Článek
Během návštěvy tatarské Jelabugy samozřejmě navštěvuji i místa spojená se zdejším pobytem slavných osobností a místních rodáků.
Od Muzea Naděždy Durovové pokračujeme ulicí okolo budovy, kde prý v r. 1918 sídlil štáb čs. legií, abychom posléze na Kazaňské ulici navštívili muzeum slavného místního rodáka, světoznámého lékaře, neurofyziologa a psychiatra, profesora Vladimira Michajloviče Bechtěreva (1857-1927).
Přesněji jde o Muzeum regionální medicíny V. M. Bechtěreva a jeho expozice názorně dokumentují stav zdravotnictví a lékařství v době Bechtěrevova života.
Bechtěrev, jenž se sice narodil v nedaleké vsi Sarali (nesoucí dnes jeho jméno – Bechtěrevo), ale přesto je považován de facto za zdejšího rodáka, se zapsal do povědomí lékařské veřejnosti svými objevy v oblasti diagnostiky nervových chorob, konkrétně role hipokampu na paměť člověka a příčin nemocí pohybového aparátu a kostnatění páteře (tato choroba dostala po něm název Bechtěrevova nemoc).
Pocházel ze skromných poměrů. Jeho ovdovělá matka měla co dělat, aby jej dokázala vydržovat během studia na lékařské akademii. Ta dokončil roku 1878 s vyznamenáním.
V roce 1884 odjíždí jako 27letý za hranice na roční studijní pobyt.
V Evropě absolvoval stáž u řady renomovaných vědců: u fyziologa a zakladatele experimentální elektrofyziologie E. H. du Bois-Reymonda v Berlíně, psychologa a filozofa Wilhelma Wundta (zakladatele experimentální psychologie) a psychiatra a neuropatologa Paula E. Flechsiga v Lipsku, psychiatra a neurologa Theodora H. Meynerta ve Vídni a psychiatra a neurologa Jean-Martina Charcota (označovaného za „otce francouzské neurologie“) v Paříži.
Po návratu do vlasti vedl od r. 1885 lékařskou katedru v Kazani. Roku 1893 byl jmenován vedoucím katedry psychiatrie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě.
Zde Bechtěrev v r. 1907 založil Psychoneurologický institut, později přejmenovaný na Sankt-Petěrburskou lékařskou akademii.
V r. 1911 založil Ústav pro výzkum alkoholismu a poté Nervovou kliniku. Po bolševickém převratu organizoval zdravotnické kursy a založil další instituci – Psychiatrický ústav.
V té době již patřil k uznávaným autoritám v oboru neurologie a neuropsychologie. Z toho důvodu byl též v letech 1923-1924 členem lékařského konsilia, které konzultovalo zdravotní stav V. I. Lenina.
Prof. Bechtěrev
Do povědomí širší veřejnosti vstoupil profesor Bechtěrev díky skutečnosti, že neprozřetelně diagnostikoval u Stalina − k němuž byl povolán na lékařskou konzultaci – paranoiu, což mělo za následek, že ještě téže noci zemřel na následky otravy jedem.
Koncem prosince 1927 se konal v Moskvě sjezd psychiatrů a neuropatologů. Těsně před odjezdem z Petrohradu, kde Bechtěrev žil, obdržel telegram z Kremlu, aby se tam ihned po příjezdu od Moskvy dostavil.
To byl také důvod, proč 23. prosince 1927 dorazil na zmíněnou konferenci se značným zpožděním. Jeho pozdní příchod byl o to podivnější, že byl zvolen čestným předsedou tohoto shromáždění.
Když se ho jeden z delegátů o přestávce zeptal na důvod zpoždění, odpověděl v přítomnosti několika lidí ironicky: „Prohlížel jsem jednoho suchorukého paranoika.“ Není třeba zdůrazňovat, že všichni přítomní byli touto odpovědí zděšeni, neboť si domysleli, koho má na mysli.
Nikdo jiný se neodvážil nahlas pojmenovat Stalinovu chorobu, i když příznaky jeho těžké duševní poruchy byly pro odborníka jednoznačné: „komplex bludů – podezíravosti, vztahovačnosti a perzekuce, přičemž rozumové schopnosti nemocného (mimo systém bludu) jsou neporušeny a intelekt plně zachován …“
Stamp_behterev
---
Proč musel profesor Bechtěrev zemřít?
Z různých svědeckých výpovědí a vzpomínek vyplývá, že profesor Bechtěrev (který byl již předtím několikrát volán do Kremlu, aby stanovil diagnózu a určil způsob léčení Stalinovy ochrnuté ruky, následku starého zranění), sdělil konziliu lékařů, že u diktátora jde o typický případ paranoie. Z toho vyvozoval i Stalinovy těžké deprese.
A právě tato diagnóza ho stála život.
Bohužel, profesor Bechtěrev nepochybně příliš spoléhal na své postavení, proto se nebál otevřeně říkat, co si myslí. Vždyť léčil Lenina, přátelil se s Kalininem atd. To všechno mu dodávalo jistoty a sebevědomí. Tak jako kdysi, kdy měl blízko k carskému dvoru, těšil se carově přízni a zároveň podporoval stávkující dělníky a na jeho klinice se konaly tajné schůzky revolucionářů. A jeho autorita byla obrovská i po revoluci.
Navzdory svým odborným znalostem ovšem podcenil smrtelně nebezpečnou kombinaci paranoidní psychózy a neomezené moci, jak vyplývá z níže uvedeného vývoje událostí.
Po výše uvedeném prosincovém zasedání se profesor Bechtěrev spolu s ostatními delegáty zúčastnil představení ve Velkém divadle. Tam za ním o přestávce přišli dva neznámí muži a společně odešli do bufetu, kde Bechtěrev snědl obložený chlebíček. Nato jeho společníci zmizeli a profesor krátce po návratu do hotelu zemřel.
Vzhledem k jeho věku by nemuselo být na jeho úmrtí nic zvláštního, kdyby ovšem nebyly okolnosti jeho smrti spojeny s podivnými skutečnostmi. Jelikož v té době netrpěl žádnými zdravotními problémy a na svůj věk byl naopak neobyčejně agilní, podezření vyvolává už úmrtní zpráva, v níž se jako příčina náhlé smrti udává onemocnění zažívacího traktu.
Přičemž zprávu podepsal narychlo povolaný profesor D. A. Burmin, neblaze proslulý z procesů 30. let, kdy prokazatelně vydával lživá svědectví a podpisoval falšované lékařské zprávy[1].
Skutečnosti neodpovídalo dokonce ani samotné oficiální datum úmrtí, jako by si někdo nepřál, aby Bechtěrevova smrt byla dávána do souvislosti s návštěvou divadla, kam dorazil přímo z Kremlu.
Jednotlivé úřední kroky následující bezprostředně po Bechtěrevově smrti jenom nasvědčují oprávněnosti hypotézy, že měly za cíl zamést stopy zločinu. Nepochopitelné je už to, že se nekonala pitva, i když je to v případech náhlé smrti obecným pravidlem. Lékařské konzilium též vydalo pokyn vyjmout pouze profesorův mozek k dalšímu zkoumání a tělo – bez souhlasu příbuzných – neprodleně spálit.
Jelikož nejpříznačnějším charakterovým rysem bolševiků je mstivost, nespokojil se diktátor jen se smrtí profesora Bechtěreva. Jeho syn, inženýr a vynálezce Pjotr Bechtěrev, byl zavražděn během Stalinovy „očisty veřejného života“ v r. 1938. [2]
...
Profesor Bechtěrev patřil mimochodem mezi slavné hosty Mariánských Lázní, kde pobýval (konkrétně v lázeňském v domě „Guttenberg“[3], v dnešní Třebízského ulici čp. 129) jen pár měsíců před svou záhadnou smrtí, a které se dnes specializují právě na léčbu Bechtěrevovy nemoci.
Muzeum v Jelabuze_8d
...
Dnes, když máme dosud v živé paměti otravy Putinových nepřátel - Litviněnka poloniem a Navalného a Skripalových novičokem (nemluvě o desítkách méně známých kauz) - málokdo už pochybuje, že i v případě prof. Bechtěreva šlo pouze o běžnou epizodu ruské travičské tradice, navazující na otravy tří manželek cara Ivana Hrozného a systematické vraždy Stalinových odpůrců z politbyra.
A můžeme vzpomenout i Politkovskou, patřící - stejně jako Boris Němcov - mezi Putinovy úhlavní nepřátele: ta otravu přežila, načež ji „neznámý“ pachatel zastřelil, mimochodem akorát v den Putinových narozenin:
Pamatnik_Politkovské_Moskva
Však i z okruhu mých osobních přátel má Putinova FSB pár lidí na svědomí - viz
Nazim a Ruslan byli zavražděni „neznámými pachateli“ prakticky skoro na den přesně po roce
Ruslan Magomedragimov
Tradice jsou tradice
------------------------------------------------------
[1] Šlo o zinscenovaný proces s „pravicovo-trockistickým blokem“ v němž byli významní ruští lékaři – profesor D. D. Pletněv, L. G. Levin a I. N. Kazakov – obviněni ze „zanedbání lékařské péče a … záměrného urychlení smrti V. R. Menžinského, V. V. Kujbyševa a Maxima Gorkého“. Prokurátor Vyšinskij tehdy opřel své obvinění o tzv. „lékařské expertízy“, podepsané profesory D. A. Burminem, N. A. Šereševským a V. N. Vinogradovem.
[2] Spolu s mnoha dalšími zaměstnanci konstrukční firmy Ostechbjuro byl v září 1937 zatčen, 23. února 1938 Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu SSSR uznán vinným podle článků 58-6, -7, -9, -11 trestního zákoníku RSFSR a téhož dne zastřelen. Pravděpodobně je pohřben v některém masovém hrobě na Levašovském memoriálním hřbitově obětí stalinismu (zvaném Levašovskaja Pustoš) na okraji Petrohradu, kde je pohřbeno přibližně 45 000 obětí zastřelených NKVD v letech 1937-1953 … Jeho manželka, lékařka Zinaida Vasiljevna Bechtěreva, byla odsouzena na 8 let v pracovním táboře, které strávila v mordvinském lágru GULAGu. Pjotrova dcera Natalija Petrovna Bechtěreva (1924-2008), jež pokračovala v dědových šlépějích, založila v roce 1990 v Leningradě Institut lidského mozku při Ruské akademii věd, který od r. 2009 nese její jméno.
[3] Naposledy nesl tento dům jméno Vostok a byl součástí rekreačního zařízení ROH, jehož vedení zanedbalo údržbu natolik, že se v domě zřítilo schodiště a objekt musel být ještě za socialismu stržen.
===============================================
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
„Báječná léta pod psa“: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.502456976461054&type=3
nebo třeba „HISTORIE KOMUNISMU A FAŠISMU V OBRAZECH“:
============================================================
Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak: PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural
nebo
----------------------
O AUTOROVI:
Fero HRABAL-KRONDAK
-----------------------
Doporučené prameny
Historie Ruska,SSSR a Kavkazu v obrazech (mapy & fotky)
Historie komunismu a fašismu v obrazech
