Hamás má problémy. Vzbouřily se rodinné klany z Gazy

V Izraeli existuje rčení „Skrze klam povedeš válku, bez otisku, beze stopy“ a tento odkaz na text Starého zákona se také stal neoficiálním, ale veřejně známým mottem Mossadu, izraelské tajné služby zodpovědné za protiteroristické operace a zahraniční zpravodajskou činnost. V kontextu příměří mezi teroristy z hnutí Hamás a státem Izrael je toto rčení aktuálnější než kdy dříve. Situace v Gaze se totiž pohledy Evropanů může zdát statická a místní média maximálně informují o vzájemných ozbrojených výměnách mezi izraelskými ozbrojenými složkami a bojovníky Hamásu. V pásmu Gazy ale nyní probíhá válka klanů, které vyhlíží dominantní postavení v budoucí samosprávě vedené mezinárodní koalicí a palestinskými technokraty dle schváleného plánu Spojených států, jehož znění potvrdila jednomyslně i Bezpečnostní rada OSN.

Klanové uspořádání provází region Blízkého východu po staletí, ne-li tisíciletí. I při pohledu na vládnoucí rodiny Saúdské Arábie nebo Spojených arabských emirátů lze pozorovat, že klíčové posty v administrativě zaujímají příbuzní vladaře a rodinné dědictví vladařů dále přechází na jejich potomky i včetně povinností za správu státu. Tyto vládnoucí dynastie ale nejsou ve správě zemí osamoceny. Rodiny vladařů doprovází další rody, jejichž vazby sahají stovky let do historie a příkladem takové spolupráce je historie rodu Saúdů a rodiny Džiláwí, která pro dynastii vladařů již dekády dohlíží na východ země bohatý na ropu a zemní plyn. Klan Saúdů je pak četnými sňatky svázán s rodem Tání - vladaři Kataru - a rodinou as-Sabáh, která vládne Kuvajtu.

Podobné uspořádání významných rodin a dalších klanů, které tvoří kompaktní ekonomický a vojenský celek, lze sledovat na celém území Blízkého východu a pásma Sahelu, kde pro změnu dominují Touaregové a Beduíni. Výjimkou není ani území Palestinské samosprávy, respektive Západní břeh a pásmo Gazy, kde také působí rodiny o stovkách členů, zaměstnanců a bojovníků, kteří se po uzavřeném příměří Hamásu a Izraele hlásí o své slovo.

Dokud vládlo hnutí Hamás ještě za období relativního míru přerušeného několika dílčími konflikty v letech 2007 až 2023, nestavěly se významné klany na odpor, protože neměly důvod. Vláda Hamásu tiše tolerovala klanové vymáhání poplatků na svých územích a pašerácké aktivity, v jejichž důsledku hlavy rodin pohádkově zbohatly a znásobily své řady. Během války se postupně symbióza Katarem a Tureckem podporovaného hnutí Hamás a vlivných rodin vychýlila až do té míry, že dnes příslušníci palestinských klanů otevřeně bojují proti vojenskému křídlu Hamásu a mají k tomu dobrý důvod. Podle schválené rezoluce OSN k vyslání mírové mise do pásma Gazy a postupnému odzbrojení Hamásu jsou klany v unikátní pozici. Jen Palestinci v doprovodu koalice arabských států totiž mohou pokoušenému regionu nabídnout budoucnost. Své o tom ví i izraelská tajná služba Mossad, která v dnešních dnech usilovně pracuje na tom, aby rodiny získala na svou stranu příslibem ústupků a finančních výhod v době rekonstrukce oblasti.

K dnešnímu dni uplynulo již 46 dní od příměří oznámeného dne 10. října a za šest týdnů již palestinské klany kontrolují podle zpráv z bojiště zhruba pětinu Gazy a rychle vytlačují Hamás z Chán Júnis, Rafáhu, příměstí Gaza City Sabra a dalších oblastí. Otevřené střety klanů Dogmuš, al-Majaída a Abú Šabab s militanty Hamásu dnes končí často vítězstvím klanů taktéž z jednoduchého důvodu - rodiny jsou přímo podporované armádou Izraele a mají tak leteckou i vojenskou podporu, nehledě na dodávky zbraní, munice a peněz přímo od státu Izrael.

Mediální vstupy o bombardování Gazy, jakým byla například reportáž serveru The Guardian ze dne 19. října 2025, zmiňují údery Izraele v pásmu Gazy, ale vynechávají kontext probíhajícího střetu bojovníků Hamásu a klanu Dogmuš, v jehož prospěch Izrael zasáhl protivníky a jejich pozice. Výzkumníci institutu Stimson Center ale klanové války v Gaze mapují, což dává útokům izraelských ozbrojených sil dodatečný a potřebný kontext k pochopení jejich motivů. Princip je jednoduchý - silné klany znamenají slabý Hamás.

Aby si čtenáři dokázali sílu jednotlivých rodin představit, nejsilnější klan Dogmuš disponuje zhruba dvěma tisícovkami vycvičených bojovníků a počet členů širší rodiny přesahuje 10 000 lidí s jměním v odhadované hodnotě tří miliard korun. Rodina Abú Šabáb je militarizovanější a dvě tisícovky bojovníků doplňuje síť pašeráků kutající tunely a provozující zhruba třetinu veškerých pašeráckých operací na severu pásma Gazy. Jmění rodiny je odhadováno na 1,5 až 2 miliardy korun a jde o Izraelci nejvíce protežovanou rodinu, jejíž členové dnes běžně zaměřují letecké údery proti Hamásu přímo v terénu. Abú Šabáb je pro Izrael přijatelný klan i kvůli beduínskému původu jeho předních členů a stařešinů rodiny - Izraelci a Beduíni spolu historicky nevedli konflikty a po Drúzech jsou právě Beduíni nejčastějšími příslušníky etnických menšin v řadách IDF. Špatnou zprávou pro Hamás je také militarizace početné a bohaté rodiny Hilíš, jejíž hlava Rami Hilíš byl předním stavitelem a vlastníkem půdy na předměstích Gazy před válkou, ale dnes vyzval své podporovatele k otevřenému odporu proti nadvládě Hamásu. Zhruba třítisícová rodina dnes také otevřeně spolupracuje s Izraelci a společně s klany Dogmuš a Abú Šabáb vydala společné prohlášení odsuzující Hamás a hlavy klanů vyzvaly k otevřené spolupráci s vojáky IDF.

Často se mne čtenáři ptali, jak je možné, že bojovníci Hamásu i po dvouleté blokádě na moři i na zemi stále disponují zbraněmi, municí a komunikačními prostředky. Odpověď je jednoduchá, Palestinci jsou šikovní stavitelé a v pásmu Gazy vybudovali zhruba 30 000 kilometrů komplexního systému tunelů, z nichž některé šachty v hloubce až 70 metrů vedou na území Sinajského poloostrova, odkud proudilo ohromné množství zbraní a dalšího vybavení. Problém pro hnutí Hamás ale spočívá v tom, že tyto tunely v polovině případů stavěla rodina Hilíš a provozovali Beduíni z klanu Abú Šabáb, jejichž příbuzní byli primárními dodavateli zbraní Hamásu před válkou.

Tím, že obě rodiny obrátily a nyní bojují proti Hamásu, je hnutí v poměrně svízelné situaci a podle izraelských zdrojů nyní Hamásu dochází munice do samopalů i kulometů a z 13 000 raket před válkou se zásoby ztenčily na zhruba stovku raket, které ale pro Izrael již neznamenají zásadní nebezpečí. Dochází také protitankové střely a vysílačky, čímž se bojovníci Hamásu stále častěji uchylují k využívání stopovatelných technologií a pro Izraelce jde o lehce zaměřitelné cíle.

Deník Times of Israel nedávno publikoval obsáhlou analýzu o zásobách munice v pásmu Gazy, kde novináři odhadují, že za současného stavu příměří potrvá zhruba 2 až 4 měsíce, než bojovníkům Hamásu dojde munice úplně. V případě eskalace násilí by pak zásoby došly rychleji a udrží-li palestinské rodiny nad pašeráckými trasami kontrolu, hnutí Hamás se ozbrojí zcela samo a nedobrovolně.

Kde se ale vzala náhlá vůle rodinných klanů pozvednout zbraně a postavit se hnutí Hamás na odpor? Zde se vrátím k úvodnímu rčení „Skrze klam povedeš válku, bez otisku, beze stopy“, protože za náhlým obratem prominentních Palestinců nestojí nikdo jiný, než izraelské tajné služby a vláda židovského státu. Jde o logický krok, protože cílem Izraele je mít v Gaze takové vládce a místní autority, které budou se sousedy spolupracovat, nikoli je napadat a zabíjet. Klanoví vůdci mají respekt, prostředky, uznání a infrastrukturu, která bude v časech obnovy pásma Gazy potřebnější než kdy dříve a jsou tak pro Izraelce zcela přirozenými spojenci. Co může být ale ještě důležitější, v arabském světě se hlavy rodinných klanů mohou těšit také respektu vládců států Perského zálivu a navázat aliance skrze typicky blízkovýchodní zvyky - skrze rodinná spojenectví, sňatky a výhodná obchodní partnerství.

Do rekonstrukce pásma Gazy budou proudit miliardy dolarů a dnes se určuje, kdo bude mít v budoucnosti vliv. Palestinské rodiny si vybírají mezi skomírajícím Hamásem, jehož budoucnost je nejistá, a mezi sousedy z Izraele, ke kterým sice mohou mít výhrady, ale pragmatické hlavy rodin moc dobře vědí, že Izraelci nikam nezmizí.

Moc a vliv hnutí Hamás se nyní v časech vratkého příměří začíná hroutit zevnitř. Pro Izrael i pásmo Gazy jde o dobrou zprávu, protože jedině skrze spolupráci obou sousedících územních celků lze kráčet vstříc jiné budoucnosti, než zažité nekonečné válce a utrpení na obou stranách.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.