Článek
Po delší době opět sepíšu článek o historii, protože právě historie by měla sloužit k poučení z chyb minulých a zabránit postupům, které již prokazatelně dříve nefungovaly. Jedním z historických momentů je období let 1936 až 1939, kdy stále i přes nesporné důkazy o agresivní rozpínavosti Hitlerova Německa existovali politici zpochybňující hrozby a také ti, kteří tváří v tvář nejhorším zvěrstvům nacistů volali po míru s agresorem téměř za jakoukoli cenu.
Češi stále uchovávají v paměti zradu z Mnichova. Konferenci ale předcházely politické události uvnitř jednotlivých velmocí doby, zejména lze odkázat na složitou politickou situaci v Británii a činy Nevilla Chamberlaina měly původ v činech mnoha dnes již bezejmenných a neznámých poslanců. Lze jmenovat Oswalda Mosleyho, čelního představitele vlivných britských fašistů.
Historické momenty 20. století jsou naštěstí velice dobře zdokumentovány a i dnes si může každý zjistit, jak se k hrozbě nacistů britské elity stavěly, kdo bojoval o mír za každou cenu a jaké argumenty poslanci využívali pro obhajobu appeasmentu s agresorem. S vědomím následujících hrůz 2. světové války jde o smutné, ale velmi potřebné čtení. Historie se často opakuje s až děsivou podobností a některé citáty níže v textu lze volně zaměnit s citacemi politiků dnešní Evropy.
Dělejme si přátele, nikoli nepřátele - rok 1938
I dnes existují politici lačnící po normalizaci vztahů s Ruskem a opětovném dovozu levných surovin skrze dohody s Vladimirem Putinem. Takoví politici působili i ve Velké Británii v roce 1938. Tehdy prosazovali mír s Adolfem Hitlerem za každou cenu a žádali ekonomickou spolupráci s průmyslově rozvinutým Německem.
Pojďme se na jejich slova podívat. Citace pochází ze stenozázamů britského parlamentu a jsou volně dohledatelné v archivech.
Maurice Petherick, britský konzervativní poslanec, 9. listopad 1938
Po uzavření Mnichovské dohody a anexi Rakouska pronáší Maurice Petherick na půdě parlamentu následující slova,
,,Gentlemani a vážení zástupci veřejnosti naší země by se měli na několik týdnů zdržet nepřátelských komentářů vůči diktátorům a jejich systémům. Okamžitě by došlo k reakci z jejich strany a mohli bychom s nimi dosáhnout trvalého míru. Myslím, že rozhodně tento postup stojí za zkoušku a dosud jsme jej nevyzkoušeli. Druhá možnost, neustálé útočení na diktátory, neuvěřitelně ztěžuje premiérův úkol vyjednat pacifikaci Evropy a celého světa.“
Kapitán William Benn, britský konzervativní poslanec, 10. listopad 1938
Po uzavření Mnichovské dohody a anexi Rakouska komentuje britský poslanec a válečný veterán budoucnost Evropy a nutnost obětování Československa Adolfu Hitlerovi jako prostředek trvalého míru,
,,Dvě témata rezonují veřejnou debatou. Jedním z nich je hluboké morální ukotvení našeho národa a druhým je strach a zbabělost. Je to tak a je třeba si to přiznat. Pokud se ale zeptáme, co říkají naše srdce, řekneme si: Díky bohu za Mnichovskou dohodu! V našich srdcích je povětšinou radost z toho, že nemusíme čelit budoucnosti a další válce, která by byla velice obtížnou a nebezpečnou volbou.“
Mohl bych pokračovat dalšími desítkami podobných citací z dob Mnichovské dohody. Všechny z nich obsahují jednu důležitou a klíčovou tezi. Na úkor jiných jsme odvrátili katastrofu pro náš národ a mír za každou cenu i přes jistá morální úskalí přináší vyšší blaho než konfrontace s diktátory. Pro zájemce o detailní povědomí o názorech britských členů parlamentu a postojích, které poslanci zastávali, doporučuji přepisy diskusí z 9. a 10. listopadu 1938 navazující na uzavření Mnichovské dohody.
Oba dva poslanci výše prosazují mír skrze jednání a ústupky a oba Mnichovskou dohodu podporovali. Dnes již víme, kam ústupky agresorovi vedlo, ale je také důležité si připomenout, jaké postoje a politické ideologie Mnichovu předcházely.
Nechceme zbraně, raději dáme peníze lidem - Velká Británie, 1938 až 1939
Velká Británie v letech 1937 až 1939 čelila zvyšujícím se nákladům na zbrojení. Rozpočty se mezi lety 1936 až 1939 téměř zdvojnásobily každým rokem a i po anexi Rakouska, zřízení protektorátu Čechy a Morava a dokonce i po napadení Polska (!) se v britské dolní komoře našli takoví, kteří popírali Hitlerovu agresivní rozpínavost a snili o trvalém míru s agresorem.
Jejich slova jsou podobná těm, která slýcháme dnes,
William Mabane, britský konzervativní poslanec, 3. 7. 1938
,,Jsem spokojený, že náš národ žádá obranu. Jsem si ale jistý, že když žádá obranu, očekává politiku míru, která zajistí snížení některých finančních břemen britských domácností. Jsem spokojen s novou iniciativou vlády vedoucí k pacifikaci Evropy a věřím, že umožní postupné odzbrojování.“
Výše uvedený citát pronesl poslanec Mabane v reakci na politiku appeasmentu Nevilla Chamberlaine, která přímo vedla k jednání s Adolfem Hitlerem a uzavření Mnichovské dohody. Citace Mnichovskou dohodu předchází a dokresluje, jaký názor měli někteří britští zákonodárci na obětování teritoria i obranyschopnosti Československa výměnou za vlastní pohodlí.
Další citace ale již pocházejí z doby po napadení Polska a dokládají, že někteří poslanci britského parlamentu hájili mír s agresorem i po napadení spojence.
Daniel Lipson, britský konzervativní poslanec, 12. října 1939
,,Dovoluji si se vším respektem předložit svou poznámku. Před námi neleží jen otázka války a budoucnosti po válce. Obávám se daleko naléhavějšího problému. Situaci vidím takto: Je návrh Adolfa Hitlera cestou k okamžitému míru, nebo není? Zavřel již proslov Winstona Churchilla veškeré cesty k vyjednání míru? Tyto otázky bychom měli debatovat až do noci. Je to absence státníků, pokud nejsou státy v rozepřích schopné své rozepře řešit jinak než válkou. Jde o povinnost státníka, hledat často i nemožné cesty k překlenutí bodů sporu. Hodlám proto podpořit návrh předložený jinými řečníky a odmítám přijmout argumentaci vlády, že s Hitlerem není možné uzavřít dohodu a jeho návrhy jsou neakceptovatelné.“
Adolf Hitler v těchto dnech již bombardoval Polsko a na východní frontě se chystal k útoku i Sovětský svaz vedený Josifem Stalinem. Daniel Lipson ale nebyl jediným poslancem britského parlamentu, který i v této chvíli stále volal po míru s Adolfem Hitlerem a věřil jeho zárukám. Podobný postoj zaujímalo více členů britského parlamentu.
Edmund Harvey, britský konzervativní poslanec, 12. října 1939
Závěrem mého výčtu skutečných slov britských poslanců v reakci na Hitlerovu agresivní válku proti Polsku a zcela transparentně deklarovanému zájmu ovládnout Evropu uvedu poslední a dle mého názoru v dnešním kontextu nejděsivější citaci poslance Edmunda Harveyho, která vyčnívá svou naivitou a relevancí i v dnešním kontextu geopolitické situace na území Evropy.
,,Je to skutečně skvělé a mělo by to být zmíněno i v kontextu dnešních dnů, že Německo žádá o mírové urovnání. Měli bychom usilovat o spravedlivě vyjednaný mír. Znovu a znovu pan Hitler sjednotil německý lid za odmítnutím Versaillekého diktátu a zla v podobě jednostranně nevýhodných nařízení. Právě tento okamžik zajistil Hitlerovi podporu napříč německým lidem a podnítil vlastenecké tendence, které využívá Hitler i dnes během probíhající války. Německo by mělo vědět, že naším zájmem není diktovat jiné zemi mír. Doufám, že předseda vlády znovu úplně vyjasní, že pokud budou poskytnuty správné záruky, měli bychom uvítat příležitost k míru a dosáhnout skutečného vyrovnání v otázce Evropy. Předseda uvedl, že si nepřeje pokračování války ani jeden zbytečný den a to je dle mého názoru i přání celé naší země. Chceme mír, který bude skutečným mírem postaveným na spravedlivých podmínkách.“
Slova Edmunda Harveyho se nepotvrdila. Hitler pouze získával čas a po takzvané podivné válce let 1939 a 1940, kdy Francouzi a Britové více vyčkávali než bojovali, napadla německá vojska Francii a následně vypukla letecká bitva o Británii, během které Londýn zachvátily plameny a německá Luftwaffe shodila tisíce tun leteckých pum a rozpoutala nepředstavitelnou zkázu.
Spravedlivého míru bylo dosaženo, jak dnes již víme, až po úplné porážce a neutralizaci agresora v podobě nacistického Německa a i díky naivním představám o dohodě s Adolfem Hitlerem v letech 1937 až 1940 padlo Československo, Polsko i Francie. V hrůzách následujících pěti let vyhaslo odhadem 30 až 50 milionů lidských životů obětí z řad civilistů, národnosních menšin i vojáků.
Slova britských poslanců jsou relevantní i v dnešním kontextu, protože lidé měli i tehdy tendenci upnout se k naivním představám o jednání s agresorem nebo dosažení dohody za obětování jiných - Mnichov budiž mementem - jen aby následně sami čelili sebevědomému agresorovi a museli jej nakonec porazit až vojenskou cestou.
Britský parlament v letech 1937 až 1940 řešil ta samá témata zbrojení, dohod či jednání a poslanci zastávaly skoro až totožné postoje, které můžeme vidět v dnešních dnech vzhledem k agresivní expanzi režimu Vladimira Putina. Měli bychom se ale poučit z historie a neopakovat ty samé chyby, jaké dělali výše uvedení poslanci a jakými se inspirovali Neville Chamberlain ve své politice appeasmentu, která nakonec agresora jen více povzbudila.
