Článek
V navrhovaném národním ptákovi vede orel. No jasně, kdo by nechtěl být ztotožněn s nejsilnějším a nejdravějším druhem ptáka…. Jenže ten už je tak provařen, že bych se styděl ho někam řadit, abych nebyl nařknut ze stádnosti nebo chabého úsudku.
Návrh na straku doufán neprojde. Ta by měla být ptákem Ruska, protože tam jich jsou mraky. I když rčení „krade jako straka“ se k některým našincům hodí.
Navrhovaný ledňáček, určitě ne. Sic je každý správný Čech muzikant, nebo rybář. Jsou však země v Evropě, v nichž je „rybařík“ více doma.
Sojka patří k dubům, a ty jsou národním stromem Němců.
Navrhovaná hrdlička je úplně vedle, protože ta se k nám dostala teprve nedávno z Balkánu, dokonce její starý zoologický název je hrdlička balkánská.
Sokol, je třída pták a klidně bych ho volil. Navíc v ČR bylo dříve sokolů dost, sokolnictví má zde velkou tradici, a Sokol je prestižní sportovní hnutí známé i ve světě. Ale… nemůžu si pomoci, sokoli úplně nevyjadřují tu českost.
Čáp bílý je typickým ptákem Maďarska, Chorvatska, Španělska.
Racek chechtavý je smějící se bestie. Umí krást daleko lépe než straka, okrade o sousto i orla. Hnízdí v koloniích, kde se hašteří a spekuluje. To už by fakt nebyl reprezentativní pták, i když známí říkají, že určitá národní podobnost tady je. Za mne je příkladem nehezkých vlastností, navíc se u nás vyskytuje jen v několika krajích.
Vrabce bychom za národního ptáka asi nechtěli… kvůli prestiži, chudáci vrabci,… nikdo je nemá rád.
Sýkorky jsou fajn, víte, že u nás jich žije sedm druhů? Takže kterou z nich? Vyberete jednu, a co těch zbylých šest,… že?
Víte, jaký pták je nejvíce slyšet všude po republice?… Kosák… Jenže ten je černej a rád pobývá na hřbitovech.
Rehek je čermák a čermák je kominíček. Nemůžeme vybrat ptáka, který má tři jména.
Jdeme dál… Sýček. K české povaze by se hodil nejen kvůli sýčkování ale kvůli i tomu, že je pořád zalezlej. U nás je na vymření díky kočkám, na jihu Evropy jich mají zásobu, takže bychom prezentovali ptáka, který u nás možná vymře.
Vlaštovka, nebo jiřička. Jak létají kolem nás, jak švitoří, a ta krásná hnízda. Byl bych pro jednu z nich všemi deseti, ale jak může být národním ptákem ten, jehož Češi nenechají žít? Všude zábrany, aby nemohly stavět hnízda a když ho konečně lopotně postaví, tak jim ho někdo shodí pro pár hovínek.
Líbila by se pěnkava. Barevná, elegantní, s dobou pověstí a krásným trylkem. Navíc je to pták oznamující příchod deště, takže v éře sucha je vlastně positivním poslem. Říká se tomu že „pěnkava dojí“. Ten trylek totiž připomíná zvuk špricu mléka z kravského struku do vědra. No není to bukolický příměr?
Ale, má konkurenta z čeledi pěnkavovitých, charakterizujícího Čecha a češství víc než jakýkoliv jiný… čížka!
Naše země je protkána potoky pomalu stékajícími z neprudkých svahů, pod nimiž pozvolna meandrují do řek. Historicky byly břehy našich toků obrostlé hlavně olšemi tvořícími s vrbami břehové porosty. A právě to je biotop čížků. Hezkých, švitořivých a velmi houževnatých ptáčků. V zimě cestují v malých hejnkách krajem, přelétajíc po korunách olší, jejichž semeny se převážně živí. Kuželovitým, špičatým zobákem se dostávají do úzkých, prolamovaných štěrbin olšových šišek zavěšení hlavami dolů na konečcích větví. Jsou velmi zruční… pokud se to tak dá vyjádřit.
Čížkové se ozývají „číž-číž-číž“ i po celou zimu, což v ponuré, tiché krajině lahodí uším. Proto předkové nazvali tyto ptáčky čížky, a tak se jmenuje i chytání ptáků… čižba. Čeští čižbaři chytali čížky na prodej, neboť čížek byl v českých rodinách nejoblíbenějším chovancem. Je barevný, skromný na stravu a příjemně švitoří po celý rok. Proto se Čechům dříve přezdívalo „Čížci“, což ukazuje na propojení lidu s tímto ptáčkem.
čížek ve tvorbě
Název čížek pochází ze západoslovanštiny. Někdy ve 13. a 14. století se rozšířil od oblasti Čech do Polska „czyżyk“, a Německa „Zeisig“.
Národního je na něm také to, že jeho výskyt pokrývá plochu celé republiky.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%AD%C5%BEek_lesn%C3%AD
