Článek
Po delší době publikuji další článek s investigativní tématikou. Informace níže pochází z veřejných a především ověřitelných zdrojů, přičemž je text publikován ve veřejném zájmu. Všichni aktéři byli osloveni, aby své jednání objasnili a na vyjádření získali 5 pracovních dnů.
Ničivý požár národního parku České Švýcarsko v roce 2022 měl několik dopadů v širším evropském kontextu. Nešlo o izolovaný případ a podobně požáry decimovaly i Řecko, Turecko a některé španělské ostrovy. Vznikl proto program RescEU, jehož účelem bylo posílení kapacit leteckého hašení na unijním území a vyšší připravenost na podobné živelné pohromy. V dubnu roku 2024 se Vít Rakušan poprvé vyslovil o plánovaném nákupu šesti helikoptér pro letecké hašení. Tři vrtulníky měly být financovány z prostředků Evropské unie a tři z národních zdrojů.
Na počátku roku 2025 následně došlo k vypsání tendru a v listopadu roku 2025 bylo oznámeno, že zakázky na pořízení tří repasovaných vrtulníků UH-60l Black Hawk i tří nových vrtulníků S-70 Firehawk získala firma Česká letecká servisní s.r.o. podnikatele Jaroslava Strnada, otce známějšího nejbohatšího Čecha a vlivného zbrojaře, Michala Strnada. Na papíře vypadá vše v pořádku. Tendr proběhl, ministerstvo vybralo vítěze a hasiči i policisté se mohou těšit na nové vrtulníky, které znásobí tuzemské kapacity v leteckém hašení i dalších operacích.
Při pohledu do útrob tendru na nákup nových vrtulníků se ale objevuje množství zcela zásadních nesrovnalostí, které jsou bez nadsázky doslova alarmující.
Vrtulníky dodá překupník o 660 milionů dráž než konkurence. Airbus získal 0 bodů za kvalitu
Prvně je třeba uvést, že vrtulníky opravdu nejsou produktem, který by výrobci přenechávali v rámci miliardových tendrů překupníkům. Na území Evropské unie neexistuje byť jen jediný tendr v uplynulých pěti letech, velmi pravděpodobně i v delším časovém horizontu, kde by nové vrtulníky dodával kdokoli jiný, než sám výrobce. Americký Bell prodává napřímo, Airbus prodává napřímo, italské Leonardo prodává napřímo a stroje firmy Lockheed Martin/Sikorski, dodává výrobce také napřímo skrze evropskou licenční výrobu v Polsku, firmu PZL Mielec.
V českém tendru Ministerstva vnitra pod Vítem Rakušanem se utkaly dvě společnosti. Vítězná Česká letecká servisní s.r.o. Jaroslava Strnada a francouzský Airbus. Strnadova společnost nabídla v Evropské unii dosud nepoužívaný stroj S-70 Firehawk od Lockheed Martin a Airbus soutěžil se stroji z produktové rodiny Super Puma, které využívá minimálně 7 států EU přímo a několik dalších spoléhá na externí operátory typu SAF Hélicopters či Artelis, což jsou firmy, které nabízí své flotily na zakázku včetně pilotů a strojů samotných.
Tím, že jde v případě strojů S-70 Firehawk o nový typ helikoptéry, neexistuje pro tento typ vrtulníků plná civilní certifikace EASA. Produktová rodina Super Puma má na evropském území možnost operovat v rámci běžného komerčního provozu a nemusí přelety či vstup na cizí území hlásit. U vrtulníků S-70 Firehawk tato licence dosud neexistuje. U přepravy specialistů nebo specifických misí mimo hašení je tak nutné získat dodatečná povolení. Nejde o žádnou tragédii, ale dodatečné administrativní komplikace.
Nyní k samotnému tendru. Když odhlédnu od prvotního záměru Ministerstva vnitra vysoutěžit vrtulníky za bezmála 4 miliardy během dvou měsíců, což díky námitkám účastníků neprošlo, je nejvíce zarážející samotná cena strojů a způsob výběru vítěze zakázky.
Tendr Ministerstva vnitra vyhrává firma Jaroslava Strnada s nabídkou o 700 milionů vyšší, než jakou předložil francouzský Airbus.
Z obrázku výše vyplývá nabídková cena obou dodavatelů, kteří se do tendru Ministerstva vnitra přihlásili. Airbus nabídl nové vrtulníky za 105 milionů euro, což odpovídá v době vyhlášení výsledků - září 2025 - zhruba 2,52 miliardám korun. Firma Jaroslava Strnada podala nabídku o 660 milionů vyšší a uspěla.
Proč? Odpovědí je hodnocení kvality vrtulníků, kde české Ministerstvo vnitra udělilo strojům Airbus přesně 0 bodů a Strnad získal 100 % z možných 40 bodů, čímž se pořadí nabídek změnilo v neprospěch Airbusu.
Nabídka společnosti Airbus kvalitativně pohořela natolik, že nezískala od českého resortu vnitra byť jen jediný bod.
Hodnotící kritéria, na základě kterých neobdržely stroje Airbus ani jeden bod, jsou přitom taktéž velmi zajímavá. Obsahují totiž minimálně tři požadavky, které podle technické brožury produktů řady Super Puma vrtulníky francouzského výrobce jednoznačně splňují.
Kvalitativní kritéria určená Ministerstvem vnitra České republiky.
Jelikož oslovené Ministerstvo vnitra odmítlo poskytnout nabídku společnosti Airbus v plné výši a nevyjádřilo se ani k dalším dotazům, budu znovu užívat ověřitelné a veřejně dostupné zdroje samotné společnosti Airbus. Resort taktéž již dříve odmítl vydat jména členů hodnotící komise a znění jejich zprávy. Požadavek v řádku B4 na pokročilou navigaci totiž stroje Super Puma splňují v plné výši a právě díky této schopnosti mají také evropskou certifikaci EASA pro neomezený provoz v rámci Evropské unie. Každý vyrobený vrtulník společnosti Airbus požadavek splňuje již v základní konfiguraci.
V druhé části tendru Ministerstva vnitra na nákup repasovaných helikoptér byla přitom podmínka uvedená na řádku B4 zavazující pro účast a Airbus podmínku splnil - nabídka byla podána v totožné výši a společnost soutěžila s totožnými stroji z novovýroby.
Externí odnímatelná nádrž na vodu je také běžnou součástí strojů výrobce Airbus. Nejpoužívanější nádrže HeliTak a Recoil Tsunami využívané na vrtulnících Super Puma v několika zemích Evropské unie disponují nejen zatažitelnou plnící hadicí (šnorchlem) pro doplnění vody nad vodními zdroji, ale také zcela nezbytnou konfigurací pro plnění z hasících cisteren. Kontrola vypouštěného množství vody je u nových Airbusů taktéž samozřejmostí - nedávné dodávky Řecku, Německu a Dánsku tento hodnocený parametr splňují.
Na základě veřejně dostupných zdrojů Evropské unie tak lze jednoznačně potvrdit minimálně kvalitativní kritérium B4, které stroje Airbus splňují. Další kvalitativní kritéria by měly nabízené vrtulníky s pravděpodobností hraničící s jistotou splňovat rovněž, existují referenční dodávky s obdobnými schopnostmi v minimálně třech členských zemích Evropské unie.
Firma Jaroslava Strnada tak zvítězila s o 664 milionů korun vyšší cenou a Ministerstvo vnitra udělilo strojům Airbus 0 bodů za kvalitu. To ale není vše. Kontroverzní je i další a velmi podstatný aspekt tendru.
Mohl Strnad vůbec v pozici překupníka soutěžit?
Jak jsem zmínil již v úvodu, existence překupníka coby dodavatele nových vrtulníků přímo z výroby je v rámci tohoto trhu světově unikátní. Výrobci mají vlastní obchodní oddělení a nové stroje Sikorski i Airbus napříč Evropskou unií dodávají výhradně oni. Stejné stroje, které nakoupila Česká republika, dodává Rumunsku přímo firma PZL Mielec, licenční partner amerického zbrojního giganta Lockheed Martin/Sikorski.
Neexistuje jediný obhajitelný důvod k tomu, aby nové vrtulníky dodával překupník, tedy firma Česká letecká servisní s.r.o. Lokální partner v oblasti servisu, úprav strojů a případně i jejich technologického vylepšování po dobu životnosti bývá subdodavatelem hlavního partnera - výrobce. Tak je tomu i u firmy United Rotorcraft, která v rámci českého kontraktu upravuje stroje S-70 na verzi Firehawk.
S tímto naprosto běžným procesem počítá i zadávací dokumentace veřejné zakázky. Na straně 13 zadávací dokumentace zmiňuje resort kvalifikační kritéria nutná k tomu, aby mohla firma podávající nabídku vůbec soutěžit. Požadavek je jednoznačný - dodavatel musí předložit referenční zakázku, kde dodal obdobné vrtulníky jako v předmětu zakázky vládnímu nebo soukromému zákazníkovi v uplynulých 10 letech.
Klíčová je podmínka, aby šlo u referenční zakázky o nové stroje, nikoli repasované či jakkoli upravené použité vrtulníky.
Dodavatel musel předložit referenční zakázku, kde dodával obdobné vrtulníky určené k obdobným účelům. Šlo tedy o civilní kontrakt pro stát či soukromého operátora v oblasti policejních misí a leteckého hašení.
Firma Česká letecká servisní byla oslovena, aby v rámci objasnění její účasti v tendru coby přímého dodavatele hodnověrně doložila zakázku či okolnosti, které by potvrdily splnění kvalifikačních kritérií. Jelikož se společnost odmítla vyjádřit, prošel jsem veškeré dostupné tiskové zprávy firmy za uplynulé roky a také její účetní závěrky za uplynulých 10 let. Kvalifikační kritérium totiž zavazuje přímo dodavatele, nikoli subdodavatele nebo další společnosti účastnící se zakázky. Je tak nasnadě dodat, že neexistuje jediný veřejný zdroj potvrzující schopnost firmy Jaroslava Strnada dodat referenční zakázku pro účast v českém tendru.
Podle tiskové zprávy a materiálů dostupných v rámcové smlouvě o koupi vrtulníků se navíc nelze dopátrat konkrétní role České letecké servisní. Úpravu vrtulníků S-70 na verzi Firehawk neprovádí firma Jaroslava Strnada, nýbrž subdodavatel United Rotorcraft - totožná firma, která spolupracuje i s francouzským Airbusem a dodává také nádrže pro polské S-70 Firehawk.
Polský PZL Mielec tedy vrtulníky vyrobí, společnost United Rotorcraft je upraví, stroje koupí firma Jaroslava Strnada a následně je odkoupí české Ministerstvo vnitra.
Vít Rakušan vycházel rodině Strnadových vstříc již dříve. Nechal do CSG odejít ředitele rozvědky a před volbami využil i Strnadova marketéra
Mluvčí hnutí STAN, Sára Beránková, byla jedinou oslovenou stranou, která poskytla byť poněkud strohé vyjádření. Na dotaz, proč resort Víta Rakušana nakoupil vrtulníky od překupníka a nikoli od výrobce, uvedla následující.
Úlohou ministra jako politického vedení resortu není a ani nesmí být zasahování do detailů a podmínek konkrétních výběrových řízení, alespoň za mě to platilo. To je čistě expertní věc příslušných úředníků a státní správy, která musí běžet nezávisle a podle zákona.
Na závěr tohoto textu je dobré zmínit vztahy dvou bývalých ministrů vnitra s rodinou Strnadových. Jan Hamáček, který resort vnitra vedl za Babišovy vlády, se po svém odchodu z politiky stal ředitelem skupiny Czechoslovak Group pro vnější vztahy. Za Hamáčka byl také jmenován současný ředitel hasičů a množství dalších úředníků na resortu. Vít Rakušan se ale se skupinou Czechoslovak Group a rodinou Strnadových taktéž při svém působení několikrát setkal. Byl to on, kdo posvětil odchody nejvyšších šarží Úřadu pro zahraniční styky a informace - civilní rozvědky - do holdingu Czechoslovak Group a byl to opět Vít Rakušan, kdo během sněmovní kampaně spoléhal na služby Martina Klča v době, kdy tento marketingový expert pracoval souběžně i pro holding CSG.
Během vlády Petra Fialy se holding nejbohatšího Čecha stal prostředníkem u množství miliardových kontraktů hned několikrát. Podle zprávy Lukáše Wagenknechta z Pirátů k muniční iniciativě si firmy Michala Strnada nadhodnotily munici dodávanou tureckým výrobcem o více než 1,5 miliardy a prodaly tuto munici na Ukrajinu skrze financování Spolkovou republikou Německo. Při nákupu vozů Tatra pro Ministerstvo obrany se na poslední chvíli resort rozhodl, že nekoupí vozy přímo od výrobce, ale od zprostředkovatele plně vlastněného Michalem Strnadem, který si k ceně připočetl 0,96 miliardy korun. Prošlo to bez problému.
Zakázka na nákup civilních vrtulníků z novovýroby je tak dalším případem, kdy se firmy rodiny Strnadových objevují v roli zprostředkovatele a vzhledem k ceně strojů i dalším nesrovnalostem zmíněným výše stojí kontrakt minimálně za pozornost.
Tento článek je pouze úvodním textem širší série. V blízkých týdnech hodlám tendr analyzovat i nadále za přispění expertů v oboru a budu se věnovat také části, kde Česká republika nakoupila repasované vrtulníky, opět od Jaroslava Strnada, za 1,7 miliardy korun bez DPH. I v této zakázce lze najít závažné nesrovnalosti nejen ohledně ceny, ale i dalších deklarovaných parametrů.
Dovětek autora
Zpracování tohoto tématu zabralo více než 70 hodin čistého času, další hodiny i tisíce korun padly na právní poradenství a konzultace s lidmi z oboru. Budu proto řád za vaše komentáře, sdílení, nebo i přímou finanční podporu. Platíme to totiž všichni a z pro mne nepochopitelného důvodu se největší investigativní redakce i protikorupční organizace v zemi v posledních letech věnují jen jedné části politického spektra. Do stran, které mnozí vnímají jako naději pro zlepšení tuzemské politické kultury, tak často nepozorovaně pronikají problematické osobnosti a rozšiřují onu klientelistickou pavučinu. Aby zemřela naděje na lepší politiku, stačí někdy pouze jeden Blažek.
