Článek
Je dusno, ale námaha spojená s výstupem na hřeben nad řekou Šulgan je odměněna krásným výhledem na zákruty řeky mezi rozeklanými skalami.
Následně se pomalu vracíme do údolí a pokračujeme po stezce další zhruba kilometr. Na jejím konci se u domku strážce parku znovu setkáváme s Narkas, jež nám bude průvodkyní i jeskynním komplexem, jenž zdobí jedinečné nástěnné malby pravěkých umělců - neandertálců či denisovanů.
Fasujeme hornické lampy s akumulátorem na opasku a vydáváme se ke vchodu do jeskyně, nacházející se zhruba sto metrů odtud.
Poté, co jsme přešli přes dřevěný mostek přes říčku Šulgan, vyvěrající zpod skalního masivu, otevírá se před námi impozantní kamenný portál, vchod do jeskynního systému. Ústí jeskyně je asi 15 metrů vysoké a zhruba 30 metrů široké.
Již dobrých 50 metrů před ústím jeskyně, hned po překročení můstku přes bystřinu, zaznamenáváme prudkou změnu teploty. V jeskyni totiž panuje i za parného léta teplota okolo 8°C, a tak z ní proudí chladný vzduch jako z tunelu.
Rozsvěcujeme své lampy a pokračujeme po vyznačeném chodníku do nitra jeskyně. Vzhledem k rozlehlosti prostor si o nich lze jen těžko udělat přesnější představu. Naše lampy osvětlují vždy jen nejbližší prostranství, kam dosáhne jejich světelný kužel.
Tu nás Narkas upozorní a nasměruje svým reflektorem na stalagmit či stalaktit, tu na kresbu mamuta, nosorožce či koně, vyvedenou červenou hlinkou na skále.
Podle chemické analýzy sloužila pravěkým umělcům jako barva směs hlíny bohaté na měď a železo, doplněná zvířecí krví. Příměs krve mohla mít ovšem, kromě důvodu praktického, i magické zdůvodnění. Stejně jako střelba z luku na obrazy zvířat před zahájením lovu.
Nutno podotknout, že náš prohlídkový okruh vede fakticky jen přízemím, resp. prvním patrem komplexu, vezmeme-li do úvahy, že podzemní říčka, která kdysi vyhloubila tuto jeskyni, dnes proudí kdesi pod námi (aby se posléze vynořila z podzemí před ústím jeskyně), a nad námi se nacházejí ještě další dvě „patra“. Každou sezonu se speleologům daří objevovat nové a nové prostory, z nichž mnohé se dosud nepodařilo zpřístupnit.
Kromě ledového vzduchu zaznamenáváme i zvláštní pocit vycházející z vědomí, že v minulosti i těmito prostorami proudila voda a i v tomto okamžiku se o „patro“ výše, někde v dómu nad námi, nachází podzemní jezero.
Délka celého jeskynního komplexu, resp. k dnešnímu dni známých prostor, je zhruba 3 000 m, jeho největší výška činí 45 metrů. Do současnosti v něm bylo objeveno na 150 maleb, jejichž stáří se odhaduje až na 30 tisíc let.
Kromě kreseb zvířat byly ve zdejších jeskyních nalezeny i různé geometrické obrazce a znaky. Jejich smysl a účel jsou stále nejasné. Prof. Rjumin věřil, že nejde jen o symboly, ale i o složitější systém znaků, blížící se písmu.
======================================
Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural (str.223-224)
nebo
---------------------------------------------
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Vanuatský svátek Nakamal (Chief’s day) aneb Presidentský guláš a parlamentní výčep v Port Vila
Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb Jsme Tataři, či Bulhaři?
Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých
Jak se žije na ruském Jamalu ve 21. století
Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy
---------------------------------------------
O AUTOROVI: