Článek
Následné ohledání místa činu konstatovalo, že tělo leželo na levém boku, se zvrácenou hlavou, předpaženou levou rukou a na ní patrnou stopou pneumatiky. Mezi nohama ležel zakrvácený dámský svetr a smrt nastala 21.7. v noci. Pachatel dovezl svou oběť na místo autem, patrně již v něm ji napadl a protože oběť prchala, pronásledoval ji za neustálého fyzického napadání.
Následná pitva jako příčinu smrti označila úrazový šok při bodných ranách pravé plíce, jater a pravé ledviny. Oběť, tedy zhruba 45letá žena, na sobě měla zranění daleko více a jen namátkou zmíníme tržně zhmožděné rány na hlavě, hrudníku, břiše, zlomeninu horní čelisti, vylomení některých zubů, strangulační rýhu, celkem 13 bodnořezných ran vnitřních orgánů a další. A bohužel je potřeba říct, že všechna zranění vykazovala vitální reakci, tedy byla způsobena zaživa…
Když byla prokázána totožnost oběti, protože se jednalo o Ludmilu B., narozenou roku 1957 a v minulosti vyšetřovanou pro paragraf příživnictví a krádeže, zjistili kriminalisté, že tato žena na tento způsob života nikdy nezanevřela – ba naopak. Prostituci se věnovala stále, pohybovala se ve společnosti dalších kriminálních osob a sama byla několikrát vyšetřována – a to i pro násilnou trestnou činnost. No, prostě to nebyl žádný andílek nevinný…
Byť Ludmila po sobě zanechala manžela, on při své výpovědi přiznal, že s ní nebyl zrovna lehký život… Kriminalistům totiž vypověděl, že se mu během vztahu přiznala, že nožem zavraždila svého prvního muže a byla za to odsouzena na několik let do vězení. Také se mu přiznala k prostituci a tomu, že vražda prvního muže nebyla jejím jediným „hříchem mládí“…
Manžel také přiznal, že i jej fyzicky napadla – a to, když jí oznámil, že se chce rozejít. Protože i on během života také nasbíral větší či menší hříchy, nesměl se pohybovat po Praze – a právě toho Ludmila využívala. Z vydírání přešla k udání a manžel tak skončil ve vazbě dřív, než Ludmila zemřela.
Byť kriminalisté zjistili několik podezřelých souvislostí, důležitou svědkyni, která je navedla výrazným směrem kupředu, našli až v září 2002. Tato žena tehdy vypověděla, že v osudný den vraždy se ve městě potkala s Ludmilou. Během několikaminutového rozhovoru viděla a slyšela, jak se Ludmila domlouvala s neznámým mužem na určitých sexuálních praktikách. Svědkyni poté řekla, že pojede na Zbraslav a vrátí se až po půlnoci. Viděla ještě dvojici nasedat do jeho auta a velice dobře si zapamatovala mužův vzhled. A to bylo pro celý případ velice důležité…
Na závěr žena ještě dodala, že odjel v autě s SPZkou, kterou později viděla na jiném autě a že si je jistá, že pokud by zmíněného muže ještě někdy zahlédla nebo potkala, bezpečně by jej poznala…
Je ale nutné říct, že když byla později tato svědkyně podrobena rekognici, pachatele nepoznala – i když se na fotkách již nacházel…
A protože v dalších týdnech a měsících nedocházelo k žádným výrazným posunům, byl případ v prosinci 2002 odložen…
I přesto ale kriminalisté dál pokládali otázky vytypovaným lidem a zjišťovali určité skutečnosti. A po nějaké době navíc získali další svědectví…
21.1.2002 se totiž jedna pražská prostitutka seznámila s jistým Petrem. Domluvili se na několika hodinách i přesné částce a odjeli autem směrem na Braník. Muž byl během cesty značně nervózní a jízdu zakončil na lesní komunikaci. To prý proto, že píchli pneumatiku…
Protože on vystoupil, žena musela také. Ihned ale dostala silnou ránu pěstí do obličeje, až jí násilník vyrazil zub a ona šla k zemi. Když ji začal mlátit blíže nespecifikovaným nástrojem, dokázal jí během toho i vysvléct spodní část těla a osahávat ji. Po sérii dalšího bití muž začal onanovat, potom sebral ženinu kabelku, ji samotnou nechal vlastnímu osudu a odjel…
Další prostitutka potom o pár měsíců později vypověděla, že tato žena se s útočníkem setkala ještě jednou, a to na konci července, když stály obě spolu na jedné ulici.
Když si totiž tato žena jménem Helena odešla něco koupit, zastavilo u druhé ženy auto. Muž se vyptával na ceny erotických služeb a požadoval, aby s ním odjela za Prahu. Protože tato žena věděla, co se stalo její kamarádce, snažila se celý rozhovor natahovat co možná nejdéle. Věděla totiž, že kamarádka se brzo vrátí. A přesně to se také stalo…
Muž byl již tak stále nervóznější a když si po pár minutách pohlédli s Helenou do očí, tento domnělý Petr urychleně odjel. Jenže ženy si stihly zapsat SPZku auta a ihned zavolaly na tísňovou linku. Jakmile byla prostitutka odvezena na policejní služebnu a podala popis tohoto útočníka, začaly se počítat poslední chvíle Pavla Soldáta na svobodě…
Pavel Soldát se narodil roku 1973, vyučil se elektromechanikem, dálkově maturoval v oboru gastronomie a i přesto byl nezaměstnaný a přes svou evidenci na Úřadu práce žil z úspor. Protože jeho posledním zaměstnáním byla firma zabývající se odtahováním a opravováním havarovaných vozidel, měl Soldát k dispozici kromě svého automobilu i spoustu dalších.
Po svém zadržení pokaždé jakoukoli trestnou činnost popíral, s vyšetřovateli nespolupracoval. Byť podal velice detailní výpověď o tom, kde přesně se v neděli 22.7.2002 pohyboval, policisté mu později jeho lži jednu po druhé vyvrátili.
Nicméně ale kriminalisté neměli lehkou situaci, protože důkazů nebylo mnoho a žádný navíc nebyl opravdu stoprocentní. A proto přistoupili k rekognicím…
Zhruba rok od vraždy Ludmily B. se tedy přímo na ulici v centru Prahy odehrálo zvláštní divadlo. Uskutečnila se tu totiž rekognice in natura mezi pěti vytipovanými muži, z nichž jeden byl samozřejmě Pavel Soldát, a svědkyní Ludmilou, se kterou byla zavražděná žena v okamžiku, kdy si ji vyhlédl budoucí vrah…
Protože žena kriminalistům sdělila větu, kterou měli vytipovaní muži sdělit, poslouchala ji velmi pečlivě. Poprvé žádná reakce. Podruhé se ženě udělalo mdlo – slyšela totiž (a viděla zblízka) vraha Pavla Soldáta…
Vzhledem k úspěšné rekognici tedy Soldát musel podstoupit znalecké zkoumání a je nutné říct, že i před znalci vše zlehčoval nebo rovnou popíral. Navíc se cítil silný v kramflecích, protože předchozí soudní líčení s napadenou prostitutkou Helenou vyhrál na celé čáře. Helena se totiž chovala značně podivně a obhajoba dosáhla její nevěrohodnosti.
Jenže nyní panovala úplně jiná situace…
Byť znalci neměli s explorandem zrovna jednoduchou situaci, jejich posudek naznal, že Pavel Soldát netrpí žádnou duševní poruchou nebo chorobou. Klasifikovali pouze emočně nestabilní poruchu osobnosti hraničního typu. Nicméně předchozí posudky z nedávné doby konstatovaly poruchu osobnosti a vážné podezření na strukturovanou sexuální deviaci sadismu. Byť rozpoznávací schopnosti zůstaly plně zachovány, ty ovládací byly vzhledem k uvedenému značně sníženy. Díky uvedenému byl navíc další pobyt na svobodě hodnocen jako enormně nebezpečný a znalci doporučili uložení ochranné léčby ústavní formou. A k uvážení dali i možnost kastrace…
Není tedy asi potřeba dodávat, že možnost resocializace byla vyhodnocena jako nepravděpodobná. Respektive znalci dospěli k závěru, že pokud spáchal uvedenou trestnou činnost, bez absolvování radikální léčby je resocializace prakticky vyloučena…
S tímto a dalším materiálem pracovala světská spravedlnost a následné soudní přelíčení u Krajského soudu v Praze neslo datum 30.7.2004. Rozsudek ale padl až o čtyři měsíce později. Pavel Soldát byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 14 let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Po odpykání tohoto trestu se musel podrobit nařízenému ochrannému léčení sexuologického charakteru ústavní formou.
I když se odvolal obžalovaný, jeho rodiče i bratr, nebylo jim to nic platné a rozsudek byl v plné výši potvrzen.
Zdroj: Panoptikum sexuálních vražd
