Článek
Ve škole jsme se sice učili, že dekolonizace byla de facto završena v 60. letech minulého století, kdy získala nezávislost drtivá většina afrických a asijských států, aby se do jejich čela postavili jednak bývalí důstojníci koloniálních armád, jednak levicoví intelektuálové-absolventi moskevské University P. Lumumby či Vysoké školy KGB (Andropovova institutu), a udělali si z nich soukromá impéria
(poručík Bokassa se vyhlásil dokonce středoafrickým císařem, absolvent britské vojenské akademie Kaddáfí si brousil zuby na pozici císaře afrického).
mapa_expanze_marxismu
Avšak při pohledu na mapu (a zvláště etnografickou) si člověk uvědomuje, že z tohoto procesu nějak vypadl Sovětský svaz. Rusko i SSSR totiž připojoval oblasti kolem svých historických území systematicky salámovou metodou a formou anexe, nikdy je neoznačoval za kolonie, nýbrž za integrální součást říše, přestože v přístupu k domorodcům a cílech anexe se jeho postup nijak nelišil od chování klasických koloniálních mocností (dodnes jsou tyto regiony především surovinovou základnou evropského Ruska; v parlamentu a ústředních orgánech Ruské federace vesměs zastupované Rusy, resp. lidmi, kteří ani neovládají jazyk původního etnika - mnohdy dosud v regionu většinového). A vím o čem mluvím, jelikož jsem sám navštívil de facto všechny oblasti a národní republiky oné pseudofederace, řadu z nich i opakovaně. (To zdůrazňuji z důvodu, aby se mě vzápětí nepokoušeli o tamní realitě poučovat nějací neználkové, kteří mají rozumy nanejvýš z bulvárních médií, internetu a televize.)
Hranice Ruska v 16. století
Ruská expanze_1613-1914 Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html
puvodni_narody_ruska Efron_Encyclopedic_Dictionary (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
expansion_of_russia (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dnes se nacházejí mnohé z těchto anektovaných území v pozici někdejších neživotaschopných bantustanů, obklopených ze všech stran územím s většinovým ruským obyvatelstvem, bez šance na suverénní existenci. Původní teritoria mnohých z těchto etnických subjektů jsou navíc, po odtržení jejich strategicky či ekonomicky významných oblastí, ještě rozparcelovaná na několik oddělených celků.
Příkladem může být osud Burjatů, kterým z původního obrovského území byly - kromě území samotné Burjatské republiky - ponechány dvě izolované enklávy (okresy v oblastech bez ekonomického potenciálu) uprostřed Irkutského a Zabajkalského kraje, jejichž území je od Burjatské republiky odděluje. Těm navíc Putin před časem odebral i formální status jakési pofiderní autonomie. Obdobným případem jsou Tataři, jichž většina žije na územích sousedících s Tatarstánem, přináležejících však dalším subjektům RF!
Buryatia_17_century (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Peoples_Siberia_XVI.c. (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dneska už nikoho ani nenapadne, že Vladivostok a Chabarovská oblast patřily ještě „poměrně nedávno“ Mandžusku , potažmo Číně (do r.1860), resp. že většinu území Kavkazu připojilo Rusko teprve ve 2. polovině 19.století, tedy ve stejné době, kdy již např. španělské a portugalské kolonie v J.Americe pomalu nabývaly samostatnost.
Vnější Mandžusko (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Zatímco např. „imperialistické“ USA podstatnou část svých území poctivě odkoupily - viz - a Filipínám a Kubě samostatnost poskytly již v letech 1896-1902, Republika Tuva (Tanu-Tuva) byla naopak připojena k SSSR dokonce v r. 1944 !
Ještě v době, kdy se ostatní koloniální mocnosti vzdávaly svých posledních držav, Rusko narychlo připojuje další území -po skončení 2. svět. války ještě bývalé Východní Prusko, východní oblasti Finska (okolí Vyborgu, část Karelie a hlavně oblast Petsama, čímž připravilo Finy o přístup k Sev. moři), Sachalin a Kurilské ostrovy (vých. Norsko a sev. Irán opustily sovětské jednotky až na nátlak Západu několik let po skončení války; Zakarpatskou Ukrajinu, Besarabii a vých. Polsko neuvádím, jelikož dnes už nepatří Rusku).
(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Otázkou zřejmě není, zdali se RF rozpadne, nýbrž KDY a JAKÝM ZPŮSOBEM,
verzí a hypotéz rozpadu je nespočet
...
Toto jsou mapy etnického složení obyvatelstva Ruské federace:
(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
mapa_turkicke_narody (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
mapa SSSR - muslimské národy_1979 (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
mapa_Peoples_Siberia_XVI.century (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Nárok Ruska na Krym je stejně legitimní, jako nárok Francie na oblast Maghrebu (pokud by zmasakrovala a deportovala veškeré původní obyvatelstvo a pak si od bílých kolonistů nechala sehrát divadýlko o referendu); resp. „odvěké“ německé nároky na Sudety nebo Maďarska na slovenské území či rumunskou Transylvánii.
Přístup Ruska vůči krymským Tatarům potvrzuje ideovou kontinuitu ruské a sovětské politiky.
Skutečnou drzostí a cynismem je nazývat akce tatarských aktivistů bojujících proti okupaci své vlasti teroristickým činem. Terorismem bylo, když Rusové částečně vyvraždili a následně deportovali veškeré tatarské obyvatelstvo a díky této genocidě získali absolutní převahu v krymské populaci, stačí se mrknout na níže uvedené tabulky a historické mapy.
(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Krym_tatarská_populace (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Krym_tatarská_populace (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Ukrainian_Cossack_Hetmanate_and_Russian_Empire_1751 (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
A ještě k omílanému žvástu, oblíbenému goebelsovskému zdůvodnění ruského nároku na okupovaný Krym.
Přestože ruská média šíří lživé informace v tom smyslu, že snad Krym daroval Ukrajině osobně Nikita Chruščov (které iniciativně dále šíří různí internetoví trollové, nevzdělaní „žurnalisté“ i další pitomci), skutečnost byla diametrálně odlišná. V případě převodu Krymské oblasti nešlo o nějaký rozmar jednoho aparátčíka, nýbrž o normální legislativní proceduru, posvěcenou ústavodárnými orgány SSSR a Ruské i Ukrajinské republiky, jež tedy proběhla v souladu s ústavou Sovětského svazu i Ruské SFSR.
5. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ruské SFSR (ruského parlamentu) rozhodnutí „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“, 13. února 1954 ho schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR (ukrajinského parlamentu). Dne 19. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR dekret „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“. Následně, 26. dubna 1954, vydal Nejvyšší sovět SSSR (parlament Sovětského svazu) zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ a vnesl příslušné změny do sovětské ústavy (článku 22 o administrativním členění Ruské SFSR a článku 23 o členění Ukrajinské SSR). Nakonec schválil Nejvyšší sovět Ruské SFSR (ruský parlament) 2. června 1954 změnu článku 14 ústavy Ruské SFSR o administrativním členění Ruské SFSR. Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR (ukrajinský parlament) schválil příslušnou změnu článku 18 ústavy Ukrajinské SSR 17. června 1954.
Mnozí rozumně uvažující Rusové si uvědomují, že nacionalisty oslavovaná anexe Krymu se Rusku může vrátit jako bumerang. Může se totiž stát vítaným precedentem právě pro Číňany, kteří se nikdy nesmířili s ruskou anexi Vnějšího Mandžuska (dnešního Chabarovského a Primorského kraje) v 19. století. Logicky si říkají, že pokud může Rusko považovat za cár papíru ústavní zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ z 26. dubna 1954 (navíc dodatečně stvrzený i vládou nástupnické Ruské federace v tzv. Budapešťském memorandu z r. 1994), potom může klidně i čínská vláda za cár papíru považovat Ajgunskou a Pekingskou smlouvu, podepsanou navíc jednoznačně pod nátlakem.
(V druhé polovině 19. století Rusko přinutilo oslabenou Čínu k podepsání Ajgunské (1858) a Pekingské smlouvy (1860), na jejichž základě Čína ztratila všechna území na sever a východ od řek Chej-lung-ťiang (Amur) a Wu-su-li-ťiang (Ussuri) - včetně Sachalinu - ve prospěch Ruska.)
-
Mapy čínských územních nároků:
claims_of_china (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
map_china_claims (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dobový japonský plakát
Dobový japonský plakát z 19. století (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
a plakáty ze sovětské éry (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
DOPORUČUJI TAKÉ DALŠÍ PRAMENY A ZAJÍMAVÉ ODKAZY:
Separatismus v Rusku ožívá. Vyvolal to sám Kreml:
+
Obrazová ALBA:
„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
&
„Historie komunismu a fašismu v obrazech“ :
----------------------------------------------------------
Jelikož internetová diskuzní fóra jsou zahlcena „zasvěcenými“ komentáři kremlobotů a zlomyslných rusofilních trollů, kteří ovšem - na rozdíl ode mě - znají Rusko i Ukrajinu (stejně jako Čínu, Sýrii nebo Irán) vesměs jen z TV, resp. nějaké goebbelsovsko-kremelské hlásné trouby (Zieby, Sputniku, Aeronetu, Parlamentních listů apod.) anebo ze zájezdu ROH / SČSP , věnuji raději energii postupnému zpracování svých poznatků a názorů do knižní podoby, přesněji do několikasvazkové edice, shrnující především mé zážitky z cest po Rusku a teritoriu bývalého SSSR, kde jsem během poslední dekády prožil intenzivně celkem zhruba 4 roky, během nichž jsem navštívil všechny republiky a oblasti RF i všechny bývalé sovětské republiky, které se po rozpadu SSSR osamostatnily, důsledně se vyhýbaje Potěmkinovým vesnicím (turistickým destinacím), oblíbeným mezi delegacemi Fica, Blaha, Foldyny či Danka.
Místo nekonečných polemik s anonymními trolly, kteří i tak nehledají pravdu, nýbrž v internetových diskuzích vesměs buď provokují anebo se snaží zpochybnit fakta, která se jim nelíbí, či aspoň zesměšnit autory příspěvků,
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Komentář ke lživé pohádce o „amerických základnách obkličujících Rusko“
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu
Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru
Stalinismus – zrůdná ideologie anebo satanský kult?
Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost
Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)
Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři?
=================================================================
O AUTOROVI:
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy videorozhovory:
-
Další doporučené prameny:
