Článek
Souhra světových událostí dovolila Rusům ovládnout po druhé světové válce velkou část střední Asie a východní Evropu tvrdým postojem proti dobyvačným Němcům a Američanům, po válce Němcům pomáhajícím. Nazvalo se to socialistickým uspořádáním. Pak sedmdesát let žili v přesvědčení, že se mají nejlépe ze všech na světě, což v podstatě byla pravda protože nemuseli nijak moc makat, stačilo brát od ostatních. Perestrojka byla pro ně drsným probuzením. Víc, než si dokážeme představit.
Najednou především začali nenávidět sami sebe. Ztratili k sobě úctu. To neznamená, že nenávidí ostatní, jen neví, co si počít a co myslet. Po několik generací vymývané mozky tápou v přijetí okolního světa nezvykle dlouho? Rusům vše trvá.
Nedá se říci, že Rusové nenávidí ostatní, jen ve své prostotě a buranství neskrývají kritické pohledy. Afričany , Eskymáky a obyvatele Střední Asie běžně nazývají hanlivými přezdívkami.
Rusko obývá velké množství národů a etnických skupin, z nichž některé žijí ještě hodně tradičními životy. Ruští Eskymáci a jiné kočovné národy nebyli Rusy utlačováni ani vybíjeni jako američtí Indiáni. Ani jim nebyly zabírány teritoria jako tomu bylo v Kanadě, kde díky bílým osadníků pomřely desetitisíce Eskymáků hlady. To je důvod sympatií S. Seagala s Ruskem (u nás se o tom nepíše).
Nemá cenu se bavit o tom kolik národů svým komunismem Rusové zdevastovali. To bychom museli připomenout kultury zdecimované Španěly a země obrácené naruby Anglickým imperialismem.
Je několik Čechů kteří, většinou po roce 2000, pracovali v Rusku jako zástupci českých firem nebo techničtí specialisté. S několika se známe navzájem. Nikdy jsme nezaznamenali, že bychom byli nějak slovně napadáni jako cizinci, a to ani náznakem. Ke všem se chovali Rusové jako k hostům. Češi v jejich pojetí byli šikovní i naivní, váží si Švýcarů, Norů, Švédů, obdivují Japonce.
Celkově jsou Rusové zaostalý národ. Zatímco se po sedmdesát let svět nějak vyvíjel, Rusko šlapalo zelí. Nicméně co Rusům jde dobře, je hrdost na svojí zemi a semknutost v těžkých dobách. My neumíme ani jedno.
Moje kolegyně z práce bydlela s dospívajícím synem v 1+1 o malinkých místnostech. Když její osmdesátiletý otec už nemohl, vzala jej k sobě a starali se o něj až do jeho smrti. Po několik roků jej léčila, přebalovala.
Naproti tomu jiná kolegyně, když její otec nemohl, tak jej s mužem nechali ve vesnickém domku ulehlého, a v práci se dohadovali, jestli už umřel a mají tam jet, nebo ještě počkat.
V Rusku se běžně ve městech stopují auta, když se potřebujete někam dostat rychleji a levněji. Platí se za svezení o něco méně, než ofiko taxíkem. Jednou jsem jel kolem desáté večer z fabriky, což bylo přes průmyslovou zónu a ve tmě mává dáma. Vzal jsem ji. Po cestě mi vypráví, jak jí právě vyhořel byt a že se nastěhuje ke kamarádce. Při odchodu mi sedadlo hodila obálku. „Tady máte za odvoz“. „Díky nic nechci, právě vám vyhořel byt“. „Nestrachujte se“. A zabouchla. Při příjezdu do bytu jsem otevřel obálku, bylo tam na naše šest tisíc. Nechápal jsem, nicméně ruský život mnohdy nemá naší logiku, takže normál.
Jednou zvoní zvonek a za dveřmi stojí zkroušená paní se dvěma taškami a malým klukem, že se potřebují dostat domů a nemá na vlak (bydlel jsem v prvním vchodu u podchodu k vlakovému nádraží). Kolik stojí lístek ptám se. Osm set padesát, dal jsem jí tisícovku. Když žijete v Rusku, je toto společenská samozřejmost. Mnohokrát jsem byl svědkem jak si i cizí lidé nezištně pomáhají penězi. Něco podobného jsem pak zažil v USA. Stejně jako ve vlacích se s vámi Rus bez problémů podělí o jídlo, obzvláště pokud jste cizinec.
Zdůrazňovaná ruská krutost je nic proti americké. Například známe ruského Čikatila, ale největší a nekrutější zločinci pochází ze severní Ameriky, pokud počítám jen Evropskou rasu. O Latinské části ani nemluvě, tam střílí i do dětí. Vůbec si nemyslím že Rusko je nějak krutá země, krutý národ. Pracoval jsem tam sedm let. Ano viděl jsem drsné věci, ale v Brasilii to bylo ještě horší a USA zvládá krutou mentalitu jen za pomoci všudypřítomných policajtů a stále hlídkujících vrtulníků.
Samostatnou kapitolou Ruska je vojenská doktrína postavená na myšlence, že prohra je totální průser. Prohry Ruska ve válce se bojí úplně všichni, proto raději pošlou své syny na smrt. Neustále jsou živeni vzpomínkami na začátky druhé světové, kdy Němci vtrhali do ruských vesnic, muže postříleli a ženy znásilnili, což je pro Rusy největší potupa, jakou může cizinec udělat.
Jestli Rusové někoho nenávidí, pak Američany. Je to upřímná nenávist po mnoho generací pečlivě pěstovaná. Za její hranicí je pak pouštění si amerických filmů, americké muziky, kupování si velkých amerických aut apod.. Jednou jsme měli pracovní večírek a jedna z kolegyň… echt ruská nacionalistka, si trochu přihnula. A najednou začala zpívat Forever Young od Alphaville v angličtině. Nevyznají se sami v sobě, pak se v nich má někdo vyznat.
Autor nečerpal ze žádných zdrojů, popisuje stav a zkušenosti nabyté několikaletým pracovním pobytem v Rusku.
