který by chtěli vnutit celé Evropě 🙁 a soudnému člověku je hned jasné, že nedokážou nikdy napravit následky svého bombardování východní Ukrajiny a rekonstruovat ruiny „osvobozeného“ Donbasu , když se jim v Rusku rozpadají statisíce baráků a sami mnohdy žijí doma na úrovni našich vyloučených komunit 🙁
…. životní úroveň Ruska je zrcadlovým odrazem ruské mentality! Stačí vzít v potaz, že americká, kanadská, australská či jihoafrická divočina začala být kolonizována o dobrých 200 později než Sibiř … a hle jaký rozdíl momentálně mezi nimi! (ovšem ten rozdíl lze vidět „mikroprizmatem“ jakým je trasa z Murmansku na Nordkapp kde - ve stejných přírodních podmínkách! - probíhá i hranice mezi 19. a 21. stoletím, na pouhých 15 km mezi poslední ruskou a první norskou vesnicí!) A báchorky o „rozlehlosti území RF“ a „dopadu důsledků WWII“ jsou platnou mincí jenom pro důvěřivé neználky :)
Jenže soudnému člověku stačí i zdravý rozum a pár objektivních faktů, aby mu došlo, kde je pravda. Už jen taková skutečnost, že za posledních 100 let z Ruska uteklo na 20 milionů obyvatel (z toho 5 milionů za vlády Putina), zatímco do těch proklínaných USA se za stejné období naopak 100 milionů lidí z celého světa uchýlilo - viz např. blog https://ferohrabal.blogspot.com/2017/03/emigrace-z-ruska-rusove-utikaji.html , inteligentnímu člověku napoví dost o oné východní Zemi, kde dnes znamená včera!
Vypovídací hodnotu má však i tento obrázek:
Slovenský exil
Evropští kolaboranti užívající si výhod nenáviděného Západu
Namísto dlouhého povídání budu zde recyklovat výňatek z mé knihy CESTA NA TAJMYR aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie :
Vygumovaní gladiátoři táhnou na Východ aneb „Raska federaska“ vítá každého, kdo má „ruskou duši“
V úterý večer Renat sleduje jakousi ruskou obdobu Zedníčkova pořadu „Kurňa, co to je?“, resp. Krampolova „Nikdo není dokonalý“. S tím rozdílem, že za idiota je v této relaci host, americký zápasník Jeff Monson alias „Sněhulák“.
Před ním na stole leží hromada předmětů denní potřeby a Sněhulákovým úkolem je přiřadit k jednotlivým věcem názvy, které mu předkládá moderátor.
Trefí se málokdy, ale nijak ho to nevyvede z veselé nálady. Bylo by to celkem vtipné, pokud by ovšem Jeff Monson alias Sněhulák nebyl čerstvě zvoleným poslancem městského zastupitelstva ruského Krasnogorsku a z jeho trapného blekotání nevysvítalo, že navzdory výše uvedené skutečnosti nerozumí ani za mák rusky.
gladiatori_02
Voliči, resp. krasnogorská samospráva a místní filiálka Jednotného Ruska, poskytli ruským úřadům zvolením negramotného „Sněhuláka“, který se ocitl v září na kandidátce Jednotného Ruska, přestože se stal občanem RF teprve před třemi měsíci[1], vskutku medvědí službu.
Nejde jen o to, že tím udělali idioty ze sebe samých, potažmo Kremlu, v jehož režii se Monson stal tváří ruské propagandy, ale že se tím především v plné nahotě odhalila absurdnost ruské volební frašky. Tohle je nejen výsměch institutu voleb, ale i zdravému rozumu.
str388snehulak
Nedovedu si představit, že by mohl být v normální zemi svéprávnými voliči zvolen cizinec, který nedokáže sesmolit jedinou větu v místním jazyce. Resp. v normální zemi by asi nebyl takovýto magor zvolen, ani kdyby místní jazyk ovládal sebelépe.
Tento potetovaný kašpar se stal ruským občanem speciálním výnosem prezidenta Putina na základě žádosti, kterou Sněhulák zdůvodnil tím, že má prý „ruskou duši“, přičemž nebyl s to odrecitovat ani text přísahy, během které název Ruské federace (Rossijskaja feděracija) zkomolil na „Raska federaska“.
O jeho intelektu a morálních kvalitách ⎼ kromě těla potetovaného anarchistickými symboly a komunistickými slogany ⎼ vypovídá již jeho krédo:
„Jsem anarchista, který by chtěl odstranit veškerou třídní hierarchii ve společnosti a instituce, které tuto nerovnost podporují“, přičemž se v Rusku druží s představiteli kleptokracie a representuje konjunkturalistickou kremelskou partaj Jednotné Rusko, sponzorovanou a ovládanou oligarchy.
Jeff Monson
Mamlas „Sněhulák“, mj. člen mezinárodní anarchosyndikalistické odborové organizace Průmysloví dělníci světa (IWW[2]), povzbuzen svým absurdním „úspěchem“ a pochlebováním klaky a stejně postižených souvěrců, hodlá prý „časem dorůst až do Státní dumy“, jak se bezelstně svěřil reportérovi listu Izvěstija.
Jeff_Monson a Ivan_Melknikov
gladiatori_07
V Rusku je ovšem, jak se zdá, možné opravdu všechno.
Paradoxně, zatímco statisíce Rusů berou z putinovského Ruska roha a miliony dalších mají zaječí úmysly[3], sem tam lze potkat i nějakého exota(následovníka Rudého Elvise či Štefana Dubčeka) v protisměru.
Další figurkou Putinova panoptika je Steven Seagal. Pokud by byl Putin komediálním režisérem, dalo se jeho rozhodnutí pověřit tohoto stárnoucího filmového bojovníka rolí mírového emisara chápat jako majstrštyk. V reálu jde spíše o trapnou frašku a zklamání pro mnohé Seagalovy fanoušky. Tedy ty zbylé, jelikož podstatná část z jeho někdejších obdivovatelů již dobrých 15 let asi stejně jako já přepíná televizní kanál (třeba na Kojaka), jakmile spatří v titulcích jeho jméno.
Soudruh Seagal
Smutnou hříčkou osudu se dnes tento prototyp neohroženého amerického patriota – pro fanoušky béčkových „akčních filmů“ personifikace statečného agenta CIA, bojujícího po celém světě s ruskými mafiány a příslušníky ruské tajné služby (třeba jako Jack Foster ve filmu Shadow Man) – na sklonku svého reálného života ocitá po boku skutečných, výše uvedených padouchů.
Tedy majora Putina, bývalého sovětského špiona a „capo di tutti capi“ ruského mafiánského Bratrstva; bývalého teroristy a dnes čečenského satrapy Kadyrova; běloruského diktátora Lukašenka a vůdce fašizoidního motorkářského gangu „Noční vlci“ Alexandra Zaldostanova alias Chirurga. Sestava vskutku jako z akčního hollywoodského thrilleru.
Diktátor Alexander Lukašenko a jeho kamarád Steven Seagal
Steven Seagal ⎼ dnes už jen obézní a trapný klaun ⎼se tak na stará kolena stává v reálu spíše zosobněním ruského gangstera Ruslana, než agenta Interpolu Axela či zachránce Ameriky Caseye Rybacka.
Při obecně známém sníženém prahu sebekritiky u většiny sportovních a filmových celebrit ani nepřekvapí, že má ambice stát se dokonce gubernátorem ruského Přímořského kraje, jelikož jeho matka pocházela z metropole Dálného východu, Vladivostoku.
Ačkoliv se ohání svou láskou k ruské kultuře a svými ruskými kořeny (jeho otec Samuel byl ruský Žid[4]), vzhledem k tomu, v jakých kruzích se pohybuje, mu spíše imponuje především tradice ruského samoděržaví a postkomunistická kleptokratická opričnina.
Ale hlavně mu zřejmě rovněž došlo, že za svou čím dál bídnější filmovou kariérou již nějakou důstojnou tečku neudělá, takže s vděčností přijal od Putina funkci vyslance dobré vůle, jenž má zlepšit vztahy mezi Ruskem a Amerikou (které souběžně s jeho maškarádou otravují právě Putinovi agenti a trollové, kremloboti).
Když si k „Sněhulákovi“ Monsonovi a Seagalovi přimyslíme ještě Gérarda Depardieua či Roy Jonese v ušance, vypadá to, že se propaganda Kremlu zvrhává v politickou burlesku.
gladiatori_01
Bezpáteřní klauni (jako „Rudý Elvis“ Reed, Depardieu či Nohavica) a gladiátoři typu Monsona, Roy Jonese či Rodmana jsou vždy hlásnou troubou totalitních režimů. Jako onen legendární Krysař slouží diktátorům k oblbování davů.
gladiatori_03
Ostatně s tučným kontem ve First American Bank a kreditkou Mastercard Gold lze v pohodě vegetovat i v KLDR nebo Turkmenistánu a hrát si tam na naboba. Navíc – na rozdíl od místních občanů – mají američtí imigranti pro jistotu stále v šuplíku americký pas.
Jako třeba takový basketbalista Robert John Holden (první americký sportovec v ruském dresu, jenž získal občanství RF v r. 2007), který přiznává: „Rusky neumím, azbuku neovládám. Daně platím v USA, kde mám trvalé bydliště, a cestuji s americkým pasem, akorát basketbal hraji za Rusko“.
Tihle pošahaní gladiátoři a klauni jsou ve své tuposti či touze po slávě schopni dělat stafáž třeba Pol Potovi či Idi Aminovi.
gladiatori_05
A tak vidíme Dennise Rodmana či Gérarda Depardieua[5]po boku Putina či korejského, čečenského anebo běloruského diktátora, Jeff Monson a Steven Seagal se objímají na Donbase s ruskými žoldáky a vůdci východoukrajinských separatistů, opolčenců.
gladiatori_04
Třeba Seagal mj. v roce 2014 veřejně podpořil ruskou anexi Krymu a vystoupil tam se svou kapelou na koncertu organizovaném Nočními vlky, s jejichž vůdcem ho zřejmě pojí nejen společné přátelství s majorem Putinem.
Putinovu „vyslanci dobré vůle, jenž má zlepšit vztahy mezi Ruskem a Amerikou“ (navíc se židovskými kořeny) zřejmě vůbec nevadí, že pod pláštíkem patriotismu zosobňují Noční vlci především antiamerikanismus, antievropanství a velkoruský šovinismus, ruku v ruce s antisemitismem.
Co jsou zač oni Noční vlci, každý inteligentní člověk ví, stejně jako to, že jejich „patriotismus“ je stejného ražení jako v případě Kotlebových národovců, Le Penovy Národní fronty či hnutí White Power.
Pro zajímavost vznik této organizace byl inspirován americkým gangem Hells Angels (s nímž udržoval Zaldostanov úzké styky až do r. 1998). Součástí její ideologie je xenofobie, glorifikace Stalina a sovětského režimu, jakož i antisemitismus.[6]Během krymské krize se motorkáři z tohoto klubu podíleli na terorizování představitelů tatarské menšiny a zastrašování ukrajinských aktivistů na Krymu, za což byli po dokončení ruské anexe Krymu prezidentem Putinem vyznamenáni.
Členové klubu se zúčastnili i bojů na východní Ukrajině, na straně tamních povstalců bojovali např. v oblasti Luhanska po boku členů ruských fašistických organizací jako je Slovanský svaz, Ruská národní jednota, Ruská pravoslavná armáda a dalších ultrapravicových uskupení. Ze stejných důvodů byl klub zařazen na sankční seznam USA.
Velkým kamarádem Nočních vlků a kdejakých gangsterů z Kavkazu i Donbasu je pochopitelně i „Sněhulák“ Monson, který se pyšní nejen občanstvím RF, ale i banditské „republiky“ Abcházie a tzv. Luhanské lidové republiky.
A podle přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ opěvuje své nové kamarády, kde se dá. Jmenovitě ve vlastním pořadu na ruské televizi RT (dříve známé jako Russia Today), který mu soudruzi nezištně zřídili.
Za zmínku stojí, že třeba Depardieu, který si nechal od svých kmotrů za funkci putlerovského maskota dobře zaplatit, jim pak stejně fouknul. Ani na jednom z jeho oficiálních ruských bydlišť ho už léta nikdo neviděl, jak jsem se mohl osobně přesvědčit v Grozném i v Saransku, kde dostal darem byty.
Navzdory svému velkohubému prohlášení při příležitosti udělení ruského občanství v r. 2013: „Jsem připraven zemřít za Rusko.“
Možná i proto, že i v Rusku se o jeho finance začali zajímat soudní exekutoři.
Jak vyplývá z údajů zveřejněných na web-stránkách Federální exekuční služby (FSSP[7]) v Mordvinské republice, 13. června 2018 tam bylo vůči němu zahájeno exekuční řízení pro nezaplacení daní a místních poplatků v Saransku a byla mu uložena pokuta.
Následně bylo řízení zastaveno z důvodu, že „dotyčný dlužník trvale žije mimo Rusko a nevlastní na území RF žádný majetek, který by mohl být zabaven“.
V uvedených souvislostech zní tato reklama jako špatný vtip
V případě výše uvedených „Amerusů“ (či "Amero-Rusů")[8]a dalších prodejných klaunů ze Západu, sloužících jako hlásná trouba ruské propagandy, lze říci, že Rusko poznají „jen z rychlíku“, ať již tam bydlí anebo jen dojíždějí, neboť díky jazykové bariéře, bez empirické zkušenosti socialismu a slovanské vzájemnosti (nám nepochybně vlastnější), navíc i cíleně izolovaní od reálného života, nemají šanci pochopit kontext, podstatu toho, co kolem sebe vidí, i kdyby chtěli.
Právě proto jsou však ideálním propagandistickým nástrojem.
Když se tak člověk zamyslí nad historickými fakty, vybaví se mu zajímavé souvislosti. Třeba co Rusko symbolizovalo a symbolizuje pro různé lidi v závislosti na jejich původu, vzdělání a politické orientaci.
A co na něm přitahovalo a přitahuje tak rozdílné jedince. Od panslavistických blouznivců (předobrazu prosovětské páté kolony, komunistických agitátorů a úderníků Interhelpa) přes levicové filozofy a salonní revolucionáře po světovou ultrapravici.
Tato otázka se pro mne stala nanejvýš aktuální jednak v kontextu obnovené „studené války“, jednak pod vlivem gradující virtuální kampaně ruské páté kolony, trollů a různých (zřejmě naivních) rusofilů, které se pokouším – vesměs bez úspěchu – konfrontovat s osobními poznatky ze „země, kde dnes znamená včera“, narážeje na stejnou vlnu nenávisti a zesměšňování, s jakou se kdysi setkal André Gide po zveřejnění své reportáže ze Sovětského svazu od levicových fanatiků a hlupáků, kteří v SSSR v životě nebyli.
Tragikomickou hrou osudu a lidské psychiky se i dnes naděje některých „bojovníků za svobodu a spravedlnost“ upínají k ruské kleptokratické neoopričnině a mnozí blouznivci jsou i schopni vzdát se reálné svobody a vydat se do autokratického policejního státu, který je na cestě k fašismu, za chimérou, stejně falešnou, jako někdejší refrén sovětské hymny: „…já takoj drugoj strany něznaju, gdě tak volno dyšiť čelavěk!“ (anebo úsměv Medvídka Pú na tváři generálního tajemníka Si Ťin-pchinga).
Ještě poznámka k předchozímu odstavci: Těm, kteří si ťukají na čelo při mých slovech o směřování Ruska k fašismu s odkazem na stalinistické kořeny putinismu, doporučuji prostudovat si třeba téze teoretika fašismu Ugo Spirita (signatáře Manifestu fašistických intelektuálů z dubna 1925), jenž zcela vážně spekuloval o možné syntéze fašismu a bolševismu (sovětského systému).
Však i podle soudruha Nikolaje Bucharina[9] „fašisté převzali (aplikovali ve svých metodách) více než kterékoliv jiné politické hnutí zkušenosti ruské revoluce“.
Mimochodem, Mussolini byl v rané fázi své kariéry velkým obdivovatelem Lenina a Stalina.
Kolaboranti
Levicoví intelektuálové jako užiteční idioti Kremlu
Výmluvným faktem – svědčícím o iracionálnosti takových tendencí – je, že nejhorlivějšími obdivovateli Ruska (potažmo SSSR) byli vždy lidé, kteří tam sami nikdy nebyli, resp. ho poznali jen z okna salónního kupé (ať již doslovně či obrazně; tj. třeba z okna odborářské zotavovny anebo zájezdového autobusu).
Přitom naivní západní intelektuálové a panslavističtí blouznivci byli vždy pro Kreml prospěšnější, než profláknutí komunističtí agitátoři jako Fučík. Přesně v souladu s Leninovou tézí o „užitečných idiotech“, kteří „se poperou, aby komunistům dodali i provaz, na kterém je tito poté pověsí“.
Namátkou můžeme zmínit třeba takového dramatika G.B. Shawa, který poté, co v r. 1931 (na Stalinovo pozvání) navštívil Moskvu, odmítl zprávy o strašných poměrech v táborech GULAGu jako smyšlenky. Aniž by znal fakta, tvrdil, že jsou to převýchovné tábory pro asociální živly.
H.G. Wells, autor proslulého sci-fi Válka světů, po audienci u Stalina v r. 1934 o něm v článku pro The New Statesman napsal: „Nikdy jsem nepotkal člověka upřímnějšího, čestnějšího a rovnějšího. Za nespornou prestiž, které se v Rusku těší, vděčí právě těmto vlastnostem. Není za tím nic nadpřirozeného či temného … Než jsem ho uviděl, napadlo mne zprvu, že se možná dostal tak vysoko, protože z něho mají strach. Ale nyní chápu, že za své postavení vděčí tomu, že se ho nikdo nebojí a že mu všichni důvěřují.“
Dá se říci, že evropská levicová inteligence se stala pátou kolonou Kremlu. Dnes je nepochopitelné, že celá řada vynikajících západoevropských spisovatelů se dala do služeb sovětské propagandy.
Na rozdíl od takového Jaroslava Seiferta, který se stalinistickému kolegovi Tauferovi vyznal: „Zvracející Francouz je mi bližší než zpívající Rus.“
Umělci jako Louis Aragon, Anatole France, André Malraux, Henri Barbusse, Romain Rolland či Lion Feuchtwanger, vystupující v roli jakéhosi Goethova Mefista naruby (slovy Radkina Honzáka), bagatelizovali nebo dokonce cynicky obhajovali stalinské represe, ačkoliv tamní poměry vůbec neznali.
Během moskevských procesů pěli tito bardové „nového řádu“ oslavné ódy na sovětskou justici a její nesmiřitelný boj proti „škůdcům a vlastizrádcům“.
A člověku je až na zvracení, když čte s jakou nenávistí a nabubřelou bohorovností cupují svědectví svého kolegy André Gidea, které publikoval v knize Návrat ze SSSR[10], poté, co se – na rozdíl od svých oponentů – nespokojil s návštěvou Kremlu a moskevského Domu spisovatelů, ale během devítitýdenní cesty navštívil kromě Moskvy a Leningradu i pobřeží Černého moře a Kavkaz, a navzdory tomu, že byl prakticky pod neustálým dohledem, dokázal jasnozřivě vytušit hnilobu skrývající se za bolševickým pozlátkem a transparenty.
Režisér Ejzenštejn jej tehdy označil za „sluhu fašistů a trockistů“, Ija Erenburg za „buržujskou hnidu, liberálního měšťáka neschopného docenit skutečný význam SSSR“, jelikož došel k závěru, že tzv. socialismus je ještě horší, než kapitalismus.
Záštiplně se do něj pouští i český bolševik S. K. Neumann, který ⎼ přestože sám v SSSR nikdy nebyl ⎼ve svém pamfletu Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr dští žluč na jeho svědectví:
„Kdo se cítí v Sovětském svazu nesvobodným? Žalostné trosky vyžíračů. Čert je vem! Byl podán důkaz, že to bez nich jde na světě tisíckrát lépe. Theoretičtí hnidopiši, revoluční romantikové, ješitní a nenávistní zneuznanci. Čert je vem! Všude rozsévají toliko rozklad. Dekadentní básníci a umělci. Čert je vem! Socialismus potřebuje zdravých, silných a statečných lidí, ne ufňukaných zbabělců, ne ješitných tatrmanů formalistních, ne sexuálních psychopatů. To všechno jsou zbytky minulosti. Mladé generace se přes ně přelijí jako jarní vody.“
De facto si notuje se svým ideovým následovníkem J. P. Sartrem, který po své návštěvě SSSR v r. 1954 prohlásil, že zde vládne absolutní svoboda kritiky anebo že SSSR v životní úrovni do roku 1960 předežene Západ, resp. tato bude o 30-40% vyšší než francouzská. V r. 1956 dokonce kvůli odsouzení kultu osobnosti a poodhalení zločinů stalinismu obvinil Chruščova ze zrady komunistických ideálů.
Jestliže v případě Halase, Nezvala, Anatola France či Romaina Rollanda můžeme hovořit o poblouzněných, naivních intelektuálech, v případě J.P. Sartra jde o ryzí ukázku rudého satanisty, který zůstal stalinistou i desítky let po smrti Stalina. Ještě v r. 1974 ⎼ poté, co navštívil ve vězení německého teroristu Andrease Baadera, člena RAF ⎼ napsal: „Revoluční režim se musí zbavit určitého počtu lidí, kteří jej ohrožují. A nevidím jiný způsob, než je usmrtit.“[11]
Kromě výše uvedených faktů o jeho světonázoru a morálních hodnotách vypovídá i skutečnost, že tak, jako Gorkij měl za přítele proslulého sadistického čekistu Gleba Bokého (náčelníka Zvláštního útvaru OGPU / NKVD a organizátora systému GULAGu), Sartre označil za svého nejlepšího kamaráda a „nejcelistvější lidskou bytost naší doby“ krvelačného maniaka Che Guevaru, na jehož rukou lpěla přinejmenším krev stovek vězňů, které vlastnoručně povraždil ve věznici La Cabaña[12].
Nemluvě o Guevarově odhodlání rozpoutat III. světovou válku. (Soudruh Che by neváhal vypálit atomové rakety na USA a rozpoutat armagedonskou poslední bitvu, pokud by jej vystrašení Sověti sami nepraštili přes prsty).
Bohužel sprška nadávek a posměšků ze strany kremlobotů, rozzuřených tím, že jsem si ve facebookové skupině se zavádějícím názvem „Rusko bez cenzury - Россия без цензуры“ dovolil prezentovat nepříjemná fakta, své názory a reportáže z Ruska, dnes evokuje vzpomínku na výše uvedenou hysterickou nenávistnou kampaň, kterou spustili komunističtí štváči (kteří nikdy nenavštívili SSSR), vůči André Gideovi za zveřejnění jeho očitého svědectví o situaci v Sovětském svazu po návratu ze "země, kde dnes je zítra"…
K předchozí pasáži o posluhování levicových intelektuálů stalinskému režimu bych ještě doplnil, že i dnes se často vykřikuje, že „by se neměla kultura, ekonomika, sport… směšovat s politikou“, ačkoliv každý diktátor či tyranský režim kulturu a sport vždy velmi obratně využívá k propagandistickým účelům a ekonomika je jeho nástrojem k posílení jeho postavení. V důsledku pak, bohužel, je takový Gorkij nebo Majakovskij se svým jedovatým perem ve službách zrůdného režimu nebezpečnější, než pluky čekistů či estébáků.
Ilustrace z mé knihy Cesta na konec světa a zpět 1
Však úplně symbolicky vyznívá skutečnost, že třeba Maxim Gorkij, jenž svým návratem do SSSR zaprodal duši Satanovi, dostal za svoje zásluhy při hanebném popírání komunistických zločinů od krvavého diktátora Džugašviliho tentýž Leninův řád jako Stalinův nejlepší kat, elitní popravčí Lubjanky Vasilij Blochin.
A Majakovský se možná vyhnul kariéře Che Guevary jen díky své předčasné smrti.
--------------------------------------------
[1] 29. května 2018.
[2] Industrial Workers of the World; tato organizace je aktivní zejména v USA a dalších anglicky mluvících zemích. Programem organizace je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a námezdní práce, kterou má nahradit samospráva pracujících.
[3] Odhaduje se, že od r. 1989 opustilo Rusko celkem (tj. včetně ruských občanů žijících střídavě v zahraničí a v RF) až 18 milionů lidí. Rozsah emigrace z Ruska od rozpadu Sovětského svazu (1991-2016) se pohybuje mezi 4-5 miliony lidí. Za vlády Putina se počet těch, kdo se z Ruska stěhují do zahraničí, výrazně zvýšil. Zatímco v r. 2011 z Ruska odešlo 36 774 lidí, v r. 2013 už jich podle ruského statistického úřadu bylo 186 382, v r. 2014 podle údajů Rosstatu emigrovalo 308 000 lidí, v r. 2015 až 350 tisíc obyvatel. Jde v podstatě o největší emigrační vlnu v historii země. Podíl těch, kdo chtějí emigrovat, vzrostl po Putinově znovuzvolení v letech 2011-2013 na 22%, ještě v r. 2009 přitom po odchodu toužilo jen 13% Rusů.
[4] Jeho dědeček a babička z otcovy strany (Nathan Siegelman, pocházející z Minsku, a Dora Goldsteinová, původem z Brestu) si po příjezdu do USA amerikanizovali příjmení ze Siegelman na Seagal.
[5] V září 2018 se Depardieu zúčastnil v Pchjongjangu na oslavách 70. výročí vzniku KLDR.
[6] Že nejde o žádnou partičku motoristických nadšenců, vysvítá i ze skutečnosti, že činnost „klubu“ je každoročně dotována mnohamilionovými příspěvky z vládních fondů.
[7] Federaľnaja služba sudebnych pristavov (Федеральная служба судебных приставов).
[8] nebo jak je nazvat, jestliže pro černochy žijící v Rusku se vžilo označení Afro-Rusové.
[9] Nikolaj Ivanovič Bucharin byl významný bolševický revolucionář; po bolševickém převratu člen ústředního výboru KSSS (1917-1937), politbyra (1924-1929), předseda Kominterny (1926-1929) a šéfredaktor stranických novin Pravda.
[10] České vydání: Bourdon, Trnová 2015.
[11] V 60. letech opěvoval zvěrstva maoistických Rudých gard (vraždících během tzv. kulturní revoluce představitele inteligence, demolujících starověké památky a vypalujících knihovny jakožto přežitek buržoazní minulosti): „Díky své antiautoritářské praxi jsou maoisté jedinou revoluční silou, která se dokáže přizpůsobit novým formám třídního boje v období rozvinutého kapitalismu.“ V letech sedmdesátých se stal fakticky ideologem mezinárodního terorismu. Masakr izraelských olympioniků během OH v Mnichově v r. 1972 označil za „legitimní způsob boje palestinského lidu proti utlačovatelům“ a opakovaně vyjadřoval podporu teroristům z Frakce Rudé armády (Rote Armee Fraktion) a Rudých brigád (Brigate Rosse), mj. financovaným sovětskou rozvědkou.
[12] Ve svém projevu v OSN 11. prosince 1964 hrdě oznámil celému světu: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat tak dlouho, jak to bude nutné.“(„Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando…”).
Kolaboranti
Kolaboranti
Kolaboranti
A propos:
Své názory a odpovědi na předpokládané „argumenty“ jsem kromě řady svých knih, rozhovorů a článků dávno vyjádřil např. na blogu POCHOD PODLÝCH "REVOLUCIONÁŘŮ": http://ferohrabal.blogspot.co.id/2017/04/pochod-podlych-revolucionaru.html
=======================================================
Zdroje:
F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA TAJMYR aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie (str. 387–397)
---------------------------
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
„Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“:
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi „blaničtí rytíři“
Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost
Ruský sen - který bych přál prožít všem našim kremlobotům
„Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu“
a tématická obrazová alba:
„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
Historie komunismu a fašismu v obrazech
=================================================================
O AUTOROVI:
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku:
