Článek
Tento byt patřil Štefanu Rafaelovi, který zde ale nechtěl bydlet kvůli neskutečnému nepořádku – a odstěhoval se k příbuzným. I když se bránil možnosti pomoci příbuzných s úklidem bytu, nakonec k tomu došlo a právě tito příbuzní objevili zmíněné ostatky.
Po následné expertize a prokázání shody se kriminalisté zaměřili na majitele bytu, tedy právě Štefana Rafaela.
Ten sice tvrdil, že s torzem nemá nic společného, nicméně bylo zjištěno, že v domě žila a přímo s Rafaelem se často stýkala asi 20letá mladá žena. A co víc, že s ním potom ve zmíněném bytě i bydlela a často byla viděna s modřinami.
Podle svědků si totiž Rafael do bytu přivedl starší ženu s její dcerou a po čase zůstali jen oni dva, protože matka odešla. Dcera s Rafaelem prý zůstala jen proto, že se k ní choval hezky a ona chtěla získat nějaké zaměstnání v Praze.
A i když tato žena ihned odmítla možnost, že by Rafael její dceři ublížil, kriminalisté měli v rukách jeho trestní rejstřík. Rafael byl totiž odsouzen za brutální znásilnění ženy, kterou zavlekl do bytu a ona se pak „zachránila“ tak, že radši skočila z okna.
Nutno podotknout, že i toto se událo v bytě, kde bylo nalezeno torzo ženského těla…
Jakmile další genetická expertiza potvrdila shodu mezi matkou a dcerou, respektive jejími ostatky, kriminalisté pracovali s verzí, že Rafael dívku zavraždil.
Při následném výslechu se Rafael přiznal, při prověrkách popisoval průběh vraždy a rozřezávání těla. Kusy těla poté nacpal do dvou tašek a jednu po druhé je odnesl k řece. V bytě potom zapomněl odklidit poslední část rozřezaného těla…
I přesto, že hlava nebohé dívky se nikdy nenašla, měli kriminalisté dostatek důkazů a na Rafaela čekala obžaloba.
Následný soud byl rychlý a jasný – Štefan Rafael byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 15 let.
Zdroj: Legendy kriminalistiky
