Podíl odpovědnosti Západu, potažmo NATO na vzniku války na Ukrajině a dopadech ruské agrese

S OHLEDEM NA HISTORICKÉ ZKUŠENOSTI S RUSKEM - carským, bolševickým či dnešním hybridním, černosotněnsko-neostalinistickým - JE ZŘEJMÉ, ŽE JEDINOU ŠANCÍ NA MÍR V EVROPĚ JE DRTIVÁ PORÁŽKA RUSKA!

Pro méně chápavé čtenáře předem upozorňuji, že „drtivá porážka“ neznamená ambice na jeho podmanění (v ruském chápání), nýbrž prostě „uzemnění“, neutralizaci ruských imperiálních choutek, aby nadále přestalo konečně ohrožovat všechny sousední státy i stávající světový řád … dálo nám pokoj!

Namísto pocitu zadostiučinění, že došlo na moje slova (tj. v mých rozhovorech a úvahách v mých „literárně-politologických cestopisech“ o Rusku z let 2016-2022), pociťuji dnes spíše vztek a lítost.

Vztek na to, že ani Mnichov a poté Stalinovy a Brežněvovy hrátky se Západem neodradily naivní a oportunistické západní politiky od appeasementu; lítost nad tím, že kvůli krátkozrakosti, nepoučitelnosti, zbabělosti a lhostejnosti Evropanů znovu trpí jen pár kilometrů za našimi hranicemi miliony nevinných lidí. Prociťuji to o to více, že pro mě není Kyjev, Charkov, Slavjansk či Mariupol pouze názvem jakéhosi cizího města kdesi na východě, nýbrž jedním z míst, v nichž žijí moji přátelé, konkrétní lidé, měst, která znám ze svých cest po Ukrajině.

Autorovo setkání s příslušníky ukrajinské teritoriální obrany - Charkov, 2/11 2014

Přesto se najde spousta chytráků, kteří sice nikdy ani nebyli na Ukrajině (natožpak v Rusku), ale jsou schopni mě poučovat o ukrajinském „teroru proti ruskojazyčnému obyvatelstvu na východní Ukrajině“, resp. o tamní situaci v roce 2014 a doplňovat mé rozhovory rádoby vtipnými posměšky a jízlivými komentáři!

Pokud jde o příčiny ukrajinské tragédie, paradoxně musím souhlasit s oportunisty jako je Klaus, Orbán, Fico, Okamúra nebo Paroubek, že vinu na rozpoutání ruské agrese NESE ZÁPAD, resp. NATO …

ANO, ALE v tom smyslu, že Západ - potažmo byrokrati v politickém vedení NATO - svou liknavostí, naivitou a oportunismem povzbudil Kreml v jeho imperiálních ambicích a agresivních plánech.

Stejně, jako namísto preventivního vyzbrojení Ukrajiny anebo aspoň odstrašovacího manévru skrze umístění vojenských jednotek NATO na Ukrajině (včetně dislokace 6. flotily v Černém moři a přesunu spojeneckých válečných lodí do oděského a mariupolského přístavu), se Západ začal vzpamatovávat až týdny po ruském vpádu na Ukrajinu a adekvátní těžkou výzbroj začal sporadicky dodávat Ukrajině po měsících spekulování a vyčkávání.

Namísto, aby již aspoň od 1. března 2022 zahájilo NATO masivní přesun svých jednotek a sofistikovaných obranných systémů na území spojeneckého Moldavska, ohrožovaného ruskou okupační posádkou v Podněstří a ruskou černomořskou flotilou za humny, poslali jsme ukrajinským obráncům ruční Javeliny a Stingery. Další sofistikovanou výzbroj z nás tahali jako z chlupaté deky.

Každopádně nebýt hrdinného odporu ukrajinské armády, tak ruská armáda obsadí na jaře 2022 nejen Kyjev, ale i Moldavsko a vybombarduje všechny přístupové trasy pro dodávky zahraniční pomoci na západní Ukrajině, čímž by byl osud Ukrajiny zpečetěn.

Klidně tak mohli být 9. května 2022 opět všichni západní politici „šokováni“ ruskou výsadkovou operací, která vzbouřeneckou Podněsterskou „republiku“ a Gagauzsko změní ve východiště k útoku na jižní Ukrajinu a nástupiště k obsazení Moldavska a odřezání Ukrajiny od pomoci z Rumunska.

A právě díky evropské liknavosti a oportunismu dnes přebírá osud Ukrajiny a s ní i samotné Evropy do rukou tandem dvou psychopatů s imperálními ambicemi, kteří nakonec pohřbí nejen Ukrajinu, ale i demokratický zbytek světa, už dnes obklíčený diktaturami všeho druhu:

Komentovat blázny asi nemá smysl, problém je, pokud se dva šílenci s atomovkami pokoušejí podělit si zeměkouli 🙁 fakt se obávám, zda v tom nejsou drogy nebo vážná psychiatrická diagnóza, když slyším Trumpovo bláboly o „diktátorovi Zelenském“ ačkoliv ignoruje fakt, že bez regulérních voleb vládne naopak čtvrt století ruský Vůdce! U některých posledních Trumpových výroků nelze identifikovat, zda pochází od něj anebo od Medveděva či Lavrova 🙁 Však i texaský mimoň Elon si může s psychopaty z ruské Dumy ruku podat.

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-planuje-li-trump-nejaky-mnichov-c-2-pak-by-se-mel-zacit-pripravovat-take-na-pearl-harbor-no-2-122835

Bohužel, geopolitické tsunami, které rozpoutal floridský deprivant s texaským mimoněm, se převalí nejen přes Taiwan, Koreu, Indočínu a samotné USA, ale dorazí i do Evropy a smete ony opatrné Daladiery a Chamberlainy, kteří riskovali hanbu kvůli odvrácení války, aby nakonec měli hanbu i válku, slovy Winstona Churchilla!

Ukrajinská tragédie je nejen katastrofou pro ukrajinský národ a ukázkou ostudného selhání Západu, který mohl této tragédii zabránit, ALE mementem i pro státy, které si myslí, že Rusko je příliš daleko od nich, aby je mohlo nějak ohrozit. Pokud by se totiž Rusku podařilo trvale zmocnit ukrajinských území anebo se vyhnout odpovědnosti za způsobené škody (reparacím), nebude žádný národ nikde v bezpečí, protože přestanou platit veškeré dosud jakžtakž respektované zásady mezinárodních vztahů vycházejících z Charty OSN, a všichni diktátoři nabydou oprávněný pocit beztrestnosti, bohorovnosti, a odvahu prosazovat své ambice silou.

Bohužel. Tragickou souhrou okolností v době okupace Krymu a následující ruské hybridní agrese na Donbasu - kdy by byl adekvátním partnerem Putina nějaký druhý Ronald Reagan, Helmut Kohl a Margaret Thatcherová - stál v čele USA socialistický intelektuál Obama a poté oportunistický narcis byznysmen Trump a mnohé státy NATO / EU byly reprezentovány proruskými šváby a populisty typu Zemana, Fica a Orbána, resp. politiky, kteří nemají ani osobní prožitek okupačních tanků burácejících ulicemi jejich měst, ani reálnou znalost Ruska nebo aspoň jeho historie, která je historií agrese vůči všem sousedům a pokusů ovládnout svět (resp. – kromě teritoria bývalého impéria – aspoň Persii, Balkán a Malou Asii).

Přitom kdysi se mohli politici vymlouvat na nedostatek informací a rudí švábové na pomýlenost, naivitu, nikoli ale v době internetu … přesto se mi i mnozí „odborníci, politologové“ vysmívali, když jsem posledních 10 let opakovaně varoval před nástupem fašismu v Rusku ve svých článcích a knihách … a najednou jsou „šokovaní“, „překvapení“ ruskou realitou … Ti slušnější se mi aspoň po 24. únoru omluvili.

Bohužel, drtivá většina západních politiků i politologů zná Rusko maximálně z knih, takže obraz Ruska, prezentovaný na Západě, není odrazem reality, nýbrž výsledkem jejich tupozrakosti, barvosleposti či rudého zákalu. Snahy vtěsnat nepochopenou ruskou realitu do vlastní evropské šablony. Navíc jsou západní politici příliš závislí na žebříčcích popularity, než aby se odhodlali k nepopulárním krokům, to je momentálně konkrétně případ kancléře Scholze lavírujícího ostudně mezi přízní ruské páté kolony, veřejným míněním a ekonomickými zájmy velkokapitálu. Tak, jako běžný Rus vůbec nechápe, co to jsou veřejnoprávní média nebo občanské svobody, tak si mnohý evropský politik neuvědomuje, že takový Putin nemusí vůbec brát ohledy na veřejné mínění nebo média a skutečná moc v Rusku spočívá v rukou fašistické junty, party gangsterů a estébáků, bývalých Putinových parťáků z KGB … Naryškina - šéfa SVR (zahraniční rozvědky), Bortnikova - ředitele tajné služby FSB, Patruševa - gen. tajemníka Bezpečnostní rady; Kostjukova - šéfa vojenské zpravodajské služby GRU (Putinova Canarise) a Zolotova - velitele Národní gardy (Putinova Himmlera), kteří za sebou mají vlastní armády nezávislé na Ministerstvu obrany, statisíce všeho schopných vrahounů a pologramotných žoldáků.

Ukázkou naivity Západu bylo, když třeba George Bush v červnu 2001 prohlásil: „Podíval jsem se Putinovi do očí a viděl jsem v něm přímého a důvěryhodného politika. Pochopil jsem jeho duši.“ (V narážce na zmíněný Bushův blábol následně prozíravější McCain kontroval: „Podíval jsem se mu do očí a viděl jsem tři písmena: K, G a B.“) Co k tomu dodat?

S ohledem na historii a předchozí, i zcela nedávné eskapády Putinovy junty (Čečensko, Gruzie, Sýrie, Krym a hybridní válka na Donbasu), bylo asi aspoň všem odborníkům jasné, že k otevřené agresi dojde. A v okamžiku, kdy do Černého moře vpluly Ropuchy a ruská ambasáda v Kyjevě začala pálit dokumenty, už nebylo pochyb o vývoji situace. I když ani já osobně jsem nepředpokládal , že by ruským cílem bylo či mohlo být obsazení celé Ukrajiny, jelikož bylo jasné, že tímto pokusem mohou Rusové zabřednout jedině do dlouhotrvající, krvavé a nepopulární operace a riskovat zhroucení vlastní ekonomiky pod tlakem kolektivních a synchronizovaných západních sankcí a případně i sekundárních občanských nepokojů v RF.

Předpokládal jsem, asi celkem logicky, že po ruském uznání separatistických „republik“ a následném obsazení vzbouřeneckých oblastí regulérní ruskou armádou na základě žádosti separatistů o „internacionální pomoc“ přijde „referendum“ krymského typu o připojení k Rusku (tedy sprostá anexe).

I s ohledem na odvěkou iracionálnost kremelských deprivantů jsem za celkem pravděpodobné pokládal následné rozšíření ruských operací a ovládnutí jihovýchodního pobřeží Ukrajiny za účelem propojení Krymu a okupovaného Donbasu.

S 50%ní pravděpodobností jsem však očekával i v případě otevřené agrese de facto „Gruzínský scénář“, tj. plošný vzdušný útok na ukrajinské vnitrozemí a Oděsu a obsazení nárazníkového pásma kolem Donbasu, aby se odtud následně ruské jednotky stáhly, jakmile završí destrukci veškeré důležité ukrajinské infrastruktury a zničení hlavních ukrajinských vojenských zařízení, ještě předtím než se Západ vzmůže na nějakou reakci. Obdobně jako v případě vpádu do Gruzie.

Ovšem to, že se Rusko odhodlá rozpoutat konflikt takového rozsahu, s masivním nasazením pozemních vojsk, a dokonce ani po prvotním náznaku katastrofy se nenechá odradit od pokračování sebevražedného dobrodružství, mi rozum nebere.

Je tristní, že ani jeden z reálně pravděpodobných scénářů dalšího vývoje nelze označit za optimistický 😕Vycházejme z premisy, že jediným relevantním řešením pro Ukrajinu i Západ – v čemž se naštěstí shodují aspoň východoevropští, američtí a britští politici – je zdrcující porážka Ruska. Jenom ta může být zárukou, že válka na Ukrajině skončí a že se podobná katastrofa nebude v Evropě ani na Kavkaze opakovat.

Bohužel, Západ má co napravovat, jelikož se na vzniku ukrajinské katastrofy spolupodílel. Nikoli ve smyslu, který nám podsouvají kremloboti jako prof. Klaus nebo „experti“ jako generál Šándor, tedy ve smyslu spoluviny (provokováním či neochotou k ústupkům a „rozpínavostí NATO“ - viz můj článek Komentář ke lživé pohádce o „amerických základnách obkličujících Rusko ), nýbrž v tom smyslu, že naopak svou liknavostí a naivními pokusy diskutovat s autistickým kremelským gaunerem, bezcharakterním a po zuby ozbrojeným, dopustil situaci, kdy musí Ukrajina víceméně osamoceně čelit mnohonásobné přesile ruských jednotek, jež mohla svým členstvím v NATO od vpádu odradit, resp. aspoň námi adekvátně vyzbrojená hned v první fázi války odrazit. A nyní Západ už jen hekticky zachraňuje, co se dá.

Ukončení války, resp. zastavení masového ruského vraždění Ukrajinců, je v rukou / kompetenci západoevropských vlád. S adekvátní zbrojní a technickou podporou je dnes ukrajinská armáda – morálně, technicky i takticky převyšující agresora – schopná zásadně zvrátit situaci na bojišti, ba přenést válečné operace i na území agresora. Se sofistikovanými raketovými systémy Ukrajinci brzy dokážou nejen do značné míry eliminovat ruské vzdušné údery, ALE vážně ohrozit i logistické základny, komunikační uzly a dopravní infrastrukturu v ruském týlu, což může zásadně ovlivnit nejen bojeschopnost, ale též morálku okupačních vojsk i ruské veřejnosti. Záleží jen na síle naší podpory, jak brzy dokáže Ukrajina adekvátně vzdorovat ruské agresi a zabránit aspoň masovému vraždění svých obyvatel.

Kdyby všichni členové NATO poskytli Ukrajině požadovanou adekvátní výzbroj v rozsahu, procentuálně odpovídajícím objemu české či polské pomoci (vesměs povalující se někde ve skladech), byla by válka dávno rozhodnutá! Netuším k čemu jsou třeba Francouzům salvové raketomety s dostřelem 80 km zaparkované 2000 km od linie dotyku s nepřítelem (hranic NATO a Ruska/Běloruska)?

Mimochodem dávno před ruským vpádem na Ukrajinu muselo být každému rozumnému člověku, i neodborníkovi, jasné, že obranná koncepce NATO - resp. jeho obranná struktura - je po rozšíření o postkomunistické země iracionální. Minimálně od r. 2015 měla být přinejmenším polovina tanků, dělostřeleckých baterií a salvových raketometů dislokována podél hranic s nepřátelským Ruskem (a jeho běloruským protektorátem), v pásmu max. 300 km od vnější hranice NATO. Zde měla být vybudována první obranná linie složená z aliančních základen a letišť, kde měl dávno probíhat formou rotací průběžně výcvik zahraničních/spojeneckých jednotek namísto poflakování někde v Provensálsku, Normandii, Savojsku, Beneluxu či Porýní.

Bohužel, ruský vpád na Ukrajinu a následující situace nejen odkryl skutečnou tvář Ruska i žluč a hnilobu ruské společnosti idealizované našimi slavjanofily,

ALE také charaktery Evropanů a západních politiků - bohužel i řady Chamberlainů, Quislingů, Henleinů a Biľaků mezi námi … Takže dnes hrajeme opět vabank jak o svobodu Ukrajiny, potažmo východní Evropy, ale i o charakter západní společnosti.

Mnozí západní politici, potažmo političtí lichváři, licitující s Putinem na úkor Ukrajiny, si vesměs ani na pozadí ukrajinské katastrofy (genocidy ukrajinského národa) a ruských výhružek Západu snad opravdu neuvědomují, že obětování Ukrajiny (byť jen částečné) bude znamenat konec EU i NATO (resp. principů, na nichž stojí, a akceschopnosti těchto organizací).

Pokrytečtí politici, kteří mají plnou hubu míru, ve skutečnosti svým trvalým sabotováním relevantních zbrojních dodávek bránící se Ukrajině jen oddalují konec války a prodlužují krveprolití. Čím hlouběji do nitra ukrajinského území díky naší (západní) laxní pomoci ruští okupanti proniknou a čím více ukrajinských měst zničí, tím drastičtější budou sice ruské ztráty, ale i naše náklady na válku. Tím déle bude válka trvat , tím více Ukrajinců zemře a tím déle bude trvat obnova Ukrajiny.

Tím dražší bude tato obnova a větší dopad na ekonomiku celé Evropy.

(A propos, škoda, že cyničtí „mírotvůrci“ - Klaus, Orbán, Fico a spol. - nevyrazí na Donbas či do Mariupolu, aby nám předvedli „diplomatické řešení“ onoho krvavého konfliktu, jenž je dle Klause „produktem názorové propasti“ a na vině jsou „ega namyšlených jednotlivců“. Ještě nikdy v historii nebyl žádný agresor zastaven modlitbami papeže anebo diplomatickými kroky, které nebyly podepřeny raketami. )

Pokud jde o možnost „plichty“, myslím, že ruská zvěrstva v Buči, Irpini a Mariupolu, stejně jako barbarské bombardování civilních sídlišť a snahy o totální destrukci Ukrajiny v hitlerovském stylu, prakticky vylučují nějaké nové Minské dohody, které by byly výsměchem ukrajinským bojovníků i obětem. Vzhledem na to jak znám ruskou historii i náturu, za předpokladu, že nedojde ke zhroucení samotného ruského režimu, pak za nejreálnější považuji následující dvě varianty:

A) Poziční válka v oblasti Donbasu se střídavými ofenzivami a defenzivami, raketovými útoky na cíle v ruském vnitrozemí a na Krymu a partizánskými a diverzními akcemi na územích okupovaných Ruskem;

B) Vytlačení ruských jednotek z ukrajinského území i okupovaného Podněstří (navrátivšího se pod jurisdikci Moldavska za podpory ukrajinských sil) a přetrvávající přeshraniční konflikty .

Pravděpodobnost té či oné varianty je závislá od úrovně podpory Západu, který si musí – resp. by si měl i ve vlastním zájmu! – uvědomit, že jedinou šancí na mír je drtivá porážka Ruska.

Každopádně, stejně jako za současné situace považuji za vyloučenou možnost, že by se Ukrajina spokojila s výměnou území za mír či vazalskou pozicí, považuji za vyloučenou variantu podepsání plnohodnotné mírové smlouvy (která by byla přijatelná i pro Ukrajinu) ze strany Ruska, jelikož pro takovou není ruské vedení ani ruská společnost díky trvalému formování imperiálního / velmocenského myšlení vůbec mentálně způsobilá. Podepsání smlouvy, kterou by Rusko přiznalo porážku, by se rovnalo - prizmatem ruského myšlení - popření podstaty Ruska, jakožto neporazitelné velmoci, Třetího Říma. Bohužel.

Tudíž vůbec netuším, co mají na mysli někteří „mírotvorci“ vyzývající k „diplomatickému řešení“ ukrajinské genocidy, resp. nabízející své prostřednictví při mírových jednáních? O čem může Scholz nebo Erdogan hodiny vykecávat s ruským diktátorem, pokud mu tedy nechtějí nabízet nějakou úlitbu na úkor Ukrajiny…

Aniž bych chtěl vyloučit, že v pozadí Orbánova „pacifismu“ figurují i některé iredentistické motivace, myslím, že Orbán je v první řadě bezskrupulózní oportunista, takový maďarský Daladier či Chamberlain, který hraje na nejprimitivnější strunu, sobeckost a slabomyslnost svých voličů. Pokud jde o jeho péči ohledně zabezpečení plynu svému národu, pominu-li politická i etická hlediska, měl by si uvědomit, že stačí, aby jedna zbloudilá ruská raketa odpálila větev plynovodu vedoucího přes Ukrajinu do Maďarska, resp. ho museli kvůli válečným operacím uzavřít Ukrajinci anebo aby Kreml uzavřel celou tranzitní síť … a Maďaři nebudou mít plyn stejně, navzdory tomu, jak hluboko do ruského rekta vlezli.

Pokud se ruský stát znovu nerozpadne na řadu etnických států a různých satrapií, které budou mít dost vlastních starostí, zůstanou rusko-ukrajinské vztahy nanejvýš ve fázi jakéhosi blízkovýchodního status quo - permanentního stavu „mezi válkou a mírem“, jaký panoval na Donbasu od r. 2014.

Jedinou cestou k zajištění základní normalizace života na Ukrajině aspoň v takovémto izraelském stylu je – i po vytlačení okupačních sil za původní hranice Ukrajiny anebo linii z 23. února – zabezpečení ukrajinského vzdušného prostoru. Tj. poskytnout ukrajinské armádě schopnost sestřelovat veškeré ruské rakety, resp. zasahovat v odvetě jejich odpalovací zařízení na území Ruska. Rusové rozumí pouze argumentaci silou … řeči protitankových pěstí a igelitových pytlů s nálepkou „Kargo 200“.

Pokud nebudou mít Ukrajinci k dispozici adekvátní protiraketové systémy, jimiž by byli schopni eliminovat všechny ruské střely mířící na její území, resp. schopnost okamžitě ničit ruské baterie ostřelující Ukrajinu z území RF, bude Ukrajina nepřetržitě ve válečném stavu… a o míru nemůže být ani řeč!

Jakýkoliv zásadní ústupek, „kompromis“ s Ruskem na úkor Ukrajiny může nejen Putinovi posloužit jako důkaz vítězství a posílit jeho vnitropolitickou pozici, ALE zároveň bude zárodkem další katastrofy. Rusáci nechápou podstatu kompromisu, každý ústupek je pro ně pouze projevem slabosti a utvrzením v jejich nadřazenosti a síle. Obecně pak, každý ústupek vždy motivuje kteréhokoliv diktátora / agresora pouze ke stupňování agrese.

Vyjednávání o míru či příměří s ruským diktátorem, zatímco Rusko bombarduje dál Ukrajinu, masakruje civilisty a plošně ničí její infrastrukturu, připomíná vyjednávání s gangsterem na noční ulici, zdali se spokojí jen s naší peněženkou anebo nám sebere i mobil. Jak prohlásil Boris Johnson: „Vyjednávat s Putinem, to je jako vyjednávat s krokodýlem, který vás drží za nohu.“

Těžko lze uspokojit kosmetickými ústupky agresora, kterému jde o zničení ukrajinské státnosti a zmocnění se ekonomického potenciálu Ukrajiny:

Viz např. článek Území za pochybný "ruský mír"? Nový Mnichov anebo Brest-Litevsk?

Obětování Ukrajiny (případně i Moldavska) a „normalizace“ vztahů s fašistickým Ruskem by se dalo parafrázovat situací, kdy nám agresor znásilní ženu, vykrade byt … a my se uspokojíme s tím, že nás nechal na živu - ve stylu „čo bolo, to bolo“ - a půjdeme s ním obchodovat.

Je absurdní, že ještě po dlouhých měsících ruské agrese si totéž neuvědomují Maďaři (kteří odmítají Ukrajincům vůbec pomáhat), anebo Němci a Francouzi, kteří jim pomáhají způsobem chytré horákyně, připomínajícím sabotáž (pár houfnic, kanony bez munice nebo zdržování dodávek tak dlouho, aby se vůbec nedostaly na frontu). Úsměvné je někdejší vyjádření kancléře Scholtze, že „v případě vstupu Finska a Švédska do NATO mohou počítat tyto státy s německou podporou“. S takovou podporou, jakou poskytl Ukrajincům, si to mohou Seveřané rovnou hodit. Dorazila by přinejmenším rok po válce.

A propos: Takové Finsko, jehož vstup tak dlouho sabotovali Maďaři a Turci, disponuje dvěma stovkami moderních tanků Leopard 2, tedy stejným počtem jako čtyřicetkrát větší Německo, o bojeschopnosti jeho armády ani nemluvě.

Je pravda, že třeba Němci patří mezi největší dodavatele výzbroje na Ukrajinu, ale faktem je též, že většina dodávek dorazila rok i dva po okamžiku, kdy byly nejvíce potřebné. A jejich zdržováním se jednak válka protáhla, jednak význam zmíněných dodávek rapidně poklesl (i proto, že Rusáci mezitím postoupili dál do vnitrozemí a nároky na ukrajinskou obranu a odstraňování škod na infrastruktuře mezitím násobně vzrostly). Však přísloví zní: "Kdo rychle dává, dvakrát dává"!

Vypadá to tedy, že Scholz sázel na ukrajinskou kapitulaci, a vzchopil se až když zjistil, že Ukrajina asi nepadne … ale i tak nadále lavíroval, a pomáhal Ukrajině spíše kvůli veřejnému mínění, než z přesvědčení.

Kritici zpětného dopadů sankcí a nákladů humanitní krize by si měli uvědomit, že:

1) negativní dopady sankcí a náklady na řešení humanitární katastrofy jsou naší daní či trestem za vlastní dlouhodobé ignorantství, naivitu a oportunismus ve vztahu k Rusku, případně obecně nenažranost Západu (o vědomém ignorování podnikatelského rizika ze strany západních koncernů operujících ve fašistickém, kleptokratickém Rusku ani nemluvě). Asi jako když skrblík ušetří tisícovku za minimax (prevenci) aby následně prošustroval miliony za rekonstrukci vyhořelého domu či firmy (důsledky požáru);

2) sankce nejsou jenom jakýmsi trestem či pomstou Západu za ruské zločiny na Ukrajině, ale především zákonitou preventivní reakcí, prevencí před tím, abychom si dalším vykrmováním východního molocha nekoledovali, že zardousí i nás. Resp. omezením příslovečného přilévání oleje do ohně (tj. financování války, vyzbrojování ruské armády našimi technologiemi a dotace zločinného teroristického režimu)!

Pokud podle Lavrova „musí být klíčovou součástí mírových jednání zrušení sankcí a uznání anexe Krymu“, pak není o čem jednat.

To by bylo, jako jednat ve 40. letech „v zájmu své ekonomiky“ s Hitlerem o míru, s tím, že by si diktoval podmínky (uznání anexe Alsaska, Rakouska, Protektorátu a části Polska, a zrušení obchodního embarga) a namísto vynucování válečných reparací na Německu by se Západ zavázal financovat obnovu Německem zničených zemí ze svého..

Podmínkou zahájení mírových jednání musí být připravenost Ruska stáhnout se z ukrajinského území, a podmínkou zrušení sankcí pak zaplacení válečných reparací Ukrajině.

Poučen opakujícími chybami a nepoučitelností západních politiků a věčnou nenažraností a oportunismem byznysmenů, mám obavy, aby se znovu neopakoval rok 1945 a 2014, tj. situace, kdy by se Západ spokojil se stažením Ruska z východní Ukrajiny, resp. na nějakou linii dotyku z r. 2014.

Ani samotné naprosté stažení ruské armády nemůže být důvodem k ukončení sankcí a návratu západních firem do Ruska, jako by se nechumelilo! Z vyjádření některých západních koncernů a firem označujících zastavení jejich obchodních aktivit v Rusku jako „dočasné přerušení“ či „pozastavení“, mám však nepříjemný pocit, že si jejich představitelé v duchu plánují, obratem své aktivity obnovit bez ohledu na to, jak dopadne rusko-ukrajinská válka… a jejich momentální postoj nebyl motivován etickými zásadami, nýbrž jen kalkulem, pochopením nepopulárnosti opačného kroku.

Obnovení ekonomické spolupráce Západu s Ruskem bez stažení ruské armády ze všech okupovaných území, včetně Krymu, zdůvodněné ekonomickými zájmy západních firem, by bylo jednoduše nejen zradou Ukrajiny, ale prohrou Západu … a zřejmě i prvním krokem k rozpadu NATO, jelikož většina Evropanů by propadla skepsi ohledně jeho schopnosti bránit své členy, a tudíž i smysluplnosti.

Odvolávat se v souvislosti s reparacemi na případ Německa po Versaillské smlouvě (v r. 1918) je nesmysl, jelikož jde o diametrálně jinou situaci se zcela odlišným kontextem. Na rozdíl od poraženého a demilitarizovaného Německa , Rusko dostalo po skončení Studené války opakovaně šanci vzpamatovat se, byla mu nabídnuta pozice partnera.

A když už jsme u Německa - po II. světové válce Němcům následně stačilo k sebereflexi 7 válečných let (1939-1945, resp. 12 let nacistické vlády), zatímco Rusům neotevřelo oči ani 70 let komunistické diktatury (ke které nostalgicky vzhlíží podstatná část Rusů), ani 30 let postkomunistické éry, během nichž se jim Západ nejen otevřel, ale i podbízel.

Jestliže Německo v r. 1945 využilo šanci k obnově země a začlenění do společenství civilizovaných zemí, Rusko všechny šance během posledních 100 let nejen že nevyužilo, ale arogantně odmítlo anebo zneužilo. Rusko nemá nejen nárok na další šanci, kterou jen znovu zneužije proti naivním „užitečným idiotům“, kteří mu ji poskytli, ale ani z racionálního hlediska to nemá smysl.

Otevřená, resp., zcela na místě je, podle mě, možnost kompletní rekonstrukce bezpečnostní / obranné architektury Evropy, tj. (pokud se nepodaří upravit obranný mechanismus tak, aby ojedinělý sabotér nemohl vetem ohrozit akceschopnost Aliance) musí dojít ke vzniku nového uskupení zemí nejohroženějších a zároveň nejaktivnějších – Finska, Pobaltí, Polska, Česka, Moldavska, Rumunska – přímo na linii dotyku, a V. Británie a USA (případně i celé Skandinávie), které bude opravdu akceschopné.

V této struktuře nemají a priori místo žádné státy, které dnes odmítají či sabotují zbrojní dodávky Ukrajině, která je dnes předpolím NATO. Každá aliance je tak silná, jak jsou odhodlaní její jednotliví členové … a aliance odkázaná na sobecké vrtochy, kličkování a vyděračství - resp. dokonce oslabovaná sabotážemi a prodejností - několika členů s právem veta (jmenovitě hlavně Maďarska a Turecka), resp. cynickým politikařením oportunistů (Německa, Francie, Itálie), nemůže být adekvátním protivníkem totalitní mocnosti řízené bezohledným diktátorem nezávislým na vůli lidu či parlamentu.

Může mě šlak trefit, když sledují počínání západních politiků, plánujících obranu Evropy jako nějaký šampionát ve fotbale či Expo - tj. v několikaletých termínech / perspektivě desetiletí, zatímco válečné operace se v XXI. století odehrávají v rozmezí týdnů či dnů a nikoliv jako v minulých válkách. Jejich plány na modernizaci armád či zbrojní dodávky spojeneckým zemím připomínají přípravy na válku, která je plánovaná na fixní termín v daleké budoucnosti, jako nějaká Olympiáda.

Je absurdní, že 30 let po zániku Varšavské smlouvy je nadále většina aliančních pozemních jednotek dislokovaná ve stejném teritoriu jako v době, kdy stály sovětské divize na Rýně, na Šumavě a na Jadranu. Základny NATO v Polsku a Rumunsku začaly fungovat až v průběhu války , ta v rumunské Konstanci teprve v létě 2024!

Opravdu netuším, jaký smysl mají tankové či dělostřelecké brigády dislokované v Německu, Španělsku, Francii či Itálii - když jediná hrozba číhá na východní hranici NATO/EU? Z Normandie, Savojska či Porýní mohou tyto útvary dorazit na frontu tak akorát po válce, resp. až budou Rusáci u Dunaje či na Visle.

Zaprášené tanky, děla a vrtulníky zaparkované několik tisíc kilometrů od potenciální fronty jsou státům bezprostředně ohrožovaným Ruskem platné jako mrtvému kabát i bez ohledu na nekonečné kabinetní diskuze napříč kontinentem a kramářské handrkování o kompenzace za solidaritu.

Myslím, že žádný rozumně uvažující odborník nevidí reálně možnost okupace celé Ukrajiny, zvláště nyní, kdy po prezentaci ruského barbarství a protiukrajinské xenofobie pozbylo Rusko i mezi někdejšími ukrajinskými rusofily 90% obdivovatelů, a tudíž je absurdní představa, že by okupační správa dokázala ovládat 40 milionů obyvatel, aniž by na Ukrajinu přesunula celou ruskou armádu .

A hlavně jsem přesvědčen, že Kreml by se "spokojil "s oficiálním připojením ekonomické a surovinové základny Donbasu, pokud by na území zbytku Ukrajiny ale zároveň nastolil buď loutkový „neutrální“ režim běloruského typu, anebo vytvořil oblast spálené země. Kremelská propaganda nezbytně potřebuje pro vlastní národ (a přežití totalitního režimu) obraz nepřátelského, nebezpečného a bídného okolního světa, „úpadkové západní demokracie“ jakožto semeniště zla, odsouzené k zániku.

Putinem deklarovaný pocit ohrožení Ruska vojsky expanzí NATO je totiž zřejmý blábol. Již v principu je prostě pro ruský režim nežádoucí, aby byl obklopen prosperujícími sousedy, kteří by již svou existencí zpochybňovali ruský samoděržavný, kleptokratický systém, neschopný zabezpečit svému národu ani jakž takž slušný život … a tudíž se Kreml všemi silami snaží jednak zpochybnit pozitivní hodnoty západní demokracie, jednak demokratické státy rozvracet za pomoci ruské páté kolony, ideologické diverze, psychologické války a kybernetických útoků … případně i otevřenými sabotážemi, financováním mezinárodního terorizmu a organizováním masové migrace nasměrované do západní Evropy.

Ostatně stačí trochu zdravého rozumu, aby průměrně inteligentní člověk pochopil nesmyslnost legendy o krvežíznivém a dobyvačném NATO. Že se žádný stát nepřipojil k NATO pod nátlakem, nýbrž výlučně v obavách z ruské agrese, stejně jako k členství v EU motivuje státy perspektiva rozvoje a prosperity. Zrovna tak každý ví, že - na rozdíl od Ruska - se NATO od svého vzniku nepodílelo na agresi vůči jakémukoliv suverénnímu státu. O nějaké anexi ani nemluvě. Snahy o expanzi a dobývání dalších území jsou vlastní výlučně Rusku, jehož vládci jsou myšlením ještě stále někde v 19. století, ačkoliv nedokázali racionálně spravovat a zvelebit ani území, kterých se zmocnili expanzí během posledních 500 let.

Při posuzování historických událostí je třeba vždy vzít v potaz analogie a hledat společného jmenovatele. Pokud tak učiníme v případě ruských agresí, invazí a okupací jen během posledních 100 let - od tzv. Zimní války (napadení Finska), přes okupaci Polska, Maďarska, Československa a Afghánistánu po Čečensko, Abcházii, Osetii, Krym a Donbas - uvědomíme si, že jediným společným jmenovatelem je zde ruská expanze a snaha o podmanění okolních národů, žádné obavy z rozšiřování NATO. Už ani nemluvě o tom, že ruský vpád na Ukrajinu naopak pouze inicioval posílení východního křídla NATO i americké přítomnosti v Evropě a vstup Finska a Švédska (resp. i Moldavska) do NATO.

Pokud by NATO chtělo skutečně získat nadvládu na euroasijským prostorem (sférou vlivu SSSR), bylo by k tomu přistoupilo v době všeobecného rozpadu východního bloku a zhroucení post-sovětských ekonomických a vojensko-mocenských struktur začátkem 90. let min. století a nečekalo by 20 či 30 let na nástup kremelských jestřábů k moci a obnovu imperiálních ambic Ruska.

Jenže právě v okamžiku ROZPADU SSSR a největšího oslabení Ruska se Američané z jeho příhraničních oblastí stahují a vyklízejí většinu vojenských základen podél ruských hranic! Pod dojmem iluze, že Rusko směřuje k demokracii, Pentagon v rámci programu BRAC úplně zrušil desítky vojenských základen, příkladem může být islandský Keflavík (zavřená v r. 2006), největší a nejdůležitější americká letecká základna v sev. Atlantiku na které v dobách studené války sloužilo až 15 tisíc amerických vojáků, nebo základna Lajes na Azorech, případně Rhein-Main Air Base ve Frankfurtu (zavřená r. 2005), AFB Mildenhall, Alconbury, Molesworth atd …

Fakta hovoří jasně: Od r. 1989 zmizely z Evropy 4/5 jaderné výzbroje aliance a většina amerických vojáků. Do r. 2013 americká armáda stáhla z Evropy prakticky všechny tanky a obrněnce (v r. 2013 se stáhly z Německa poslední americké tanky Abrams). Měla tak skončit 70 let trvající poválečná éra masivní americké přítomnosti v Evropě. V době vrcholu takzvané studené války bylo především v Německu rozmístěno až 20 amerických obrněných divizí, tedy 6 000 tanků (přičemž nyní – a teprve od r. 2015 - je v Evropě také nasazena americká obrněná brigáda o síle 3300 mužů). Ještě v r. 1980 bylo v Evropě 200 tisíc amerických vojáků. Loni to bylo – a to i po dodatečném posílení kvůli chování Ruska – pouhých zhruba 33 tisíc mužů)!

Všechny aktuální strategické plány NATO jsou jednoznačně jen opožděnou reakcí na jednotlivé dobrodružné a agresivní akce RF vůči svým sousedům a Západu obecně. Celá poslední dekáda ruské zahraniční politiky je ve znamení provokací, ekonomického i vojenského vydírání, vyhrožování silou a vojenských intervencí - od Gruzie přes Ukrajinu, Moldavsko a Pobaltí až po Skandinávii a Arktidu. Není tedy divu, že Západ konečně reaguje - byť i navíc se zpožděním a liknavě, víceméně dokopáván Američany, kteří nemají chuť věčně hrát nevděčnou roli zachránce - změnou obranné strategie …

Ohledně věčného mýtu o vnějším ohrožení a spiknutí světa proti Matičce Rusi doporučuji i blog https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html

Těžko odhadnout i osud okupovaných a frontových oblastí Ukrajiny i kdyby v dohledné době válka skončila. Každopádně po skončení ruské okupace bude přinejmenším morální povinností Západu (který poklonkováním Kremlu a zbabělostí dopustil jeho zničení) vybudovat novou, moderní Ukrajinu, již proto, aby nastavil ruskému národu zrcadlo. Pokud by Mariupol náhodou zůstal ruský, lze očekávat jen to, že by prostě tamní sutiny zarostly kopřivami a křovím.

Vždyť za posledních 100 let Rusové nedokázali zvelebit ani vlastní města na evropskou úroveň (např. vyasfaltovat ulice aspoň v milionových metropolích). Groznyj byl znovu postaven na troskách jen jako úlitba místodržícímu Kadyrovovi za to, že plní roli kavkazského kápa a hlídá ruské ropovody, mimochodem za zisky z kavkazské ropy.

Mudrlanti blábolící stále dokola o zálusku Ruska, potažmo USA, na ruských surovinových zdrojích a plánech západních imperialistů podmanit si ubohé Rusko, by si měli přečíst aspoň článek Jak Američané poprvé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-americane-poprve-zachranili-rusko-leninuv-hladomor-kanibalismus-v-sssr-a-cynicky-rusky-nevdek-112057

========================================

K úvahám ohledně Putinova zdraví psychického poznamenám jen následující – někdy je i pro psychiatra obtížné zvenčí rozlišit paranoidního psychopata od deprivanta. Bohužel v důsledcích se to příliš neliší.

Pokud chce někdo aspoň rámcově pochopit smysl počínání ruského diktátora, měl by si především uvědomit, že jeho povahu formovalo společenství, ve kterém se od raného mládí pohyboval – pouliční gang, komunistická tajná policie (díky níž absolvoval jakožto nasazený práskač i univerzitu) a poté „oddělení mezinárodního obchodu“ pitěrské mafie. Fakticky celý jeho život se odehrával ve sféře, kde je naše představa morálky a cti neznámým pojmem. Kde je slušnost a etika znakem slabosti, a za „pozitivní charakterové rysy“ je považovaná síla, lstivost, bezohlednost a krutost. Není divu, že právě jeho si - díky jeho bezskrupulóznímu krysímu „charakteru“ - Bratrstvo mocných v pozadí (konglomerát mafie, tajné služby a nomenklaturních kádrů) během transformace sovětského státu v kleptokracii vybralo za svého bílého koně … a tak se neznámý major KGB a účetní petrohradského magistrátu znenadání ocitl v čele tajné služby FSB a pak i v křesle gosudara, kam si přinesl svůj gangsterský pohled na svět (jakož i svou vrozenou paranoiu a mstivost).

V jeho bezohledných rozhodnutích (masakry Čečenců, vraždy oponentů atd.) lze zřejmě najít sadistické zadostučinění za pocit ukřivděnosti, který si s sebou nese od útlého mládí, kdy si svůj osud chcípáčka a školního otloukánka začal kompenzovat jednak cvičením bojových umění, jednak zákeřností a vychutnáváním si své moci z pozice pouličního grázla, udavače a čekisty.

Ano, „ruská pravda“ je odedávna v příkrém rozporu s chápáním zbytku světa (ať již jde o události roku 1812, 1853, 1918, 1939, 1941, 1945, 1968, 2014 anebo 2022), a realitě se vzdaluje stále více - stačí nahlédnout do nejnovější ruské učebnice dějepisu … není tedy divu, že se není Rusko schopno se Západem na ničem domluvit.

Však staré finské přísloví praví: „Bratří-li se s tebou Rus - měj po ruce meč!“

Viz též článek „Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229

========================================================

To jen, aby se mě opět nějaký neználek nepokoušel „objasňovat“ co se na Ukrajině odehrávalo a odehrává, resp. jak to tam chodí!

===============================================================

O autorovi:

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-richard-hrabal-9574

Autorovy rozhovory:

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

https://www.youtube.com/results?search_query=hrabal-krondak

Další doporučené linky:

Proč to na Ukrajině nemůže skončit mírovým kompromisem

https://www.blisty.cz/art/116709-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-komentar-ke-lzive-pohadce-o-americkych-zakladnach-obklicujicich-rusko-108926

Seznam válek se zapojením Ruska

Putin asi skončí jako Hitler nebo Ceausescu. To je osud diktátorů, zamýšlí se cestovatel Hrabal-Krondak

https://www.blisty.cz/art/106958-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html

https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska-aneb-rusko-je.html

https://ferohrabal.blogspot.com/2022/03/damokluv-otaznik-rusko-po-putinovi.html

https://ferohrabal.blogspot.com/2022/03/rusko-na-ceste-k-fasismu.html

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-k-utoku-na-ukrajinu-nas-donutil-zapad-zjisti-rusti-skolaci-v-nove-ucebnici-40506452

https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-ocima-sasi-mitrofanova-ocima-sasi-mitrofanova-putinovi-barbari-likviduji-rusy-a-jejich-kulturu-40508149