Vražda kamaráda Ruslana Magomedragimova - pro mě důvěrně blízká epizoda krvavé činnosti Putinovy FSB

Dodnes vzpomínám na šok, když jsem 24. března 2015 večer namísto očekávané zprávy od Ruslana Magomedragimova, který mi měl upřesnit termín svého příletu do Vídně, obdržel následující oznámení od Alberta Esedova, místopředsedy Sadvalu a našeho společného kamaráda:

„Ruslan Magomedragimov byl zavražděn. Jeho tělo bylo nalezeno dnes kolem 18:00 v Kaspijsku poblíž jeho auta.“

Смерть неспроста?

...

První myšlenka, která mi v tom okamžiku vykřísla v hlavě, byla, že Ruslanova smrt pravděpodobně souvisí s jeho politickou činností a plánovanou cestou do Evropy, pro kterou jsem mu vybavil schengenské vízum. Koncem března měl totiž přiletět do Vídně a přivést s sebou množství dokumentů dosvědčujících jednak propojení dagestánské mafie, justice a zkorumpovaných vládních činitelů, jednak účast policie a tajné služby FSB na zinscenovaných únosech a vyděračství.

Měl v úmyslu odevzdat tyto materiály ruské redakci Rádia Svoboda, resp. našim publicistům.

Poté, co mi zavolal, že obdržel na základě mého oficiálního pozvání na našem konzulátu v Moskvě do pasu české vízum, ani ve snu mě nenapadlo, že bychom se už neměli setkat. Byl to chlapík v plné síle, plný energie a překypující plány do budoucnosti.

Jak uvádím výše, už jsem čekal jen na upřesnění, kterým letem přiletí a kdy ho mám vyzvednout na Schwechatu, a připravoval pro něj program.

Ruslan, bývalý vojenský (a poté civilní) pilot a občanský aktivista, byl významným představitelem hnutí Sadval (Jednota), od svého vzniku v r. 1992 usilujícího o sebeurčení lezginského národa a jeho sjednocení v rámci vlastního státu, Lezgistánu.[1]

Ale pro mě to byl především můj dobrý kamarád, jenž mi nejen během mé první návštěvy Dagestánu byl skvělým průvodcem, ale de facto mi otevřel bránu Kavkazu.

Konkrétně tím, že mi v roce 2014 vyřídil oficiální pozvání jménem své organizace a poté mi zprostředkoval na severním Kavkaze užitečné kontakty, které bych jako cizinec jen stěží získal. Během pobytu v Machačkale jsem dokonce bydlel přímo v sídle Sadvalu.

Uvedl mě tehdy nejen mezi své přátele z lezginské komunity, ale seznámil mne i s představiteli dalších místních etnik. Vedle Avara Šamila Chadulajeva třeba s Darginci (s docentem Saidem Ninalalovem a Rasulem Kurtajevem, starostou legendárního Kubači), anebo s Jangurčim Adžijevem, představitelem Nogajců.

Zorganizoval mi tehdy i takřka oficiální pracovní schůzku na zdejším ministerstvu kultury s pracovníky Departmentu pro rozvoj turismu a Centra lidové kultury národů Dagestánu za účasti tiskové agentury RIA – Novosti.

Spolu jsme navštívili starobylý Derbent i Samurský prales u ázerbájdžánských hranic, o jehož záchranu sváděl boj s nenažranými byznysmeny i zkorumpovanými úředníky.

Hodiny jsme strávili v družné besedě o všemožných tématech nad konvičkou zázvorového čaje a mísou jeho oblíbených afararů, tenoučkých lezginských placek plněných sýrem, skopovým masem a medvědím česnekem.

Je velmi těžké smířit se s tím, že už mezi námi není člověk, kterému jsem mohl absolutně věřit a kterým jsem si byl naprosto jistý. Tyto vlastnosti jsou v naší době, a o to více v Rusku, ve velkém deficitu a Ruslan jimi byl obdařen hojně. A samozřejmě nemohu pominout jeho smysl pro humor. Ruslan uměl vtipkovat, užívat si života, i když vůči vrchnosti a činovníkům vystupoval tvrdě a nekompromisně.

Na rozdíl od většiny svých spoluobčanů byl Ruslan, jako bývalý pilot, zcestovalý, a díky vlastnímu byznysu i dostatečně nezávislý, aby si nemusel brát servítky.

Stejně jako jeho přátelé, vždy si budeme vždy pamatovat Ruslana jako prototyp čestného a odvážného člověka, který hájil zájmy obyčejných Dagestánců vůči autoritářství, klientelismu a korupci. To, jak hájil zájmy svých soukmenovců Lezginů, národa obývajícího hlavně jižní Dagestán (rozděleného po rozpadu Sovětského svazu nedobrovolně mezi Ázerbájdžán a Ruskou federaci), který nemá dodnes řádný podíl ve státní moci Dagestánu.[2]

Jeho nesmlouvavý etický postoj se projevil jak v případě odporu proti přejmenování derbentské ulice Sovětskaja na Hejdara Alijeva (ázerbájdžánského diktátora)[3], tak při organizování protestních demonstrací proti bezohlednému byznys-projekt na masivní odčerpávání vody z oblasti přírodní rezervace Samurský liánový les v jihodagestánském okrese Magaramkent, které by vyústilo ve zničení tohoto unikátního biotopu a negativně ovlivnilo ekologii celého regionu.

Na tyto problémy upozorňoval jak v médiích, tak v peticích adresovaných úřadům. Díky jeho aktivitám, se podařilo i v Občanském sněmu[4] dosáhnout hmatatelných výsledků. Např. zastavení provozu ropné rafinerie poblíž machačkalského letiště anebo vyplacení kompenzací obyvatelům Uncukulského okresu v souvislosti se zatopením jejich pozemků hydroelektrárnou. Navzdory zastrašování aktivistů i poškozených občanů ze strany úřadů.

Někteří lidé ho nálepkovali jako lezginského nacionalistu. Ruslan byl samozřejmě hrdý patriot a miloval svůj národ, ale vážil si i jiných národů, jak svědčí skutečnost, že právě jeho prostřednictvím jsem se seznámil s představiteli celé řady dalších dagestánských etnik. Nebyl to žádný šovinista či extremista, byť FSB věnovala jeho aktivitám mimořádnou pozornost.

Jeho projevy byly pro společnost srozumitelné, protože se nepouštěl do sáhodlouhých politologických přednášek a laciné demagogie. Bojoval proti byrokracii, protože věřil, že úředník je sluha občanů, a ne pán nad lidem, a byrokracie je živnou půdou pro korupci.

Dodnes lidé diskutují o různých verzích vraždy Ruslana, ale jeho přátelé mají svou vlastní verzi… Není jisté, kam povede vyšetřování této vraždy, kterou nepochybně provedli specialisté na špinavou práci. Jak říká Šamil: „Samozřejmě jsou s touto vraždou spojeni profesionálové ve svém oboru, a ne ledajací. Rozhlédněme se, jestli máme v Dagestánu takové profesionály!“.

Tím naráží na skutečnost, že asi nebylo tak jednoduché zabít bez použití zbraně zdatného 45letého muže plného síly, jako byl Ruslan, navíc za bílého dne na předměstí Kaspijsku. Z pitevní zprávy totiž vyplývá, že byl fakticky zadušen, což si v případě devadesátikilového chlapa vyžadovalo součinnosti minimálně tří trénovaných útočníků. Skutečnost, že pachatelé na těle oběti nezanechali zběžně viditelné stopy, může naznačovat, že prvotním plánem bylo zinscenovat „přirozenou smrt“, např. v důsledku infarktu[5].

Okolo případu se objevila i řada dalších nejasných okolností. Náhodné, přirozené smrti nenasvědčuje spousta detailů.

Ruslanovo auto bylo např. nalezeno čtyři sta metrů od místa, kde našli jeho tělo, přičemž v autě chyběla palubní kamera a dva ze tří Ruslanových mobilních telefonů. Při předběžném ohledání našli vyšetřovatelé v kabině také otisky cizích bot.

Oficiální verzi smrti o „přirozené smrti“ to však neovlivnilo.

Ačkoliv se objevila i hypotéza spojující Ruslanovu smrt s jeho podnikatelskými aktivitami, tuto zpochybňují hned dvě důležitá fakta, jednak profesionální způsob provedení, jednak – resp. hlavně – následná vražda (či poprava) jeho kolegy, vůdce lezginského hnutí Sadval Nazima Gadžieva, jenž byl zavražděn rovněž „neznámým pachatelem“ takřka přesně rok nato, v den muslimského svátku jarní rovnodennosti Novruz-bajram, 20. března 2016.

Z uvedených skutečností mimochodem Šamil vyvozuje závěr, že obě vraždy byly původně úmyslně načasovány na tento sváteční den, aby tato symbolická synchronizace vyzněla jako jednoznačné varování určené představitelům lezginského hnutí.

Jak říká: „Nejpopulárnější představitel hnutí Sadval Ruslan Magomedragimov byl sice zabit 24. března 2015, ale jsem přesvědčen, že i on měl být zavražděn již 20. března. Ovšem Ruslan tehdy zřejmě zmařil původní plán organizátorů tím, že 19. března neplánovaně odjel do Krasnodaru, odkud se vrátil do Dagestánu o čtyři dny později. Hned na druhý den po příjezdu pak byl nalezen mrtvý.“

A dodává: „Naposledy jsem Ruslana viděl necelý týden před jeho smrtí, když jsme 18. března 2015 navštívili představení opery „Šarvili“ (na téma stejnojmenného lezginského hrdinského eposu), kam mě pozval. Před zdvižením opony mi tehdy podrobně vyprávěl průběh opery, protože to byl velice vzdělaný člověk, dokonce navštívil milánskou La Scalu, nejuznávanější operní scénu světa.“

O tom, že výše uvedený „vzkaz“ byl jednoznačně srozumitelný, svědčí skutečnost, že vzápětí po druhé vraždě místopředseda Sadvalu Albert Esedov veřejně oznámil ukončení činnosti hnutí, z internetu zmizela jeho webová stránka a řada lezginských aktivistů se uchýlila do gruzínského exilu.

Ať již stál v pozadí atentátů kdokoliv, jisté je, že FSB si mohla tím pádem s radostí odškrtnout ze svého seznamu „extremistických organizací“ opět jednu položku.[6]

(Významně vneslo světlo do případu až následné pátrání investigativců z Bellingcatu v souvislosti s otravou Alexeje Navalného. Když vyšetřovací tým Bellingcatu vypátral identitu důstojníků FSB, kteří se podíleli na otravě Navalného, a prověřil zpětně jejich aktivity, hledaje možné souvislosti s dalšími vraždami, novináři zjistili, že nejméně dva z nich se v inkriminovanou dobu – počátkem roku 2015 – nacházeli na severním Kavkaze.

Šlo jmenovitě o MUDr. Ivana Osipova alias Spiridonova a Konstantina Kudrjavceva alias Sokolova[7]ze sekce NII-2 FSB[8]. První z nich například pobýval v lednu 2015 prokazatelně dvakrát v Machačkale a několik dní před vraždou Ruslana Magomedragimova přiletěl do Vladikavkazu, odkud pravděpodobně následně pokračoval autem do nedalekého Kaspijsku.)

Dá se říct, že vzpomínkou na Ruslana a Nazima vlastně pomyslně uzavírám jakousi tematickou etapu dagestánské postkomunistické historie v osudech mých přátel, počínající v r. 2000 únosem Saidova bratra a končící vraždou Nazima v březnu 2016.

A návštěvou Ruslanova hrobu se symbolicky loučím nejen s mým prvním průvodcem po Dagestánu, ale i se severním Kavkazem, jelikož zítra odtud odjíždím, a ví Bůh, zdali se sem ještě někdy vrátím. Už jen proto, že vztahy mezi Ruskem a Západem se měsíc po měsíci přiostřují, s čímž přímo souvisí jak přibývající byrokratické obtíže spojené s cestováním po Rusku, tak i takřka hystericky xenofobní atmosféra v ruské společnosti.

[1] V roce 2012 vstoupili zástupci Lezginů do mezinárodní Organizace nezastoupených států a národů (anglicky Unrepresented Nations and Peoples Organization; UNPO), sdružujícího 47 národů jako jsou Čečenci, Čerkesové, Krymští Tataři, Kurdové, Tibeťané nebo Ujguři.

[2] Podle ázerbájdžánských údajů žije v zemi okolo 180 000 Lezginů, ale jejich organizace odhadují skutečný počet na více než čtvrt milionu.

[3] „Pokud se nebavíme o návratu historických jmen, pak by mělo být takové přejmenování provedeno až po městském referendu“, prohlašoval Ruslan Magomedragimov.

[4] Ruský název tohoto orgánu, jenž zní Občestvennaja palata (doslova "společenská komora") je obtížně adekvátně přeložitelný. Jde o jakýsi kvazi-korporativní prvek ruského politického systému. Formálně je to konzultačně-poradní těleso reprezentující veřejnost, ve skutečnosti jde-o „občanskou“ fasádu současného kleptokratického režimu.

[5] Patolog jednoznačně vyloučil, že by Ruslan zemřel na selhání srdce. Navíc, podle tvrzení pozůstalých byly prý na krku mrtvého zřetelné dvě tečky, připomínající stopy po vpichu, injekci.

[6] V Ázerbájdžánu (kde mimochodem volně působí fašistická organizace Bozkurtlar neboli Šedí vlci) byla řada členů Sadvalu uvězněna na základě obvinění z terorismu a samotná organizace postavena mimo zákon.

[7] Absolvent Vojenské akademie chemické a biologické ochrany, který před nástupem k FSB pracoval ve 33. vojenském výzkumném ústavu (jednotka č. 61469) v uzavřeném městě Šichany-2 (Volsk-18), kde se až do oficiálního ukončení ruského programu chemických zbraní v r. 2017 vyvíjely chemické zbraně, včetně nervově paralytických látek typu Novičok.

[8] Naučno-issledovatěľskij institut № 2 Centra speciaľnoj těchniki FSB (Výzkumný ústav č. 2 Centra speciálních prostředků FSB) působící pod rouškou Kriminalistického ústavu FSB (známého také jako jednotka 34435).

…

I uvedená epizoda je - vedle mých osobních zkušeností s totalitou ze které vyrůstá dnešní čekisticko-mafiánská Putinova kleptokratická opričnina - jedním z důvodů, proč jsem neměl o chrakteru „nového Ruska“ sebemenší iluze už dávno před ruskou agresí vůči Ukrajině.

Ještě na závěr bych rád poznamenal, že si vyprosím v této souvislosti napadání, poučování a obviňování ze sluníčkářství od prosťáčků, kteří znají Rusko, Kavkaz i islámský svět tak akorát z internetu, potažmo místního Kebab-bufetu anebo z pláže v Hurgadě, zatímco já přímo mezi Rusy i kavkazskými muslimy prožil nějaký ten pátek a mám spoustu muslimských kamarádů ve zhruba 30 zemích, stejně jako přátel a známých ze všech možných vrstev, etnik a sociálních skupin po celém ruském impériu.

Jestliže zde něco tvrdím, pak to prohlašuji na základě osobních zkušeností … byť mnozí truhlíci, kteří - na rozdíl ode mne - v Čečensku, stejně jako v Íránu, Uzbekistánu či Tádžikistánu nikdy nebyli (a možná ho nenajdou ani na slepé mapě) to budou zpochybňovat, jelikož na základě vědomostí získaných z televize si pod pojmem islám automaticky představí fanatické saudské wahhábity, palestinské džihádisty či afghánské islamistické fundamentalisty z Tálibánu.

Naši „antiislamisté“ srocující se kolem Pitomia, Vidláka a Rajchla snad ani vůbec netuší, že tradice a mentalita jednotlivých muslimských komunit se zásadně liší region od regionu, zemi od země. Přičemž povolžští, středoasijští nebo severokavkazští muslimové jsou nám mentálně bližší, nežli svým souvěrcům v Africe či na Blízkém východě. Mimochodem, před příchodem Rusů a pravoslavné církve do Střední Asie a na Kavkaz byl zde např. antisemitismus neznámým pojmem a vesměs to platí – na rozdíl od většiny muslimských zemí i pravoslavného Ruska - i dnes.

Ukázkou cílené demagogie (resp. zlomyslné mystifikace) je mé nesmyslné, ba pitomé obvinění ze strany jistého ruského propagandisty, emigranta-kolaboranta ze Strakonic (vystupujícího pod jménem František Karel Ladislav jako „generální ředitel Československé televize v Petrohradu“), že moje někdejší styky s představiteli dagestánského Sadvalu jsou snad „důkazem jakéhosi mého napojení na kavkazské islamisty, potažmo teroristy“, absurdní už jen proto, že Sadval v té době spolupracoval zcela oficiálně i s místním Ministerstvem kultury a orgány samosprávy apod., jak dokazují i výše uvedené fotografie.

A třeba i tato fotka zachycující naše společné setkání s představiteli derbentské administrativy:

Předpokládám, že už vzhledem ke skutečnosti, že jenom z okruhu mých přátel, účastníků památného zasedání na Ministerstvu kultury v říjnu 2014, byli v průběhu následujících dvou let hned 2 zavražděni a bratr třetího účastníka se několik let předtím stal obětí únosu a vydírání ze strany policajtů a agentů FSB, mě asi nikdo soudný nebude podezřívat nebo obviňovat, že mé představy a názory o ruském severním Kavkazu (potažmo Rusku) jsou naivní anebo důsledkem „rusofóbní propagandy“. 😎

K výše uvedené fotografii musím uvést, že zmíněný Otec Nikolaj (Николай Котельников) je shodou okolností další postavou v onom tragickém panoptiku, s nímž jsem se v Dagestánu setkal a které je zrcadlem tamních poměrů. Tento dobrosrdečný muž, oblíbený i svými muslimskými a židovskými sousedy byl zavražděn zhruba 10 let po Ruslanovi, když v neděli 23. června 2024 džihádisté přepadli jeho kostel a podřízli mu hrdlo a poté zapálili svatostánek (při tehdejší sérii teroristických útoků zahynuli v Derbentu kromě tohoto pravoslavného kněze i  tři další civilisté a nejméně 15 policistů).

Stačí mi tudíž, namísto bloudění po internetu, jen zalistovat ve svém soukromém fotoalbu, aby se přede mnou zjevil charakteristický temný kolorit dnešního severního Kavkazu.

Úplně na závěr poznamenám, že tématu severokavkazské zločinecké scény a zdejšího propojení (symbiozy) mezi islamisty a bandity na jedné straně a bandity a tajnými službami a policií na straně druhé se budu věnovat též v následující obsáhlé kapitole

„Únos kamarádova bratra, Hasana Ninalalova aneb Kavkazská mafiánsko-policajtská symbióza v praxi“.

...

=======================================================

ZDROJ:

F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT, 3. díl.

(ISBN 9788082360038; str. 53-60)

Podrobnosti: http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm

http://www.cadpress.sk/sibir2017ukazky.htm

http://www.cadpress.sk/rusko2017recenze.htm

https://www.facebook.com/fero.hrabal/

www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

================================================================

Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-beslansky-masakr-jeho-podivne-pozadi-a-utajeni-akteri-114666

Kauzy Skripala, Litviněnka a Vrbětic aneb Stín „Železného Felixe“ nad Albionem i Českou kotlinou: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kauzy-skripala-litvinenka-a-vrbetic-aneb-stin-zelezneho-felixe-nad-albionem-i-ceskou-kotlinou-110863

Masakr v Balkarii - kapitola z historie sovětských zločinů a ruské genocidy kavkazských národů: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-horni-balkarie-kapitola-z-historie-sovetskych-zlocinu-a-epizoda-ruske-genocidy-kavkazskych-narodu-138439

Když na teroristickou scénu přišly šáhidky neboli Černé vdovy: O ruském pozadí kavkazského terorismu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kdyz-na-teroristickou-scenu-prisly-sahidky-neboli-cerne-vdovy-o-ruskem-pozadi-kavkazskeho-terorismu-166191

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-me-osud-zaval-do-naboroveho-strediska-vagnerovy-armady-107454

„Ruská imperialistická (pseudo)federace jako relikt kolonialismu aneb Tisíciletý žalář národů": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-imperialisticka-pseudo-federace-jako-relikt-kolonialismu-aneb-imperialni-tragedie-169792

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vsechny-ruske-valky-behem-poslednich-200-let-skoncily-ruskou-prohrou-anebo-pyrrhovym-vitezstvim-162847

Temné mraky nad Evropou - O úpadku demokracie i zdravého rozumu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-temne-mraky-nad-evropou-o-upadku-demokracie-i-zdraveho-rozumu-161308

Tataři jako státotvorný element Ruského impéria a tatarské kořeny ruské kultury: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tatari-jako-statotvorny-element-ruskeho-imperia-a-tatarske-koreny-ruske-kultury-133611

Íránská teroristická metastáze - klerofašistický nádor Středního východu a článek světové Osy zla: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-iranska-teroristicka-metastaze-klerofasisticky-nador-stredniho-vychodu-a-clanek-svetove-osy-zla-143250

Čínský drak versus ruský medvěd aneb Spojenectví které vyjde Rusku hodně draho, jako to předchozí s Hitlerem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-cinsky-drak-versus-rusky-medved-aneb-spojenectvi-ktere-vyjde-rusku-hodne-draho-jako-to-s-hitlerem-156973

Potaninovo Ocelové město aneb Špinavé ruské postapokalyptické Eldorádo za polárním kruhem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-potaninovo-ocelove-mesto-aneb-spinave-ruske-postapokalypticke-eldorado-za-polarnim-kruhem-142637

Nastal nejvyšší čas na spuštění nové „Železné opony“, nezbytnost Velké evropské zdi na hranici civilizací: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastal-nejvyssi-cas-na-spusteni-nove-zelezne-opony-velke-evropske-zdi-na-hranici-civilizaci-154873

„NeStačilo? Je tragikomické, když obdivovatelé bolševických vrahů o morálce, cenzuře a „nové totalitě“ denně veřejně kážou v médiích pod ruskými prapory a rudou hvězdou se srpem a kladivem…“ https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nestacilo-kdyz-obdivovatele-vrahu-o-moralce-nove-totalite-a-cenzure-verejne-kazou-v-mediich-152842

Bitva o pomníky. Věčný konflikt faktů a mýtů Stalinových pohrobků a ruských falšovatelů historie: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-bitva-o-pomniky-vecny-konflikt-faktu-a-mytu-stalinovych-pohrobku-a-ruskych-falsovatelu-historie-152320

Nastává soumrak demokracie? Světový řád dnes čelí globální vzpouře deprivantů a lůza se šikuje k "poslední bitvě": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastava-soumrak-demokracie-svetovy-rad-dnes-celi-globalni-vzpoure-deprivantu-a-luza-se-sikuje-148112

Ohrožuje nás Rusko? Jak koho: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ohrozuje-nas-rusko-jak-koho-143970

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127

O „Novém Rusku“, jehož symboly jsou i nadále láhev vodky, automat kalašnikov a pokálená latrína: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-o-novem-rusku-jehoz-symboly-jsou-i-nadale-lahev-vodky-automat-kalasnikov-a-pokalena-latrina-138811

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229

Federace anebo Žalář národů? Rusko jako relikt minulosti - poslední koloniální impérium: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-federace-anebo-zalar-narodu-rusko-jako-relikt-minulosti-posledni-kolonialni-imperium-111713

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-hledani-kavkazske-sambhaly-okultiste-z-nkvd-zahadne-lebky-a-tajny-nacisticky-aerodrom-pod-elbrusem-118994

Dobrovolnické jednotky národů SSSR v boji proti Rudé armádě po boku Wehrmachtu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-dobrovolnicke-jednotky-narodu-sssr-v-boji-proti-rude-armade-po-boku-wehrmachtu-137910

Tataři jako státotvorný element Ruského impéria a tatarské kořeny ruské kultury: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tatari-jako-statotvorny-element-ruskeho-imperia-a-tatarske-koreny-ruske-kultury-133611

Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři? https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-bolgar-centrum-volzskeho-bulharska-107281