Lágerní kořeny sovětské opričniny a putlerovské kleptokracie aneb Morbidní kontinuita Ruska

K tomu, abychom pochopili charakter a fungování současného ruského opričnické-kleptokratického režimu (a jeho imponující přitažlivosti pro naše vidláky, ficoury, rajchly a orbány), musíme se v duchu vrátit až o 100 let o zpátky do minulosti. Do okamžiku, kdy po nebývalém vítězství lůzy, které navždy změnilo směrování Ruska, začal nový zločinecký režim budovat první koncentrační tábory.

Dávno před začátkem takzvaného Velkého teroru – stalinských čistek, které si jen v letech 1937 a 1938 vyžádaly statisíce obětí – vznikly v letech 1922–1923 z tzv. Severních táborů nucených prací v okolí Archangelsku tzv. Solovecké tábory zvláštního určení (tzv. SLON), zřízené za účelem izolace a likvidace politických protivníků a potenciálních nepřátel bolševického režimu.

Naši dezolátští bojovníci proti Bruselu, blouznící o „nové totalitě“, by zde měli strávit aspoň dovolenou namísto Hurgády, aby si vychutnali aspoň tresť oné atmosféry skutečné totality!

Tyto tábory byly jakýmsi inkubátorem, „předvojem“ budoucího monstrózního galejnického systému, jenž se následně transformoval v gigantický trust nucených prací označovaný jako GULAG, který byl nakonec de facto státem ve státě.

A právě zde můžeme nalézt kořeny dnešního ruského režimu.

Ostatně i Benito Mussolini byl velkým obdivovatelem Lenina.

Nutno zdůraznit, že z 20 milionů zeků[1], kteří prošli tábory GULAGu, nejméně 11 mil. tvořily oběti politických perzekucí, přičemž lze ovšem za oběti zvůle považovat i většinu ostatních vězňů, odsouzených k otrocké dřině v surových podmínkách i za různé banální kriminální přestupky (včetně třeba drobných krádeží v době hladu).

Morbidním paradoxem pak je, že naopak právě skuteční profesionální zločinci (blatnyje), vrazi a lupiči – tzv. urkové, a recidivisté (žigani) následně získávali vesměs v lágrech privilegované postavení a jako tzv. bugrové (brigadýři)[2], kápové a poskoci dozorců byli fakticky nadřazeni vězňům z řad „třídních nepřátel“.

Tyto kreatury se pak beztrestně zaměřovaly především na „buržoazní elementy“, tedy intelektuály, duchovní a další „politické“ vězně, kterým dělaly z i tak tvrdých podmínek doslova peklo.

Zde dám slovo bývalému českému zekovi Vorkutlagu Vladimíru Levorovi:

„Po lágru chodili brigadýři s holemi a dávali dohromady party na odklízení sněhu. Tito brigadýři pozůstávali výhradně z kriminálních živlů; mohli každému určit práci i zmlátit ho holí. Rozdělovali a určovali dávky potravy i místo na spaní. Každý měl pod sebou deset až dvacet lidí. Nad nimi vévodili ,narjádčiki‘, rovněž kriminálníci, a každý měl pod sebou několik brigadýrů. Protekce, korupce, šikanování, bezohledná surovost, vydírání a sadismus s primitivismem tu měly nejlepší živnou půdu. […]

V lágru je mimo oficiálního velitele ještě utajený šéf, neboť lágerní mafie je nezničitelná a tvrdě a nekompromisně se řídí zákony podsvětí. Ráno se občas našla mrtvola posazená u baráku. Tomu se říkalo ,sergera‘, což na Kavkaze označovalo krevní mstu a znamenalo to, že nebožtík v lágru selhal, musel zaplatit. Vzájemně se poznávali podle tetování[3]. Tato galerka terorizovala všechny politické a vlastně celý lágr.

Každý slušnější flek, skýtající naději na přežití, byl obsazen někým z party podvodníků a galerky. Prádelna, kuchyně, sklady, služba v baráku, která se stará o vodu a uhlí na topení, holič, služba v koupelně, ševcovská dílna, truhlářská dílna, sanitáři, lapiduchové i funebráci – to vše byly fleky, kde se dalo přežít. Žid – to slovo byla urážka; muselo se říkat Jevrej. Protože v lágru zaujímali největší švindlfleky, nikdo je neměl rád, ale každý jim nějak podlézal.“[4]

Více viz Vorkutlag - Průvodce říší zla - Vladimír Bystrov

Řečeno zekovským argotem, v důsledku lágr žil po blatnom kodeksu [5] a osazenstvo se řídilo vorovskim porjadkom (kriminálnickými pravidly).[6]

Vedení táborů se totiž už od 30. let 20. století spoléhalo při zajištění plnění direktivně vydaných výrobních plánů na „sociálně blízké živly“ – urky (profesionální zločince), kteří, aniž by sami fyzicky pracovali, dokázali nejenom násilím přinutit kontriki (tj. „kontrarevolucionáře“, resp. politické vězně) a bytoviky (drobné delikventy) tvrdě pracovat a zajistit plnění pracovních norem, ale pomáhali zároveň při udržování režimu teroru vůči „zrádcům vlasti“. Jenže koncem války a začátkem poválečného období se blatnyje [7] mnohde vymkli kontrole a pravidelně se měnící táborové správy ztratily kontrolu nad situací.

V některých táborech získali blatnyje takovou moc, že diktovali svou vůli nejen ostatním vězňům, ale i jedincům jmenovaným správou do pozic bugrů (předáků), a dokonce i civilním zaměstnancům a zkorumpovaným dozorcům, kteří s nimi byli často zapleteni do různých kšeftů. V zájmu udržení svého vlivu se nezřídka uchylovali (de facto beztrestně) i k vraždám neposlušných vězňů, aby všechny zastrašili.[8]

A je veřejným tajemstvím, že v drtivé většině ruských věznic funguje tento systém „stínové správy“ dodnes.[9]

Tento fenomén opakovaně zdůrazňuji, jelikož někde tady vlastně tkví i kořeny dnešní ruské kleptokracie vyrůstající z někdejší symbiózy blatného světa (podsvětí) a NKVD / KGB (tajné policie a represivního aparátu), nezřídka prorostlého i personálně, jejímž produktem byl morbidní hybrid – jakási sovětská opričnina.

Podstatná část čekistů se ostatně rekrutovala z řad lumpenproletariátu či přímo kriminálních živlů, jelikož banditská mentalita a žebříček hodnot blatného světa nebyl v nějakém rozporu s charakterovými vlastnostmi nezbytnými pro službu v GPU / NKVD.

Vždyť samotný Stalin byl původně před revolucí gruzínský bandita. [10]

Obdobně jako třeba Ramzan Kadyrov.

Však prvním krokem nového režimu, diktatury (lumpen)proletariátu, byla likvidace carské policie, včetně kriminální služby, a ke vstupu do řad Čeky postačoval správný „třídní původ“. Mnohým čekistům přišlo vhod, že moskevské ústředí carské kriminální policie, v jehož archivu se nacházely rozsáhlé kartotéky zločinců, lehlo v závěru bolševické revoluce popelem.[11]

Zářným příkladem výše zmíněné metamorfózy kriminálníka v čekistu je samotný duchovní otec GULAGu – Naftalij Aronovič Frenkel (1883-1960), který byl nejprve v roce 1924 odsouzen k trestu smrti, následně k 10 letům těžkých prací v táboře na Soloveckých ostrovech, načež se nakonec stal architektem onoho trustu nucených prací. Jeho kariéře věnuji tudíž samostatnou kapitolu „Z pašeráka a šmelináře generálem NKVD neboli Dávné kořeny dnešní ruské kleptokratické opričniny“.

Během následujících dekád se z někdejších zkorumpovaných řadových čekistů stali plukovníci a generálové KGB, takže už za Brežněva – na rozdíl od sicilské mafie postupně prorůstající společenskými strukturami odspodu – začaly zločinecké struktury pomalu ovládat sovětský stát od shora dolů.

Však třeba Brežněvovým velmi blízkým přítelem byl mafiánský boss Sergej Medunov, stínový vládce Krasnodarského kraje. Zdejší letoviska lemující černomořské pobřeží představovala pro prominentní stranickou a mafiánskou elita stejnou enklávu mimo „sovětskou jurisdikci“, jako Kuba 50. let pro americkou Cosa nostru, prostě ráj mafie. Soči bylo faktickou metropolí zločineckého byznysu stejně jako předrevoluční Havana. Zde se nejen zotavovali a uzavírali své obchody vorové v zakoně, ale v rukou mafie byl praktický celý zdejší turistický průmysl a síť nelegálních heren, ale do jejích kapes proudily i zisky z místních sanatorií či rybolovného průmyslu.

Za všechny tehdejší známé korupční aféry stačí asi zmínit tzv. Bavlníkovou aféru. Šlo o masivní korupční skandál, při němž vyšlo najevo, že představitelé sovětských středoasijských republik, zejména uzbecké a tádžické SSR, po celou dobu Brežněvovy éry za účasti některých Brežněvových blízkých spolupracovníků, včetně jeho zetě generála Jurije Čurbanova (náměstka ministra vnitra a kandidáta ÚV KSSS), falšovali údaje o dodávkách bavlny, se kterou kšeftovali na zahraničních trzích. V rámci tohoto případu byly zatčeny a vyšetřovány řádově tisíce osob a došlo k čistkám ve správních strukturách jednotlivých svazových republik, kde panovaly doslova otrokářské poměry a mafiánské zákony jako na meziválečné Sicílii. Straničtí papaláši si de facto zprivatizovali bavlníkové plantáže, na nichž pak dřely během sklizně zadarmo i tisíce nezletilých školáků. Vyšetřování odhalilo, že místní mafiáni a vládní úředníci nakřečkovali na bavlně miliardy rublů a ještě od Brežněva dostali Leninovy řády za vynikající práci.

A Galina Brežněvová se svým milencem Borisem Burjacou alias Briliantovým Borisem se podílela na kšeftech se zlatem a brilianty s moskevskými mafiány. Když už jejich drzost přesáhla všechny meze, skončil Boris v base, kde zemřel (podle jiné verze jej po jeho propuštění zlikvidovala KGB - viz článek "Záhada smrti milence Galiny Brežněvové") a Galina v domácím vězení. Jejího manžela pak zavřeli v roce 1987, kdy byl v rámci perestrojkových čistek Michaila Gorbačova odstaven, obžalován z korupce a defraudace, a odsouzen ke 12 letům vězení[12].

Jeho šéf, ministr vnitra generál Nikolaj Ščelokov (který mimochodem údajně ukradl i zlaté hodinky určené jako dar Gustávu Husákovi), se raději několik měsíců po Brežněvově smrti zastřelil, aby se vyhnul vězení za to, že poskytoval kryšu bossům podsvětí jako byl Tengiz Chucišvili nebo vor-vsjesojuznik[13] Valerián Kučulorija zvaný Pisso.

S osvícenými čekisty k lepším zítřkům

S nástupem Putinovy bratvy k moci (resp. návratem KGB pod novým názvem) původní symbióza nomenklaturních kádrů, tajných služeb a mafie nejen pokračuje, ale přerůstá v kleptokracii. Zároveň jde o morbidní kontinuitu procesu, který začal o sto let zpátky začleněním zločinců do bezpečnostních struktur a státního aparátu.

Proto jsou dnešnímu ruskému režimu tak nepříjemné jakékoliv připomínky zločinů stalinismu a GULAGu, de facto jeho kořenů.

Proto je památka obětí stalinských represí je pomalu vymazávána z učebnic dějepisu i mysli ruské společnosti a tak i duch stalinismu znovu ožívá.

Z ruských domů mizí pamětní tabulky se jmény obětí stalinských poprav: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-nova-doba-z-ruskych-domu-mizi-tabulky-se-jmeny-obeti-stalinskych-poprav-236327

Zatímco ruští zákonodárci zavedli jako trestný čin porovnávání nacistického a sovětského / komunistického režimu, zároveň bylo v rámci obnovy Stalinova kultu 14. 11. 2024 v Moskvě uzavřeno poslední oficiální muzeum historie GULAGu: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-moskva-gulag-muzeum-uzavreni.

Muzeum gulagu PERM-36 muselo ukončit činnost již v r. 2015!

Podle mého (a nejen mého) názoru Putin je prostě bílý kůň pitěrské mafie, jenž přerostl svým patronům přes hlavu a míří k trůnu Ivana Hrozného !

Níže uvedená fotografie vypovídá více než spousta slov, jde o snímek jedné společenské epizody ilustrující názorně symbiózu vládních špiček, banditů a bezpečnostních složek (tajných služeb a policie) "nového Ruska":

Nástup putinovské kleptokracie v 90. letech tak nebyl pro zasvěcené žádným překvapivým fenoménem objevivším se z ničeho nic. I z běžně dostupných veřejných informací je zřejmé, že dnes už je v Rusku de facto pojem „podsvětí“ jistým protimluvem, jelikož nejvýznamnější kriminální aktivity řídí ruská věrchuška – kleptokracie.

Třeba státní energetická firma Gazprom anebo Surgutněftěgaz se prakticky staly Putinovými soukromými společnostmi a největší ruské společnosti jsou nyní řízeny Putinovými osobními přáteli, většinou bývalými důstojníky KGB, kteří dostali jednotlivé strategické sektory ruské ekonomiky jako jakási bojarská léna. Viz kapitola „Postsovětská opričnina aneb Duch Ivana Hrozného v kuloárech Bratrstva.“

Jak říká známý ruský blogger Andrej Malgin: „Putinova personální politika je založena na principu loajality a korupce. Úředníci ve státním aparátu, policii i armádě mohou prakticky beztrestně krást. Zakázanou mají pouze jedinou věc, kterou je kritika prezidenta“ … a okrádání členů Bratrstva – dodám já.

Stačí zmínit pár případů z posledních let, představujících onen pomyslný vrchol ledovce – tj. činovníky, kteří nejen, že kradli, ale především buď nepřispívali do obščaku (nedělili se se šéfy a kamarády), anebo nebyli dostatečně loajální šéfovi Kremlu.

Takže namátkou: 20. února 2008 potrestal moskevský soud pěti a půl roky vězení bývalého ruského ministra jaderné energetiky Jevgenije Adamova za zpronevěru státních prostředků ve výši 31 milionů dolarů (asi 533 milionů korun).[14]

Období po návratu Vladimira Putina do prezidentského úřadu v roce 2012 je obecně charakterizováno významným zpřísněním politické kontroly a znatelným nárůstem právních kroků proti veřejným osobnostem, které přesáhly ve zlodějině „únosnou mez“ anebo nepatří k „našim lidem“.

V prosinci 2013 byl ze zneužití veřejných prostředků a machinace s armádním majetkem za miliardy rublů obviněn bývalý ruský ministr obrany Anatolij Serďukov a několik osob z exministrova okruhu, včetně jeho milenky Jevgenije Vasiljevové, vysoce postavené úřednice ministerstva obrany. Skandál se týkal čachrů s majetkem organizace ruského ministerstva obrany Oboronservis. Tato komerční organizace byla vytvořena v roce 2008 a prodávala nepotřebné vojenské nemovitosti a pozemky, často na lukrativních místech. Ze státního rozpočtu byla nejdříve financována rekonstrukce objektů, aby je pak Oboronoservis za velmi výhodné ceny prodával soukromníkům[15]. Jenom Vasiljevová měla slovy úředního komuniké „zločinným počínáním způsobit škodu převyšující tři miliardy rublů“ (asi 1,8 miliardy Kč). Mimochodem, v jejím apartmá se našlo 19 kg zlata a klenotů plus několik milionů dolarů.

Jen tak na okraj: Přestože nejméně 10 jeho podřízených bylo odsouzeno ke 2-5 letům vězení, samotný Anatolij Serďukov z tenat spravedlnosti vyklouzl, jelikož se na něj jakožto zasloužilého „obránce vlasti“ vztahovala amnestie vyhlášená k 20. výročí Ústavy Ruské federace ze 17. prosince 2013. A krátce nato se Anatolij Serďukov stal členem představenstva společnosti Kuzněcov, lídra mezi ruskými výrobci letadel a raketových motorů.

V březnu 2015 byl zatčen a obviněn z přijetí úplatků ve výši 5,6 milionu dolarů Alexandr Chorošavin, gubernátor Sachalinské oblasti od roku 2007. Byl odsouzen za „přijímání úplatků“ a „praní špinavých peněz“. Konkrétní články trestního zákoníku nebyly explicitně uvedeny, ale obvinění z úplatkářství by spadala pod článek 290. V únoru 2018 byl odsouzen k 13 letům vězení a pokutě 500 milionů rublů (8,6 milionu USD).

V září 2015 byl zatčen a obviněn z podvodu, praní špinavých peněz a přijímání úplatků Vjačeslav Gajzer, hlava Komijské republiky od roku 2010, přičemž vedl „zločineckou skupinu“ s cílem nezákonně získávat státní majetek. Při raziích v jeho kancelářích a domech byly zabaveny šperky, hodinky a hotovost. Obvinění se týkala organizování zločinného spolčení (článek 210 trestního zákoníku) a podvodu (článek 159 trestního zákoníku). V červnu 2019 byl Gajzer shledán vinným z korupce a odsouzen k 11 letům v pracovní kolonii s přísným režimem a pokutě 160 milionů rublů.

V lednu 2016 Ruská bezpečnostní služba zadržela ve středu v Moskvě náčelníka vězeňské služby Komijské republiky Alexandra Protopopova. Vyznamenaný úředník měl zosnovat rozebrání a rozprodání padesátikilometrového úseku silnice v odlehlém severském regionu.

V červnu 2016 byl zatčen při přijímání úplatku ve výši 400 000 eur od dřevařských firem Nikita Belych, bývalý vůdce liberální strany a gubernátor Kirovské oblasti Byl obviněn z přijímání úplatku podle článku 290 ruského trestního zákoníku. V roce 2018 ho moskevský soud odsoudil k osmi letům vězení s maximální ostrahou.

V listopadu 2016 byl zatčen a obviněn z korupce bývalý ruský ministr pro ekonomický rozvoj Alexej Uljukajev (předtím zastával funkci místopředsedy Centrální banky RF). Podle vyšetřovatelů měl požadovat všimné dva miliony dolarů od ředitele ropného gigantu Rosněfť a Putinova důvěrníka Igora Sečina.[16] za kladné posouzení akvizice 50% podílu v ropné společnosti Bašněfť společností Rosněfť, ovládanou Kremlem.

V březnu 2019 byl zatčen Federální bezpečnostní službou (FSB) na základě obvinění ze zpronevěry a zločinného spiknutí Michail Abyzov, ministr pro vztahy s občanskou společností (v letech 2012 až 2018 a spojence tehdejšího premiéra Dmitrije Medveděva). Údajně zpronevěřil více než 4 miliardy rublů (přibližně 60–62 milionů USD) od energetických společností a převedl tyto prostředky do zahraničí na offshorovou společnost, kterou kontroloval. Obvinění se týkala podvodu/zpronevěry (článek 159 trestního zákoníku) a organizování zločinného společenství (článek 210 trestního zákoníku). V prosinci 2023 byl Abyzov odsouzen k 12 letům vězení a pokutě 80 milionů rublů (860 000 USD).

A přeskočíme-li až do současnosti, tak namátkou

1. září 2022 v Moskvě vypadl z okna šestého patra moskevské nemocnice Ravil Ulfatovič Maganov, předseda představenstva ruské ropné společnosti Lukoil.

V únoru 2023 v Petrohradu zemřela finanční šéfka z ministerstva obrany. Vypadla z okna.

24. 10. 2024 agenti ruské tajné služby FSB zadrželi v Moskvě kvůli podvodům s uhlím bývalého náměstka ministra energetiky Anatolije Janovského.

V červenci 2025 spáchal sebevraždu sesazený ruský ministr dopravy Roman Starovojt, obviněný ze zpronevěry nejméně jedné miliardy rublů vyčleněných na výstavbu opevnění na hranici s Ukrajinou

rovněž od r. 2024 probíhá v Rusku třeba masové zatýkání ruských generálů za korupci …

Nemá smysl pokračovat ve výčtu, jelikož jednak toto není relevantní prostor k rekapitulaci nejmonstróznějšího mafiánského konglomerátu moderní historie, jednak je uvedené téma zpracované daleko fundovaněji ve stovkách publikací.

Místo toho odkážu aspoň na stručný přehled nejnovějších kriminálních kauz v nejvyšších patrech ruské společnosti v mé skupině na Facebooku: https://www.facebook.com/groups/202371286533845/posts/7705832459520986/

Každopádně teď si může čtenář zkusit představit, v jakém rozsahu asi kradou ti loajální členové kleptokratického Bratrstva, kteří tak činí s tichým souhlasem nejvyšších míst, a tudíž se jejich zlodějiny nedostávají na titulní stránky novin.

Copak si nějaký policajt nebo prokurátor dovolí objasňovat finanční poměry kremelského mluvčího Dmitrije Peskova, který žije v sídle v hodnotě nejméně půl miliardy rublů (c. 177 mil. korun)? Anebo se zeptat, kde vzal třeba bývalý ministr obrany Sergej Šojgu bezmála jeden a půl miliardy rublů (c. 550 milionů korun), za které si nechal postavit luxusní tříposchoďový palác ve stylu buddhistické pagody uprostřed soukromého parku o rozloze bezmála 9 tisíc metrů čtverečních, zatímco celkový příjem ministrovy rodiny měl v té době (mezi lety 2010 až 2012) dosahovat jen asi 200 milionů rublů (c. 70 milionů korun)?

Už ani nemluvě o mafiánském vládci Čečenska, který financuje z federálního rozpočtu[17] nejen svou soukromou armádu, ale i luxusní život celého příbuzenstva a své klaky. Dalším ze zdrojů jeho obrovského bohatství je Fond Achmada Kadyrova, který mu slouží jako osobní peněženka. Podle údajů z roku 2013 fond disponoval částkou 1,45 miliard rublů pocházejících z „dobrovolných darů“ od všech obyvatel Čečny. Jejich výše se odvíjí od společenského postavení přispěvatele – státní úředníci zpravidla platí desetinu ze svého platu, zaměstnanci v soukromém sektoru čtvrtinu a podnikatelé odvádějí až polovinu příjmů.

Z tohoto fondu platí Kadyrov např. dary pro své hosty nebo kupuje luxusní auta. Argentinskému fotbalistovi Diegu Maradonovi vyplatil milion dolarů za to, že si s ním zakopal v exhibičním zápase na stadionu v Grozném, sparring box s Mikem Tysonem ho stál miliony dva. Stavba Kadyrovovy rezidence v jeho rodné vesnici Čentoroj vyšla podle odhadů na 10 miliard rublů[18]. Obrovské množství peněz spolkne prezidentova dostihová stáj.[19]

Loajalita kavkazského bandity holt vyjde pěkně draho.[20]

Zatčení a odsouzení několika regionálních gubernátorů (Belych, Gajzer, Chorošavin) na základě obvinění z korupce odráží pokračující úsilí Kremlu o centralizaci moci a prosazení kontroly nad regionálními elitami. Tyto případy slouží jako jasné varování ostatním gubernátorům, posilují „vertikálu moci“ a zajišťují loajalitu k centrální vládě.

Odhalení v kauze Panama Papers z roku 2016, které podrobně popsaly offshorovou síť v hodnotě 2 miliard dolarů spojenou s Putinovými blízkými spolupracovníky, jako jsou Sergej Roldugin, Jurij Kovalčuk a Arkadij Rotenberg, ostře kontrastují s vysoce sledovanými odsouzeními jiných úředníků. Korupce v Rusku totiž funguje jako systémová „metoda řízení“ spíše než pouze jako známka špatného fungování státu.

Však takový oligarcha Chodorkovskij skončil za mřížemi též hlavně proto, že se nemínil dělit s kmotry z Bratrstva, a navíc koketoval s opozicí a dával najevo politické ambice.[21]

Není divu, že společnost, které de facto vévodí bandité, putinovská kleptokracie, je prodchnuta korupcí a zlodějinou od nejvyšších pater až dolů. Čečenský satrapa je jen nejkřiklavějším exemplářem vládnoucí garnitury.

Stále platí proslulá slova markýze de Custine (1839): „Ruská civilizace je ještě natolik blízká zdroji, že se podobá barbarství. Je to dobyvačná společnost, jejíž síla nespočívá v myšlení, nýbrž ve válce, to jest v drsnosti a ukrutnostech.“

Jestliže Putinovu kágébáckou kamarilu ovládající v podstatě ekonomiku státu přirovnáme k bojarům, pak jejich nohsledi v policejních a prokurátorských uniformách jsou jakousi novodobou opričninou.

Těžko lze očekávat čestnost třeba u řadových policajtů, jestliže i policejní generálové kradou anebo pomáhají zakrývat kriminální činnost oligarchů a politiků. Pro mě osobně bylo dostatečnou lekcí obeznámení se s případem únosu bratra mého kamaráda docenta Saida Ninalalova, jemuž věnuji ve třetím dílu své trilogie Cesta na konec světa a zpět – Severní Kavkaz[22] obsáhlou kapitolu ilustrující názorně symbiózu banditů a bezpečnostních složek v Dagestánu[23].

Však veřejným tajemstvím je, že v ruské policii lze za určitý obnos či protislužbu získat nejen vyšší hodnost, ale i výnosné místo v „lukrativním“ oddělení (tj. např. v odboru hospodářské kriminality anebo u dopraváků).

Zrovna tak lze v Rusku koupit de facto jakýkoliv vysokoškolský diplom. Díky tomu se i nejeden ruský policejní důstojník dostal ke své hodnosti.

V této souvislosti mi vytane na mysli poznámka mého druhého kamaráda z Machačkaly: „Já si radši zaletím na léčení nebo operaci do Gruzie, jelikož při zdejší korupci ani netuším, kdo opravdu vystudoval medicínu a kdo má jen pár semestrů a doktorský diplom koupil.“ Bez ohledu na to, do jaké míry jde v tomto případě o nadsázku, ilustruje tato poznámka rozsah korupce v ruské společnosti.

Specifickým rysem ruské kleptokratické opričniny je provázanost mafie a tajných služeb (včetně někdejší NKVD/KGB) s pravoslavnou církví, jejíž současní představitelé, včetně patriarchy Kirilla, spolupravovali s předchůdci a kolegy čekisty Putina za sovětských časů a spolupracují s Kremlem a Lubjankou i dnes. Stejně jako se nejvyšší představitelé pravoslavného kléru podílí na propagandistické kampani a podvratné činnosti proti Západu, ale rovněž s posvěcením režimu různých nelegálních kšeftech.

Při pohledu na níže uvedenou fotku zobrazující režimní delegaci v čele s patriarchou Kirillem alias agentem komunistické KGB s krycím jménem Michajlov, „uctívající“ si cynicky na norilské Golgotě památku tisíců zde pohřbených obětí komunistického režimu

mi evokuje text písně Karla Kryla Píseň neznámého vojína:

...
A jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet!

Bez ohledu na důkazy o jeho spolupráci s komunistickou KGB, charakter Kirilla alias Michajlova tak jako tak i bez toho potvrzuje nejen podpora ruského kryptokomunistického režimu ze strany pravoslavného kléru, ALE fakticky celý patriarchův život …

Mimochodem, během své cesty po Latinské Americe se Kirill 20. října 2008 sešel s 1. tajemníkem Komunistické strany Kuby Fidelem Castrem. Castro ho označil za spojence v boji proti „americkému imperialismu“.[14][15][16] Kirill Fidelovi a Raúlovi Castrovi udělil Řád Svatého Daniela Moskevského na památku patriarchy Alexije II. za rozhodnutí postavit kostel Ruské pravoslavné církve v Havaně pro ruské exulanty.[17]

V roce 2010 Kirill „srdečně pogratuloval"[18] Alexandru Lukašenkovi k vítězství v běloruských prezidentských volbách[19][20][21], které Lukašenko vyhrál s 80 % hlasů. Volby provázelo násilí[22] a byly označovány za zmanipulované.[23]

Během setkání moskevských církevních představitelů 8. února 2012 v Moskvě Kirill popsal Putinovu éru za „Boží zázrak“ a zkritizoval jeho oponenty.[24] V listopadu 2022 veřejně prohlásil, že jako patriarcha zastupující celou církev má s prezidentem Putinem jednomyslnost ve velmi důležitých otázkách naší doby. V únoru 2023 Putinovi požehnal s tím, že „odvážně hájí skutečnou suverenitu země“.[1]

Jsme Rusové, s námi je Bůh! Putin hrozí jadernými zbraněmi, ruský patriarcha hrozí liberálnímu Západu i Ukrajině peklem:

V roce 2022 patriarcha Kirill vyjádřil veřejně podporu ruské invazi na Ukrajinu. Ve snaze posílit odhodlání ruských vojáků bojovat tvrdil, že ti kdo v boji padnou, jsou automaticky očištěni od hříchů. Řekl, že „pokud někdo, hnán pocitem povinnosti a potřebou splnit přísahu, jde udělat to, co od něj služba žádá, a tato osoba zemře při výkonu služby, pak bezpochyby vykonala čin rovný sebeobětování. Obětuje se pro druhé. A jsme přesvědčeni, že tato oběť smyje všechny hříchy, kterých se tato osoba dopustila“.[25]

Viz třeba článek Putinovi agenti u české pravoslavné církve. Chytrý tah …

-----------------------------

[1] Klasické označení sovětského vězně – zek (které je významově obdobou výrazu mukl) se odvíjí od zkratky Z/K (zaključennyj = vězeň), používané od konce 20. let v oficiálních spisech. Později se z vězeňského žargonu rozšířilo do běžně mluvené ruštiny.

[2] Bugor: 1) předák pracovní brigády (brigadýr) v trestanecké kolonii; 2) „autorita“ v kriminálním prostředí; 3) nejstarší vězeň na cele. Viz М. Грачёв, А. Гуров, В. Рябинин: Словарь уголовного жаргона (Slovník zločineckého žargonu). 1991.

[3] Původním smyslem „blatarského“ tetování bylo – stejně jako v jiných zločineckých strukturách (jakuza, camorra) – odlišit „své“ a „cizí“, tj. příslušníky podsvětí od ostatních lidí mimo blatného světa, které je možné podvádět a okrádat. Postupně se základní symbolika rozvinula v pestrou ikonografii. Ještě donedávna bylo zločinecké tetování specifickým poznávacím znakem, který svědčil nejen o příslušnosti jeho nositele k té nebo oné zločinecké skupině a určité kriminální kategorii, ale i o etapách jeho zločinecké kariéry (spáchaných zločinech, případně věznicích, v nichž seděl) a o jeho statusu (postavení v hierarchii podsvětí). Vora v zákoně označovaly specifické „cechové“ znaky: např. vyobrazení kočičí hlavy na rameni, srdce propíchnuté dýkou, kříž obklopený aureolou nebo symboly karetních „barev“ na hrudi. Například nůž ovinutý zmijí nebo osmicípá (resp. šestnácticípá) hvězda umístěná na hrudi, pod lopatkami či na koleni bývaly symbolem nejvyšší hodnosti, vůdce gruppirovky (gangu). O tom, jaký význam tetování přikládají blatari, je zřejmé z drastických trestů za neoprávněné použití některých symbolů. Nezřídka se stávalo, že bylo takové tetování odstraněno násilím, buď jednoduše vyříznutím kůže, anebo za pomoci žíraviny. Podle dřívější praxe mohla být trestem za nošení „neoprávněného“ tetování i smrt. Více viz např. Александр В. Кучинский: Преступники и преступления. Законы преступного мира. Обычаи, язык, татуировки. Сталкер, Донецк 1997.

[4] Vladimír Levora: Ze stalinských gulagů do československého vojska. Josef Hříbal, Praha 1993.

[5] Podle zločineckého zákona.

[6] Viz též Mark Vincent: Cult of the ‘Urka’: Criminal Subculture in the GULAG, 1924-1953 (PhD. dissertation). School of History, University of East Anglia 2015.

[7] Blatnyjenebo blatari – označení příslušníků zločineckého podsvětí, „zločinecké aristokracie“.

[8] Л. В. Тэсс: Воры в законе и прочие (Vorové v zákoně a další). S.l., Рига 1993; Виталий Еремин: Воровской орден (Zlodějský řád). Известия, Москва 1995; Виктор А. Бердинских: Краткая история Гулага (Krátká historie GULAGu). Издательство Аграф, 2001; Сергей А. Кутякин & Галина В. Курбатова: „Воры в законе“ на рубеже веков (Vorové v zákoně na přelomu století). Академия права и управления Минюста России. Рязань 2003.

[9] Neoficiálně se dělí ruské vězeňské kolonie na tzv. „černé“ a „červené“ zóny. Zatímco v „červených“ zónách udržují pořádek vězeňské samosprávy, tj. vězni otevřeně spolupracující se správou zařízení ve snaze získat nějaké výhody anebo si vysloužit podmínečné propuštění, v „černých“ zónách vězeňská správa rezignuje na pokusy o převýchovu zločinců a vnitřní pořádek si zde udržují blatnyjev souladu se zločineckou ideologií a příkazy vorů v zákoně, kteří do věznic a táborů umisťují své zástupce – „dohlížeče“ a „vymahače“. Ti vybírají peníze do společné pokladny (obščaku) a starají se, aby vězni měli vždy cigarety a čaj. Správa takových kolonií obvykle zavírá oči před jejich kšefty a zneužíváním ostatních vězňů, jelikož blatari navenek zajišťují pořádek v táboře a rovněž disponují finančními prostředky, využívanými i pro chod samotné kolonie. V „černé“ zóně není problém získat drogy, alkohol a komunikační prostředky, jelikož na kšeftech se zakázanými komoditami se podílí anebo aspoň profituje i správa věznice.

[10] Jedním z jeho legendárních předrevolučních zločinů bylo přepadení banky v gruzínském Tiflisu (dnešní Tbilisi) 13. června 1907, kdy jeho bandě lupičů padlo za oběť asi 40 mrtvých a 50 zraněných. Tehdy se ještě jmenoval Josif Vissarionovič Džugašvili, ale přezdívali ho Koba.

[11] Александр B. Кучинский: Преступники и преступления / законы преступного мира. Паханы, авторитеты, воры в законе (Zločinci a zločiny / zákony podsvětí. Kmotři, zločinečtí bossové, vorové v zákoně). Сталкер 1997; Александр Сидоров: Великие битвы уголовного мира. История профессиональной преступности Советской России (Velké bitvy kriminálního světa. Historie profesionálního zločinu v sovětském Rusku). Издательский дом МарТ, 1999; А. В. Мельникова: „Сучьи войны. Великая отечественная война, изменившая криминаль-ный мир“ („Kurví války“. Velká vlastenecká válka, která změnila zločinecký svět“), in: История великой победы, сборник материалов межвузовской научно-практической конфе-ренции. Кузбасский институт Федеральной службы исполнения наказаний, Новокузнецк 2017; Boris Yakovlev: Концентрационные лагери СССР, Institut zur Erforschung der Geschichte und Kultur der UdSSR, München 1955; Борис Яковлев: Концентрационные лагери СССР. Zaria Publishing, London, Ontario, Canada, 1983; str. 161-166.

[12] V roce 1993 byl podmínečně propuštěn.

[13] Rus. вор-всесоюзник – „nejvyšší boss Sovětského svazu“.

[14] Spojené státy obvinily Adamova, že si přisvojil 9 milionů dolarů z amerického vládního fondu, které byly určeny na zlepšení bezpečnosti ruských jaderných elektráren.

[15] Svému příbuznému prodal například za babku zrekonstruovaný zámeček v areálu Tauridského dvorce, palácového komplexu v Petrohradě, který nechal v letech 1783-1789 vystavět kníže Grigorij Potěmkin.

[16] V prosinci 2017 byl Alexej Uljukajev odsouzen za úplatkářství k osmi letům odnětí svobody. Zlomilo mu vaz, že si troufnul vydírat mocného člena Bratrstva, Putinova parťáka Sečina.

[17] Čečensko je nejštědřeji dotovaným regionem Ruské federace – 90 % čečenského státního rozpočtu představují dotace z Moskvy. Značná část těchto peněz končí v Kadyrovově kapse.

[18] Pozemek má rozlohu 260 tisíc m2.

[19] Část koní měl mimochodem donedávna ustájených v Česku.

[20] Zdroj: Štěpán Lohr: „Ramzane, neodcházej!“, in: Nový Prostor č. 479.

[21] Od roku 2003 byl Michail Chodorkovskij nejprve vyšetřován a později odsouzen za údajnou zpronevěru a praní špinavých peněz, což označuje za politicky motivované kauzy. Ve své závěrečné řeči mj. řekl: „Byrokratický a právní donucovací systém může vše, co chce. Neexistuje právo na soukromé vlastnictví. Osoba, která se dostane do sporu se systémem, nemá žádná práva.“ V únoru 2011 asistentka soudce Viktora Danilkina, který jej odsoudil, prohlásila, že sám Danilkin rozsudek nepsal a vynesl proti své vůli rozsudek, jenž mu byl doručen od vyšší instance. Faktem je, že v červenci 2013 Evropský soud pro lidská práva dospěl k názoru, že během tohoto řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a přiznal mu finanční odškodnění za vážná pochybení ruského soudu.

[22] „Únos Hasana Ninalalova aneb Příběh opravdového člověka“, in: F. R. Hrabal-Krondak: Cesta na konec světa a zpět, díl třetí. CAD Press, Bratislava 2022; str. 405-430.

[23] Navazující kapitola „Vražda Ruslana Magomedkasumoviče Magomedragimova“ pak doplňuje tento obraz o autentickou epizodu z práce tamní FSB. Tamtéž, str. 431-436.

Ruská mafie

Mafiokracie v Rusku

Ruská mafie

Za Brežněva bylo v SSSR více milionářů než v USA

Pohled za kulisy. Jak funguje ruská mafie? - ČT24

Solncevská mafie

Oneplay - Zkorumpovaná policie, ruská mafie a bezpráví …

Vysoké hry ruské mafie - iVysílání

Světská Mafie, Rudý Zeman, Ruská Mafie - Jaroslav Kmenta …

Dvě etapy působení ruské mafie …

Vor v zákoně: Ruská mafie

Ruská mafie dnes pochovala svého kmotra ‚Japončíka‘

Tichá ruská likvidace. Putinovy kritiky v Británii vraždily …

Dva póly zločinnosti

Vor v zákoně – geneze a současné postavení …

Naftalij Frenkel, muž ktorý z gulagu urobil výhodný biznis

Gangster Putin: Tajemná miliardová krádež v Petrohradu

https://putinism.wordpress.com/2016/09/14/putin-surgut/

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=522785

https://osnovy1.narod.ru/1/putinizm2.pdf

Kdo tam byl, nikdy nezapomene“

Ledoborec lágrové literatury. Alexandr Isajevič Solženicyn

Alena Vinterová - Proměny ruské lágrové literatury - Texty

Metadata: Jen jeden osud : antologie sovětské lágrové prózy

Jen jeden osud Antologie sovětské lágrové prózy

Lágrové téma v ruské literatuře - IS MUNI

Antologie sovětské lágrové prózy - Jen jeden osud

Hamleti ve vaťáku - ruská a česká lágrová literatura, srovnání …

Gulag v dílech českých autorů - Rádio Praha - Český rozhlas

Кадыров показал трогательное архивное фото с Золотовым

Рамзан Кадыров повторил фото десятилетней давности

https://gazeta.ua/ru/articles/history/_lyudi-s-arhipelaga-gulag-fotografii/705376

Kreml dal dnes zelenou „návratu gulagů“

Rusko je teprve na startu své brutální fašistické dráhy

Zapomeňte na KGB. „Nové“ tajné služby Ruska se nezastaví před ničím, varuje Paďourek

На кладбище ЧВК «Вагнер» в Самаре 271 могила. Публикуем полный список погибших

========================================================

Zdroj:

F.R. Hrabal-Krondak, PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017,

díl druhý (ISBN 978-80-8236-016-8)

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/fidzi2jamal_obsah.htm

http://www.cadpress.sk/jamal2016obsah&vynatky.htm

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic

Skutečným symbolem Ruska není dobromyslný Méďa, nýbrž zákeřný a krvelačný rosomák:

„Ruský mír“ je vždy jen předehrou války, zákeřnou a lstivou habaďůrou na útlocitnou demokracii:

Panslavismus jako Trojský kůň ruského imperialismu aneb Falešné mýty o slovanském bratrství:

Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita:

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu

Putin - bílý kůň pitěrské mafie, jenž přerostl svým patronům přes hlavu a zatoužil po trůnu Ivana Hrozného

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi

Federace IDEL-URAL, stoletý sen podmaněných neruských národů Povolží

„Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády

Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita

Okultisté z Lubjanky a bájná Šambhala a Hyperborea v hledáčku sovětských špionů

Panslavismus jako Trojský kůň ruského imperialismu aneb Falešné mýty o slovanském bratrství

Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety

Muzeum GULAGu v Joškar-Ole, naléhavé memento a vzpomínka na Marijskou bestii

Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)

Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru

Volžsko-tatarská legie aneb Porobené národy SSSR v boji proti Sovětům po boku Wehrmachtu

Pochybný „Čínský zázrak“ neboli Schizofrenní Říše středu jako nebezpečný vetřelčí kokon v lůně naší civilizace

Zápisky z omského Mrtvého domu aneb Dostojevskij v Omsku

Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři

„Den vítězství“ a pivo s Ostapem Benderem na čeboksarském Arbatu

Zapomenutý kyjevský atentát na Jozefa Tisa

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím

Baškirská posvátná hora Auštau, záhadné achunovské menhiry a přírodní generátor životní energie

Alexandr Solženicyn mezi trůnem a pranýřem - o rozporuplnosti jeho odkazu a temné „ruské duši“

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem

Omské setkání Dostojevského a Solženicyna - pomyslné i ideové aneb Šovinismus v ruské literatuře

Z cest po Sibiři. Pohanská oslava Novoletí 7527 aneb Slavjanský svátek Ovseň se sibiřskými starověrci

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží

Spor o Ilju Muromce, jeho souboj s ukrajinským yettim a dožívání v klášterní kobce kyjevské lávry

Admirál Kolčak - námořník, polárník, vědec a diktátor, poslední zákonný vládce Ruské říše

Baškirská Altamira - pravěká jeskynní galerie v národním parku Šulgan-Taš na Urale

Ostrov Svijažsk − Tatarské Solovky, kde se zkřížily cesty Trockého i maršála Tita

Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb „Jsme Tataři, či Bulhaři“?

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých

Výlet na tatarský venkov - z mých potulek po regionu Idel-Ural

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy

Jiné Rusko aneb Čuvašské duchovní tradice

Marijské pohanství jako naše oživená minulost

Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko

Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“

Pravda a mýtus kolem legendárního kyjevského fotbalového „Mače smrti“ mezi zajatci a Wehrmachtem

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

a rovněž „Ruský“ Blog Andrey Kostlánové: https://blog.idnes.cz/kostlanova/rusko.id11690

=================================================================

CV / Biografie: https://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm