Článek
23. listopadu 1951 byl zatčen druhý muž ve státě Rudolf Slánský v akci „Velký metař“
Dopis, který byl určen „Velkému metaři“ negativně ovlivnil stovky rodin, tisíce lidských životů a pro některé z nich upletl katovskou smyčku.
Jistý Rudolf Nevečeřal si v hospodě IV. cenové skupiny v Mnichově Hradišti pustil hubu na špacír. Byl rok 1950 a taková věc se mohla vymstít. Dva měsíce nepodmíněně, které vyfasoval za protistátní řeči, byly trestem velmi milosrdným. Ale i tak se Nevečeřalovi do kriminálu nechtělo.

V březnu 1951 se mu podařilo uprchnout do západního Německa, kde se nechal zverbovat americkou vojenskou službou jako kurýr. Při druhé cestě do Československa se raději přihlásil na policii a 15. května podepsal vázací akt s StB. Večer už přešel hranici do Německa jako dvojitý agent.
Když v noci z 8. na 9. listopadu 1951 překročil s balíčkem hranice, čekal na něj na policejní stanici v Chebu jeho řídící estébák. V balíčku byly dva dopisy. Adresátem jednoho byla Daniela Kaňkovská, druhý byl určen Velkému metaři. A pět tisíc korun jako odměna.
Zatímco autor dopisu Velkému metaři byl dlouho neznámý, dopis určený Kaňkovské napsal Herbert Kauders. Ten emigroval na jaře 1951 a v Německu se zařadil mezi emigranty, kteří se přihlásili ke skupině generála Moravce. Stal se tipařem a vybíral vhodné lidi v Československu pro spolupráci s exilem.

Kaňkovská byla rozvedenou matkou malého syna a pracovala jako úřednice u firmy Runa. Tam prožila krátký románek se zástupcem firmy Herbertem Kaudersem. Kaňkovská se domnívala, že její krátkodobý milenec je vlivnou osobou v aparátu komunistické strany a nechtěla před ním vypadat jako nějaká chudinka. Tak Kaudersovi namluvila, že byla milenkou generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Ve skutečnosti ho nikdy neviděla.
Proto ji Kauders v emigraci navrhl jako možnou spojku na Slánského a adresoval jí dopis, který se dostal do rukou StB.
Druhý dopis adresovaný Velkému metaři byl bez podpisu. Neznámý nabízel „metaři“ bezpečný odchod na Západ. A zajištění další existence v zemi, kterou si vybere. Aby měl dotyčný jistotu, že dopis pochází skutečně ze Západu, bude v určených dnech ze Svobodné Evropy vysíláno heslo „Zlé věci přicházejí najednou“.
Celou akci vymyslela v exilu skupina generála Moravce. Od začátku to bylo celé špatně. V Německu se domnívali, že Kaňkovská je milenkou generálního tajemníka ÚV KSČ Slánského, a tak se přes ni k němu dostanou. To, že ho vůbec neznala, netušili. Na jednom ze svých projevů Slánský hulákal „že to tady všechno vymete“. Proto dostal v Moravcově štábu krycí jméno Velký metař.
A potom už se hrálo podle not StB.
Soudruzi ihned informovali Moskvu a za dva dny už v Praze úřadovali sovětští poradci. Přivezli Stalinův návrh, který se rovnal rozkazu. Slánského okamžitě sebrat.

Jenže Gottwald se zdráhal. Slánský byl jeho nejbližším přítelem mnoho let. Zároveň si uvědomoval, co by znamenalo vzepřít se vůli velkého Stalina. Souhlasil až 23. listopadu. „Není možno dále otálet. Ne zítra, ale už dnes zatkněte Slánského.“
Nad Slánským se začala stahovat mračna už od léta 1951. Oslavy jeho kulatých 50. narozenin byly na takového papaláše neobvykle skromné. I noviny informovaly o trachtaci zdrženlivě až skoupě. A co bylo hlavní. Z Moskvy nedorazila žádná soudružská blahopřání. Všichni bolševici věděli, že se něco děje a ve vzduchu byla cítit krev.
Objevily se první nesmělé kritiky na stranickou práci soudruha Slánského a ti, co mu dříve podkuřovali, se mu vyhýbali, jak jen to šlo. Slánský se ještě zúčastnil recepce pořádané na oslavu Gottwaldových narozenin. Na ní už seděl a pil jako onen pověstný kůl v plotě.
Ministr vnitra Kopřiva nechal tajně poslat pro své oblíbené a spolehlivé muže na špinavou práci a vysvětlil jim jejich úkol. Zatknout Slánského, protože on je Velký metař.
Ještě z recepce volal Antonín Zápotocký, další velký kamarád a soudruh ministrovi vnitra, že Slánský odchází. Estébáci v kožených kabátech se samopaly už čekali. Když mu nasadili pouta a komunista vychovaný v židovské víře se zmohl jen na „Ježíšmarja.“
Jeho další cesta vedoucí na popraviště je dostatečně známá.

Daniela Kaňkovská byla zatčena 24. listopadu 1951. Svědčila během procesu se Slánským a 5. května 1953 byla odsouzena ke 13 letům vězení. Následující měsíc podepsala spolupráci s StB a pravidelně podávala hlášení o ostatních vězních. Propuštěna byla na amnestii 14. srpna 1956. Na svobodě se živila jako pomocná síla v restauracích. Jejím partnerem se stal příslušník StB Jaroslav Najman, který byl jejím řídícím orgánem ve vězení.
Herbert Kauders po fiasku s dopisem Velkému metaři ukončil své aktivity se skupinou generála Moravce a v Německu se živil jako dělník. Jeho stopa mizí ve Spojených státech.
Rudolf Nevečeřal působil i nadále v řadách Státní bezpečnosti.
Celá akce „Velký metař“ byla postavena na vychloubání jedné ženy, která chtěla udělat dojem na svého milence. Dostat Slánského na Západ, i v případě že by souhlasil, byl plán velmi naivní a také tak skončil.
Skupina generála Františka Moravce byla od amerických zpravodajských služeb na konci roku 1952 odstřižena. O další akce podobného typu už Američané neměli zájem. Po celá padesátá léta v Německu byl generál Moravec sledován československou zpravodajskou službou. Na začátku šedesátých let se přestěhoval do USA, kde také 26. července 1966 zemřel.
Zdroje:






