Článek
Následné vyšetřování se ale rozjelo až po telefonátu Danieliny kolegyně z krnovské nemocnice synovi nebohé ženy, která se mladého syna Václava ptala, jestli je máma doma. Ten sice v noci spal doma, ale po silném alkoholovém opojení prakticky nic neslyšel a nevnímal.
Václav se tedy šel podívat do mámina pokoje, kde byla ustlaná postel, stejně jako v kuchyni nebyla její kabelka. Protože jej nenapadlo podívat se na dvůr nebo zahradu, chtěl máminu kolegyni na drátě odbýt verzí, že už odjela a do práce dorazí později. Jenže volající žena Václava doslova přemluvila, aby se šel podívat i do spodního patra domu. A on tedy opravdu šel…
Během chvíle objevil na zahradě kaluž krve a nakonec i obě mrtvá těla…
Přivolaná záchranná služba o pár minut později bohužel neměla koho zachraňovat, a tak lékař alespoň konstatoval smrt a zhodnotil situaci – jedna žena se třemi ranami z pistole a druhá s rozmlácenou hlavou zatím neznámým předmětem.
Kriminalisté se začali vyptávat a i když syn Václav neslyšel nic, ozvalo se několik sousedů, kteří na rozdíl od něj něco slyšeli a byli navíc schopni přesně stanovit dobu střelby. To bylo velice důležité zjištění – stejně jako nález vražedné zbraně v kontejneru na bioodpad. Zde totiž ležela dřevěná násada od krumpáče a černá kukla. A protože ohledáním místa činu bylo brzy potvrzeno, že se neztratilo nic cenného, mladý Václav vyřkl děsivé podezření, které se ale po několika týdnech ukázalo jako pravdivé…
Za vraha své matky totiž označil Václava Příhodu, jejího manžela…
Mrtvá žena se se svým budoucím druhým manželem seznámila před pár lety a po nějaké době ji přesvědčil ke svatbě. Ona to brala jako rozumové řešení – dům potřeboval chlapskou ruku. A ona sama tak aspoň vyplnila samotou, kterou od rozvodu zažívala. Navíc ji také vadilo, že Příhoda nebyl tak inteligentní jako ona. On sám to věděl a snažil se to kompenzovat svou až přílišnou ochotou a pozorností. Jak se ale také poměrně brzy ukázalo, Příhoda byl také velmi žárlivý a majetnický.
Když začal pracovat u jedné plzeňské firmy jako obsluha vstřikovacích strojů, dojížděl do Krnova po několika týdnech. Zhruba v té době jeho manželka zjistila, že měl milenecký poměr a navíc se z něj narodilo i dítě. Příhodu tedy okamžitě vyhodila z domu a podala žádost o rozvod. Jenže Příhoda to nechtěl akceptovat a začal manželku bombardovat telefonáty a SMSkami. Navíc, jeho chování začalo být čím dál divnější – častěji a častěji žena viděla pistoli, náboje apod…
Příhoda sám později přiznal, že na manželku naléhal, aby vzala žádost o rozvod zpět. Naposledy ji prý viděl pár dní před smrtí, kdy za ní přijel ráno před cestou do práce a aby si s ní mohl promluvit, nabídl jí odvoz do nemocnice jeho autem. Ona nakonec souhlasila a on prý vrátil její jízdní kolo zpět do garáže. V den vraždy byl na své směně v továrně a ještě stihl navštívit svou milenku…
Kriminalisté tedy mimo jiné nechali prověřit Příhodův telefon, ale ten byl v době vraždy vypnutý. Náhoda? Příhoda byl den před vraždou na směně, ale stejně tak mohl vědět, že zapnutý telefon se dá vždycky dohledat. A to i tehdy, když to nechceme…
Nicméně i když byl Václav Příhoda podezřelý, musel zůstat na svobodě…
O pár dní později ale přišly výsledky prvních expertiz, přičemž hned ta první byla důležitá – na vlasech Václava Příhody se totiž našly povýstřelové zplodiny. A co víc, shodovaly se s těmi nalezenými na oběti…
A protože kriminalisté si spočítali časové možnosti vzdálenosti z Krnova do Plzně a zpět, bylo jim jasné, že Příhoda všechno stihnout prostě mohl…
Navíc, on pan Příhoda byl velmi činorodý muž, tedy aspoň v oblasti milenek. Neměl totiž jen jednu, ale rovnou šest. Žádná nevěděla o té druhé a on používal velmi rafinované lži a vymyšlené scénáře, aby působil věrohodně. Vše se rozpadlo až tou nešťastnou žádostí o rozvod. Milenky samotné pocházely z různých koutů republiky – z Plzně, Opavy a dalších měst. Kromě jedné všechny vypovídaly a poskytly kriminalistům potřebný obrázek o Václavu Příhodovi…
Pozdější znalecké zkoumání bylo sice ztížené Příhodovou nespoluprací, ale znalci i tak došli k závěru, že netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou. Ovšem zdatně upravoval obrázek vlastní osoby, aby dosáhl výhod nebo nějakých zisků. Byl ochoten riskovat a formuloval si vlastní pravidla. Uměl si získat důvěru, čehož značně využíval. Manželčinou žádostí o rozvod utrpělo jeho ego, vzkřísil v něm pocit ponížení a on se tedy rozhodl manželku odstranit a pomstít se tak.
Vymyslel si tedy plán a když nastal pro něj vhodný den, začal jej uskutečňovat. Měl sice vše dokonale promyšlené, alespoň si to myslel, ale jak to tak bývá, každý čin má svého nežádoucího svědka. Zde to byl řidič sanitky, který viděl Příhodovo auto ve chvíli, kdy stálo zaparkované v ulici, kde bydlely budoucí oběti. A bylo to v čase před vraždou..
Tento řidič to věděl naprosto přesně, protože s kolegyní vyjížděl k převozu pacienta. Když se o půl hodiny později stejnou ulicí vracel zase do garáže, Příhodovo auto zde pořád stálo…
Další důležité svědectví přišlo od správce střelnice v Plzni, kde Příhoda podle své výpovědi byl. Správce kategoricky vyloučil možnost, že by se někdo mohl procházet po střelnici a Příhodu samotného tam v den jím uvedený nikdo neviděl…
Jakmile tedy přišla expertiza Příhodova oblečení, která prokázala přítomnost krve obou zavražděných žen, nastal čas Příhodova zadržení. Porovnání pachových stop tak už bylo jen potvrzení podezření. K Příhodově zatčení došlo v polovině října a ihned byl uvržen do vazby.
Následné soudní přelíčení Krajského soudu v Ostravě Václava Příhodu uznalo vinným ve všech bodech obžaloby a odsoudilo jej k trestu odnětí svobody v délce 25 let.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Mordparta Ostrava
