Článek
Muž ležel v tratolišti krve, lebka byla na několika místech puklá a trčely z ní kousky kostí. Žena byla přikrytá dekou a na hlavě byly tak hluboké rány, že zasahovaly až do kostí lebečních. A co hůř, vypadalo to, že po ní někdo dupal nebo skákal. Vražedné zbraně se navíc nacházely na místě činu – jednalo se o rovné dlouhé kůly. Kriminalisty ovšem zaujalo, že na mrtvole muže ležel krátký vzkaz…
Mrtví u sebe neměli doklady, ale s identifikací pomohl strážník městské policie. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdomovce, stalo se jejich nuzné bydlení zároveň místem jejich vraždy.
Provedená pitva následně potvrdila dvě skutečnosti - smrt za použití opakovaného mohutného tupého násilí a zranění na hlavách způsobená bitím a šlapáním nebo skákáním. Obě oběti měly navíc v krvi vysoký obsah alkoholu.
Stále ale zůstávala otázka, kdo mohl mít neškodné staré bezdomovce tak „v oku“, že je dokázal zabít?
I přes svědectví příbuzných obětí ale nepřišla žádná velká šance na brzké dopadení pachatele…
Daleko přínosnější ale byla svědectví dalších bezdomovců, kteří uvedli, že se oběti stýkaly se starším mužem s knírkem. Totožnost ale neznali. Stejně tak nikdo nevěděl, odkud vzali mrtví větší množství peněz, než které u nich bylo obvyklé…
Jméno třetí osoby z tohoto trojlístku – a vlastně i vraha – bylo ale známo velice brzy, respektive ve chvíli, kdy přišly výsledky z Národní databáze DNA. Odebrané vzorky z místa činu se totiž shodovaly se jménem Jindřicha Malysze. Ten doslova pár měsíců před vraždou bodl nožem do hrudníku svého známého. A když technici na psaném vzkazu rozluštili jméno Jindra, měli kriminalisté svého podezřelého číslo jedna. A o dalším téměř ani neuvažovali.
Malysz byl velmi rychle zadržen a nutno podotknout, že nebyl ani překvapen. Tento 60letý nezaměstnaný invalidní důchodce přespával v opuštěné konírně. V den vraždy potkal dvojici svých budoucích obětí, kdy se ale ještě neznali. Po seznámení společně vypili vodku a víno a taxíkem se nechali odvézt do bunkru. Muž potom Malysze pozval, aby s nimi strávil celý Štědrý den. Po večeři ale přišly malicherné neshody – muž se ženou se chtěli uvnitř bunkru dívat na televizi. Když jej tedy zvali dovnitř, Malyszovi se nelíbil stísněný prostor a hučící elektrocentrála uvnitř. Proto ji vzal a hodil s ní o zem. Jenže to se muži nelíbilo a propukla bitka.
Začali se bít březovými klacky a protože nad Malyszem měli žena s mužem početní převahu, vyřešil tento problém po svém. Ženu udeřil takovou silou, až zůstala ležet opodál. Když o chvíli později zůstal ležet i její druh, Malysz zahodil klacky a klidně odešel do své konírny. Po vystřízlivění si ale uvědomil, co provedl a kvůli mrtvému muži měl výčitky svědomí…
Po kompletním přiznání a zahájení vazebního stíhání se Malysz podrobil i znaleckému zkoumání. Podle soudního znalce netrpěl žádnou duševní poruchou, jeho osobnost byla jen nevyrovnaná a tuto nevyrovnanost ještě zesiloval požitý alkohol.
Před soudem se Malysz nezmohl ani na slovo. Krajský soud v Ostravě jej tedy uznal vinným ve všech bodech obžaloby a odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 21 let. I když ihned padlo Malyszovo odvolání, Vrchní soud v Olomouci trest potvrdil. A stejně tak rozhodl i Nejvyšší soud a Malyszovo dovolání zamítl.
Malysz si tedy svůj trest odpykával ve věznici v Karviné, roku 2018 ale zemřel.
Zdroj : Autorský text s použitím knihy Mordparta Ostrava
