Článek
Pro poslance a senátory neplatí nařízení, kterými se řídí majorita jejich voličů - když v práci pijete, dostanete výpověď na hodinu a spácháte-li zločin, skončíte bez práce. Pro zákonodárce neplatí ani další naprosto běžné povinnosti, které musíme dodržovat my všichni „ostatní“.
Důvěra ve vládu a poslance je na historickém minimu, mohou si za to ale sami - lidé mají pocit, že zákonodárci jsou „nadlidmi“ a papaláši, kteří si sami zvednou už tak vysoké platy a neplatí pro ně běžné povinnosti. Mají bohužel pravdu, legislativa nedovoluje vyhodit poslance nebo senátora z práce ani když by na drogách přejel skupinku dětí na cestě do školky. Musel by vyvodit politickou odpovědnost a rezignovat - česká legislativa mechanismus „vyhození“ zákonodárců za jejich neodpovědné pracovní výkony a úmyslnou trestnou činnost nezná. Premiér poté může vládnout z vězení, jak konstatovali experti během soudního procesu Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo.
Chtějí-li se poslanci těšit důvěře svých voličů a souvisejícího respektu spojeného s profesí politika, musí se jejich pozice snížit na úroveň „běžného člověka“ a zavést pro volené poslance stejné povinnosti, jako pro pracujícího voliče.
Níže uvedené příklady se skutečně staly.
Senátor od Zemanovců nechodil do práce přes rok a půl, celou dobu pobíral plat a náhrady
František Čuba, bývalý senátor za SPO bývalého prezidenta Miloše Zemana a známý manažer z dob podniku JZD Slušovice nechodil do práce přes rok a půl, byl totiž zdravotně indisponován. Celou dobu své nepřítomnosti pobíral plat i náhrady, za což byl kritizován a vydal následující prohlášení,
„V posledních měsících jsem nejen já, ale především mí příbuzní a přátelé, vystaveni silnému tlaku a čelí nepříjemným útokům. Tito lidé jsou mi velmi blízcí a já jim dále nenechám ubližovat…“
Dobře, takže pan Čuba chybí v práci rok a půl (!), pobírá celou dobu plat i náhrady (!) a je vystaven nepříjemnému tlaku a útokům? To je od občanů a médií naprosto nehorázné - jak by pan Čuba asi dopadl se svým vyjádřením v běžném zaměstnání…
Podle zákoníku práce je možné běžného smrtelníka - kterým pan Čuba jistě nebyl - vyhodit takzvaně na hodinu za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Článek serveru Peníze.cz uvádí, že české soudy uznaly jako důvodné i sporné výpovědi, kdy zaměstnavatel vyhodil zaměstnance za několik pozdních příchodů v řádech minut (!).
Senátora však vyhodit nelze, natož omezit jeho plat. Zaměstnání (mandát) mu zaniká jen ve dvou případech kromě uplynutí doby, po kterou je zvolen - buď rezignuje nebo zemře. Je tak úplně jedno, jestli chodí či nechodí do „práce“ a plní své povinnosti, jak je plní a zda vykonává funkci svědomitě.
Poslanec přes rok nechodil do práce, pobíral plat i náhrady
Případ podobný Františku Čubovi pamatuje i poslanecká sněmovna - poslanec za hnutí ANO Milan Wenzl byl v roce 2021 nemocný a nemohl se účastnit jednání a byla u něj dokumentována absence na 100 % hlasování dolní komory parlamentu. Jen na náhradách čerpal během roku své nepřítomnosti 1,7 milionu korun. K situaci uvedl,
„Tak jako vždy v minulosti jsem připraven skládat svým voličům účty a zodpovídat se jim“
Server Seznam zprávy jej oslovil s dotazem, zda uvažuje i o rezignaci a Wenzl jednoznačně tuto možnost vyvrátil právě vyjádřením výše. Jako poslanec slouží i dnes a v roce 2023 sám sobě udělil čestné občanství Prahy 15.
I v případě Milana Wenzla lze mandát předčasně ukončit pouze třemi způsoby - rozpustí se sněmovna, dobrovolně rezignuje a nebo zemře. Vyhodit jej nikdo nemůže, omezit jeho plat pro nepřítomnost nelze a povinnosti nemá dle litery zákona žádné.
Zákonodárce nepřijde o mandát ani když spáchá úmyslný trestný čin
Na tomto výkladu se shodl v roce 2017 ministr Jan Chvojka a 20 ústavních odborníků. Právě v tomto roce poslanci diskutovali, zda implementovat do české ústavy možnost, že by soudy mohly poslance mandátu zprostit právě v případě, kdy hrubě poruší zákony republiky. Vedoucí expertů ministra Chvojky, Aleš Gerloch, uvedl k problematice následující,
„Byla to zejména otázka, zda může zaniknout mandát poslance v důsledku úmyslného trestného činu na základě pravomocného rozhodnutí soudu a výrazně převládl názor, že nikoli, že je to věcí voličů, aby posoudili, zda poslanec má vykonávat ten mandát.“
Diskutovalo se tedy, zda poslanec odsouzený za úmyslné porušení zákonů České republiky - které má sloužit - může být „vyhozen z práce“. Experti se shodli, že je to věcí voličů (!!!), aby vyhodnotili, zda má mandát vykonávat.
Jak to může být věcí voličů, když ti mohou poslance-absentéra pouze nezvolit znovu? To už expert nerozebírá, zjevně je tedy možné do práce vůbec nechodit, spáchat jakýkoli trestný čin, včetně vraždy, znásilnění nebo terorismu a ve vazbě dále pobírat poslanecký plat. Voliči poté mají podle ministra a expertů klidně i po několika letech „vyhodnotit“, že potenciálního teroristu a násilníka nezvolí znovu. Skvělé.
Zákonodárci se musí stát běžnými lidmi, mají-li se těšit opětovné důvěře občanů
Právě tyto papalášské manýry a vyjádření výše demonstrované na několika případech jsou důvodem, proč lidé politikům a zákonodárcům nevěří. Nejsou totiž na stejné úrovni jako jejich voliči a díky neochotě změnit legislativu pro ně neplatí například naprosto běžná nemocenská s 40 % platu, vyhazov za absenci nebo páchání trestné činnosti a odvolatelnost, budou-li se chovat v rozporu s účelem výkonu mandátu.
Neplatí pro ně tak přesné ty povinnosti, které mají „ostatní lidé“, kteří zákonodárcům jejich mandáty a související platy propůjčili.
I prezidenta republiky může poslanecká sněmovna společně se senátem odvolat, poslance a senátora ale nikoli - dokud to tak zůstane a pro tyto „vyvolené“ neplatí stejná pravidla jako pro jejich voliče, důvěra se nezlepší. Lidé budou dál na zákonodárce nadávat a slušní nebo schopní lidé se profesi politika vyhnou obloukem.
Pokud nedojde k reformě, mohou v České republice nastat následující situace, které jsou nyní v souladu se zákonem.
- Poslanec dva měsíce po složení slibu a zisku mandátu pod vlivem drog přejede skupinu dětí mířících do školky a z místa nehody ujede. Po zadržení bude 46 měsíců dále pobírat plný poslanecký plat, nevzdá-li se dobrovolně mandátu.
- Senátor po svém zvolení vezme svou rodinu a odletí na Bali, kde zůstane po dobu šesti let v luxusním hotelu u pláže a nezúčastní se jediného jednání horní komory parlamentu. Po celou dobu jeho šestileté dovolené bude pobírat plný plat.
- Poslanec nebo senátor se stane členem skupiny páchající organizovanou trestnou činnost, například kuplířství či obchod s lidmi, po zadržení a odsouzení bude dále pobírat plný poslanecký plat. Stane-li se členem teroristické skupiny a spáchá-li teroristický útok proti občanům České republiky, bude také dále pobírat plný plat.
- Poslanec nebo senátor bude páchat špionáž pro cizí mocnost, po zadržení a odsouzení bude dále pobírat plný plat.
Ačkoli jsou výše uvedené příklady absurdní, nepředstavitelné a bizarní, mohou se při současné zákonné úpravě mandátu a povinností zákonodárců opravdu stát. Naši předci totiž předpokládali, že politik ze svých prohřešků vyvodí odpovědnost a rezignuje, předpokládali tedy existenci svědomí a dobrých mravů.
V USA předčasný zánik mandátu znají, Česko je zralé na reformu
Americká sněmovna reprezentantů i senát mechanismus pro odvolání zločinných či jinak dobré mravy porušujících zákonodárců má, Češi by se tedy mohli inspirovat. Je-li člen senátu či kongresu dvěma třetinami zákonodárců odvolán, zaniká i jeho mandát a to okamžitě. Jedná se o jednoduchý postup, který bychom mohli v České republice většinově schválit i za podpory opozice, je totiž opatřený dostatečnými pojistkami v podobě nutné podpory ústavní většiny a tedy by takto jednoduchou cestou šlo českou „kastu vyvolených“ vrátit v liteře zákona zpět mezi odvolatelné a zákonů dbalé jedince.
Vůči voličům, kteří ve svých životech musí narozdíl od zákonodárců pravidla dodržovat, by se rozhodně jednalo o smysluplné gesto - dobrý a potřebný první krok k návratu důvěry občanů v politiky a parlament.
