Baškortostán, země včelařů

Vyjíždím v sobotu po půlnoci, abych ráno byl v Baškortostánu. Na hranici je to pět set kilometrů, takže šest hodin jízdy.

Baškortostán leží tam, kde lesnaté hory Jižního Uralu pozvolna přechází v step. Proto je tam hodně koní a papá se koňské maso. Oficiálním náboženstvím je islám ve velice umírněné formě. Nejvíce 36 % žije v Baškortostánu Rusů pracujících většinou ve městech na postech vyžadujících větší zručnost a znalosti. Baškirů je ve své zemi jen 30 %, vlastně menšina, o což kdysi, při stěhování národů, Stalinovi šlo… rozmělnit. Ostatních 34 % osídlují Tataři, Udmurti, Čuvaši, Marijci, Mordované, Kazaši, Kalmyci a Ukrajinci. V Baškortostánu, který je součástí Ruské Federace, jsou vesnice, v nichž Ukrajinci převládají. S mnohými jsem mluvil, zajímavé by bylo vidět je dnes. Asi jsou dost pod tlakem a dozorem.

Baškirové se dobře cítí na vesnicích a polosamotách. Baškirská vláda tedy investuje peníze vydělané prodejem plynu a ropy do rozvoje vesnic. Našince udiví, že i přes velmi skromné možnosti jsou vesničané zajištěni tak, že nikde není bída. Vesnice poskládané ze srubových staveb jsou nejhezčí tam, kde se březové háje střídají s pastvinami a jezery. Mezi nimi se plavně vinou nové, hladké asfaltky nebo udržované štěrkové cesty. Staré silničky jsou pro Čecha nezvykle pečlivě vyspravené. Neřeší se vodovody. Rodiny mají věčnou starost se zásobováním vodou ze studen nacházejících se i daleko od domů. Suché latrýny v budkách nabízejí v mínus 35 °C neradostné vyprazdňování, obzvláště pokud je člověk nemocný nebo po porodu.

Cizince neznají. Kamkoliv přijedete, budou přesvědčeni, že jste Rus. Na odloučených vesnicích, zvláště mladší generace, rusky moc nemluví, protože se ruština nevyučuje v místech, kde nežijí Rusové. Místní jazyky baškirština s tatarštinou, jsou si podobné jako čeština a slovenština. Hlavními nebezpečími při návštěvě Baškortostánu jsou v silně encefalitidické oblasti klíšťata a tradiční nebezpečí… opilí řidiči. Jestliže (obzvláště o víkendech a svátcích) uvidíte před sebou nejistá přední kola a plovoucí záď, je nejlepší maximálně zpomalit.

Policejní kontroly na silnicích jsou časté na ruské straně do hranice s Baškortostánem. Zde jsem v průměru platil o víkendu dvě pokuty za rychlost. Policistu vždy překvapí, když dostane do ruky cizí pas. Jeden mi do něj koukal snad pět minut, až vyřkl duchapřítomnou větu…. Nerozumím tomu, ruskej by nebyl? Většina z nich se rychle chopí příležitosti a začne hledat mouchy, aby z vás káply aspoň dvě – tři stovky bez dokladu. Mezi Baškirskými vesnicemi už o policisty nezavadíte. Život zde plyne částečně v koňských povozech a částečně v autech na hraně rozpadu. Všude prostor, klid, mír, čistý vzduch a ticho.

Baškirové jsou mírumilovní a trochu bojácní. Jak vylezete z auta ve vsi, tak se ženy a děti schovají za vrata. Ve vesnických krámcích nenajdete základní potraviny, protože ty si dělá každý sám, tudíž je pro cestovatele trochu problém se dosyta najíst pokud si neveze zásoby nebo jej někdo nepozve domů. Hůře se s nimi navazuje bližší kontakt, ovšem pokud se to podaří, pak jsou pohostinní. Domácí chléb, tvaroh, kumys, zavařeniny, houby na všechny způsoby, nudlová polévka lapša nebo taštičky s masem skopovým, hovězím či koňským. A samozřejmě med. Včelí úly anebo „borty“ (česky kláty) jsou všude. V Baškortostánu je dodnes udržovanou tradicí dobývání medu divokých včel, „bortovanije“ (česky klácení). Je třeba je vysledovat v dutině stromu. Pak tu část kmene s rojem vyříznout a přestěhovat na „paseku“ (paseka je u nás paseka, u nich místo, kde se chovají včely). Tam se bort (kmen) postaví na kůly a vzadu vyříznutým otvorem odebírají plástve.

V Baškortostánu údajně roste 30 % lip z celkového množství na území Ruské federace.

Krajina místy připomíná Šumavu zhruba v trojnásobném prostorovém zvětšení. Vše je hodně táhlé, daleké horizonty umocňují rozsah nebeské klenby. Krajina je ideální pro kola a běžky, což tady ovšem nehrozí, proto si užíváte stovky kilometrů bez jakéhokoliv turisty - sami mezi domorodci. V říjnu napadne sníh, který sleze až v dubnu. Žádná břečka, zima je mrazivá, převážně slunečná, s modrou oblohou a třpytivým sněhem. Do Baškortostánu létají Evropané na zimní lov vlků, tetřevů a divočáků (dosahujících úctyhodné váhy až 250 kilo). Tetřev, který je u nás vzácností a KRNAP vyvíjí nemalé prostředky na ochranu těch pár kusů v Krkonoších, je zde tak běžným, že při chůzi lesem před vámi vzlétají jak bažanti při honu.