Článek
Začátek cesty
Vlasta Kálalová-Di Lotti se narodila v roce 1896 v Bernarticích u Písku. Už během studií medicíny ji přitahovala tropická medicína a Blízký východ. Učila se jazyky, studovala místní kultury a plánovala, že jednou založí nemocnici tam, kde je lékařská péče nedostupná.
Po promoci odjela do Istanbulu, kde pracovala a připravovala se na cestu dál. Odtud pokračovala do Bagdádu. Cesta byla dlouhá, komplikovaná a bez jistot - ale byla to cesta, kterou si vybrala sama.
Nemocnice v Bagdádu
Do Bagdádu dorazila v roce 1925. Nebylo tam žádné zázemí, žádná podpora, žádná infrastruktura. Přesto během několika měsíců otevřela vlastní nemocnici.
Věnovala se hlavně ženám a dětem, protože právě ony měly nejmenší šanci dostat se k lékaři.
Léčila, operovala, vyjednávala s úřady a zároveň prováděla výzkum tropických nemocí. Její pověst rostla - až se stala lékařkou irácké královské rodiny.
Její práce byla založená na respektu. Nevnucovala evropské postupy, ale hledala způsoby, jak je přizpůsobit místním zvyklostem. Díky tomu ji ženy důvěřovaly a přicházely i s problémy, které by jinak zůstaly skryté.
Žena mezi kulturami
Kálalová ovládala dvanáct jazyků, včetně arabštiny, perštiny a turečtiny. Díky tomu mohla mluvit přímo s pacientkami, které by k evropskému lékaři jinak vůbec nepřišly. Rozuměla místním zvykům a věděla, jak přizpůsobit léčbu tak, aby byla pro ženy v Iráku přijatelná a bezpečná. Dokázala jednat s úřady, překládat odborné texty i vyjednávat podmínky pro provoz nemocnice. Taková kombinace medicíny, jazyků a kulturní orientace nebyla mezi evropskými lékaři běžná - a právě díky ní mohla pracovat způsobem, který měl skutečný dopad.
Únos, válka a návrat
Její život nebyl jednoduchý, a přesto se dožila krásných 74 let. Přežila únos, politické napětí i válku, během níž jí nacisté zavraždili manžela i dvě děti a ji samotnou postřelili. Po návratu do Československa přesto čelila podezření z kolaborace s nacisty a politickým omezením — byla sledovaná a její práce byla omezována.
Přesto pokračovala dál. Ne v takových podmínkách, jaké měla v Bagdádu, ale s tou stejnou vytrvalostí.
Proč na ni zapomínáme
Možná proto, že její práce se odehrávala daleko od domova. Možná proto, že nebyla typem člověka, který by se stavěl do popředí. Možná proto, že překračovala hranice, které se tehdy nehodilo překračovat.
Její příběh stojí za připomenutí.
Je to příběh silné ženy, která dělala svou práci naplno - bez ohledu na to, kde byla a kdo se díval.
Závěr
Vlasta Kálalová-Di Lotti byla lékařka, která překročila hranice své doby. Založila nemocnici v cizí zemi, naučila se jazyky, které potřebovala, a poskytla péči lidem, kteří ji nejvíce potřebovali.
Její život připomíná, že odvaha nemusí být hlasitá. Někdy je to tichá vytrvalost člověka, který dělá svou práci s respektem a vědomím, že i malá pomoc může změnit život.
A právě taková odvaha stojí za to, aby nezmizela.
Text částečně upraven pomoci AI.
