Článek
Dětství
Nellie Bly, vlastním jménem Elizabeth Jane Cochran, se narodila 5. května 1864 v Cochran’s Mills v Pensylvánii — malé osadě, která nesla jméno její vlastní rodiny. Její otec Michael Cochran začínal jako obyčejný dělník v mlýně, ale díky píli se vypracoval až na úspěšného obchodníka a soudce. Rodina byla velmi početná, Elizabeth byla jedním z patnácti dětí.
Když jí bylo pouhých šest let, otec náhle zemřel a nezanechal závěť. Tahle událost obrátila život rodiny vzhůru nohama. Bez finanční opory se její matka musela s dětmi přestěhovat do Pittsburghu a začít znovu - tentokrát mnohem skromněji.
Dospívání, které ji naučilo nevzdávat se
Elizabeth toužila po vzdělání, ale rodinná situace ji to neumožnila. Nějakou dobu studovala v Indianě, ale nakonec musela školu opustit. Začala si hledat práci - a nebylo to jednoduché. Brala, co bylo k dispozici: mimo jiné pracovala jako chůva, aby rodině pomohla finančně.
Byla chytrá, všímavá a měla v sobě přirozený odpor k nespravedlnosti. A právě tahle kombinace ji dovedla k okamžiku, který změnil její život.
Dopis, který jí otevřel dveře do světa novinařiny
V Pittsburghu v Dispatch vyšel článek s provokativním názvem „K čemu jsou ženy dobré?“, který tvrdil, že žena má zůstat doma a neplést se do veřejného života. Elizabeth se rozčílila. Sedla a napsala do redakce dlouhou, promyšlenou a ostrou odpověď.
Její text byl tak působivý, že si ho všiml šéfredaktor. Nejenže dopis zveřejnil - rovnou jí nabídl práci. A tak se zrodil pseudonym Nellie Bly.
Začátky v novinách: odmítla být jen „ženskou autorkou“
V Dispatch ji nejprve zařadili do tradičních ženských rubrik - móda, domácnost, společenské dění. Jenže Nellie chtěla psát o skutečných problémech: o těžkých životech žen, o chudobě, o nespravedlnosti, kterou nikdo neřešil.
Když ji redakce začala omezovat témata, rozhodla se odejít. Přestěhovala se do New Yorku, kde strávila měsíce hledáním práce - často bez peněz a bez jistoty, že se jí vůbec někde podaří prosadit.
Nakonec zaklepala na dveře deníku New York World, novin Josepha Pulitzera — muže, jehož jméno dnes nese nejprestižnější novinářská cena světa. A právě tam přišel její největší průlom.
Deset dní v pekle: investigace, která otřásla Amerikou
V roce 1887 se rozhodla pro krok, který by si troufl jen málokdo: nechala se úmyslně zavřít do ženské psychiatrického ústavu na Blackwell's Island, aby na vlastní kůži zjistila, co se tam děje.
Její reportáž „Ten Days in a Mad-House“ odhalila šokující realitu - násilí, zanedbávání, hlad, ledové koupele a naprostou absenci lidskosti. Článek vyvolal obrovský ohlas a přiměl úřady k zásadním reformám v péči o duševně nemocné.
Tím se Nellie Bly stala jednou z prvních investigativních novinářek.
Kariéra plná odvahy, energie a rekordů
Nellie Bly nebyla jen autorkou slavné reportáže z psychiatrického ústavu. Její profesní život byl plný odvážných kroků a nečekaných rolí:
- psala o vykořisťování žen v továrnách
- pracovala v utajení v různých prostředích, aby popsala realitu zevnitř
- v roce 1889 obletěla svět za 72 dní, čímž překonala fiktivní rekord Philease Fogga z románu Cesta kolem světa za 80 dní
- po svatbě převzala vedení továrny svého manžela - zavedla sociální program pro zaměstnance, zlepšila pracovní podmínky a podporovala zaměstnání žen
- během první světové války působila jako válečná reportérka v Evropě
- byla také vynálezkyní - získala patenty například na nový typ sudu nebo vylepšený kontejner na mléko
Byla neúnavná. Byla zvědavá. A byla hrozbou pro každého, kdo zneužíval moc.
Odkaz, který nezmizel
Nellie Bly zemřela v roce 1922 ve věku 57 let v New Yorku, ale její jméno dodnes patří k nejvýznamnějším ikonám žurnalistiky. Změnila způsob, jakým se píše o lidech, kteří sami nemají hlas.
Její odvaha otevřela dveře generacím novinářek po celém světě.
Text částečně upraven pomoci AI.
