Článek
Po vypuknutí války jsem přerušil komunikaci s přáteli v Moskvě a jiných oblastech Ruska, kteří byli dříve mými kolegy v Česko-ruském společném podniku. Nechtěl jsem poslouchat jejich zcestné názory na válku, v tu dobu nadšeně kopírující Putinovskou doktrínu.
Koncem loňského roku na vánoční svátky jsem komunikaci obnovil zvědav, jestli se něco v jejich hlavách pohnulo. Nepřekvapilo, že v rostoucím ekonomickém svrabu se odklonili od politiky svých vůdců, a na válku pohlíželi skepticky až kriticky.
Ovšem letos v březnu jsou už rozhořčeni, což u jinak stoických Rusů je neobvyklý stav. Díky tomu je možné vést jakýs-takýs rozhovor, aniž by mě výroky nadzvedávaly ze židle. I přesto, že jde o vzdělané Rusy vyšší střední třídy, některé jejich úvahy jsou zajímavé.
Rozhovor v březnu:
„Chtějí nás zničit, vyhubit ruský národ, sypou na nás hliník.“ „Kdo na vás sype hliník, západ?“ Chvíli ticho… „Ne, Čína.“ Věří vysokoškolsky vzdělaný člověk.
Rozhovor v dubnu (probíhá přes WhatsApp přerušovaně, zhruba minutu mluvíme, pak spadne signál, vytáčíme, a chvíli mluvíme, a tak dokola. Kolem půlky dubna je už často spojení nefunkční.)
„Jiří u nás v médiích probíhá zombirovanie (zombírování je slangový výraz pro vytváření živých mrtvol… něco jako dokonalé oblbnutí). Do Moskvy se valí záplava venkovanů. Vdovy po padlých vojácích tady dělají šljuchy (šlapky) a muži z vesnic utíkají před odvody do anonymity města.“ (V Moskvě neprobíhají odvody tak silně, jako na venkově.)
Moskvan nevěřícně zírá, jak se mu před očima mění matka Moskva. Od přelidněného, špinavého a sektářského města kdesi v Indii jí odlišuje jen množství kamer a zoufalců s pokerovou tváří. Lidský potenciál Moskvy prudce klesá. Moskvan už není vyvolenou elitou Ruska, ale vystresovaným, uhoněným jedincem, nejistým si ničím. Nejistota ovládá firmy, jejichž majitelé neví, co bude zítra. Zdánlivě zajištěným státním zaměstnancům spadla kupní síla na polovinu.
„V obchodech máme divné čínské zboží, které nechceme. Sortiment potravin klesl, kvalita také. Jsou zde obchody pro bohaté, kde je to samé zboží, jaké my jsme kupovali před válkou v normálních obchodech. Teď na ně finančně nedosáhneme. Lidi nevypadají zdravě, protože nemají na normální jídlo (zřejmě je to pravý důvod nezdravého vzhledu, který svádí na útok hliníkovým práškem). Mám BMW X5, opravy jsou teď velmi drahé a čekací doba dlouhá, než dorazí náhradní díl.“
Neděle 19.4. …Ruská vláda vypla WhatsApp úplně.
Pátek 24.4. dopoledne… Několik ruských občanů předalo před Kremlem petici vyzývající Putina k ukončení represí na internetu.
Pátek 24.4. večer… Mi přišly na WhatsApp neodeslané zprávy z Moskvy. A spojení už bylo perfektní. Na druhém konci se ozval Valentin. „Promiň Jiří, já jsem si tě asi omylem zablokoval.“ „Nezablokoval jsi mě ty, ale vaše vláda vypnula WhatsApp. To nevíš?“ „Ne.“ Chvíli je ticho. Ještě před rokem bych byl s tímto sdělením pro Rusa osobní hrozbou, dnes si vyslechne a pouvažuje. Jak to, že nedaleko něj u Kremlu, podávají lidé petici, a nikdo kromě zúčastněných o takové zásadní akci neví?
Ruská média ani neoznámila vypnutí a zapnutí WhatsApp, Mety a dalších messengerů. Nechali národ, aby se s tím nějak vyrovnal.
Překvapující je, jak petice proti vypnutí messengerů před Kremlem zabrala, a s jakou rychlostí bylo zapnuto spojení. Možná to potvrzuje moji domněnku, že v Kremlu jsou dvě frakce…. Tajná služby a armáda. V jakém jsou vztahu je těžké odhadnout, ale pokud Putin přepíná mezi oběma, pak na to nestačí.
