Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři

Nutno předeslat, že pokud jde o tzv. Beslanský masakr, během kterého v září 2004 zahynulo při „osvobozovací“ akci v tamní škole 330 civilistů (z toho 186 dětí), mnoho lidí v Severní Osetii a Ingušsku – včetně pozůstalých − nejen sdílí přesvědčení, že celá osvobozovací akce byla vlastně fiaskem (a to dílem kvůli neschopnosti velících důstojníků a dílem kvůli tendencím využít ji propagandisticky na úkor úsilí o záchranu rukojmích), ale je zde široce rozšířeno přesvědčení, že masakr byl akcí iniciovanou samotnými bezpečnostními strukturami na příkaz z nejvyšších míst, resp. klikou kremelských jestřábů, za účelem opětovného rozdmýchání momentálně latentního konfliktu mezi Inguši a Osetinci, jenž byl odvedl pozornost od otázek rusko-kavkazských vztahů a zároveň negoval integrační tendence v rámci severního Kavkazu.

Z tohoto důvodu zde vzniklo krátce po tragédii i sdružení Matky Beslanu, které se snaží přimět státní orgány k odtajnění informací, týkajících se celého průběhu osvobozovací akce. Výsledkem zatím je jen to, že se uvedená organizace ocitla na černé listině, na seznamu podezřelých uskupení, po boku islámských radikálů.

Právě rozhovory s místními lidmi během mé návštěvy Beslanu v říjnu 2014 mne následně motivují k tomu, abych se o případ Beslanského masakru – navenek jasný a jednoznačný, pokud se člověk spokojí s encyklopedickou informací – začal zajímat podrobněji, včetně sbírání názorů místních obyvatel a studia nezávislých ruských zdrojů.

Z nich vyplývá, že nezávislí analytici prakticky shodně označují za jednoznačné iniciátory tragédie moskevské orgány – FSB, ministerstvo obrany, ministerstvo vnitra, ministerstvo pro národnosti a Radu bezpečnosti RF, v čele s pozdějším ministrem obrany, generálem Sergejem Šojgu[1].

Čím více se zajímám o pozadí Beslanského masakru, tím více podivných nesrovnalostí a protiřečení se přede mnou vynořuje. A zřejmě nebudu jediný, komu se v této souvislosti (stejně jako s „osvobozovací akcí“ na Dubrovce) v mysli vynoří srovnání třeba s izraelskou Operací Entebbe.[2]

Z rozhovorů s místními lidmi jsem se tak například dozvěděl, že přinejmenším část členů beslanského komanda, kteří při útoku zahynuli, byla „shodou okolností“ z různých věznic či policejních cel propuštěna jen několik dní před akcí.

Přitom i laik ví, že podobný útok se připravuje minimálně několik týdnů, ne-li měsíců. Do takové akce nelze poslat narychlo shromážděné bojovníky jen tak ze dne na den, jako na přepadení trafiky.

Další věcí, která mne zarazila, když jsem pročítal informace o průběhu protiteroristické operace, byly zmínky o zadržení přinejmenším jednoho z útočníků mimo obklíčeného objektu. A to se mi jeví zcela absurdní zvláště poté, co jsem se s lokalitou osobně, na vlastní oči seznámil.

Vzhledem k situování, poloze objektu školy, a dostupným informacím o nasazených bezpečnostních silách, absolutně nevěřím informaci, že mohl z obklíčení kdokoliv nepozorovaně uniknout – tedy za předpokladu normálního profesionálního postupu a bez pomoci ze strany příslušníků bezpečnostních složek.

Při každé takovéto akci protiteroristického komanda je totiž automatickým postupem předběžná izolace (karanténa) jakékoliv osoby opouštějící hermeticky obklíčený objekt a její propuštění až po jednoznačné identifikaci a zaregistrování. Opačný postup svědčí buď o chaosu anebo úmyslném napomáhání.

Další zajímavou informací pro mne bylo tvrzení místních lidí v Beslanu, nejlépe obeznámených s místními poměry, že do přípravy celé akce musela být zapojena ředitelka školy, která se – podle nich – nechala od teroristů podplatit, a umožnila jim uskladnit zbraně a munici v budově školy už během letních prázdnin. Dotyčná dáma prý ihned po tragédii zmizela do Moskvy, kde si znenadání pořídila luxusní byt. To všechno jsou sice jenom střípky, ale i z nich lze sestavit zajímavou mozaiku o celém případu.

Logicky nesrozumitelné pro mne je i „nesystémové“ počínání útočníků v tom smyslu, že na jednu stranu – aspoň dle oficiálních informací – nevznesli žádné požadavky, z čehož vyplývalo, že přišli do Beslanu zemřít mučednickou smrtí, přičemž na druhou stranu nezačali s popravami rukojmích okamžitě, nýbrž – po ojedinělých případech zabití vzpurných jedinců či pokusů o útěk – fakticky až v momentě zahájení útoku na obklíčený objekt. Jakoby celé dva dny na cosi čekali. Na jakési, čísi rozhodnutí, impulz zvenčí, jenž by měl rozseknout gordický uzel patové situace.

Na tom, že masakr v objektu školy spustila až ofenzíva bezpečnostních sil, se shoduje většina svědků. Stejně jako v tom, že mina či jiný velkorážní projektil, jenž byl signálem k útoku na školu, byl vystřelen zvenčí. Další verze sice uvádí, že k úvodní detonaci došlo v tělocvičně, avšak tehdy šlo o náhodný výbuch nálože, tudíž ani tento incident nebyl zřejmě začátkem hromadné exekuce, která by zdůvodňovala následující frontální útok, v jehož důsledku vlastně většina obětí zahynula palbou jedné či druhé strany.

Při analýze mínění obecně panujícího mezi veřejností vychází najevo, že většina lidí se fakticky rozchází jen v názoru, zdali došlo ke konečnému masakru díky jeho úmyslnému naplánování anebo v důsledku nekompetentnosti velení a chaotickému průběhu záchranné operace.[3] O tom jednoznačně vypovídají již samotné titulky dobových novin a časopisů, které zde reprodukuji.

Že kamuflované teroristické akce jsou neodmyslitelnou součástí repertoáru ruských tajných služeb, navazujících za nejšpinavější tradice Čeky a NKVD, je všeobecně známo. Ve své knize „FSB vyhazuje Rusko do povětří“ to obšírně popisuje i nebohý plukovník FSB Litviněnko. A že udeřil hřebíček na hlavičku potvzuje fakt, že jej Putinovi hrdlořezové zavraždili, stejně jako řadu dalších jeho kolegů a investigativních novinářů.

Vždyť dávno vyšlo najevo, že i za mnohými vraždami a únosy zahraničních humanitárních pracovníků v Čečensku a Dagestánu jsou tajná zabijácká komanda složená z příslušníků Specnaz a místních banditů, která řídí bývalý plukovník KGB Valentin Veličko (podílející se i na výnosném obchodu s rukojmími v Čečně[4]) pod pláštíkem patriotické organizace Důstojnost a čest (DIČ)[5]. To je jakýsi klubu někdejších špionů, jehož členy jsou bývalí agenti ruské zahraniční rozvědky SVR a vojenské tajné služby GRU (tedy není-li samotný výraz “ bývalý špion" protimluvem).

Jak tvrdila i Anna Politkovská, která označila za hlavního iniciátora všech vražedných polovojenských jednotek (eskader smrti) v Čečensku všemocného náčelníka ruského generálního štábu gen. Anatolije Kvašnina (1997-2004), ilegální komanda DIČ zde působila ve spolupráci či přinejmenším s vědomím GRU a DKRO.

Jejich působení, stejně jako v případě tajných operací FSB a GRU, totiž bylo zcela v souladu se strategií Kremlu na Kavkaze. Jednak likvidovala skutečné i potenciální nepřátele, terorem zastrašovala žurnalisty a humanitární pracovníky a demoralizovala protivníka, jednak krutými kriminálními činy – které byly přičítány partyzánům – diskreditovala čečenské bojovníky v očích ruské i světové veřejnosti.

--------------------------------------------------------

[1] V letech 1991-2012 byl ruským ministrem pro mimořádné situace.

[2] Záchranná akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci z 3. na 4. července 1976 na letišti Entebbe v Ugandě. Zatímco všichni teroristé byli během operace zabiti, 254 z 260 cestujících a členů posádky bylo zachráněno. Přitom museli Izraelci čelit i ugandským jednotkám, strážícím letiště.

[3] 13. dubna 2017 konstatoval Evropský soud pro lidská práva, že ruské úřady měly dostatek zpravodajský informací o chystaném zajetí rukojmí, přesto neprovedly kroky k jeho odvrácení. Z jejich strany nebyla zvýšena ochrana škol v oblasti a o možné hrozbě nebyla informována ani veřejnost. Navíc speciální komando při samotném útoku použilo těžké zbraně, což přispělo k vysokému počtu obětí.

[4] Mj. na únosu pracovníka organizace Lékaři bez hranic, nizozemského lékaře Arjana Erkela, uneseného v srpnu 2002 v Machačkale. Nejznámější je vražda 6 lékařů Červeného kříže v r. 1996, z níž byl obviněn Adam Denijev, agent (resp. důstojník) FSB (odstraněný svými chlebodárci 13. 4. 2001, kdy jej roztrhala nastražená bomba), a 4 Britů a Novozélanďana v prosinci 1998, které unesl a údajně osobně sťal kolaborant a agent FSB Arbi Barajev. Podezření, že za mnohými únosy stojí sami ruští mírotvorci, potvrdil po propuštění na svobodu např. i Andrej Babickij, redaktor ruské redakce Svobodné Evropy (RFE), kterého unesl výše uvedený bandita Denijev v lednu 2000.

[5] Dostoinstvo i česť (Достоинство и честь).

======================================================

Místo tragédie - beslanská škola:

Memoriál obětem - "Město andělů":

======================================================

Zdroj:

F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT. Výňatek z 3. dílu, str. 47–55 ( http://www.cadpress.sk/rusko2017recenze.htm)

--------------------------

DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:

Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-balkarske-lidice-aneb-cereksky-masakr-kavkaz-107511

„RUSKÁ PRAVDA“ a skutečnost

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html

Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost

https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-slabomyslnych-slunickaru-nacku-a-rudych-svabu-107966

nebo

„Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu“

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rudy-babylon.html

http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/04/nove-rusko-podfuk-nebo-iluze.html

a tématická obrazová alba:

„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2474791969227535&type=3

Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.710315769008506&type=3

Historie komunismu a fašismu v obrazech

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.710312929008790&type=3

=================================================================

O AUTOROVI:

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

https://www.youtube.com/results?search_query=hrabal-krondak