Článek
S ohledem na historické paralely vzniku a rozmachu jednotlivých států a jejich koloniálních držav během koloniální éry, resp. éry imperialismu, je docela úsměvné pozastavuje-li se (nebo dokonce pohoršuje-li se) někdo nad neetickými metodami použitými vládami Spojených států při „byznysové“ územní expanzi během formování USA.
A to už ani nemluvě o pofidérnosti takového moralizovaní na pozadí imperialismu / kolonialismu ruského, který nejen že si nezadal s nejsurovějšími praktikami evropských uzurpátorů v 16. až 19. století, ale
1) nebyl vesměs spojen s kulturním a společenským přínosem pro podmaněné národy (pokrokem v oblasti zdravotnictví, vzdělání a dopravy jako třeba v případě Britského dominia);
2) pokračoval i nadále dávno poté, co všechny tradiční koloniální mocnosti poskytly svým koloniím svobodu, resp. s nimi navázaly rovnoprávné vztahy;
3) v současnosti ruský imperialismus naopak přerůstá v brutální genocidu při jakékoliv snaze o uplatnění práva na sebeurčení ze strany podmaněných národů (jak jsme toho byli svědky během čečenské genocidy), resp. se pokouší podmanit si i v této chvíli sousední ukrajinský národ, popíraje jeho svébytnost a právo na vlastní státnost. Nemluvě o anexi Abcházie a Jižní Osetie a ruských choutkách na anexi Pobaltí, Moldavska a severního Kazachstánu.
Rozdíl mezi americkým a ruským imperialismem by se dal stručně parafrázovat slovy: Američané kupují, Rusové kradou.
Tragédií Ruskem podmaněných národů tak je, že evropské koloniální mocnosti bohužel neuspěly v plánech o proniknutí na Sibiř a Dálný východ.
Bohatství Sibiře totiž nelákalo jenom ruské velmože. Stejnou cestou jako ruští kupci se pokoušeli na Sibiř proniknout i evropští dobrodruzi a obchodníci. Např. Britové našli cestu na severní Sibiř kolem Skandinávského poloostrova, ústím Severní Dviny a přes Obský záliv nejpozději v roce 1553. To se pochopitelně nelíbilo ruským vládcům.

Mapa objevitelských cest - Sibiř okolo r. 1600
Když se tudíž car Ivan Hrozný v roce 1580 dozvěděl, že angličtí mořeplavci Arthur Pat a Charles Jackman (plavící se na dvou lodích z norského Vardø s cílem dostat se podél severního pobřeží Sibiře do Číny)[1] hodlají přezimovat v ústí řeky Ob, dal v dopise anglické královně Alžbětě důrazně najevo, že Ob je ryze ruská řeka a neoprávněná plavba cizích lodí po Obu je nepřijatelná. Však od roku 1562 se tento první ruský car honosil také titulem „panovník všech sibiřských zemí“.
Třeba poznamenat, že tento první střet anglických a ruských zájmů ohledně využívání Severní mořské cesty a plavby po Obu a Jeniseji nebyl poslední a vzájemná rusko-britská řevnivost bude pak pokračovat další tři století.
V roce 1620 byl ediktem cara Michala I. Fjodoroviče dokonce cizím lodím pod trestem smrti zakázán i vstup do Karského moře a Obského zálivu.
Na carském dvoře totiž panovaly obavy, že v opačném případě by se Sibiř mohla snadno stát britskou nebo holandskou koloniím, což bylo – s ohledem na námořní schopnosti Anglie a Holandska– docela pravděpodobné. Však i první mapu města Mangazeja vytvořil holandský obchodník.[2] Ke smůle, ba neštěstí Evropy i Ruska samotného tak Sibiř nenásledovala osud britských držav v Severní Americe, které se staly vzorem prosperity.
Kořeny amerického zázraku spočívaly hlavně v přílivu milionů podnikavých lidí z celé Evropy, jejichž potenciál byl neporovnatelně vyšší než v případě masy nevolníků. Díky tomu, že zde nebyl nástup průmyslové revoluce brzděn feudálními strukturami a rozmary byrokracie, někdejší britské kolonie na východním pobřeží Severní Ameriky zasáhly počátky průmyslové revoluce již mezi lety 1776 a 1783.
Postupně tak technologický pokrok a ekonomický elán doslova vystřelily USA do čela světové ekonomiky. Již koncem 19. století objemem HDP a průmyslové produkce předstihly i samotnou Velkou Británii.
Naopak exploatace Sibiře a Dálného severu se stala hlavně doménou loupeživých dobrodruhů, nájezdníků, a i dnes je toto teritorium nadále vesměs jen zdrojem jednostranného drancování pod nepsaným heslem „Po nás potopa“. Vizitkou je už smotný tamní žalostný stav ekologie.

Jak dostává v Rusku ekologie na zadek
Tyto relativně nejbohatší oblasti federace (co do ekonomického / surovinového potenciálu) jsou tak paradoxně fakticky nejchudšími regiony, pokud jde o životní úroveň tamních obyvatel nebo kvalitu infrastruktury, které živí moskevské oligarchy a byrokraty.

Sibiř
Zdálo by se, že chování Rusů na Sibiři lze přirovnat k chování Britů v Indii nebo afrických koloniích. Ale to bychom Britům křivdili. Stačí porovnat třeba rozvoj průmyslu a železnic v Britské Indii a na Sibiři ve stejném období. Zatímco např. železniční síť v Britské Indii se mezi léty 1858 a 1900 rozrostla z 300 km na 40 000 km, na celé Sibiři bylo do roku 1900 jen 7 500 km železničních tratí.

Osada Valjok, předměstí Norilsku (Tajmyr 2018)
------------------------------------
[1] Jejich expedice prozkoumala okolí ostrova Vajgač a jih Nové země, načež propluli úžinou Jugorskij Šar na východ. To z nich učinilo první Západoevropany, kteří pronikli do Karského moře.
[2] Viz М. П. Алексеев: Сибирь в известиях западно-европейских путешественников и писа-телей.Крайгиз. Иркутск 1932; Terence Armstrong: „In Search of a Sea Route to Siberia, 1553-1619“, in: Arctic, Vol. 37, No. 4 – Unveiling the Arctic (Dec., 1984), str. 429-440.

Ruské dobývání Sibiře (V.I. Surikov: Pokorenije Sibiri Jermakom, 1895)
...
Ve škole jsme se sice učili, že dekolonizace byla de facto završena v 60. letech minulého století, kdy získala nezávislost drtivá většina afrických a asijských států, aby se do jejich čela postavili jednak bývalí důstojníci koloniálních armád, jednak levicoví intelektuálové-absolventi moskevské University P. Lumumby či Vysoké školy KGB (Andropovova institutu), a udělali si z nich soukromá impéria.
(Poručík Bokassa, absolvent francouzské Vojenské akademie v Senegalu, se vyhlásil dokonce středoafrickým císařem, absolvent britské Královské vojenské akademie v Sandhurstu plukovník Kaddáfí si brousil zuby na pozici císaře afrického).

Ve většině bývalých kolonií se zmocnili vlády pseudomarxističtí diktátoři, agenti sovětské KGB anebo populisté podporovaní Sověty.
Avšak při pohledu na mapu (a zvláště etnografickou) si člověk uvědomuje, že z tohoto procesu nějak vypadl Sovětský svaz. Rusko i SSSR totiž připojovaly oblasti kolem svých historických území systematicky salámovou metodou a formou anexe, nikdy je neoznačovaly za kolonie, nýbrž za integrální součást říše, přestože v přístupu k domorodcům a cílech anexe se jeho postup nijak nelišil od chování klasických koloniálních mocností (dodnes jsou tyto regiony především surovinovou základnou evropského Ruska; v parlamentu a ústředních orgánech Ruské federace vesměs zastupované Rusy, resp. lidmi, kteří ani neovládají jazyk původního etnika - mnohdy dosud v regionu většinového).
A vím o čem mluvím, jelikož jsem sám navštívil de facto všechny oblasti a národní republiky oné pseudofederace, řadu z nich i opakovaně. Přičemž jsem žil mezi běžnou populací a poznal život původních etnik na vlastní oči.

Autor mezi čečenskými přáteli

Mezi jamalskými pastevci sobů

Autor s domorodci na Čukotce


S tuvinskými šamany
(To zdůrazňuji z důvodu, aby se mě vzápětí nepokoušeli o tamní realitě poučovat nějací neználkové, kteří mají rozumy nanejvýš z bulvárních médií, internetu a televize.)


Mapa ruské expanze v letech 1613-1914

Hranice Ruska v 16. století



puvodni_narody_ruska Efron_Encyclopedic_Dictionary (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

expansion_of_russia (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dnes se nacházejí mnohé z těchto anektovaných území v pozici někdejších neživotaschopných bantustanů, obklopených ze všech stran územím s většinovým ruským obyvatelstvem, bez šance na suverénní existenci. Původní teritoria mnohých z těchto etnických subjektů jsou navíc, po odtržení jejich strategicky či ekonomicky významných oblastí, ještě rozparcelovaná na několik oddělených celků.
Příkladem může být osud Burjatů, kterým z původního obrovského území byly - kromě území samotné Burjatské republiky - ponechány dvě izolované enklávy (okresy v oblastech bez ekonomického potenciálu) uprostřed Irkutského a Zabajkalského kraje, jejichž území je od Burjatské republiky odděluje. Těm navíc Putin před časem odebral i formální status jakési pofiderní autonomie. Obdobným případem jsou Tataři, jichž většina žije na územích sousedících s Tatarstánem, přináležejících však dalším subjektům RF!

Buryatia_17_century (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Peoples_Siberia_XVI.c. (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dneska už nikoho ani nenapadne, že Vladivostok a Chabarovská oblast patřily ještě „poměrně nedávno“ Mandžusku , potažmo Číně (do r.1860), resp. že většinu území Kavkazu připojilo Rusko teprve ve 2. polovině 19.století, tedy ve stejné době, kdy již např. španělské a portugalské kolonie v J.Americe pomalu nabývaly samostatnost.

Vnější Mandžusko (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Zatímco např. „imperialistické“ USA podstatnou část svých území víceméně poctivě odkoupily - viz - a Filipínám a Kubě samostatnost poskytly již v letech 1896-1902, Republika Tuva (Tanu-Tuva) byla naopak připojena k SSSR dokonce ještě v r. 1944 !
Ještě v době, kdy se ostatní koloniální mocnosti vzdávaly svých posledních držav, Rusko narychlo připojuje další území -po skončení 2. svět. války ještě bývalé Východní Prusko, východní oblasti Finska (okolí Vyborgu, část Karelie a hlavně oblast Petsama, čímž připravilo Finy o přístup k Sev. moři), Sachalin a Kurilské ostrovy (vých. Norsko a sev. Irán opustily sovětské jednotky až na nátlak Západu několik let po skončení války; Zakarpatskou Ukrajinu, Besarabii a vých. Polsko neuvádím, jelikož dnes už nepatří Rusku).

(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Otázkou zřejmě není, zdali se RF rozpadne, nýbrž KDY a JAKÝM ZPŮSOBEM,
verzí a hypotéz rozpadu je nespočet
...
Toto jsou mapy etnického složení obyvatelstva Ruské federace:

Neslovanská etnika Ruské federace

(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

mapa_turkicke_narody (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

mapa SSSR - muslimské národy_1979 (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

mapa_Peoples_Siberia_XVI.century (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Mapa deportací neruských národů
"Ruský Krym"?
A ještě k omílanému žvástu, oblíbenému goebelsovskému zdůvodnění ruského nároku na okupovaný Krym.
Přestože ruská média šíří lživé informace v tom smyslu, že snad Krym daroval Ukrajině osobně Nikita Chruščov (které iniciativně dále šíří různí internetoví trollové, nevzdělaní „žurnalisté“ i další pitomci), skutečnost byla diametrálně odlišná. V případě převodu Krymské oblasti nešlo o nějaký rozmar jednoho aparátčíka, nýbrž o normální legislativní proceduru, posvěcenou ústavodárnými orgány SSSR a Ruské i Ukrajinské republiky, jež tedy proběhla v souladu s ústavou Sovětského svazu i Ruské SFSR.
5. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ruské SFSR (ruského parlamentu) rozhodnutí „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“, 13. února 1954 ho schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR (ukrajinského parlamentu). Dne 19. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR dekret „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“. Následně, 26. dubna 1954, vydal Nejvyšší sovět SSSR (parlament Sovětského svazu) zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ a vnesl příslušné změny do sovětské ústavy (článku 22 o administrativním členění Ruské SFSR a článku 23 o členění Ukrajinské SSR). Nakonec schválil Nejvyšší sovět Ruské SFSR (ruský parlament) 2. června 1954 změnu článku 14 ústavy Ruské SFSR o administrativním členění Ruské SFSR. Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR (ukrajinský parlament) schválil příslušnou změnu článku 18 ústavy Ukrajinské SSR 17. června 1954.
Nárok Ruska na Krym je stejně legitimní, jako nárok Francie na oblast Maghrebu (pokud by zmasakrovala a deportovala veškeré původní obyvatelstvo a pak si od bílých kolonistů nechala sehrát divadýlko o referendu); resp. „odvěké“ německé nároky na Sudety nebo Maďarska na slovenské území či rumunskou Transylvánii.
Přístup Ruska vůči krymským Tatarům potvrzuje ideovou kontinuitu ruské a sovětské politiky.

SSSR - deportace národů
Skutečnou drzostí a cynismem je nazývat akce tatarských aktivistů bojujících proti okupaci své vlasti teroristickým činem. Terorismem bylo, když Rusové částečně vyvraždili a následně deportovali veškeré tatarské obyvatelstvo a díky této genocidě získali absolutní převahu v krymské populaci, stačí se mrknout na níže uvedené tabulky a historické mapy.

(Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Krym_tatarská_populace (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Krym_tatarská_populace (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Ukrainian_Cossack_Hetmanate_and_Russian_Empire_1751 (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

Deportace Ukrajinců

Deportace Ukrajinců
Mnozí rozumně uvažující Rusové si uvědomují, že nacionalisty oslavovaná anexe Krymu se Rusku může vrátit jako bumerang. Může se totiž stát vítaným precedentem právě pro Číňany, kteří se nikdy nesmířili s ruskou anexi Vnějšího Mandžuska (dnešního Chabarovského a Primorského kraje) v 19. století. Logicky si říkají, že pokud může Rusko považovat za cár papíru ústavní zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ z 26. dubna 1954 (navíc dodatečně stvrzený i vládou nástupnické Ruské federace v tzv. Budapešťském memorandu z r. 1994), potom může klidně i čínská vláda za cár papíru považovat Ajgunskou a Pekingskou smlouvu, podepsanou navíc jednoznačně pod nátlakem.

Bitva o Mandžusko (Fritz Neumann: Poslední dny Port-Arthuru, 1904)
(V druhé polovině 19. století Rusko přinutilo oslabenou Čínu k podepsání Ajgunské (1858) a Pekingské smlouvy (1860), na jejichž základě Čína ztratila všechna území na sever a východ od řek Chej-lung-ťiang (Amur) a Wu-su-li-ťiang (Ussuri) - včetně Sachalinu - ve prospěch Ruska.)
-
Mapy čínských územních nároků:

claims_of_china (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

map_china_claims (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Dobový japonský plakát

Dobový japonský plakát z 19. století (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)

a plakáty ze sovětské éry (Zdroj:https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/rusko-posledni-kolonialni-mocnost.html)
Nota bene : Genocida pokračuje
Na etnické menšiny, které přežily Stalinské deportace a etnické čistky má dnes devastující dopady i válka na Ukrajině, jejím „vedlejším efektem“ je totiž nenápadná „eliminace“ neruských etnik . Podle vědkyně, burjatské aktivistky, která se zabývá zapojením ruských etnických menšin do invaze, Marie Vjuškové hrozí, že v důsledku nadměrné mobilizace v neruských regionech vymizí celé národy. „Jde v podstatě o jejich vyhlazování. Je to děsivé,“ říká.
V poslední době se zaměřuje zejména na počítání ztrát mezi drobnými domorodými komunitami na severu země. Ty mají ve statistikách obětí války neúměrné zastoupení. „Nikdo o nich nemluví, ale když seřadíte etnické skupiny podle počtu úmrtí na obyvatele, Čukčové, Udegejci, Inuité a Něnci jsou daleko před ostatními. Malá domorodá společenství jsou nadměrně zastoupena ve všech mobilizačních seznamech, včetně seznamů vojáků rekrutovaných z věznic,“ vysvětluje v rozhovoru pro The Moscow Times.

Tak, jako se moje (socialistická) generace sice učila v hodinách dějepise o zločinech kapitalismu, utrpení černých otroků a genocidě indiánů v Americe, ale nikdy ne o útlaku neruských národů východního impéria, tak jsme se ve škole nedozvěděli nic ani o protiruských, potažmo antisovětských povstáních, které se táhly ruskými (i sovětskými) dějinami jako nekonečný krvavý seriál.
Zmíním zde tedy aspoň pár těch nejvýznamnějších:
· 1552–1556 Tatarské povstání
· 1606–1607 Bolotnikovovo povstání
· 1662–1664 Baškirské povstání
· 1670–1671 Razinova vzpoura
· 1704–1711 Baškirské povstání
· 1707–1708 Astrachaňské povstání
· 1735–1740 Baškirské povstání
· 1768–1769 Koliivschynovo povstání
· 1773-1775 Pugačovovo povstání
· 1804 Povstání v Mtiuleti
· 1817–1864 Kavkazská válka
· 1841 Povstání v Gruzii
· 1866 Sibiřské povstání
· 1875–1876 Svanetské povstání
· 1918-1920 Povstání v Jižní Osetii
· 1921 Invaze Rudé armády do Gruzie
·1921 povstání Dašnaků v Arménii.
· 1921 Svanetské povstání
· 1921–1922 Sovětské potlačení povstání v Karélii
· 1924 Srpnové povstání v Gruzii
· 1924-1925 Tunguzské povstání
· 1925–1926 Urtatagaiský konflikt
· 1932 Čečenské povstání
· 1933-1935 Kazymské povstání
· 1941 Povstání na Čukotce
· 1944–1956 Partyzánská válka v Pobaltí (Lotyšsko, Litva, Estonsko)
· 1944–1953 Partyzánská válka na Ukrajině

Jeden z památníků čečenských bojovníků proti ruské nadvládě
DOPORUČUJI TAKÉ DALŠÍ PRAMENY A ZAJÍMAVÉ ODKAZY:
Separatismus v Rusku ožívá. Vyvolal to sám Kreml:
+
Obrazová ALBA:
„Nové Rusko“ - Imperiální tragédie v obrazech
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
&
„Historie komunismu a fašismu v obrazech“ :
----------------------------------------------------------
Jelikož internetová diskuzní fóra jsou zahlcena „zasvěcenými“ komentáři kremlobotů a zlomyslných rusofilních trollů, kteří ovšem - na rozdíl ode mě - znají Rusko i Ukrajinu (stejně jako Čínu, Sýrii nebo Irán) vesměs jen z TV, resp. nějaké goebbelsovsko-kremelské hlásné trouby (Zieby, Sputniku, Aeronetu, Parlamentních listů apod.) anebo ze zájezdu ROH / SČSP , věnuji raději energii postupnému zpracování svých poznatků a názorů do knižní podoby, přesněji do několikasvazkové edice, shrnující především mé zážitky z cest po Rusku a teritoriu bývalého SSSR, kde jsem během poslední dekády prožil intenzivně celkem zhruba 4 roky, během nichž jsem navštívil všechny republiky a oblasti RF i všechny bývalé sovětské republiky, které se po rozpadu SSSR osamostatnily, důsledně se vyhýbaje Potěmkinovým vesnicím (turistickým destinacím), oblíbeným mezi delegacemi Fica, Blaha, Foldyny či Danka.

Ruské Eldorádo disponující celou Mendělejevovou tabulkou
K názornému objasnění ruské reality doporučuji třeba i moje fotoalba,
např. „Nové Rusko“: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.364397880266965.88412.100000902690635&type=3
nebo
KADYKČAN - „Město přízrak“: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1076755389031207.1073742027.100000902690635&type=3
„KOLYMA 2015 - Elgen a Piševoj“: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1076732722366807.1073742026.100000902690635&type=3
„OSETIE / ALANIA“: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1023838900989523.1073742008.100000902690635&type=3
KOLYMA - Kraj komunistických koncentráků: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1076706869036059&type=3
Kolymská trasa / Cesta kostí: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1304900609550016&type=3
nebo Omsk očima Ilji Varlamova: https://varlamov.ru/1634146.html
MURMANSK: https://varlamov.ru/2920767.html
A pokud se někomu zdají má líčení ruské reality v mých cestopisech, článcích a rozhovorech „přitažená za vlasy“ - hlavně rusofilům (než zase začnou fedrovat na internet další várku bajek na téma „V Americe je to ještě horší“, anebo „Na Kysuciach tiež nemajú v niektorých dedinách kanalizáciu a asfaltové chodníky“, resp. hloupoučké alegorie typu Chánova, Janova, Luníku 9, detroitských chudinských čtvrtí nebo narkomanských slumů v Bronxu) - DOPORUČUJI zajít si třeba na kanál YouTube „Autentické Rusko - reálný život ve východním Mordoru„: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
(kde najde tisíc originálních ruských videí na toto téma)
nebo kliknout na link https://www.youtube.com/results?search_query=%D0%B2%D0%B5%D1%82%D1%85%D0%BE%D0%B5+%D0%B6%D0%B8%D0%BB%D1%8C%C3%AB
anebo prostě zadat (vložit myší do vyhledavače videí) v Youtube klíčové slovo
„Ветхое жильё“ anebo „Коммунальная квартира“, resp. „правила расселения аварийных домов“ (když už nevěří mým reportážím)
.... a vyskočí mu další stovky a stovky originálních ruských dokumentů o „skvělém životě“ východního Mordoru, který by ruští „osvoboditelé“ chtěli vnutit celé Evropě 🙁 a soudnému člověku je hned jasné, že nedokážou nikdy napravit následky svého bombardování východní Ukrajiny a rekonstruovat ruiny „osvobozeného“ Donbasu , když se jim v samotném Rusku rozpadají statisíce baráků a sami mnohdy žijí doma na úrovni našich vyloučených komunit 🙁
Srovnání koupěschopnosti obyčejných Rusů a Čechů: https://medium.seznam.cz/clanek/lukas-hanzl-srovnani-koupeschopnosti-obycejnych-rusu-a-cechu-98614
Místo nekonečných polemik s anonymními trolly, kteří i tak nehledají pravdu, nýbrž v internetových diskuzích vesměs buď provokují anebo se snaží zpochybnit fakta, která se jim nelíbí, či aspoň zesměšnit autory příspěvků,
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení : https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127
„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229
Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-slabomyslnych-slunickaru-nacku-a-rudych-svabu-107966
=================================================================
O AUTOROVI:

Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:

-
Další doporučené prameny: