Článek
Následná pitva prokázala příčinu smrti – jedna z celkových 31 bodných a bodnořezných ran v dutině břišní, hrudní a svalstvu. Ta smrtelná směřovala do srdce. Lékaři navíc našli i tupou ránu ve vlasaté části hlavy, tedy na temeni a týle.
Po identifikaci dívky se kriminalisté probírali svědectvími spolužáků nebo zaměstnanců fakulty. Jenže v tu chvíli jim pomohlo spíš obrovské štěstí, než policejní práce, protože…
Major Vladimír Matoušek bydlel v sousedství fakulty, a protože viděl služební auta, věděl, že se muselo stát něco vážného. Vracel se z kontroly u lékaře a šel tedy za svými kolegy. Věděl, že v poslední době došlo na tomto WC k několika krádežím dámských kabel, které si ženy před odchodem do kabinky položily na okenní parapet. Zloděj tyto kabely z ulice viděl, vešel do školy i na WC, kabelu vzal a ze školy utekl.
Když major dál poslouchal rozhovor kolegů, uslyšel, že všechny osoby z fakulty byly ztotožněny, až na jednoho. Vrátná totiž vypověděla, že v době činu se ve škole pohyboval cizí muž – mladý, vyšší, špinavý blonďák…
Jakmile major Matoušek všechno doposlouchal, hned se mu vybavil Milan Lubas…
Tohoto Lubase, nedávno propuštěného z výkonu trestu, major často potkával na ulici, kde žili jeho příbuzní i on sám. I když se sice na krátkou chvíli přestěhoval ke své přítelkyni do Židenic, mohl mít s vraždou něco společného.
Lubas byl tedy zadržen ještě ten den v bytě své přítelkyně…
Tento Lubas už si odseděl trest 6,5 roku za ublížení na zdraví, když v Jundrově pořezal neznámou ženu v obličeji. Když na něj kriminalisté uhodili, jestli nemá s vraždou studentky něco společného, nejdříve vehementně zapíral a tvrdil, že žádnou vraždu neudělal. I přesto ale kriminalisté shromáždili dostatek důkazů, aby Milan Lubas skončil před soudem.
Než k němu ale došlo, Milan Lubas podstoupil nutné znalecké zkoumání. Po jeho skončení byl znalci klasifikován jako psychopatická osobnost s rysy nestálosti, afektivní lability se zvýšenou agresivitou. Netrpěl ale žádnou duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, ovládací i rozpoznávací schopnosti však byly sníženy podstatnou měrou, protože byl opilý. Trpěl sexuální deviací – patologickou sexuální agresivitou, která ale nenarušovala zmíněné rozpoznávací schopnosti, pouze lehce snižovala ty ovládací. Znalci také navrhli sexuologickou a protialkoholní léčbu.
Následný soudní proces byl jasný - Milan Lubas byl uznán vinným z vraždy a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 23 let ve III. nápravně výchovné skupině a s následnou ústavní ochrannou léčbou. Lubas se sice ihned odvolal, nicméně Nejvyšší soud jeho odvolání zamítl a rozsudek v plné míře potvrdil.
Nutno ale říct, že Lubas si tento vysoký trest nakonec neodpykal, protože po pár měsících ve vězení spáchal sebevraždu. Vidina dlouhého pobytu ve vězení si vyžádala svoje… A taky je možné, že na toto Lubasovo rozhodnutí zapůsobil i fakt, že česká laická i policejní veřejnost si myslela, že za svůj trestný čin měl být odsouzen k trestu maximálnímu.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
