Stalinismus – zrůdná ideologie anebo satanský kult?

Fenomén Stalin se totiž – aspoň v rámci novověku, a tudíž dostupných autentických informací – zcela vymyká normálnímu chápání, přičemž zároveň přetrvává jeho iracionální či morbidní adorace. Vzhledem k dnes již dostupným informacím a všeobecnému povědomí o Džugašviliho charakterových vlastnostech a zločinech představuje stalinismus de facto spíše zrůdný satanský kult, než ideologii či politickou orientaci.

A tak, vzhledem k tomu, že podstata stalinismu sveřepě vzdoruje jakékoliv racionální či logické analýze, není divu, že se i řada badatelů uchyluje k pokusu nahlížet na něj jako na formu satanského kultu. (Viz např. Stalinova maska smrti.)

Z pohledu této hypotézy pak kruté činy Stalina a jeho sadistické kamarily − tj. uměle vyvolaný hladomor v Kazachstánu, Povolží a na Ukrajině (někdejších "obilnicích Evropy"), Katyňský masakr a miliony zavražděných a utýraných lidských bytostí − dávají smysl, jakožto úlitba démonům. Krvavá daň Satanovi za poskytnutou moc.

Za poslední oběť, okultní zádušní rituál, lze z tohoto pohledu považovat stovky mrtvých, kteří zahynuli udušením a ušlapáním, případně v důsledku srdeční slabosti, během masové hysterie, ve kterou se zvrhnul diktátorův pohřeb. Během pohřbu mělo údajně zahynout až 1500 lidí, kteří byli ušlapáni především v koridoru, vymezeném trolejbusy, jenž vedl k Domu odborů, kde bylo vystaveno diktátorovo tělo.

Víceméně irelevantní je v této souvislosti srovnávání Stalina s Hitlerem, jež se samozřejmě hned nabízí.

Odhlédneme-li od některých společných, psycho rysů těchto dvou největších zloduchů novověku, aniž bychom chtěli nějak zpochybňovat Führerovu diagnózu, musíme konstatovat jeden zásadní rozdíl mezi zločiny nacismu a stalinismu.

Tím je fakt, že nacistické zločiny byly - navzdory určitému, řekněme mystickému hávu - víceméně motivovány politicky, resp. racionálně. Odmyslíme-li si Himmlerovo laškování s okultními vědami[1] (jimž se ovšem věnovala i řada představitelů NKVD, v čele s nechvalně známým Bokým), nacházíme logiku, byť občas zvrácenou, ve většině nacistických zločinů.

Byly prostě bezskrupulózním naplňováním ideje Drang nach Osten (rozšiřování životního prostoru německého národa) a bezohledného brutálního eugenického programu.

Postrádám však jakoukoliv logiku v nekonečném masakrování vlastního národa, bez ohledu na národnost, rasu a náboženské přesvědčení (o vině už vůbec nemluvě), a to včetně vlastních nejvěrnějších stoupenců. Přičemž tato genocida ruského národa byla v přímém rozporu nejen s národními zájmy a proklamovanými cíli, ale i se životními zájmy samotného bolševického režimu a státu.

Bylo to vraždění pro vraždění, destrukce pro destrukci. A jestliže v tomto krvavém běsnění nenachází hledající žádný racionální smysl, není divu, že jej hledá v oblasti iracionálna.

(článek, jenž by měl být povinnou četbou pro trolly povykující o banderovských zločinech)

100 tisíc, milion, 4, 7, 10 a dokonce – 15 milionů mrtvých. Oběti hladu se staly politickým nástrojem. Někteří je cílevědomě podceňují, zatímco jiní nadhodnocují. Kolik lidí opravdu zemřelo na hladomor a byl opravdu vyvolán uměle?

Červenec 1941. 

Německé jednotky se rychle útočí. Sovětská vláda se rozhodne zničit část archivních dokumentů v Kyjevě. Mezi nimi jsou i statistiky o populaci Ukrajiny v období hladomoru. Pokusy skrýt pravdu nejsou bezdůvodné. Už brzy nato v Němci obsazeném Charkově začíná počet obětí hladomoru sčítat ukrajinský agronom a ekonom Stepan Sosnovyj. Je první, kdo se snaží o vědecký a statistický přístup. Ale bez důležitých údajů, které zničila sovětská vláda.

Nicméně, jak se ukázalo, údaje se zachovaly. Přesněji jejich kopie. V Moskvě.

Před 10 lety ukrajinští vědci z Ptuchova ústavu demografie a sociálních výzkumů tyto dokumenty zkopírovali a předali Ukrajině. Archivní dokument z fondů Ruského státního archivu ekonomie obsahuje informace o úmrtnosti na Ukrajině v roce 1933 podle věku a pohlaví. Takové dokumenty v archivu Kyjeva nebyly. A tak právě ukrajinští vědci spolu s americkými výzkumníky poprvé uskutečnili rozsáhlé studium demografických ztrát z hladomoru. Jejich výpočty jsou vědecké, ne politické.

Vědci na základě nalezených archiválií nejprve obnovili statistické údaje o porodnosti a počtu zemřelých v Ukrajině v letech 1927 až 1939. Z údajů pak odstranili falšování sovětským režimem.

Poté, po určení skutečné statistiky, od celkového počtu zemřelých během let hladomoru, odečetli počty těch, kteří zemřeli vlastní smrtí. Vědci zjistili: kvůli vysoké úmrtnosti v období hladomoru v roce 1932 zemřelo 250 000 lidí. 160 tisíc v roce 1934, kdy už si všichni mysleli, že hladomor skončil, a v roce 1933 – 3 miliony 530 tisíc. Celkem tedy má hladomor na svědomí 4 miliony mrtvých (3,9). Navíc se také kvůli hladomoru nenarodilo více než 600 tisíc dětí.

Celkově tedy Ukrajina kvůli hladomoru ztratila asi 4 miliony 500 tisíc lidí. Téměř všichni mrtví byli rolníci. Čísla jsou zarážející. Dokonce i během brutální německé okupace byla míra úmrtnosti na venkově třikrát nižší.

Ale proč byla úmrtnost tak vysoká? Snad špatné povětrnostní podmínky? Nikoliv, hladomory v důsledku sucha a neúrody bývaly v Ukrajině i dříve, ale tolik lidí nikdy nezemřelo. A to je první věc, která svědčí o tom, že hladomor byl vyvolán uměle.

Většina lidí zemřela v roce 1933. Přesněji, pouze v průběhu šesti měsíců. Červen byl nejhorší. Tak masivně a rychle na přirozený hlad jinde na světě nikdo nikdy nezemřel. A to ukazuje na skutečnost, že rolníkům nebylo odebíráno jen obilí.

Měsíční ztráty z hladu v roce 1933. Červen byl nejhorší. Denně umíralo 28 000 lidí. To je téměř 20krát více než v poměrně nehladovém roce 1930.

Nicméně ne všechny regiony Ukrajiny trpěly hladem stejně. A to je další detail, který svědčí o jeho umělém vyvolání.
Během hladomoru v letech 1921-23 a 1946-47 trpěli nejvíce obyvatelé ukrajinského jihu. Je to přirozené, protože v Ukrajině právě tyto oblasti tradičně trpěly suchem a neúrodou. V roce 1933 však došlo k naprosto nepřirozenému hladomoru.
Podle nových statistik většina lidí zemřela na hladovění nejen na jihu, ale ve střední Ukrajině. Jedná se o současné území Kyjevské, Poltavské a Čerkaské oblasti. Poslední dvě byly v roce 1933 součástí Charkovské oblasti.

Ztráty způsobené hladomorem v různých regionech Ukrajiny. Administrativní členění k 1. dubnu 1933

V tehdejších Kyjevské a Charkovské oblastech zemřely více než 2 miliony lidí, zatímco v Dněpropetrovské, Oděské a Doněcké „jen“ asi 900 000. Tento objev byl skutečně neočekávaný.
Vědci také zjistili, že nejmenší počet obětí byl v Doněcké a v Černihivské oblasti. Ani to není náhoda. Černihivská oblast je obtížný, bažinatý a ne příliš úrodný region. Proto se tu s kolektivizací nespěchalo. Potravu bylo možné získat i v lesích. A Doněcká oblast byla nejdůležitějším průmyslovým centrem celého SSSR. Na její stabilitě závisela pevnost Stalinova režimu.
Jižní oblasti: Dněpropetrovská a Oděská to byly hlavní producenti chleba. A právě tam po dlouhých měsících hladomoru směřovala potravinová pomoc. Neměla ale za cíl zachraňovat lidi. Blížila se jarní setba roku 1933 a někdo přece musel zasít úrodná pole ukrajinského jihu. A mrtví by to neudělali. Střed Ukrajiny, který obilí neprodukoval, byl ne náhodou klidně ponechán bez pomoci. Naopak. Do Kyjevské a Charkovské oblasti směřoval největší počet skupin kontrolorů zabývajících se prohlídkami zemědělských hospodářství. To je jedno z možných vysvětlení, proč centrální části trpěly mnohem víc než jih Ukrajiny. Hlad byl umělý a masová úmrtnost byla důsledkem krutých represí a rekvizic jídla. Tak se rolníci trestali za odpor.

... sovětští aktivisté hledali a zabavovali po vesnicích nejenom obilí schované pod zemí, ale ve skutečnosti všechno jídlo.

Plán zásobování obilím, kvůli jehož plnění u rolníků hledali „ukradené“ kolchozní obilí, byl zjevně nafouknutý. Dva roky před Ukrajinským hladomorem „vyždímali“ z Ukrajiny tolik obilí, kolik daly dohromady všechny obilné regiony v evropském Rusku. Právě tehdy rolníci začali hladovět.

Jak ukazují statistiky, sklizeň byla dobrá. Ale v roce 1932 požadují od vyčerpaných a hladových rolníků neúměrně mnoho. A byl to plán smrti.

Existuje názor, že hladovění bylo po celém Sovětském svazu a Ukrajina netrpěla víc než jiné republiky. Vědci i zde však provedli výpočty. V Ukrajině zemřelo více lidí. Rusko je na druhém místě v absolutních ztrátách. V Kazachstánu je počet obětí třikrát nižší.

Pokud však vezmeme poměrnou ztrátu vztaženou k celkové populaci, pak v Kazachstánu byla míra úmrtnosti nejvyšší. Ztráty Ukrajiny jsou také velmi vysoké. V relativním vyjádření jsou čtyřikrát vyšší než v Rusku.

Nicméně masově se z hladovění v Rusku umíralo pouze v určitých oblastech. Byla to Kubáň, kde byli Ukrajinci zastoupeni nejméně z 50 %, a obyvatelé Německé republiky v Povolží.
Od roku 1919 UNR (Ukrajinská národní republika) oficiálně považovala Kubáň za svou součást. Zpočátku tuto vizi sdílela i ukrajinská vláda. Území Kubáně a další území s ukrajinskou většinu se však nepodařilo oficiálně připojit, ačkoli tyto požadavky se Moskvě opakovaně předkládaly. Nicméně v těchto oblastech probíhala bouřlivá ukrajinizace.

Na etnografické sovětské mapě z třicátých let je vidět, že Ukrajinci byli v Kubáni zastoupeni masově.

V prosinci 1932 Stalin ukrajinizaci ostře potlačil. Brzy potom byly v Kubáni, stejně jako v Ukrajině, všechny potraviny rolníkům odebírány. A právě tam se objevují i první vesnice zapsané na tzv. „Černé tabule“ - seznamy „nespolehlivých“ obcí a hospodářství. Tato administrativní metoda úplné izolace se brzy uplatnila po celé Ukrajině. Octly se na nich stovky vesnic, které nebyly schopné naplnit očividně nerealistické plány dodávek obilí. Nakonec došlo k jejich úplnému odříznutí a rolníci zde pomalu a ve velkém množství umírali v hladových mukách.

Uzavřely se také hranice Kubáně a Ukrajiny. Lidé si nebyli schopni zachránit život ani útěkem.

Stepan Sosnovyj, který pracoval na výpočtech v nacisty obsazeném Charkově, nakonec svůj výzkum zveřejnil. Ale brzy po válce ho zatkla NKVD a Sosnovyj byl odsouzen k 25 letům vězení.

Původně se předpokládalo, že Sosnovyj uvedl počet 7,5 milionu mrtvých. Tato hodnota se stala populární mezi ukrajinskou diasporou. Její objektivnost trvale obhajují někteří ukrajinští vědci a státní instituce. Školy doporučují, aby učitelé používali přesně toto číslo.

Vědci z Ústavu demografie však vysvětlují, že je to přehnané:
•    Aby dosáhli s takovými ztrátami úrovně populace zaznamenané v roce 1937, musely by se na Ukrajině narodit 3 miliony dětí. Takový baby boom je nepravděpodobný. Ženy fyzicky nemohly porodit tolik dětí.
•    Za účelem kompenzace ztrát by sice bylo možné přesídlit na Ukrajinu lidi odjinud. Během této doby však bylo do Ukrajiny přesunuto pouze 130 tisíc lidí.

A dokonce Stepan Sosnovyj sám napsal, že jeho předchozí výsledky byly nepřesné. Sám vědec uváděl, že zemřelo asi 4,8 milionu lidí. Jeho odhad ztrát se příliš neliší od moderní studie ukrajinských vědců, kterou jsme použili v této studii.

4,5 milionů životů. Strašlivé množství lidských ztrát, které utrpěla Ukrajině z umělého vyvolaného hladu.

Levko Lukyanenko, budoucí autor zákona o nezávislosti Ukrajiny, nezemřel hladem jen kvůli shnilým bramborám, které mohl jeho otec ukrýt.
Vasilijka Barka, spisovatelka, která o hladomoru vyprávěla světu, učila v Kubáni, zázračně přežila hladomor.
Oles Gončar, klasik ukrajinské literatury, se zachránil díky sucharům, které sháněla jeho babička.
Ale asi 4 miliony Ukrajinců nepřežily. Více než půl milionu se nenarodilo. Každý osmý obyvatel Ukrajiny zemřel. Nikdy nebudeme vědět, čím by mohli být.

Fondu sektoru kartografických publikací Národní knihovny Ukrajiny I. V. Vernadskoho, GDU SBU, Ústředního státního kino-foto archivu Ukrajiny H. S. Pšenyčnoho, Centra městské historie střední a východní Evropy, UNIAN, Ukrinform

Autoři: Dmitro July, Vlad Krylevský; Radio Freedom / Svoboda

--------------------------------------------------

================================================================

Národ ve vlaku aneb Stalinovi stačil k řešení čečenské otázky týden času a dostatek dobytčích vagonů

Právě před 80 lety spustil Stalin operaci Čečevica, během které bylo do kazašských stepí deportováno půl milionu Čečenců a Ingušů.
Za úsvitu 23. února 1944 obklíčili po zuby ozbrojení příslušníci NKVD čečenské vesnice i horské „aúly“. Poté nechali obyvatele nastoupit a přečetli jim dekret o vysídlení. Na zabalení měli Čečenci a Ingušové čtvrt až půl hodiny, rodina si však sebou směla vzít maximálně dvacetikilové zavazadlo. Rozespalé lidi pak čekisté naložili na náklaďáky - většinou americké studebakery - a sváželi je k vlakům.

V Grozném, hlavním městě Čečensko-ingušské autonomní republiky, na to šel NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí, předchůdce KGB) sofistikovaněji. Čekisté nejdřív lidi vyzvali, aby se zúčastnili oslav Rudé armády, a pak jim zástupce velitele přečetl dekret o vysídlení a dodal: „Veškerý odpor je zbytečný, jste obklíčeni ozbrojenými jednotkami.“ Jinde muže vyzvali, aby se přišli podívat na jezdecké závody, jenže místo koní na ně čekala nákladní auta.

V několika těžko dostupných aúlech si čekisté nekomplikovali život a místní obyvatele prostě postříleli. Stejně dopadli pacienti některých nemocnic. Ve vesnici Chajbach čekisté prohlásili děti, starce, těhotné ženy a nemocné za neschopné transportu, „ubytovali“ je ve stájích, zatloukli dveře a okna prkny a všechny zaživa upálili. Mezi 700 zavražděnými byli mimochodem dva malí bratranci, teta a babička příštího - tehdy právě týden starého - budoucího prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva.

( autor Václav Drchal)

Více na: https://www.euro.cz/udalosti/narod-ve-vlaku-1441069

nebo https://gulag.online/articles/deportace-cecna?locale=cs

-------------------------------------------------------

Katyňský masakr , o kterém Sověti lhali desítky let… a zkouší to znovu

Katyňský masakr nebo Katyňský zločin (polsky Zbrodnia katyńska) je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000[1] mužů – zejména důstojníků, policistů, úředníků a příslušníků inteligence.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katy%C5%88sk%C3%BD_masakr


Němci našli masové hroby u Katyně náhodou:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/katynsky-masakr-polsko-80-let-sovetsky-svaz/r~3e5507be4cd211eaa24cac1f6b220ee8

https://www.valka.cz/Katynsky-masakr-t76113

https://www.televizeseznam.cz/video/slavnedny/den-kdy-vedeni-sssr-schvalilo-katynsky-masakr-5-unor-152202

https://g.cz/katynsky-masakr-aneb-jak-dal-stalin-popravit-dvacet-dva-tisic-polaku/

===================================================

ZDROJ:

https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/stalinismus-ideologie-anebo-satansky.html

----------------------------

Další prameny a doporučené zdroje:

Popely ještě žhavé. I.: Válka a nukleární mír (https://books.google.cz/books?isbn=8024606976)

https://argumentua.com/stati/kharbintsy-kak-chekisty-rossii-do-sikh-por-skryvayut-massovye-repressii

Satanism by Karl Marx by Richard Wurmbrand, 1986; Review http://thy-weapon-of-war.blogspot.com/2009/09/excerpts-from-marx-and-satan-by-richard.html

Stalinist Communism is the victory of Satan over the human race: https://www.youtube.com/watch?v=2×cJ7a40PDI

Назип Хамитов «Маска» (Stalinova maska smrti): http://swetly.aphy.net/books/maska.htm

Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-balkarske-lidice-aneb-cereksky-masakr-kavkaz-107511

Děsivé dědictví Rudého Babylonu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-desive-dedictvi-rudeho-babylonu-106938

-----------------------------

a tématická obrazová alba:

„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2474791969227535&type=3

Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.710315769008506&type=3

Historie komunismu a fašismu v obrazech

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.710312929008790&type=3