Článek
Ukrajina 1941
Málokterý ze slovenských návštěvníků Kyjeva asi ví, že jednak zdejší Uspenský chrám je novostavba, jednak že s Kyjevsko-pečerskou lávrou a konkrétně touto zdejší katedrálou je spojena i událost z historie celkem nedávné, která mohla před 75 lety výrazně změnit historii Slovenska, potažmo Československa.
3. listopadu 1941, zhruba ve 14:30, zde došlo k pumovému atentátu na hlavu fašistického Slovenského štátu Jozefa Tisa (resp. zároveň na říšského místodržícího na Ukrajině Ericha Kocha[1], který měl Tisa údajně doprovázet). Když se totiž vedení odboje dozvědělo, že má Tiso v doprovodu nacistické generality navštívit zdejší katedrálu, připravilo v její kryptě mohutné nálože, jež ho měly zlikvidovat i s jeho suitou.
Kyjevská lávra
Bohužel, Tiso změnil na poslední chvíli program, přijel dříve a bomba tak vybuchla až po jeho odjezdu. Z hlavního chrámu Kyjevsko-pečerské lávry tak během pár vteřin zůstala jen hromada suti zakrývající starobylé hrobky kyjevských knížat[2], aniž bylo dosaženo kýženého cíle. A Jozef Tiso mohl dát sloužit děkovnou mši za Boží vnuknutí, zásah Prozřetelnosti[3].
Tiso v Kyjevě. Ilustrace z knihy F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural.
Událost, prezentovanou jako Božský zásah, následně klerofašistický režim i náležitě propagandisticky využil. Např. ve filmu „Od Tater až po Azovské moře“, věnovaném účasti slovenské armády ve válce proti Sovětskému svazu, obsahujícím záběry z Tisovy návštěvy Uspenského chrámu a následky atentátu, trosky původní jedinečné kulturní památky – fragmenty východní zdi, oltář a dva nosné sloupy.
Kyjevská lávra
Kyjevská lávra
Pokud jsem výše zmínil, že „tato událost mohla výrazně změnit naši historii“, pak vycházím z hypotéz historiků, kteří poukazují hlavně na skutečnost, že v případě úspěšného atentátu a smrti Tisa by jeho místo zřejmě zaujal předseda slovenské vlády, fanatický fašista Vojtech Tuka. Ten podporoval těsnou spolupráci s nacistickým Německem, byl iniciátorem vyhlášení války Sovětskému svazu a hlavním organizátorem deportací slovenských Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.
Faktem je, že si dodnes historici kladou otázku, zdali byl cílem atentátu opravdu president Tiso, který se zde zastavil cestou k slovenským jednotkám na východní frontě, anebo spíše představitelé nacistické okupační správy (jmenovitě Reichskommissar Erich Koch, zodpovědný za nastolení tvrdého režimu), jak se domnívá třeba Pavel Mičianek.
„Na základě dnes dostupných dokumentů se to nedá s určitostí říci,“ připouští i historik Martin Lacko, ačkoliv jinak se kloní k verzi, že výbuch byl dílem Sovětů, jakožto nejpravděpodobnější. S tím, že „Hitler neměl důvod k Tisově likvidaci, nemluvě o tom, že Tisa respektoval. A že by se o atentát pokusil někdo jiný z nacistických kruhů - proti Hitlerově vůli - o tom silně pochybuji,“ dodává Lacko (v rozhovoru pro LN z 23. 3. 2010).
Tím reaguje na pochybnou hypotézu sovětskou házející vinu na Němce. V prohlášení z 6. ledna 1942 Vjačeslav Molotov, lidový komisař zahraničí, označil zničení této kulturní památky za „jeden z důsledků německé okupace“. V témže roce pak časopis „Slovjanin“ přinesl v č. 2 fotografie trosek katedrály s komentářem, že jde o dílo nacistů, kteří tak chtěli jednak morálně zlomit obyvatele Kyjeva, jednak skrýt fakta o rabování unikátních muzejních fondů nacisty. Po vyhnání zdejších mnichů proměnili totiž bolševici v roce 1926 Lávru v „muzejní město“ – nacházelo se zde 15 muzeí, archivů a knihoven se sbírkami vzácných starodávných spisů.
Verzi o zničení Kyjevsko-pečerské lávry nacisty hlásala Moskva i po válce, dokonce byla součástí sovětské obžaloby během Norimberského procesu (která zde ostatně přisuzovala nacistům i Katyňský masakr, který byl zcela prokazatelně dílem sovětské NKVD).
Bolševická verze ovšem, jako obvykle, postrádá logiku. V případě úspěšného atentátu by totiž společně s Tisem zahynula i nacistická generalita. To však není jediná slabina sovětské verze. Ta představuje nevěrohodnou fantaskní konstrukci hned z několika hledisek. Pokud by chtěli nacisté skutečně bombou skrýt fakta o rabování muzejních fondů:
1) vyhodili by na oko do vzduchu některou z budov Lavry, v nichž byly tyto fondy uskladněny (poté, co ji v noci vyprázdnili) a nikoliv katedrálu;
2) této kamufláži by udělali příslušnou mediální kampaň, přičemž dobové kyjevské noviny (ukrajinské i německé) naopak uvedenou událost mlčky přechází, namísto aby jí daly širokou publicitu;
3) jestliže mohli nacisté krátce nato klidně zmasakrovat v Babím Jaru na 100 tisíc obyvatel, je zřejmé, že neměli žádný důvod dělat nějaké divadlo okolo krádeže uměleckých děl.
Naopak zcela logické je předpokládat, že atentát byl zosnován sovětskými záškodníky, kteří k nějakým kulturním hodnotám, natožpak náboženským památkám, neměli sebemenší vztah. A to hlavně s ohledem na skutečnost, že od okamžiku, kdy Sověti v září vyklidili Kyjev, vyletělo na Kreščatiku do vzduchu hned několik budov, které bolševici při ústupu podminovali.
V říjnu 1941 němečtí ženisté odminovali např. budovu Opery, Pedagogické muzeum, Státní banku, univerzitu, katedrálu sv. Vladimíra a další významné objekty.
Jak je známo, po ústupu Rudé armády zůstala ve městě skupina sovětských diverzantů v čele s majorem NKVD Ivanem Kudrjou, jejichž nejvýznamnější akcí bylo odpálení několika budov v centru Kyjeva koncem září 1941. Atentáty, které si vyžádaly mnoho obětí z řad nacistů, následně okupantům posloužily jako záminka k masakru desetitisíců Židů v Babím Jaru.
Podle dostupných ruských zdrojů stál právě major Kudrja i za útokem na Uspenský chrám (byť v dekretu o udělení titulu Hrdina SSSR tento fakt nefiguruje). Řízením osudu byl půl roku nato Kudrja zatčen gestapem a takřka přesně rok po atentátu popraven.
Ačkoliv ani po válce se sovětský režim ke zpackané akci, které padl za oběť jenom Uspenský chrám z 11. století (jenž znamenal pro Ukrajince totéž, co pro Čechy Chrám svatého Víta), nehlásil, na přelomu 50. a 60. let, kdy si režim troufl samotnou Lávru zrušit, přiznal i zodpovědnost Kudrji za zničení Uspenského chrámu.
Navzdory faktům a zdravému rozumu trvají ovšem někteří slovenští publicisté a slabomyslní obdivovatelé Tisa na tom, že cílem atentátu byl opravdu slovenský president a jeho osnovateli nacisté.
Tito Tisovi pohrobci, jako jsou třeba známí obhájci ľudáctva M.S. Ďurica, Marek Tomek anebo Dárius Rusnák, tvrdí, že atentát byl vykonán na přímý rozkaz Heinricha Himmlera. Druhý muž Říše, jemuž byla údajně hlava Slovenského štátu trnem v oku, měl prý nařídit jeho likvidaci, jelikož se údajně „stavěl nacistům na odpor“.
Podivné okolnosti halí samotný zdroj jejich informací, jímž je údajně archiv NKVD. (Který je kupodivu jinak uzavřen pro badatele pátrající po dokumentech ohledně zavlečení československých občanů anebo jejich věznění v SSSR.)
Podle dokumentů NKVD, které údajně získal v r. 1991 z Ruska tehdejší ředitel Slovenského národního archivu Dárius Rusnák, měli stát za přípravou atentátu jakýsi SS-Obergruppenführer Fridrich Eckelmann a SS Sturmbannführer Donner z Himmlerova osobního štábu, o jejichž samotné existenci se mi ostatně nepodařilo získat jakýkoliv důkaz.
Zarážející je, že pokud již příznivce pohádky o německé stopě nezarazí výše uvedené nesrovnalosti, nepozastaví se aspoň nad skutečností, že nacisté, kteří měli celou oblast pod kontrolou, měli tehdy jednoznačně tisíckrát víc možností atentát precizně připravit a provést, než skupina diverzantů skrývajících se v ilegalitě, a tudíž neexistuje jediný logický důvod, proč by odpálili nálož až 40 minut po odchodu delegace.
Průhledným motivem celé pochybné konstrukce – pohádky o spiknutí proti Tisovi, kterému mohli esesáci nastražit obyčejnou minu pod auto během inspekce v poli – je pouze snaha novodobých ľuďáků učinit z Tisa mučedníka, takřka antifašistu, vzdorujícího německému nátlaku i fanatickým fašistům z vedení HSĽS[4].
Tolik tedy ohledně této historické epizody …
=========================================
[1] Reichskommissar für die Ukraine.
[2] Zachráněné středověké náhrobky, jež kdysi zakrývaly hroby pod podlahou původního chrámu, jsou nyní vystaveny v parčíku před jeho vchodem.
[3] Za zmínku stojí, že Erich Koch se nakonec dožil 90 let. Zemřel až v r. 1986 v polské věznici jako poslední nacistický válečný zločinec.
[4] Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS)
=========================================
Kyjevská lávra dnes:
Kyjevská lávra
Kyjevská lávra
Kyjevská lávra
===========================================================
ZDROJ:
Výňatek z knihy F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT , 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural, str. 35-46. (Ilustrace archiv autora)
nebo
O AUTOROVI: http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm
..............................................................................
Další doporučené zdroje:
