Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita

Raději se hned v úvodu preventivně ohradím proti potenciálnímu zpochybňování postulátu, že současný ruským režim je fašistický, a to odkazem na definici fašismu: „Fašismus je politická ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritářský a vůdcovský princip, mesiášský nacionalismus, sociální darwinismus, militarismus a kult síly, jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž i soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu. Podle této ideologie vyvolená skupina má právo vládnout bez omezení ostatním lidem. Charakteristickým rysem fašismu je i obsesivní představa o národním potupení a vnějším ohrožení, resp. že se národ stal obětí cizáckého spiknutí, jehož nástroji jsou individualistický liberalismus a parlamentarismus.“

Ostatně i Benito Mussolini byl velkým obdivovatelem Lenina– asi nikoliv náhodou.

Více k tomu viz třeba příslušné heslo Wikipedie „Fašismus“, anebo např. článek Karla Hvížďaly: Co je to fašismus? Jen tak na okraj zmíním jednu perličku, které většina lidí ani nevěnuje pozornost: zajímavé je, že kromě totožných metod , nesdílí asi komunistické hnutí, potažmo SSSR, a německý nacizmus náhodou ani některou symboliku, např. pokud jde o barvu jejich vlajek:

Když jsem před 10 lety publikoval článek „Rusko na cestě k fašismu“, nejeden politolog a „analytik“ typu generála Šándora či profesora Ješity si ťukal na čelo, resp. zpochybňoval rádoby fundovaně mou charakteristiku a prognózu.

Bohužel, dnes, po ruském vpádu na Ukrajinu, mohu, resp. musím své tvrzení upravit pouze v tom smysl, že Rusko již není na cestě k fašismu, nýbrž ruský režim je již ryze fašistický.

Současné události jen potvrzují mé někdejší vesměs nepochopené tvrzení, že tehdejší aktuální atmosféra v ruské společnosti připomíná Německo 30. let - v době nástupu nacismu.

Dnes si již nejeden publicista či politik uvědomuje, že mé tvrzení nebylo literární nadsázkou ani bonmotem, resp., že Rusko je teprve na startu své brutální fašistické dráhy

A pozor: je též naivní spatřovat jedinou či hlavní příčinu antidemokratických a protizápadních nálad a postojů značné části ruské společnosti jen v nedostatku objektivních informací a kontaktu s vnějším světem, jak dodnes oni „analytici“ a „experti“ namlouvají sobě i nám! Byť zhoubný vliv masového brainwashingu je nezpochybnitelný.

To by bylo příliš jednoduché, a hlavně to nijak nevysvětluje proputinovské a antidemokratické postoje značné části postsovětské ruské diaspory na Západě, která žije dlouhodobě v demokratických zemích, užívá si komfortu vyspělého a svobodného Západu, přičemž de facto opovrhuje demokracií a obdivuje ruský fašistický režim.

V případě těchto „ruských patriotů“ z New Yorku, Berlína či Karlových Varů samozřejmě nemůže být ani řeči o nedostatku informací či pomýlenosti, projevují prostě jen typickou, přirozenou ruskou náturu, temnou stránku ruské duše, kterou prezentovali odedávna i ruští intelektuálové - od Dostojevského po Solženicyna - kydající po návratu do Ruska špínu a opovržení na prohnilý a nemorální Západ, který je předtím přichýlil.

Spoléhat se tedy na nějakou „vnitřní obrodu“ ruského národa, na jejímž základě dojde k jeho zázračnému přerodu a změně směrování ruské společnosti a státu, je přinejmenším iluze.

Není jen mou osobní fixní ideou, že zlo a surovost jsou zasety hluboko v dějinách Ruska. A Rusové jsou navíc na své zločiny pyšní. To nad slunce jasněji dokazují ty tisíce soch komunistických diktátorů a masových vrahů a oslavování komunistických zločinů. Bohužel.

Bezprostředním důkazem, jak iluzorní je představa možnosti změny patologického myšlení a mentálního nastavení určité části populace, je filmový dokument z našeho vlastního prostředí (neporovnatelně kultivovanějšího a informačně až přesyceného: „Velký vlastenecký výlet: Hrůzy, které zazní od dezolátů na válečné Ukrajině“ .

...

K tomu se již věnuji obšírněji ve svých článcích Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi;

O „Novém Rusku“, jehož symboly jsou i nadále láhev vodky, automat kalašnikov a pokálená latrína;

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu;

Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů jako fatální hrozba pro civilizovaný svět … a dalších,

resp. na tento fenomén odkazuji v YouTube kanálu RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ nebo ŽUMPA RUSKÉ PROPAGANDY , obsahujícím stovky autentických postojů a vyjádření prostých ruských občanů i politiků!

Ale zpátky k hypotéze o potenciálním společenském zvratu v putinovském Rusku, ve smyslu občanského hnutí.

I kdyby se teoreticky dokázaly roztříštěné opoziční síly sjednotit a vyburcovaly k akci pár desítek tisíc občanů, v Rusku ani statisíce protivládních aktivistů nejsou zárukou politické změny ve státě.

Vzhledem k chorému uvažování Putinovy junty a obrovskému bezpečnostnímu aparátu vyzbrojenému i těžkou vojenskou technikou, mám obavy, že režim je ochoten a připraven zakročit proti masovým nepokojům podníceným ruskou agresí na Ukrajině ještě mnohem brutálněji, než jsme viděli v Bělorusku. Mementem nám může být čečenská genocida.

I kdyby nemohl Kreml spoléhat na regulérní armádu, může se opřít o zhruba milionovou „ocelovou pěst kleptokracie“ - Rosgvardiju, útvary FSB a GRU (Specnaz, Vympel a Omon) - připravenou utopit neozbrojené nepokoje v krvi.

Skutečná moc spočívá totiž v rukou fašistické junty, party gangsterů a čekistů (sovětských estébáků), bývalých Putinových parťáků z KGB … Naryškina - šéfa SVR (zahraniční rozvědky), Bortnikova - ředitele tajné služby FSB, Patruševa - gen. tajemníka Bezpečnostní rady; Kostjukova - šéfa vojenské zpravodajské služby GRU (Putinova Canarise) a Zolotova - velitele Národní gardy (Putinova Himmlera), kteří za sebou mají statisíce všeho schopných vrahounů a  žoldáků.

A další vývoj politické situace v Rusku tak nebude záviset od nějaké organizované opozice, nýbrž od mocenské konstelace, vzájemného spojenectví a zákulisních dohod v rámci mocenského centra, siloviků, disponujících vlastními ozbrojenými silami … kdo s kým se spojí proti ostatním, přičemž není nikde psáno, že některá vzniklá aliance bude mít (resp. může mít) zásadní převahu … v případě nejednoznačné převahy toho kterého uskupení bude výsledkem jen vleklá občanská válka. A to nemluvím o alternativě, že se na mocenské šachovnici znenadání objeví nějaký druhý Prigožin či nový generál Lebeď anebo Dudajev kdesi na D. Východě, v Povolží či na Sibiři, a zvrátí zdánlivý poměr sil, dohodnutý v Moskvě.

Rusko je Kartágo, které musí být zničeno, říkal mimochodem Dudajev …

...

Upírat nějakou naději k ruským volbám je stejně naivní jako irelevantní.

Však mají Rusové také rčení „pokud by mohly volby něco změnit, určitě by nám volit nepovolili“.

Vzhledem k přetrvávající realitě „vedoucí úlohy strany“ (resp. triumvirátu, v němž Žirinovského LDPR a Zjuganovova KPRF poskytují jen stafáž státotvornému Jednotnému Rusku) bylo možné jen těžko očekávat nějaké překvapení. S ohledem na atmosféru fakticky celoroční nepřetržité kampaně Jednotného Ruska, disponujícího přímo státními médii (a všemi ostatními zprostředkovaně), nikoho zde nepřekvapí, že ve většině volebních obvodů vyhraje jako vždy kandidát Jednotného Ruska a prakticky všichni gubernátoři budou potvrzeni ve svých funkcích.

Jak tak opakovaně sleduji volební zpravodajství, vyplývá mi z něj však jeden zásadní poznatek. A to, že vládní partaj Jedinaja Rossija jednoznačně vítězí hlavně v regionech s nejvyšší nezaměstnaností a v severokavkazských republikách ovládaných tvrdou rukou kremelských satrapů, kteří nestrpí podvratnou činnost opozičníků, nezávislých médií ani neziskovek.

Logicky. Jelikož se zde ke skutečnosti, že v čele státních orgánů i samosprávy stojí členové této konjunkturalistické partaje (jako prakticky ve všech oblastech RF), takže zdejší volební klání připomíná frašku a la naše předlistopadová Národní fronta, zároveň navíc připojuje fakt, že si tady málokdo dovolí veřejně projevit skutečný názor, natož agitovat proti režimnímu kandidátovi, aby si tím nepodtrhnul židli, resp. nepřišel o obživu (případně i o život).

V těchto regionech je tradičně i samotná volební účast automaticky nejvyšší. Stejně jako u nás za totality, i zde si například málokterý státní zaměstnanec troufne ignorovat volby, aby neskončil na černé listině. Tudíž z údajů o volební účasti a samotných výsledků voleb lze zpětně odvodit i následující rovnici: Čím více se lidi bojí o svou existenci, tím je jejich účast ve volbách vyšší a úspěch prorežimních kandidátů jednoznačnější.

Navzdory mediálnímu brainwashingu vzbuzujícímu zdání masové podpory Putinově partaji, potažmo stávajícímu režimu, prizmatem volebních statistik se jeví realita diametrálně odlišnou.

Pokud si totiž přepočteme aktuální volební výsledek vítězného Jednotného Ruska na absolutní hodnotu (s ohledem na počet obyvatel RF), znamená to, že z tohoto pohledu Jednotné Rusko representuje nominálně tak nanejvýš desetinu obyvatel Ruské federace. Na tuto skutečnost poukazují i vtipy, objevující se na internetu již během prezentace předběžných volebních výsledků, reagujíc na zveřejněné oficiálních statistických údajů. Jako například:

„Volby do místních samospráv Ruské federace se odehrály za nízké účasti voličů. Psychiatrické léčebny: 100%; armáda: 100%; věznice: 100%. Obyčejní občané: 8,5-12%. Jednotné Rusko s přehledem zvítězilo!“

Zároveň se ovšem stále častěji objevují i první zprávy o bezskrupulózním falšování volebních výsledků v některých volebních obvodech.

Kromě zpráv o falšování výsledků hlasování samotnými členy volebních komisí, přicházejí v průběhu dne ze všech regionů i zprávy o kupčení s hlasy, připomínající někdejší volební machinace ve východoslovenských cikánských osadách.

Podstatnější, než pochybné oficiální statistiky a „volební výsledky“, je fakt, že samotná volební taškařice se podobá jakési ruské ruletě, kde „výhrou“ je, že není ještě hůř.

V případě ruských voleb je totiž, bohužel, nutno vzít v potaz fakt, že ani případné bídné volební výsledky Putinovy partaje nemohou být samy o sobě chápány jako předzvěst blížící se změny režimu. Jednak je tu riziko, že kleptokracie v okamžiku, kdy se volební taškařice stane kontraproduktivní, sáhne k otevřeně totalitním praktikám, jednak je iluzí domnívat se, že každý odpůrce Putina a „Jednotného Ruska“ je snad zároveň demokrat. To neplatí ani náhodou. Ideové spektrum ruské společnosti je mnohem složitější.

Znám totiž osobně spoustu Rusů, kteří sice nemohou přijít na jméno Putinovi ani jeho konjunkturalistické partaji, kterou označují jako "stranu šejdířů a zlodějů"[300], ovšem na druhou stranu obdivují či ospravedlňují Stalina anebo bagatelizují komunistické zločiny či okupaci Československa. A nejde o mé osobní dojmy, dnes tvoří tato skupina, odmítající „kriminalizaci Stalina a sovětského režime“, prokazatelně přes 50% obyvatel.

Ostatně stačí, když se podíváme na složení ruské politické scény.

Momentálně parlamentní strany jsou asi takovou zárukou demokratického směřování jako naši třešničkáři. Komunisté, Žirinovského LDPR a Spravedlivaja Rossija se liší od Putinova Jednotného Ruska jen tím, do jaké míry hodlají obnovit Sovětský svaz či Ruské impérium, resp. hodlají-li znovu připojit jen Donbas anebo rovnou celou Ukrajinu, resp. i Finsko a Aljašku.

Však třeba Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením prokremelských levicových partají: Rodiny, Ruské lidové strany, Ruské strany života a Ruské strany důchodců, a nebýt odmítavého postoje komunistů, bylo by se dávno sloučilo i s Komunisty Ruska a Komunistickou stranou RF.

Pro charakteristiku strany Ruští patrioti[301] stačí, že vznikla odštěpením od Komunistické strany RF. Od ní se také liší de facto jen tím, že její program obsahuje i radikálně nacionalistické prvky.

Totéž v bledě růžovém (i když by sedělo spíše označení hnědo-rudé) představuje Nacionálně bolševická strana Ruska (NBP[302]). Její program lze vydedukovat již ze samotného jejího názvu. (Oproti zavádějícímu názvu Liberálně-demokratické strany Ruska s. Žirinovského, která je fakticky stejně málo liberální jako demokratická; tak jako je Vladimír Ejdelštejn alias Žirinovskij asi takový demokrat, jako jeho kamarádi Saddám Husajn, Jean-Marie Le Pen či rakouský esesák Edwin Neuwirth).

Pomineme-li Stranu růstu (Партия Роста), jejíž program se liší od idejí Jednotného Ruska jen v dílčích pohledech na formy rozvoje ekonomiky (ani v nejmenším se neliší například v otázkách zahraniční politiky), a pár obskurních spolků, najdeme nakonec na ruské politické scéně jedinou demokratickou stranu, která má aspoň jakýsi voličský potenciál, a tou je Jabloko.

I to se ovšem nezmohlo v posledních parlamentních volbách na více než 2%, přestože je zřejmě volila i převážná část stoupenců opoziční Strany pokroku Alexeje Navalného, kterou úřady preventivně postavily mimo zákon[303].

Z výše uvedených faktů o složení oficiálního politického spektra vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět.

...

Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru

A pokud se vrátíme k úvodní terminologické polemice a zpochybňování fašizoidních tendencí v ruských mocenských strukturách i samotné ruské společnosti, pak o tom, že v Rusku již zapustilo své kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb.

To, že Rusko míří již od návratu Putina do Kremlu v r. 2012 mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii, je nepochybné.

Aktivizace ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota (RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Ruská nacionálně-socialistická strana (RNSP), atd., atd.[304] − která pojí xenofobie, šovinismus a idea imperiálního revanšismu, jen dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové totality.

Mezi nejaktivnější organizace ruské černorudé fronty patří Ruská národní jednota (RNE), Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Rodina (Vlast), Ruská pravoslavná armáda, Slovanský svaz, Nacionálně-revoluční fronta, Nacionálně bolševická strana, Pamjať, Bílá legie, Černá sotňa, Severská aliance, Sláva Rusku, Fronta národní spásy a Lidově-nacionální strana …. a s řadou z nich jsou ideově i personálně spřízněni třeba také nechvalně známí Noční vlci, kteří se těší nepokryté podpoře Kremlu i samotného Vůdce.

V zemi dnes existuje až několik stovek neonacistických organizací[305], sdružujících podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů.[306] (O tom, že nejde o komunitu aktivní jen ve virtuálním světě internetových diskuzí, svědčí statistiky ruské nevládní organizace Sova, podle nichž jen v letech 2004-2012 došlo v Rusku [oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných útocích zavražděno min. 20 lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. třeba v r. 2016 byly rasistické útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou skutečností je, že tisíce stoupenců neonacistických a nacionalistických organizací se účastní i bojů na východní Ukrajině po boku proruských separatistů.)

Jestliže někomu připadá vyjádření, že Rusko je na cestě k fašismu jako příliš expresivní, pak jej odkážu na definici fašismu: „způsob politického jednání vyznačujícího se obsesivní představou o rozkladu společnosti a národní potupě; o tom, že se národ stal obětí, resp. je ohrožován individualistickým liberalismem a vlivem cizáků“.

Stěžejní ideou fašismu je pak nahradit zastupitelskou, parlamentní demokracii vládou silného vůdce. Charakteristickým rysem fašisty je, že hledá příčiny všech negativních společenských jevů i vlastního postavení výlučně v působení vnějších sil – spiknutí zahraničních imperialistů, buržoazie, kulaků, svobodných zednářů, iluminátů, Židů … a vyřešení všech problémů si slibuje od eliminace viníků, resp. na úkor té či oné společenské či etnické skupiny.

Všemi těmito znaky se současná ruská politika i společnost vyznačuje.

Nic na tom nemění ani fakt, že putinovská kleptokracie z pochopitelných důvodů nenaplňuje jednu z premis definice fašismu, a to nepřátelství vůči „velkokapitalistické plutokracii“, které představovalo programový průnik fašismu a krajní levice (a je ostatně nadále jedním z ideologických pilířů nacionalisticko-bolševických hnutí, jako je zmíněná Nacionálně bolševická strana Ruska).

Jen tak na okraj, jestli někomu připadá výraz „fašistický“ v souvislosti s putinovským režimem „přitažený za vlasy“. Aniž bych chtěl nějak obhajovat Mussoliniho fašistický režim, nutno zdůraznit, že ten rovněž – na rozdíl od německého nacismu či stalinismu – nevyznačoval budováním koncentračních táborů nebo masovými popravami odpůrců (těch mimochodem Mussolini během let 1927–1940 dal popravit za antifašistickou činnost 10).

A propos, když už jsme u této paralely (Mussolini-Putin), jakýpak je rozdíl mezi někdejšími italskými masakry civilního obyvatelstva v Habeši a genocidou čečenského národa ze strany Putinova režimu během rusko-čečenské války? Snad jenom v tom, že v době italsko-habešské války ještě neplatila Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv (které přijalo Valné shromáždění v letech 1945 a 1948).

P.S.

Pokud chce někdo aspoň rámcově pochopit smysl počínání ruského diktátora, měl by si především uvědomit, že jeho povahu formovalo společenství, ve kterém se od raného mládí pohyboval – pouliční gang, komunistická tajná policie (díky níž absolvoval jakožto nasazený práskač i univerzitu) a poté „oddělení mezinárodního obchodu“ pitěrské mafie. Fakticky celý jeho život se odehrával ve sféře, kde je naše představa morálky a cti neznámým pojmem.

Není divu, že si právě jeho díky jeho bezskrupulóznímu „charakteru“ Bratrstvo mocných v pozadí (konglomerátu mafie, tajné služby a nomenklaturních kádrů) vybralo během transformace sovětského státu na kleptokracii za svého bílého koně … a tak se neznámý major KGB a účetní petrohradského magistrátu znenadání ocitl v čele tajné služby FSB a pak i v křesle gosudara, kam si přinesl svůj gangsterský pohled na svět.

Více viz můj blog Putin - bílý kůň pitěrské mafie, jenž přerostl svým patronům přes hlavu a zatoužil po trůnu Ivana Hrozného.

--------------------------------------

Poznámky a vysvětlivky:

[300] Партия жуликов и воров

[301] Патриоты России.

[302] Nacional-bolševistskaja partija (Национал-Большевистская Партия, НБП).

[303] V r. 2015 byla rozhodnutím ministerstva spravedlnosti RF straně zrušena státní registrace, takže se nemůže účastnit voleb.

[304] Eurasijský svaz mládeže, Kozácká národní garda Vševelikého vojska donského, Lidový svaz (Narodnyj sojuz), Mezinárodní eurasijské hnutí, Nacionálně-socialistická strana Rusi (NSPR), Nacionálně-socialistické společenství (NSO), Ortodoxní Rusko, Ruské společenské hnutí (ROD), Ruský celonárodní svaz (RONS), Ruský národní svaz (RNS), Russkije, Strana na ochranu ruské ústavy „Rus“ (PZRK Rus), Strana svobody, Svatá církev jednotné bílé rasy (SCEBR), Svaz ruského lidu (SRN), Svaz Venedů (Sojuz Venedov), Veliké Rusko (Velikaja Rossija), Vojensko-vlastenecké hnutí „Spas“, atd.

[305] Jako např. Čistá rasa, Format 18, Front 14, Jednotné brigády-88, Jižní fronta, Kombat 18, Krov i česť Rossija, Legion „Ruský útok“ (Legion "Russkaja ataka"), Legion Vervolf, Národní fronta (Nacionalnyj front), Nový řád (Novyj porjadok), Ruská pěst (Russkij kulak), Ruská stráž (Russkaja gvardija), Ruský cíl (Russkaja ceľ), Slovanské bratrstvo (Slavjanskoje bratstvo), Slovanský legion, Sluneční kruh (Solncevorot), Velesov blok, Volžská fronta (Volžskyj front), Východní fronta (Vostočnyj front) atd.

[306] Podle odhadů Amnesty International dnes působí v Rusku minimálně 85 000 aktivních neonacistů, což je téměř polovina celkového odhadovaného počtu neonacistů na celém světě.

Více než spousta dalších slov vypovídají originální autentické ruské video-dokumenty na YouTube kanálu RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS !

----------------------

Výňatek z knihy Cesta na konec světa a zpět, díl druhý (CAD Press, 2021; ISBN 978-80-8236-015-1).

Viz http://www.cadpress.sk/cnks2vynatky.htm

http://www.cadpress.sk/sibir2017ukazky.htm

...

JUNARMIJA NEBOLI „PUTLERJUGEND“

Na závěr uvedu jeden maličký příklad, aby i náš rusofil pochopil, jak se liší jeho země zaslíbená od jeho "bídného života na prohnilém Západě. Tím je tzv. Junarmija.

Jako pěst na oko tu působí pro našince hlouček dětí v rudých košilích, příslušníků „Putlerjugend“, tj. Junarmije, v ruských ulicích.

Tak, jako každý autoritativní režim, i tento putlerovský dobře chápe, že jeho největší oporou budou „ovčané“ indoktrinovaní již odmalička státní ideologií, a není pochyb, že lze mnohem lépe formovat osobnost dětí, než třeba devatenáctiletých rekrutů, vykonávajících navíc vojenskou službu vesměs nedobrovolně.

Stejná motivace byla i v pozadí vzniku − aspoň ze středoevropského pohledu obskurní – mládežnické organizace Junarmija (plným názvem Všeruské dětsko-mládežnické občanské hnutí Junarmija[1]). Samotný název Junarmija lze přeložit jen volně, asi jako „Mládežnická armáda“. Svým charakterem připomíná spíše jakýsi hybrid organizací Hitlerjugend a Pionýr, než třeba skautské hnutí.

Zatímco skauting je hnutí a priori apolitické, díky čemuž může působit prakticky ve všech státech světa[2], výše uvedená Junarmija je naopak fakticky hnutím prorežimním a tudíž veskrze politickým, resp. mocenským nástrojem vládní strany Jednotné Rusko, o čemž svědčí již skutečnost, že u jeho zrodu stál oficiálně Kreml (v osobě ministra obrany generála Šojgu, jenž jeho vznik inicioval a je i jeho čestným členem). Kromě toho představuje Junarmija fakticky odnož organizace DOSAAF[3] a činnost jejích poboček je dle stanov přímo propojena s příslušnými vojenskými útvary, takže o nějaké nezávislosti či občanskosti nemůže být ani řeč.

Jelikož do řad hnutí Junarmija jsou přijímány děti už od 11 let, není pochyb, že pod ideovým vedením penzistů-stalinistů, funkcionářů kremelské partaje, bývalých důstojníků KGB, krymských „zelených mužíčků“ a „hrdinů“ z kavkazských válek, tvořících štáb organizace DOSAAF, zde vyrůstá nová garnitura vygumovaných mozků, které bude bližší idea sovětská než západní demokracie.[4]

Není divu, že setkání s oddílem junarmijců v červených košilích a rudých baretech s pěticípou hvězdou vyvolává u Evropanů asociace s Hitlerjugend.

________________________________________

[1] Rus. Vsjerossijskoje dětsko-junošeskoje vojenno-patriotičeskoje obščestvennoje dviženije (Всероссийское детско-юношеское военно-патриотическое общественное движение «ЮНАРМИЯ»).

[2] S výjimkou několik států totalitních, jako je Barma, Čína, Kuba, Laos a Severní Korea

[3] Dobrovolná společnost pro podporu armády, letectva a námořnictva (ДОСААФ).

[4] V polovině r. 2017 mělo již hnutí Junarmija téměř masový charakter, počet jeho členů dosáhl 100 000.

...

Výňatek z mé připravované knihy Potulky mezi Arktidou a Pamírem

=========================================================

Brežněvův duch přežívá i v éře internetu aneb Žumpa ruské historiografie

Pokud již naši „vlastenci“ považují čečenskou genocidu za vnitřní záležitost Ruské federace a na ruské anexe Abcházie, J. Osetie a Krymu nahlíží prizmatem ruských narativů, které Ruská pátá kolona chrlí stejně jako dezinformace o Ukrajině …

... pak pro naivní snílky žijící v iluzi o „Novém Rusku“ měl být varováním provokační článek s názvem „Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara“,který zveřejnil server televize Zvezda, oficiální mediální kanál ruského ministerstva obrany, 21. 11. 2017, tedy zrovna v den oficiální návštěvy Miloše Zemana v Rusku.

Ústředním mottem tohoto pamfletu je, že „Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 zmařila převrat a zajistila zemi 20 let míru“.

Už jen tento pouhý článek, pod nímž je podepsán stalinista Leonid Maslovskij (který je všeobecně znám jako obhájce a propagátor sovětského režimu), by měl každému soudnému čtenáři otevřít oči. Zcela jednoznačně totiž ukazuje, že v čele ruských silových resortů stojí nepoučitelní revanšisté. TV Zvezda totiž není nějaký okresní plátek či soukromá regionální televize, nýbrž hlásná trouba Putinova režimu.

„Vlastenecky orientovaným“ publicistům a historikům je pochopitelně nepříjemné srovnávání hitlerovského a stalinského režimu (v RF mimochodem už trestné!), stejě jako připomínání faktů a okolností vzniku II. světové války, takže zamlčují příčiny a kladou důraz raději na následky. Ruská oficiální historiografie se tak nadále zmítá na pomezí mystifikace a propagandy. Nemaje možnost opřít se o nějaký odkaz k světovosti a pozitivní jedinečnosti ruského národa během posledního století a snažíc se zbavit Rusko cejchu „obra na hliněných nohou“ a vyděděnce („Říše zla“), není divu, že vesměs zoufale lpí na mystériu válečné slávy a heroismu. Mnozí ruští „historici“, stejně jako proruští kremloboti, se neštítí ani bohapusté lži a překrucování faktů, aby z nich vznikla obecně přijatelná koláž.

Exemplární ukázkou takového „historika“ je stalinista Leonid Maslovskij (autor knihy s výmluvným názvem Ruská pravda) zveřejňující své propagandistické pamflety nejen na portálu Zavtra, ale občas dokonce i na stránce TV Zvezda, což je oficiální mediální kanál ruského ministerstva obrany. Pro zajímavost a představu o orientaci Maslovského (tedy jako doklad nepoučitelnosti a cynismu Stalinových pohrobků) uvedu aspoň pár článků z jeho rozsáhlého portfolia:

„Jak říjnová revoluce roku 1917 spasila a zachránila Rusko a jeho národy“, „Jak Lenin zachránil Rusko“, „SSSR – přirozená cesta rozvoje Ruska“ nebo „Jak Gorbačov bojoval proti SSSR a odzbrojil sovětskou armádu“.

V článcích „Mýtus o postřílení 40 tisíc vojáků v předvečer války“ a „Sovětské vězení v letech 1930-1940“ nejen falšuje fakta, ale v podstatě se vysmívá obětem komunistické zvůle, zpochybňujíc všeobecně známá fakta o stalinském teroru a krutých podmínkách GULAGu.

V článku „Nepřátelský útok na SSSR na XX. Sjezdu KSSS“ pak Maslovskij ještě 60 let po odsouzení kultu osobnosti a stalinských represí kritizuje Chruščova, za to, že si dovolil „otevřeně“ hovořit o zločinech stalinismu a zpochybnit Stalinovy zásluhy, resp. jej označit za zločince, čímž podle něj podkopal základy socialismu.

Neméně zajímavý, tedy pro pochopení autorova myšlenkového světa, je ovšem i jeho článek „Ruský car Ivan IV. Hrozný – nejhumánnější vládce 16. století“, pohybující se již na hranici černého humoru.

Se soudruhem Maslovským si může podat ruku snad polovina ruských historiků a žurnalistů, kteří dodnes čerpají „fakta“ z Velké sovětské encyklopedie anebo propagandistických škvárů z produkce neostalinistů a fašistů, jako je třeba Alexander Dugin nebo Jurij Muchin, autor pamfletů Katyňský detektiv či Antiruská posedlost - Vyšetřování podvodu katyňského případu (popírajících všeobecně známá fakta a důkazy o masakru 14 522 polských zajatců jednotkami NKVD, včetně závěrečného protokolu expertní komise Hlavní vojenské prokuratury Ruské federace z 2. 8. 1993).

Jestliže je ruská veřejnost po celé generace odchovávaná sovětskými učebnicemi a elaboráty takovýchto postsovětských „historiků“ − demagogů a šarlatánů – kterým navíc poskytují takřka neomezený prostor i státní a prorežimní média, není překvapující úroveň znalostí a způsob uvažování prostého Rusa.

(Symbolickou perličkou a zcela výmluvnou skutečností je, že superšpión Sergej Naryškin, který stojí v čele Služby vnější rozvědky RF, je zároveň i předsedou ruské Historické společnosti a sdružení „Dějiny vlasti“.)

Ostatně ruské úřady asi dobře ví, proč dosud úzkostlivě chrání nejdůležitější sovětské archivní fondy před dotěrnými badateli, včetně informací o spolupráci SSSR a Třetí říše a pro nás důležitých dokumentů o manipulaci našich poválečných poměrů.

Není tak ani divu, že podle průzkumu ruské společnosti Levada (zabývající se nezávislými průzkumy veřejného mínění) stoupl za posledních 7 let podíl Rusů schvalujících sovětsko-nacistickou smlouvu z r. 1939 z 33 na 45%, zatímco jen 17% dotázaných tuto smlouvu odsuzuje.

Téměř 45% Rusů vůbec neví, že 17. září 1939 Rudá armáda zaútočila z východu na Polsko a 38% dotázaných neví zhola nic o paktu Molotov-Ribbentrop. O existenci tajného dodatku je přesvědčeno jen 40% Rusů, 15% jej považuje za výmysl a 45% lidí o něm nikdy neslyšelo.

„Invaze 1968. Ruský pohled“

A jelikož nedávno odeznělo výročí srpnové okupace r. 1968, zmíním na dokreslení mentality ruské společnosti i tento fenomén.

Pro někoho může být šokující zjištění, že většina Rusů (včetně oněch milých, bodrých a pohostinných ohánějících se slovanským bratrstvím) ještě dnes, více než půl století po sovětské invazi, okupaci Československa v srpnu 1968 buď bagatelizuje, nebo dokonce obhajuje … a plno mladých o ní ani nemá tušení. A to mají ještě tu drzost, že se ukřivděně ptají: „Proč nás nemáte rádi?“

Tuhle otázku, vyslovovanou s lítostivou hořkostí a ukřivděností, jsem si už v Rusku za ty roky, co jsem tam strávil, vyslechl nejmíň stokrát.

Proč, proč, proč …

Vždyť stačí znát trochu historii a každý si může odpovědět sám!

Viz můj stejnojmenný článek „Proč nás nikdo nemáte rádi?“ , abych se zbytečně neopakoval. Může se pak ještě rozumný člověk divit, že se nemůžeme s tímto národem domluvit?

Beránčí odkaz srpna 1968 platí i pro Ukrajinu !

Prizmatem současnosti a aktuálního dění na Ukrajině jeví se zpětně události Srpna 68 i jejich souvislosti poněkud jinak, než když jsme na ně tehdy nahlíželi jako na ojedinělý exces.

Na pozadí probíhající ruské agrese vůči Ukrajině už každý inteligentní člověk musí chápat někdejší invazi do Československa jako pouhou jednu etapu krvavé sovětské (potažmo ruské) imperialistické historie. Jednu kapitolu ruské arogantní velmocenské a dobyvačné politiky, která nevzešla od Stalina a neskončila Brežněvem, jak si někteří naivní politici před čečenskou genocidou a ruskou invazí do Gruzie namlouvali.

Zlo a surovost jsou zasety hluboko v dějinách Ruska. A Rusové jsou navíc na své zločiny pyšní

Je naivní hledat kořeny rusko-ukrajinského konfliktu, potažmo nepřátelství mezi Ruskem a Západem, v posledních desetiletích. Tyto kořeny totiž jednoznačně sahají hluboko do prehistorie ruského imperialismu, přinejmenším do doby Ivana Hrozného.

Posouvání hranic NATO jako příčina ruského vpádu na Ukrajinu (který mimochodem až teprve následně opravdu vyvolal rozšíření NATO na východ a razantní upgrade alianční strategické koncepce i masivní zbrojení) – je bohapustý blábol.

Viz blog „Podíl Západu, potažmo NATO na rozpoutání ruské agrese proti Ukrajině“

Chceme-li pochopit příčinu, podstatu určité série podobných jevů či událostí, musíme vždy hledat jejich společný jmenovatel.

Pro pochopení příčin současné ruské agrese je tudíž třeba posoudit komplex ruských válek a invazí posledních 200 let (od Krymské války a pokusů zmocnit se Bosporu, Anatolie a Persie přes anexi Vnějšího Mandžuska, Zimní válku, okupaci Pobaltí, Karélie, Besarábie a východního Polska, invazi do Maďarska, Československa a Afghánistánu, válku v Čečensku a agresi vůči Gruzii až po anexi Krymu a vpád na Ukrajinu) - a najít v nich společného jmenovatele, kterým není ani proklamovaný strach z NATO, ani někdejší údajná prevence před útokem Třetí říše.

Společným jmenovatelem všech ruských agresí je prostě ruská rozpínavost, imperialistická podstata této Říše zla, neschopné mírového rozvoje a smysluplného spravování obrovských území anektovaných za posledních 500 let, ačkoliv rozumným hospodařením s přírodním bohatstvím země by Rusko dosáhlo životní úrovně Dubaje.

V neposlední řadě pak snaha vytvořit okolo Ruska „sanitární kordon“ vazalských a loutkových států (pokud možno chudých, aby nenastavovaly zrcadlo zbídačelému ruskému národu) jakožto potenciální nástupiště k tažení na Západ. Na rozdíl od bývalých koloniálních mocností, paranoidní ruští vládci se nikdy nevzdali choromyslného snu o světovládě.

Viz článek Ruská imperialistická (pseudo)federace jako relikt kolonialismu aneb Žalář národů.

Ruská představa spojenectví, potažmo slovanského bratrství není nic jiného než idea vazalského jha pod chomoutem Kremlu zabalená do vzletných frází a propagandistických klišé.

Před krutým osudem Ukrajinců nás tedy v roce 1968 zachránila jen naše švejkovská nátura, kapitulantství a zbabělost. Ušetřili jsme si sice oběti, ale – oproti statečným Polákům, Maďarům, Čečencům či Ukrajincům – ztratili tvář, hrdost, kterou si zmíněné národy nesou v srdci díky staletím statečného vzdoru a odboje vůči ruské i německé nadvládě. Díky tomu se nachází v srdcích Čecháčků tolik shovívavosti vůči totalitě naší, minulé, i oné současné, reprezentované ruským fašistickým režimem.

Mimochodem, lze se vůbec divit zadubenosti ruských šovinistů, když si až 14 procent Slováků umí představit připojení své země k Rusku ?=

Okupace. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Okupace. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Československý filmový týdeník 35/1968

1968 - Rozdrcení Pražského jara

Srpen 1968 - zrada, invaze a okupace po hodinách

Dokument: Invázia 1968, Ruský pohľad (CZ dab.)

Bratislava v deň sovietskej invázie (21.8.1968)

Jak se v Rusku učí o srpnu 1968

VÁLKA NA UKRAJINĚ – Genocida ve jménu slovanského bratrství: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9z0hAAr936ertldjOV3EZD_

Reál-SOCIALISMUS / TOTALITA: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zad8fil4eJjEvjlbAsdE_C

ŽUMPA RUSKÉ PROPAGANDY: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yI4sYph-xvblZfiJF293TU

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

TOTALITA v ČSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLV1LrMs0cg6K4R6-JqLrhSXC75aCDkh-E

RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zLTQAvRyn51×OfEE9SpENl

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

Rozumný jedinec si dokáže sám zodpovědět otázku: „Ohrožuje Rusko Českou republiku?“

Však dlouhodobě neutrální Finové a Švédi si odpověděli zcela jasně, když opustili tradiční neutralitu a vstoupili do NATO, a vypadá to, že nakonec ze stejných důvodů vstoupí do NATO i neutrální Rakousko !

Ohrožuje nás Rusko? Jak koho: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ohrozuje-nas-rusko-jak-koho-143970

"Vražda mého kamaráda Ruslana Magomedragimova - pro mě důvěrně blízká epizoda krvavé činnosti Putinovy FSB": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vrazda-ruslana-magomedragimova-pro-me-duverne-blizka-epizoda-krvave-cinnosti-putinovy-fsb-166632

Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-slabomyslnych-slunickaru-nacku-a-rudych-svabu-107966

Cruela (Zloba) Šichtařová jako dvojče Máši Zacharovové aneb IQ versus morálka: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-sichtarova-jako-dvojce-masi-zacharovove-aneb-iq-versus-moralka-139161

„NeStačilo? Je tragikomické, když obdivovatelé bolševických vrahů o morálce, cenzuře a „nové totalitě“ denně veřejně kážou v médiích pod ruskými prapory a rudou hvězdou se srpem a kladivem…“ https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nestacilo-kdyz-obdivovatele-vrahu-o-moralce-nove-totalite-a-cenzure-verejne-kazou-v-mediich-152842

Kauzy Skripala, Litviněnka a Vrbětic aneb Stín „Železného Felixe“ nad Albionem i Českou kotlinou: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kauzy-skripala-litvinenka-a-vrbetic-aneb-stin-zelezneho-felixe-nad-albionem-i-ceskou-kotlinou-110863

Klaus, Fico, Orbán, Vrbětice, Covid, Žluté vesty a ruská pátá kolona – podivné avšak zřejmé souvislosti: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-klaus-fico-vrbetice-covid-zlute-vesty-a-ruska-pata-kolona-podivne-avsak-zrejme-souvislosti-138306

Zbraně nebo byty? Stupidní otázka ve chvíli, kdy na Evropu míří ruské rakety: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zbrane-nebo-byty-stupidni-otazka-ve-chvili-kdy-na-evropu-miri-ruske-rakety-139443

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení na ruskou mankurtovskou mentalitu : https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vsechny-ruske-valky-behem-poslednich-200-let-skoncily-ruskou-prohrou-anebo-pyrrhovym-vitezstvim-162847

Pochybný „Čínský zázrak“ neboli Schizofrenní Říše středu jako nebezpečný vetřelčí kokon v lůně naší civilizace: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-pochybny-cinsky-zazrak-neboli-schizofrenni-rise-stredu-jako-vetrelci-kokon-v-lune-nasi-civilizace-156215

Americká pomoc Ukrajině a Evropě proti Rusku nebyla a není žádnou charitou nýbrž daní za předchozí naivitu a politické chyby: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-americka-pomoc-ukrajine-a-evrope-proti-rusku-nebyla-a-neni-zadnou-charitou-nybrz-splatkou-dluhu-162344

Temné mraky nad Evropou - O úpadku demokracie i zdravého rozumu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-temne-mraky-nad-evropou-o-upadku-demokracie-i-zdraveho-rozumu-161308

Tataři jako státotvorný element Ruského impéria a tatarské kořeny ruské kultury: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tatari-jako-statotvorny-element-ruskeho-imperia-a-tatarske-koreny-ruske-kultury-133611

Íránská teroristická metastáze - klerofašistický nádor Středního východu a článek světové Osy zla: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-iranska-teroristicka-metastaze-klerofasisticky-nador-stredniho-vychodu-a-clanek-svetove-osy-zla-143250

Čínský drak versus ruský medvěd aneb Spojenectví které vyjde Rusku hodně draho, jako to předchozí s Hitlerem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-cinsky-drak-versus-rusky-medved-aneb-spojenectvi-ktere-vyjde-rusku-hodne-draho-jako-to-s-hitlerem-156973

Za indiány západní Sibiře aneb Arktická corrida, vakcinace sobů a krvavý fastfood v polární tundře: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-za-indiany-zapadni-sibire-aneb-arkticka-corrida-vakcinace-sobu-a-krvavy-fastfood-v-polarni-tundre-121480

Potaninovo Ocelové město aneb Špinavé ruské postapokalyptické Eldorádo za polárním kruhem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-potaninovo-ocelove-mesto-aneb-spinave-ruske-postapokalypticke-eldorado-za-polarnim-kruhem-142637

=================================================================

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

-

Další externí doporučené prameny:

Ukrajinci odkryli strategické plány Ruska. Rozšíří válku do nových oblastí, varovali

Jsme Rusové, s námi je Bůh! Putin hrozí jadernými zbraněmi, ruský patriarcha hrozí peklem

https://gulag.online/articles/soviet-repression-and-deportations-in-the-baltic-states

https://www.euro.cz/clanky/komunismus-100let-lenin-stalin-1381496/

http://www.martin-mejstrik.cz/prednasky/prednaskove-okruhy/17-zlociny-svetoveho-komunismu

https://www.ukrainer.net/cs/ruske-valky/

https://zoom.iprima.cz/valky/stalin-nebo-hitler

https://www.facebook.com/groups/1858508527758588/posts/4036665956609490/