Článek
Ernesto „Che“ Guevara, muž z dobře situované středostavovské rodiny, vystudoval medicínu a během cestování po zemích Latinské Ameriky viděl bídu a ubohé životní podmínky obyčejných lidí.
Byl obdivovatelem Marxe a Engelse, hltal knihy J. P. Sartra a rozhodl se, že chudým, mezi které nepatřil, od jejich chudoby pomůže. Ne že by ho všichni ti sedření dělníci na plantážích s cukrovou třtinou nebo kakaovými boby o pomoc žádali. Ale to už tak u revolucionářů bývá. Neptají se. Jednají.
Když s bratry Castrovými ovládl v roce 1959 Kubu, byl odměněn funkcí prokurátora. Následovaly popravy odpůrců a výstavba prvních táborů nucených prací. Lid zbavený amerických okovů mu byl jistě vděčný. Na konci roku se stal prezidentem Národní banky a za dva roky ministrem průmyslu. Typická cesta revolucionáře 20. století, který bojoval za lepší zítřky udřených pracujících.
V dubnu 1965 odjel do Konga, kde chtěl předávat své zkušenosti jejímž výsledkem byly stovky popravených, tisíce uvězněných a devalvace kubánské měny.
Protože se v Africe jeho revoluční plány neujaly, přesunul se na rodný kontinent, konkrétně do Bolívie. Ale ani tam, ke svému velkému zklamání, nenašel společnost, která by stála o jeho pomoc při svržení vykořisťovatelské třídy. Dokonce ani místní komunisté s ním nechtěli mít nic společného.
Od jara do srpna roku 1967 přepadával Che Guevara se svými partyzány vojenské oddíly bolivijské armády. Výsledkem této půlroční epizody bylo třicet zastřelených vojáků a jeden partyzán. Na svržení bolívijské diktatury to zatím nevypadalo.
Situace partyzánů se rapidně zhoršovala. Bez podpory místního obyvatelstva se jejich šance rovnaly nule. Už nešlo o nastolení spravedlivého řádu ale o holé přežití. Byli vysílení náročnými pochody v nepřístupném terénu, oslabeni nemocemi a postupnou ztrátou iluzí. Jejich víra ve vítězství revoluce skomírala.
Během své návštěvy Kuby sovětský premiér Kosygin kritizoval Che Guevarovu misi v Bolívii a obvinil Castra z „poškozování věci komunismu“.
Ale to už „bolívijské dobrodružství“ spělo ke svému neslavnému finále. Na konci srpna 1967 po delší přestřelce s armádou ztratila partyzánská skupiny třetina mužů. Samotný Che Guevara byl nemocný a jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. A ke všemu ještě vláda vyhlásila odměnu za jeho dopadení 4 200 dolarů.
Ve vesnice Alto Seco se malá skupina partyzánů zásobila velkým množstvím jídla a odešla. S placením se neobtěžovali. Jsou přece partyzáni a bojují za lepší zítřky. Za dva dny vyčerpaní a nemocní dorazili na ranč Loma Larga, odkud všichni obyvatelé po jejich příjezdu utekli. Partyzány nikdo nevítal. Ani v další vesnici to není jiné.
Třicátého září je Che Guevara se zbytkem své skupiny obklíčen armádou v kaňonu džungle ve Valle Serrano jižně od řeky Grande. O týden později je viděla jedna stará žena, která o jejich přesné poloze informovala vojáky. Ti narazili na malou skupinku osmi partyzánů. Zahájili palbu a dva z nich zastřelili. Che Guevara byl zasažen do lýtka.
Osmého října odpoledne začala poslední bitva. Che utrpěl další průstřel nohy a jeden z partyzánů se ho pokusil odtáhnout z palebné linie. Byl obklíčen a už nedokázal udržet zbraň oběma rukama. Další střela mu vyrazila zbraň a prostřelila předloktí. V půl čtvrté odpoledne byl nejhledanější revolucionář zajat.
Čtyři vojáci ho v dece snesli do sedm kilometrů vzdálené La Higuera. Svázaný, byl umístěný s ostatními šesti zajatci v místní škole.
Druhý den řešili bolívijští důstojníci, co dál. V Bolívii nebyl trest smrti a mít ve vězení na dlouhá léta mučedníka revoluce nepřicházelo v úvahu. Bylo rozhodnuto, že Che Guevara musí zemřít. Vojáci si tahali los, na koho padne splnit vojenskou povinnost a stát se popravčím. Nejkratší stéblo si při losování vytáhl seržant Mario Terán.
Když se ve školní budově proti němu pomaličku zvedal ze země spoutaný hrdina revoluce, Terán utekl. Jeho nadřízený mu nařídil dokončit provedení rozkazu. Nedokázal se podívat spoutanému zajatci do tváře a pálil do něj naslepo. V tu chvíli vstoupilo do místnosti několik dalších vojáků a přidali se ke střelbě.
Mrtvé tělo bylo převezeno k sejmutí otisků a nabalzamování do Vallegrande. Poté byla vydána zpráva, že 11. října 1967 byly ostatky pohřbeny v oblasti Vallegrande. Následující den přijel Roberto Guevara, bratr mrtvého revolucionáře, aby tělo odvezl do Argentiny. Z oficiálních míst mu bylo sděleno, že bylo zpopelněno.
Ernesto Guevara, otec, stále popíral smrt svého syna s tím, že neexistují žádné důkazy, které by dokazovaly jeho zabití.
Osmnáctého října 1967 Fidel Castro přednesl na havanském Plaza de la Revolución smuteční řeč. Přítomno bylo více než milion lidí.
„Celoživotní boj Che Guevary proti imperialismu a jeho ideálům bude inspirací pro budoucí generace revolucionářů. Jeho život byl slavnou stránkou historie“. Tak pravil Fidel.
Zdroje:
