Článek
Po nahlášení pohřešování se policisté začali ptát a i když ještě neuplynulo 48 hodin, policista s kamarádkami odjeli na adresu, kde se měla pohřešovaná žena naposledy vyskytovat. Na klepání ale nikdo neodpovídal, a tak muž v uniformě zase odjel.
Ženám to ale nedalo a se svým kamarádem se znovu vydali do zmíněného bytu. Na klepání a zvonění opět nikdo neodpovídal, a tak muž dveře vyrazil. V bytě potom našel dámskou kabelku, a co hůř, v posteli navíc i nahou ženu – mrtvou…
Když si případ převzali kriminalisté, nechali tělo odvézt na patologii a začali se vyptávat. Zjistil, že byt má pronajatý jistý Václav Schneider, který pracoval v pizzerii v centru Prahy, přímo na Václavském náměstí. Schneider byl zatím bůhví kde, ale to se mělo brzo změnit…
Ještě ten den, tedy 30.11., se brzo ráno na policii dostavil muž, který se představil jako Václav Schneider a přiznal se, že ve svém bytě uškrtil ženu, kterou si pozval za účelem sexu…
Když později Schneider zopakoval svou verzi ještě i kriminalistům, byla na něj uvalena vazba. Soudní pitva později prokázala, že příčinou smrti bylo udušení ze zardoušení. Všechna zjištěná zranění měla vitální reakci, takže vznikla ještě za života oběti. A že jich v oblasti hlavy a obličeje nebylo zrovna málo…
Nicméně kriminalisté zjistili, že v blízkosti Schneiderova bytu došlo od srpna do listopadu 2009 ke dvěma nočním brutálním přepadením. A když během domovní prohlídky vyšetřovatelé ve Schneiderově bytě nalezli věci právě těchto přepadených žen, dostala jeho verze o nezvládnutém nahromaděném vzteku z konfliktu s kolegou povážlivé trhliny. Navíc, Schneider si vždy nechal mobilní telefony obětí a používal je…
První přepadení se odehrálo 27.8. V Libni. Nedaleko tramvajové zastávky v blízkosti Schneiderova bydliště se odehrál pokus o vraždu, zároveň pokus o znásilnění, dále krádež a neoprávněné držení platební karty – a to vše jedním pachatelem.
Čin nahlásil pracovník na benzínové pumpě, za kterým přišla napadená žena. Tu přepadl neznámý muž a přidusil ji do bezvědomí. Na místě činu se později našly osobní věci napadené ženy a z těchto věcí byly odebrány pachové stopy. Důležité pachové stopy…
Žena sama vypověděla, že si ke studiu vysoké školy přivydělává jako tanečnice na diskotékách. V noc přepadení se vracela domů a od tramvaje ji sledoval jí neznámý muž. V nestřežený okamžik ji chytil do kravaty, mačkal jí krk a odtáhl jí z cesty. Požadoval po ní sex, ke kterému z důvodu menstruace nedošlo a protože nebylo po jeho, začal ji surově bít pěstmi do obličeje a škrtit. Neštítil se ženě několikrát praštit hlavou o zem nebo jí škrtit i v leže…
Když žena upadla do bezvědomí, muž utekl. Ona sama se po chvíli probrala a utekla na benzínku. Následky tohoto přepadení si vyžádaly dlouhodobé následky – žena nebyla schopná jezdit tramvají, nosila s sebou nůž nebo se vyhýbala lidem…
Dle znalců došlo k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy a tudíž jako taková musela být považována za těžkou újmu na psychickém zdraví.
Druhé přepadení se odehrálo 7.11. opět v Libni, v podstatě v oblasti prvního napadení a pachatelova bydliště.
Čin nahlásil muž, soused napadené ženy. Ta ležela na chodbě jejich domu a byla prakticky nahá. Měla opuchlý obličej, modřiny a reagovala jen velmi slabě. Dle její pozdější výpovědi se vracela z noční směny v práci, kde dostala zrovna výpověď. Útok přišel ve chvíli, kdy odemykala vchodové dveře – chytil ji do kravaty a škrtil ji.
Dle pozdějšího znaleckého vyjádření došlo opět k bezprostřednímu ohrožení života a došlo k rozvinutí akutní stresové reakce s následnou posttraumatickou stresovou poruchou.
Schneider sám později tvrdil, že si kvůli silné opilosti nic nepamatuje, nicméně nikdo mu nevěřil. Následné znalecké zkoumání mělo jasný závěr – Václav Schneider netrpěl žádnou duševní chorobou ani poruchou, trpěl pouze anetickou poruchou osobnosti. Nicméně byla klasifikována sexuální deviace, patologická sexuální agresivita a rysy sadismu.
Rozpoznávací schopnosti Schneidera zůstaly plně zachovalé, ty ovládací byly sníženy jen mírně. Mohl svému jednání tedy zabránit. Jeho pobyt na svobodě byl pro společnost krajně nebezpečný a možnost resocializace vyhodnocena jako obzvlášť snížená až téměř vyloučená. Jednalo se tedy o velmi nebezpečného jedince…
S tímto a dalším materiálem pracovala později světská spravedlnost a Městský soud v Praze Václava Schneidera v srpnu 2010 odsoudil k trestu 25 let odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou s následnou zabezpečovací detencí. I když se ihned odvolal, nebylo mu to nic platné a tento rozsudek Schneiderovi postupně potvrdil Vrchní i Nejvyšší soud.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
