Panslavismus jako Trojský kůň ruského imperialismu aneb Falešné mýty o slovanském bratrství

Přesný průběh prehistorické světové migrace rekapitulovat nelze, je však jisté, že v době raného formování ruské státnosti[1] (i etnogeneze samotných Slovanů) většinu dnešního evropského Ruska, resp. celou jeho severní část, ovládaly již ugrofinské kmeny, zatímco téměř celou jeho část jihozápadní obývaly kmeny baltské[2].

Mezi 5. a 10. stoletím pak část zdejších ugrofinských kmenů či etnik (jako byli Livonci[3], Merjové[4], Meščerové[5], Muromci[6] či Vepsové[7]), spolu s řadou kmenů baltských (Kuronci, Latgaly, Sély, Zemgaly, Žemaity ad.[8]), skythských, sarmatských a venetských[9], mizí v etnickém tavícím kotli nacházejícím se mezi Volhou, Dněprem a Pobaltím, aby se z něj posléze vynořilo etnikum nové – Slované.

Třeba předkové Komijců (Zyrjanů) sice vesměs asimilaci odolali, ale byli postupně vytlačováni dál na severovýchod. Na druhou stranu ovšem docházelo i k případům etnického míšení kdy v důsledku převážil ugrofinský element, ačkoliv navenek se příslušná komunita jevila jako slovanská.

I po christianizaci Komi se v komijském folkloru objevuje poměrně málo křesťanských legend a pohádek, zato se rozšířily příběhy o čudinech, pohanech prchajících před novým řádem do hloubi lesů.

V rané fázi zmíněného procesu etnogeneze, tj. kolem 6. století, však z uvedeného prostoru – „pravlasti Slovanů“ – emigruje část populace a postupuje jihozápadním směrem, aby postupně osídlila Balkán a střední Evropu, kde se zformovaly dvě víceméně svébytné etnické skupiny: jižní a západní Slované.[11]

Ať již tento proces přesně probíhal jakkoliv, jisté je, že v období konstituování ruského národa, potažmo východních Slovanů, byli naši předkové již dávno usazeni daleko od oné údajné společné Pravlasti.

Zatímco naši předkové osídlili Českou a Karpatskou kotlinu (resp. Podunajskou nížinu) na přelomu 6. a 7. století[12], autonomní etnogeneze ruského národa razantně pokračovala ještě dalších 1 000 let, tj. až do 18. století. Původní východoslovanský genofond byl postupně výrazně „upgradován“ jednotlivými migračními vlnami z východu v souvislosti s mongolsko-tatarskou invazí (12.-16. století) a ruskou expanzí na Dálný sever, na Kavkaz, na Sibiř a do Střední Asie (v 16.-18. století), během které docházelo k absorbování genomů dalších podmaněných altajských (mongolských, tunguzsko-mandžuských a turkických) a uralských (samojedských) národů.

V 11.-12. století směřoval hlavní proud východoslovanské kolonizace - převážně z novgorodských území - na sever a severovýchod a zabíral nejprve území dnešní Karélie a střední a dolní povodí Severní Dviny. S postupujícím středověkem Novgorod ustoupil Moskvě jako vedoucí ruské mocnosti v regionu a na přelomu 14. a 15. století bylo začleněno do Moskevského velkoknížectví i území mezi Severní Dvinou a Pečorou a tamní Zyrjané se ocitli pod silným ruským vlivem. Tudíž poměrně brzy přijali také pravoslaví.[10]

Tedy aspoň nominálně. Dodnes si totiž zachovali – byť vesměs ve formě folklóru – i prvky původního náboženství, jehož ústředním principem je – stejně jako u jejich příbuzných, Erzjanů, Marijců a Udmurtů – uctívání fenoménů přírody. Ty jsem celkem obsáhle popsal v předchozím svazku této série, pojednávajícím o Povolží, takže nemá význam znovu je zde podrobně rozebírat.

Mimochodem rekonstruovat zpětně proces etnogeneze pouze na základě lingvistické analýzy je značně problematické, protože některé dialekty byly výsledkem průběžného stěhování menších multikulturních entit, které se v novém jazykovém prostředí částečně asimilovaly, přijaly ne zcela korektně jazyk původních okolních obyvatel a vytvořily v tomto původním jazyce osobité nářečí, které si následně nejen zachovaly, ale částečně předaly dalším příchozím či sousedním skupinám.

Obdobně jako v případě jidiše[13] či tzv. russenorsku, rusko-norského dialektu, který vznikl kombinací ruštiny (přesněji pomorštiny[14]) a norštiny, s příměsí finštiny a laponštiny, během dlouhodobého soužití bělomořských Pomorů s obyvateli severní Skandinávie. Nářečí prostě přirozeně vplývala jedno do druhého, jako „česká“ (moravská) slováčtina do „slovenské“ záhoráčtiny, „polská“ slezština do šlonzáčtiny (slezskopolské moravštiny), „slovenská“ východniarčina do krakovské malopolštiny atd.[15]

Právě Sibiř představuje typický region, pokud jde o takové migrující jazykové hlavolamy. Podle názorů vícerých ruských badatelů i starších čínských pramenů, které se zaobíraly historií migrace sibiřských národů, vše začalo v době expanze hunských a poté turkických kaganátů (knížectví), pod jejichž vliv se dostaly tehdy lidnaté oblasti na pomezí Sibiře a Střední Asie.

Podstatná část zdejší populace se rozptýlila v širokém regionu, kde se příchozí postupně asimilovali i jazykově, i když si obvykle po generace zachovali určité zvláštnosti svého původního jazyka. Proto se jazyky ugrofinských i samojedských národů severní Sibiře výrazně liší od jazyků nynějších národů jejich pravlasti, které mezitím mj. absorbovaly turkicko-mongolské prvky[16]. Však i v rámci samotné dnešní altajštiny jsou výrazné odlišnosti mezi severními a jižními nářečími, navzdory relativně malému prostoru rozšíření.

Však na příkladu západních Slovanů je jasně vidět, že kulturní ani jazyková spřízněnost nemusí automaticky znamenat i blízkost genetickou. A naprostým nesmyslem je pak mysteriózní báje o „všeslovanském bratrství“ či kulturní a etnické spřízněnosti všech nominálně slovanských národů.

Takřka ukázkovým příkladem sdílení identických kulturních fenoménů dvěma geneticky odlišnými komunitami žijícími vedle sebe je výsledek nedávných archeogenetických výzkumů raně středověkých rakouských pohřebišť v rámci projektu HistoGenes[17].

Analýzou několika set hrobů z 6. až 8. století na dvou archeologických lokalitách v okolí Vídně[18] došli vědci ke zjištění, že někdejší zdejší obyvatelé patřili ke dvěma geneticky vzdáleným skupinám, které sdílely stejnou kulturu a integrovaly se v jednotné společenství. Jedna skupina měla evropské kořeny, druhá východoasijské. Přesto obě komunity žily dle expertů nejméně šest generací pospolu v jednotě.

Z výše uvedených faktů vyplývá, že panslavismus je pouhý mýtus bez reálného základu, sloužící odedávna jako pouhý nástroj ruského imperialismu.

Proto jsou také populární teorie našich „antibruselských“ dezolátů o všeslovanské vzájemnosti navzdory příbuznosti východoevropských jazyků pouhou chimérou a panslovanská idea jen trojským koněm ruského imperialismu.

Pokud se někomu zdá, že tato hypotéza koliduje se statistikou výskytu „slovanské“ haploskupiny R1a (Y-DNA) v Rusku, podle které k této skupině náleží c. 49% ruské populace, a v ČR, kde je to cca 35 % (ale třeba v západních Čechách c. 25%)[19], pak bych chtěl upozornit na jeden zásadní problém.

Tím je skutečnost, že ruský genetický výzkum byl prováděn vesměs mezi ruským etnikem v evropské části RF, resp. v Centrálním federálním okruhu, který se svými 38 miliony obyvatel na jedné straně rovná populaci celé Sibiře (s 34 miliony obyvatel), ale na straně druhé se logicky výrazně liší genofondem tamních Rusů. Tito Sibirjaci se totiž během posledních 500 let mísili s naprosto odlišnými etniky, než Rusové v evropské části Ruska. Kromě původních sibiřských etnik hlavně s etniky středoasijskými a uralsko-altajskými.

Lze tudíž předpokládat, že genofond Rusů z Krasnojarsku nebo Novosibirsku a těch z Petrohradu, Voroněže nebo Smolenska se bude zásadně lišit.

Zarážející je pak i skutečnost, že mnohem více, než v Česku, se „slovanská“ haploskupina R1a1 vyskytuje ve Střední Asii. Nejvíce zastoupena je mezi Iškašimci (68 %), Tádžiky (64 %) a Kyrgyzy (63 %).

Originál výše uvedené mapy v plné velikosti: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/World_Map_of_Y-DNA_Haplogroups.png

Nová data z DNA vyvrací staré mýty a mapují příchod Slovanů do Čech

------------------------------------------------------

Poznámky a vysvětlivky:

[1] Jako Rusové se začínají příslušníci slovanských kmenů na území Ruska identifikovat zhruba od 16. století, kdy dochází ke sjednocení všech drobných knížectví s Moskvou.

[2] Území, na kterém dnes Baltové žijí, je výrazně menší než jejich teritorium v minulosti. Ještě okolo r. 1200 žili na přibližně třikrát větším území než dnes. Podle konzervativního odhadu Aleksandra Vanagase se severní hranice baltského osídlení táhla od Baltského moře k Moskvě, východní od Moskvy k Orlu, jižní podél řeky Sejm až k Západnímu Bugu a západní pak ležela na Visle. Odvážnější odhady posouvají východní hranici baltského osídlení na linii Nižnij Novgorod a povodí Oky.

[3] Někdejší původní obyvatelé Livonska, dnešního severozápadního Lotyšska a jihozápadního Estonska.

[4] Starobylý ugrofinský národ Merja (Merijci/ Merjové) obýval Horní Povolží, tj. území dnešní Ivanovské, Jaroslavské, Vladimirské oblasti, a severní a východní části Moskevské a západní části Kostromské oblasti Ruska. Archeologické památky z Merje pozdější než z XI. století nejsou známy.

[5] Meščerové sídlili především podél středního toku řeky Oky, resp. v Meščerské nížině mezi řekami Kljazmou na severu, Okou na jihu a Gusem na východě.

[6] Národ obývající před 10. stoletím teritorium Vladimirské oblasti, jeho centrem bylo starobylé město Murom na levém břehu řeky Oky. Kronika vremenných let zmiňuje Murom v roce 862.

[7] Vepsové obývali oblast kolem Ladožského jezera. Vepsové obývali oblasti kolem Ladožského a Oněžského jezera v Karélii a na území Leningradské a Vologdské oblasti.

[8] Baltští Prusové (prusky Prūsai) a Jotvingové byli zčásti vyhubeni a zbylí postupně asimilováni a germanizováni během 12.-14. století.

[9] Vislanští Venedové byl kmen žijící na územní dnešní Volyně a v povodíVisly nejasné etnicity. Existují teorie považující je za příbuzné Baltů, Ilyrů či Keltů.

[10] Permský kníže přijal křest až v roce 1470, nepochybně jen formálně, aby zabránil násilné christianizaci své državy.

[11] západní (Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci) a jižní (Bulhaři, Chorvati, Slovinci, Srbové, Bosňáci a Makedonci).

[12] Počátek příchodu Slovanů na území Čech se podle výzkumů datuje kolem roku 550. Na počátku 7. století byli Slované na území dnešního Slovenska a Maďarska podrobeni Avary, brzy na to došlo ke vzniku Sámovy říše s centrem v českých zemích.[17]

[13] Tj. „židovské němčiny“ obsahující množství výpůjček z hebrejštiny a jazyků všech národů východní Evropy, v jejichž sousedství Židé žili.

[14] Nejde o pomorštinu Pomořanskou!, nýbrž o bělomořský dialekt ruštiny (pomorskij jazyk;), jenž má silný baltskofinský, jmenovitě karelský substrát.

[15] Slovy Tomáše Koloce.

[16] Altajštiny, chakasštiny, šorštiny, tuvinštiny atd.

[17] Mezinárodní projekt Evropské výzkumné rady, na kterém spolupracuje i tým ArcheoGen z Ústavu archeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

[18] Pěti set hrobů z Mödlingu a sto padesáti z Leobersdorfu.

[19] Viz https://www.acgt.cz/y-haploskupiny/

Genetické kořeny středoevropské populace …

Haplogroup R1a (Y-DNA)

Mapa haploskupiny R1a

Hledání našeho společného předka

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi

..........................................................................................

========================================================

Zdroj:

F.R. Hrabal-Krondak, PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017,

díl druhý (ISBN 978-80-8236-016-8; str. 35-40)

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/fidzi2jamal_obsah.htm

http://www.cadpress.sk/jamal2016obsah&vynatky.htm

http://www.cadpress.sk/fidzi2jamal_ukazky.htm

http://www.cadpress.sk/fidzi2ukazky_web.pdf

http://www.cadpress.sk/jamal2016recenze.htm

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic

„Ruská imperialistická (pseudo)federace jako relikt kolonialismu aneb Tisíciletý žalář národů“

Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko

Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb „Jsme Tataři, či Bulhaři?“

Pohanská oslava Novoletí 7527 aneb Slavjanský svátek Ovseň se sibiřskými starověrci

Tataři jako státotvorný element Ruského impéria a tatarské kořeny ruské kultury

Srpnová připomínka tragicky osudového „slovanského bratrství“ a předobrazu ukrajinské apokalypsy

Jiné Rusko aneb Čuvašské duchovní tradice

Marijské pohanství jako naše oživená minulost

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých

Vražda mého kamaráda Ruslana Magomedragimova - pro mě důvěrně blízká epizoda krvavé činnosti Putinovy FSB

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy

Masakr v Balkarii - kapitola z historie sovětských zločinů a ruské genocidy kavkazských národů

Federace anebo Žalář národů? Rusko jako relikt minulosti - poslední koloniální impérium

Volžsko-tatarská legie aneb Porobené národy SSSR v boji proti Sovětům po boku Wehrmachtu

Podíl Sovětů a západních Spojenců na osvobození světa, mýtus o „osvoboditelské roli“ Rudé armády

Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita

Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři za kulisami

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

=================================================================

CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm