Článek
Její mrtvé tělo bylo nalezeno na svahu mezi jedlemi, pár desítek metrů od jejího kola. Leželo na pravém boku na improvizovaném lůžku z kapradí a obličej zakrývaly jedlové větvičky. Žlutá halenka byla vyhrnuta nad prsa, ale plavková podprsenka zůstala nedotčena. Spodní část těla také zůstala oblečena…
S největší pravděpodobností se ale nejednalo o loupežnou vraždu, protože oběť měla na sobě všechny šperky. Nutno podotknout, že sexuální motiv také nepůsobil evidentně – i když samozřejmě existovala možnost, že pachatel byl prostě vyrušen…
Poblíž těla také ležel zakrvácený kámen…
Následná pitva prokázala jako příčinu smrti rozsáhlá zranění v týlní i temenní oblasti, otevřenou vpáčenou zlomeninu klenby lební, krevní podlitiny obou víček a na přední straně krku dvě řezné rány ostrým nožem.
Vše nasvědčovalo tomu, že oběť na místo činu došla sama, zde ji pachatel omráčil a potom podřízl. A poté ji ještě lehce řízl na hřbetě levé ruky…
Probíhající vyšetřování zjistilo, že Mirka do svého zaměstnání musela na kole ujet vzdálenost přes 2 km, přičemž část této vzdálenosti vedla lesem zvaným Hložek. Když se tedy Mirka večer z práce nevrátila, vydal se její otec obvyklou cestou a v lese našel Mirčino kolo. Na jeho volání ale nikdo neodpovídal, a tak mu nezbývalo nic jiného, než na policii pohřešování nahlásit…
Jakmile si případ převzali policisté, zjistili, že Mirka byla velmi slušná dívka a že má známost s 20letým Antonínem.
Ten na osudný den neměl alibi a protože spousta obyvatel obce poukazovala na jejich vzájemné hádky způsobené jeho přílišnou žárlivostí, byl tento Antonín v první chvíli mezi podezřelými…
I přesto se ale prověřovali Mirčini blízcí a kamarádi a souběžně s tím kriminalisté vyhodnocovali vytypované sexuální devianty, pacienty blízkých psychiatrických léčeben nebo násilníky, kteří mohli být v nedávné době propuštěni z výkonu trestu.
I přesto se ale nezdálo, že by kriminalisté byli možnému pachateli o něco blíž. Situace se začala mírně otáčet až ve chvíli, kdy se prověřovali majitelé jízdních kol Favorit v obci a blízkém okolí. Všem těmto majitelům byly odebrány pachové stopy a tyto byly podrobeny zkoušce policejních psovodů a speciálně vycvičených psů. Tito psi objevili shodu z kamene potřísněného krví a řídítek a spodního rámu kola. Toto kolo patřilo Lubomíru Pavlonovi z obce Krasová. A protože tento Pavlon byl ročník 1970, jednalo se o nezletilého chlapce…
Celý případ působil o to hůř, protože tento Lubomír pocházel ze spořádané a slušné rodiny, dobře se učil a měl po prázdninách začít studovat na průmyslovce. Od Mirčiny smrti často stával u jejího hrobu, ale lidé z vesnice to přičítali pouze jeho citlivé povaze.
Kriminalisté chtěli a potřebovali mít jistotu, že se pachové stopy opravdu shodují a jakmile jim to kolegové z Bratislavy potvrdili, rozhodli se Lubomíra vyslechnout…
Ten dlouho nevydržel a ke všemu se přiznal…
Mirku znal jen zběžně, ale líbila se mu. Když zjistil, že Mirka jezdí do Balcarky do zaměstnání, rozhodl se svoje představy soulože s ní uskutečnit. Odešel tedy ráno z domu, kolo nechal doma, ale z garáže si vzal otcovu dýku. Když procházel lesem, vybral místo a vhodně připravil provizorní lůžko. Potom už jen čekal…
Když Mirka přijížděla, pozdravil ji a pod záminkou, že našel hodně hříbků a sám je neodnese (a aby si tedy Mirka sama šla také nabrat), ona sesedla z kola a šla za ním. Když došli na vybrané místo, přikázal jí, aby se svlékla a svou pohrůžku potvrdil přiložením dýky na krk. Ona se snažila utéct, proto ji chytil za ruku, povalil na zem a udeřil ji pěstí do obličeje. Vyhrnul jí tričko a osahával prsa. Protože ona se ale pořád bránila a křičela, vzal kámen a několikrát ji udeřil. Mirka omdlela, ale za chvíli se vzpamatovala a začala se zvedat. Proto Pavlon rychle přeběhl za ní, chytil ji za vlasy, zaklonil hlavu dozadu a podřízl ji…
Potom si ruce a dýku umyl v nedalekém potoku a utekl domů. Tam dýku znovu umyl a pověsil na své místo v garáži…
V tuto chvíli by se zdálo, že případ končí… Jenže to tak úplně pravda nebyla…
Bylo totiž potřeba nezpochybnitelně prokázat důkazní shodu z hlediska stop krve nebo mikrostop z oblečení oběti. A to se bohužel nezdařilo…
Poslední nadějí tak zůstávala expertiza vražedné dýky. A když z Bratislavy a tamního Výzkumného ústavu dřevařského posudek přišel, moc kriminalisty nepotěšil. Protože ale expert napsal, že na stoprocentní potvrzení je možné použít jeden speciální rozbor, požádali vyšetřovatelé o pomoc odborníky z Ústavu ekologie dřeva při brněnské Vysoké škole zemědělské. A tento posudek potvrdil, že identita vzorků dřeviny se naprosto shodovala…
Pavlon byl tedy zadržen a podroboval se znaleckému zkoumání, respektive povinnému zkoumání duševního stavu. Výsledek? Pavlon netrpěl duševní chorobou nebo poruchou, sexuální deviace zjištěna nebyla. Znalci tedy doporučili ochrannou sexuologickou léčbu, ale vzhledem k nezletilosti pachatele se celé řízení přesunulo k občanskoprávnímu soudu, který tuto léčbu skutečně nařídil. Víc dělat nemohl…
Zdroj: Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
