Potaninovo Ocelové město aneb Špinavé ruské postapokalyptické Eldorádo za polárním kruhem

V úterý ráno krátce po deváté nastupuji před nedalekým sídlem firmy Tajmyrbyt na jejich Kamaz, který jede do Norilsku. Sice tam jezdí dvakrát denně i linkový autobus, ale každá ušetřená stovka dobrá a je to i součást zdejší reality.

Ačkoliv jedeme krajem, který představuje jednu z pokladen Ruské federace, jelikož se zde − vedle nafty a plynu – nachází téměř celá Mendělejevova tabulka, záplatovaná okreska o nějakém bohatství nevypovídá.

V mnoha ohledech se dokonce v relativně bohatých regionech souběžně s nárůstem zisku, který skýtají národní pokladně, potažmo zde působícím koncernům, prohlubuje jejich zaostávání v životní úrovni oproti centrálnímu Rusku, které živí. Tím mám momentálně na mysli třeba úroveň dopravní infrastruktury.

Zatímco Moskviči se – i díky penězům napumpovaným do městské infrastruktury kvůli fotbalovému šampionátu – vyvážejí v nových tramvajích a linkách metra, parníky, tvořící hlavní cenově dostupné dopravní prostředky pro zásobování a dopravu obyvatel Tajmyru, dál přesluhují.

A třeba železniční trať Dudinka-Norilsk-Talnach je sice zakreslená na mapách, díky čemuž neinformovaný čtenář může nabýt dojmu, že se dá snad do Norilsku dostat vlakem, avšak netuší, že už je to 20 let, co po ní projel poslední osobní vlak.

Tuto nejsevernější železnici světa postavili v letech 1936-37 – stejně jako všechno ostatní zde – vězni Norillagu. Tehdy šlo ovšem o úzkokolejku, jejíž trasa se místy lišila od nynější trati. V letech 1948-53 byla přebudována na standardní ruský, tedy široký rozchod.

Jak tak jedeme podél zmíněné železniční trati, všímám si potrhaných trolejí visících z porůznu nakloněných sloupů. Vypadá to, že to kdysi byla anebo měla být elektrifikovaná trať. Zjištění je šokující. Zatímco všude ve světě se usilují elektrifikovat co největší část železničních sítí, tady došlo zhruba před 18 lety k absurdnímu, zcela opačnému kroku.

Až do r. 1999 zde skutečně byla elektrifikovaná trať, ale poté, co se zdejších firem zmocnili bandité-oligarchové[1], elektrické lokomotivy prodali a přešli na levnější dieselové. K čertu s ekologií, když je nafta lacinější.

Ostatně v případě Norilsku je to prašť jako uhoď. Vzhledem k zoufalému stavu zdejšího životního prostředí, které mají na svědomí titíž výtečníci, jejichž firmy chrlí do ovzduší a místních řek tolik emisí, že by z nich vyspělé japonské technologie dokázaly vyprodukovat ještě celou škálu chemických produktů.

(Proto se také nedoporučuje konzumovat zdejší houby, jelikož ty vždy velmi intenzivně absorbují škodliviny a jsou tady fakticky obecně jedovaté bez ohledu na druh. Konkrétně jde třeba o kadmium [vyskytující se jako příměs rud zinku a olova], které je tzv. kumulativním jedem, jenž se z našeho organismu jen velice špatně vylučuje. Nejčastěji se usazuje v ledvinách, kde dokáže setrvat i 10 let.)

S nástupem kapitalismu nastalo i omezování osobní dopravy, jelikož všechno holt musí někdo zaplatit a státní pokladna zela prázdnotou. V r. 1996 byla přeprava cestujících téměř úplně vyloučena. Omezený provoz električky (elektrické lokálky) nadále pokračoval jen na dvou trasách: Norilsk⎼letiště a letiště⎼Dudinka, a to pouze v zimních měsících. V zimě je totiž železnice nepoměrně bezpečnější, neboť na silnici hrozí nebezpečí, že motorová vozidla uvíznou ve sněhových závějích.

Následně byla osobní doprava zcela zrušena a od r. 2000 zdejší vlakové soupravy slouží na příměstských tratích Jekatěrinburgu a Permu, kam byly prodány.

Už 30 km před Norilskem se nám naskýtá pohled na obrovský smogový oblak visící na východ od nás, nad místy, kde by se měl nacházet onen industriální očistec. Poblíž norilského letiště Alykeľ (které se nenachází v Norilsku, nýbrž 40 km od něj), míjíme památník smělých budovatelských plánů − torzo chátrajícího sídliště.

Tři opuštěné osmiposchoďové paneláky a desítky dalších budov v různém stádiu rozpadu. Ruiny školy, nádraží, nákupního centra a restaurace uprostřed tundry jsou pozůstatkem jednoho z tisíců plánů, které soudruhům nevyšly.

Stavby měly být základem stejnojmenného města, v němž měli žít nejen přilétající turisté, rodiny důstojníků z vojenské základny a posádky nedalekého letiště, ale i pracovníci závodů vzniknuvších v okolí. Realita však udělala plánovačům čáru přes rozpočet. Plánované závody nevznikly, vojenskou základnu uzavřeli a letiště rovněž zrovna hektickým životem nepulzuje, turisty − především díky drahotě a byrokratickým překážkám putinovské administrativy blokujícím rozvoj turismu − spočítáš na prstech, a i z původních obyvatel regionu vzala za posledních 20 let čtvrtina roha.

Zhruba 7 km za Alykeľem se nám naskýtá zajímavý pohled na torzo původní úzkokolejné železnice nalevo od silnice. Dřevěný mostek klenoucí se nad říčkou Ambarnuja a parní lokomotiva Gr-274, která tady byla instalována na počest stavitelů prvních železničních tratí na Tajmyru.

Jde o jednu z několika desítek lokomotiv tohoto typu vyrobených pro SSSR ve východoněmeckém závodě VEB Lokomotivbau Karl Marx Babelsberg v letech 1947-1956.[2]

Okolo 11. hod. projíždíme prvním městečkem norilské průmyslové zóny, Kajerkanem. Typické sibiřské sídliště skládající se z halabala pomalovaných chruščovek, zchátralých, oprýskaných a ušmudlaných paneláků uprostřed černého bláta.

Zhruba 12 km před Norilskem, na místě bývalého letiště téhož jména[3], následuje jakási postapokalyptická scenérie, jejíž název Naděžda ("Naděje") právě dvakrát nekoresponduje se špinavou a páchnoucí realitou. Zavání spíše černým humorem. Přiléhavější by byl název „Beznaděj“.

Hned za tabulí s oním optimistickým názvem míjíme opuštěnou benzinku a osiřelý pásový transportér bez pásů. Následují rozlehlé průmyslové objekty zahalené oblaky dýmu a páry, obklopené změtí trubek, potrubí, rezatého železa a kontejnerů.

Čtvrt hodiny nato se již před námi otevírá černo-šedivá scenerie jako z publikace o Pittsburghu, Porýní či Ostravsku v době raného kapitalismu. Údolí zahalené v dýmu, který splývá s olověnou oblohou. Na šedivém pozadí rýsují se siluety továrních komínů a chladicích věží.

Ani se nedivím, že se popisy návštěvníků hemží metaforami jako „industriální moloch“ či „postapokalyptické monstrum“.

Spouštíme se do údolí a vjíždíme do města. Pokračujeme okolo nádraží, které již dávno neslouží osobní dopravě, takže turisté si mohou tak nanejvýš vyfotografovat sbírku lokomotiv před jeho budovou.

Následuje Leninskij prospekt, který je nejen páteřní komunikací města, ale i jakousi výstavní skříní Norilsku, lemovaný jakž-takž zrenovovanými, poměrně výstavnými budovami, jimž dominuje pomyslná Býčí věž tajmyrského Stahlstadtu, tj. sídlo koncernu Norilsk Nickel (Nornikl).

Ostatní, paralelní a boční ulice, jsou již zřejmě jinou kapitolou, tak jako jinde v Rusku.

Hříčkou osudu (či spíše mých bláznivých nápadů) ocitám se přesně po 2 letech opět v den svých narozenin v jednom z pochmurných postsovětských post-apokalyptických měst (třeba 17. července 2016 jsem jej strávil ve špinavé a pochmurné Vorkutě).

Nemohu si pomoct, ale příjezd do norilské kotliny díky nesčetným dýmícím komínům a labyrintu ocelových potrubí a rezavých konstrukcí, obepínajících a protínajících Norilsk evokuje – kromě výše zmíněného pre-ekologického Porýní či Bezručova Ostravska z doby starého Magdona – i vzpomínku na stejnojmenný Vernův slavný román, byť označení „Metalové“ nebo „Kovové město“, které ovšem vyznívá trochu kostrbatě či heavy-metalově, by bylo relativně přesnější.

Nachází se zde totiž největší světové závody pro zpracování těžkých kovů − mědi, olova, niklu, selenu a zinku − , jakož i další fabriky, zpracovávající zlato, palladium a platinu.

S tím souvisí druhý, zdánlivě pejorativní přívlastek Norilsku, jenž však pouze odráží fakt, že je totiž Norilsk považován za jedno z nejvíce znečištěných míst v Rusku, ne-li na světě.

Jestliže centrem Stahlstadtu Herr Schultze byla Býčí věž, pak srdcem Potaninova „Ocelového města“ je monumentální bleděmodrá půlkruhová budova ve stylu petrohradského baroka dominující okrouhlé Gvardějské ploščadi, která tvoří de facto konec Leninského prospektu. Zde se nachází sídlo koncernu Nornikel.

Jak jsem již zmínil výše, až do 31. 12. 2006 byl tento region jako Tajmyrský autonomní okruh správně-administrativní jednotkou, samostatným subjektem Ruské federace, jehož správním střediskem byla Dudinka.

Po zrušení jeho právní subjektivity 1. ledna 2007 byla zároveň Norilská průmyslová oblast vyňata z jurisdikce Tajmyrského dolgano-něneckého rajónu a začleněna pod přímou správu Krasnojarského kraje. Nepochybně vzhledem k tomu, že se zde nachází obrovské zásoby niklu a dalších strategických surovin.

Z Norilsku se tak stalo fakticky jakési léno, soukromé panství nejbližších Putinových druhů, oligarchů Olega Děripasky a Vladimira Potanina.

Tito miliardáři svedli o toto arktické Eldorádo, ležící čtyři sta kilometrů za polárním kruhem, nejednu tvrdou bitvu. Od r. 2008 soupeří konkrétně o firmu Norilsk Nickel, která je světovou jedničkou v produkci palladia, dvojkou v těžbě niklu[4] a těží i řadu dalších vzácných kovů (mj. se třeba podílí 60% na ruské produkci mědi). Její tržní hodnota se odhaduje na 31 miliard dolarů.

Největším akcionářem je Vladimir Potanin vlastnící 31% akcií. Společnost Rusal Olega Děripasky vlastní zhruba 28%. Pomyslný jazýček na váhách představuje další miliardář Roman Abramovič, který skrze společnost Crispian vlastní 4,9% akcií a dalších 6,2 %, jež drží s partnery, měl odprodat Potaninovi, aniž by oslovil s nabídkou i konkurenční Rusal.

Tato skutečnost představuje jablko sváru mezi uvedenými spoluvlastníky. Rusal totiž dohodu o prodeji Abramovičova šestiprocentního podílu v Norilsk Nickel Potaninovi soudně napadl.

Kdyby byla historie spravedlivá, měly by být ovšem akcie Norilsk Niklu (které vlastní Putinovi kamarádi Potanin s Děripaskou, potažmo potomci bývalých čekistů a komunistických papalášů[5]) rozděleny mezi statisíce otroků GULAGu, kteří stáli nedobrovolně u vzniku zdejšího kombinátu i Norilsku samotného (resp. jejich pozůstalé a potomky).

Boj o Nornikel je pochopitelný, vždyť třeba nikl je strategickou surovinou budoucnosti. Přinejmenším od okamžiku, kdy se stalo zřejmým, že bude jedním z hlavních komponentů v bateriích pro elektromobily. O ostatních zdejších surovinách nemluvě.

Jestliže jsem v nadpisu použil slovo Eldorádo, nejde jen o plané literární klišé, metaforu. Šachty zdejšího Zapolárního filialu ("Norilsk 1", „Okťjabrskoje“, „Talnachskoje“ a "Tajmyrskij"[6]) sice produkují především měďno-niklové rudy, ovšem vedle niklu, mědi, kobaltu, stříbra a další komponentů jednak i zlato, jednak kovy tzv. platinové skupiny, kam patří vedle platiny dalších pět vzácných kovů (iridium, osmium, palladium, rhodium a ruthenium, které se zde těží vesměs jako vedlejší produkt při těžbě niklu), jejichž cena hodnotu zlata dokonce výrazně převyšuje[7].

(Poptávka po palladiu se každým rokem zvyšuje kvůli zvyšující se spotřebě v katalyzátorech benzinových vozů, související se stále přísnějšími ekologickými normami.)

---------------------------

[1] V prosinci 1999 železnici zprivatizoval Norilskij Nikel a od té doby slouží výlučně nákladní dopravě.

[2] Celkem vyrobil závod v Babelsbergu pro sovětské železnice 349 lokomotiv řady Gr.

[3] Fungovalo v letech 1950-65, kdy zde přistávaly dopravní letouny Li-2, Po-2, IL-12 a IL-14.

[4] O pozici největšího světového producenta niklu bojuje s brazilskou firmou Vale.

[5] Konkrétně i samotný Potanin (původním jménem Vartburg; Владимир Олегович Вартбург) je bývalý komsomolský funkcionář (mj. též kamarád Andreje Brežněva, vnuka gen. tajemníka ÚV KSSS) a synáček nomenklaturního kádra, působícího za sovětského režimu na Ministerstvu zahraničního obchodu a v diplomatických službách (a neoficiálně i ve službách zpravodajských - KGB). Děripaska byl údajně v r. 1990, těsně před jeho vstupem do podnikání, rekrutován KGB. Na jeho vazby na Bratrstvo poukazuje skutečnost, že po jeho kontroverzním převzetí krasnojarské hliníkárny se obklopil řadou bývalých důstojníků KGB, kteří svlékli uniformy a vstoupili do jeho služeb.

[6] Důl Tajmyrskij, kde se těží v hloubce až 1,5 km, je z nich nejnovější.

[7] Cena palladia převyšuje cenu zlata výrazně; v r. 2018 dosáhla úrovně 1325 dolarů za unci (31,1 g), zatímco cena zlata se pohybovala okolo 1220 $ a platiny kolem 820 $. Začátkem r. 2019 již cena palladia překonala hranici 1500 $ (34 000 Kč), zatímco cena zlata stoupla na 1346 US $ za unci.

---------------------------------------------------------

A pokud se někomu zdají má líčení ruské reality v mých cestopisech, článcích a rozhovorech „přitažená za vlasy“ (hlavně rusofilům, než zase začnou fedrovat na internet další várku bajek na téma „V Americe je to ještě horší“, anebo „Na Kysuciach tiež nemajú v niektorých dedinách kanalizáciu a asfaltové chodníky“, resp. hloupoučké alegorie typu Chánova, Janova, Luníku 9, amerických chudinských čtvrtí nebo narkomanských slumů v Bronxu) - DOPORUČUJI kliknout na link

Autentické Rusko - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

https://www.youtube.com/results?search_query=%D0%B2%D0%B5%D1%82%D1%85%D0%BE%D0%B5+%D0%B6%D0%B8%D0%BB%D1%8C%C3%AB

... anebo prostě zadat (vložit myší do vyhledavače videí) v Youtube klíčové slovo

.... a vyskočí mu stovky originálních ruských dokumentů o „skvělém životě“ východního Mordoru, který by chtěli vnutit celé Evropě 🙁 a soudnému člověku je hned jasné, že nedokážou nikdy napravit následky svého bombardování východní Ukrajiny a rekonstruovat ruiny „osvobozeného“ Donbasu , když se jim v Rusku rozpadají statisíce baráků a sami mnohdy žijí doma na úrovni našich vyloučených komunit 🙁

Viz https://www.forum24.cz/tisice-mrtvych-praskajici-zdi-a-terminal-pro-zlodeje-rusove-stavi-v-mariupolu-rozjasany-hrbitov

např. "Nové Rusko": https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.364397880266965.88412.100000902690635&type=3

nebo

DIKSON - https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2343339579039442&type=3

DUDINKA - https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2343318615708205&type=3

NORILSK - https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2343290425711024&type=3

IGARKA - https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2245644685475599&type=3

KADYKČAN - "Město přízrak": https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1076755389031207.1073742027.100000902690635&type=3

"KOLYMA 2015 - Elgen a Piševoj": https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1076732722366807.1073742026.100000902690635&type=3

"OSETIE / ALANIA": https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1023838900989523.1073742008.100000902690635&type=3

KOLYMA - Kraj komunistických koncentráků: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1076706869036059&type=3

ČEČNA: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1001078656598881&type=3

Kolymská trasa / Cesta kostí: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.1304900609550016&type=3

OMSK: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2405287016178031&type=3

nebo OMSK očima Ilji Varlamova: https://varlamov.ru/1634146.html

či MURMANSK: https://varlamov.ru/2920767.html

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

Srovnání koupěschopnosti obyčejných Rusů a Čechů: https://medium.seznam.cz/clanek/lukas-hanzl-srovnani-koupeschopnosti-obycejnych-rusu-a-cechu-98614

=======================================================

Zdroj:

F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA TAJMYR aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie (ISBN 9788082360076; str. 193–198)

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/tajmyr_obsah_23i23.pdf

http://www.cadpress.sk/tajmyr2018ukazky.htm

http://www.cadpress.sk/tajmyr2018recenze.htm

---

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

https://www.facebook.com/fero.hrabal/

www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA

Autorovy rozhovory o Rusku, politice a cestování:

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

***

Jak se žije na ruském Jamalu ve 21. století: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-se-zije-na-jamalu-ve-21-stoleti-106575

„Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-symboly-ruska-jsou-i-nadale-kalasnikov-lahev-vodky-a-pokalena-latrina-107393

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zajatci-severu-trudny-zivot-obyvatel-ruske-arktidy-106551

Mrtvá a vymírající města rozvojové velmoci mající nekonečný apetit na „osvobozování“ dalších území: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-mrtva-a-vymirajici-mesta-rozvojove-velmoci-majici-nekonecny-apetit-na-osvobozovani-dalsich-uzemi-129852

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusky-mordor-je-jina-civilizace-aneb-fatalni-dopady-genetickeho-miseni-s-potomky-dracich-lidi-141127

Legenda o Mankurtech aneb „Ovčan“, opora opričnického státu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-legenda-o-mankurtech-aneb-ovcan-opora-opricnickeho-statu-141149

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229

Nastal nejvyšší čas na spuštění nové „Železné opony“, nezbytnost Velké evropské zdi na hranici civilizací: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastal-nejvyssi-cas-na-spusteni-nove-zelezne-opony-velke-evropske-zdi-na-hranici-civilizaci-154873

„NeStačilo? Je tragikomické, když obdivovatelé bolševických vrahů o morálce, cenzuře a „nové totalitě“ denně veřejně kážou v médiích pod ruskými prapory a rudou hvězdou se srpem a kladivem…“ https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nestacilo-kdyz-obdivovatele-vrahu-o-moralce-nove-totalite-a-cenzure-verejne-kazou-v-mediich-152842

Nastává soumrak demokracie? Světový řád dnes čelí globální vzpouře deprivantů a lůza se šikuje k "poslední bitvě": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-nastava-soumrak-demokracie-svetovy-rad-dnes-celi-globalni-vzpoure-deprivantu-a-luza-se-sikuje-148112

Ohrožuje nás Rusko? Jak koho: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ohrozuje-nas-rusko-jak-koho-143970

Vzkříšená ruská fantasmagorická idea Třetího Říma a Zjuganovovi „blaničtí rytíři“ s rudou hvězdou na čele: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vzkrisena-ruska-fantasmagoricka-idea-tretiho-rima-a-zjuganovovi-blanicti-rytiri-s-rudou-hvezdou-137815