Článek
Otec George byl od malička sirotek, kterého vychovávali rodiče jeho matky. Po odchodu z jejich farmy v Plainfieldu se usadil v La Crosse a zde se seznámil s Augustou. Ta jako dcera despotického, autoritářského a neústupného otce byla stejná jako on. V 19 letech se seznámila s tehdy 24letým Georgem a zanedlouho se on přiženil do velké a semknuté rodiny.
Jejich manželství ale nebylo šťastné – Augusta neměla ponětí o Georgeově sílícím alkoholismu a z ní samotné se postupně stávala větší a větší tyranka. Manželovi se vysmívala, ponižovala jej a když zjistila, že George je v hospodě stále častěji, zuřivost poháněná náboženskou vírou byla obrovská. A když George svou ženu začal sem tam bít, ona se upřímně modlila za jeho smrt.
Nicméně i přesto se manželům narodily dvě děti. Augusta měla na sex vyhraněné názory – sex neposvěcený manželstvím považovala za neodpustitelný hřích a sex mezi manželi pro změnu za nechutný akt, povinnost nutnou k plození potomků. I přesto se ale přemohla a manžela pustila k sobě do ložnice…
Když se roku 1902 narodil první syn Henry, Augusta nebyla šťastná. Když už dítě, tak to měla být dcera… Augustě tedy nezbylo nic jiného, než se pokusit ještě o druhé dítě…
Edward se narodil 27. 8. 1906 a Augusta si nad jeho tělíčkem po porodu řekla, že ačkoli jí Bůh nedopřál holčičku a má dalšího chlapce, on nebude jako ostatní. Nebude ten chlípný a oplzlý muž, který hnusně využívá ženy…
Protože se Augusta postupem času stala úplnou hlavou rodiny, rozhodla, že se rodina přeorientuje na farmaření. Během času se tedy usadili na farmě u městečka Plainfield. Odlehlost této farmy jí vyhovovala, protože o obyvatelích Plainfieldu si udělala svůj úsudek – vůbec ne dobrý. Ale upřímně, bylo to vzájemné. S rodinou se obyvatelé téměř nestýkali, ani ji nevyhledávali.
Jeden z těch nutných kontaktů byl ve škole, kam chlapci chodili. Navštěvovali základní školu Roche-a-Cri, kde byla hrstka žáků a která se později spojila s White School – a zde také Ed v 16 letech dokončil školní docházku. Učil se dobře, byť nijak výjimečně nebo nadprůměrně, vynikal ovšem ve čtení. Celý život pro něj knihy představovaly dobrý způsob relaxace a naučil se z nich spoustu věcí…
I když Ed ve škole tedy celkem slušně prospíval, byl odstrčený od svých spolužáků a vrstevníků. Byť se párkrát objevil někdo, s kým by se Ed mohl kamarádit, tak si matka vždy našla dostatek dobrých důvodů, proč toto kamarádství skončilo. Ed se proto s nikým nebavil a ve snaze se přece jen s někým skamarádit napodoboval chování ostatních, pozoroval a sledoval. Spolužáci si tedy často všimli, že se na ně Ed dívá a tváří se divně. Ale tento úšklebek nebo zdánlivý samolibý úsměv byl způsobený tím, že Ed měl v koutku levého víčka plochý výrůstek. Víčko bylo díky tomu ochablé. A aby toho nebylo málo, Ed měl velmi zženštilý způsob reakce na kritiku nebo nepochopený vtip – snadno se rozplakal…
A tak Ed vyrůstal a dospíval v tomto prostředí a v rodině, kde otec se již domácnosti nebo práci nevěnoval a pro svou manželku nebo syny měl jen nadávky a urážky, kde Edova matka využívala situace a neustále až fanaticky dokola opakovala téma zkaženosti moderních žen. Protože viděla, jak se oblékají, chovají a malují, považovala ženy za poskvrněné. A ženy z Plainfieldu byly podle ní ty nejhorší…
V roce 1940 zemřel Edův otec George, ale pro rodinu jako takovou to neznamenalo žádnou ztrátu. Synové jeho smrt brali jako úlevu od rozčilujících úkolů a nepřetržité péče o něj.
Po smrti otce tedy oba synové začali pracovat mimo farmu a vydělali potřebné peníze. Zatímco Henry byl považován za většího fachmana a dříče než Ed, toho pro změnu měli obyvatelé trochu raději – montoval okna, natíral domy nebo spravoval střechy a k tomu i hlídal děti. Především chlapci jej vždy rádi viděli – Ed totiž předváděl kouzelnické triky nebo vyprávěl strašidelné příběhy o lovcích lebek nebo kanibalech. A je nutné říct, že jako dospělý muž byl Ed považován za dobrého souseda – byť svérázného…
Když v květnu 1944 zemřel Eddieho bratr Henry, nikdo si nemyslel, že by se stal obětí vraždy. Teprve později, až celý svět zjistil a věděl, jaká zrůda se v Geinovi skrývá, se na Henryho smrt začalo pohlížet jinak.
Co se vlastně stalo? V mokřinách nedaleko jejich domu vypukl požár a podle Eddieho verze se vše odehrálo tak, že že se náhle zvedl vítr a oheň se vymkl kontrole. On se na jednom konci snažil uhasit plameny a když se mu to podařilo, šel hledat bratra. Toho ale nenašel, protože se mezitím setmělo. Sestavil tedy pátrací skupinu a spolu s dalšími muži se potom vrátili do mokřin. On je poté zavedl na místo, kde Henry ležel – očividně mrtvý. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby… Eddie netvrdil, že neví, kde se bratr nachází (a přitom pátrače neomylně zavedl právě na místo nálezu Henryho těla)… Jako příčina smrti bylo stanoveno udušení a podle koronera nebylo potřebné jakékoli další vyšetřování, protože se zřejmě nejednalo o násilný trestný čin…
Eddie Henryho smrt zvládal bez výraznějších potíží. Když ale zanedlouho po něm měla matka mrtvici, znamenalo to pro Eda obrovský stres a strach. I přesto, že matka tuto mrtvici přežila a i když byla rekonvalescence delší a složitá, dokázala se postavit na nohy, brzy po první přišla mrtvice druhá. A ta se Augustě stala osudnou…
Pro Eda byla tato situace náročná z více směrů. Matka zemřela 29.12.1945, tedy v období vánočních svátků. V čase, kdy má být rodina pohromadě. Navíc už mu nezůstal nikdo. A v osobě matky ztratil jediného přítele a opravdovou lásku. A protože svou samotu nezvládal, na jeho duši začala sestupovat temnota…
První nevyjasněné zmizení se stalo v městečku Jefferson 1.5.1947 a tehdy zmizela 8letá Georgia W. V den zmizení ji sousedka svezla ze školy domů, zde ji vysadila na příjezdové cestě a u dveří se s ní rozloučila. To bylo naposledy, kdy dívku někdo viděl…
Když do večera nedorazila domů ani o sobě nedala vědět, policisté spustili pátrací akci. Ta byla bohužel bezvýsledná, stejně jako pátrání v následných dnech…
Druhé záhadné zmizení se odehrálo v La Crosse 24.10.1953 a jeho obětí se stala 15letá Evelyn H. Tato dívka občas hlídala dceru rodinným přátelům, kteří bydleli jen necelé tři km daleko. Při každém hlídání se svým rodičům telefonicky ohlásila a protože tentokrát se tak nestalo, otec dívky se do domu vydal. Protože mu nikdo neodpovídal na klepání ani zvonění, vlezl oknem do domu a našel zde dceřiny brýle a jednu botu. Když navíc v jednom pokoji našel stopy zápasu, zavolal ihned policii. Policisté později nalezli také krev na trávníku a otisk dlaně. Stopovací psi ale ztratili stopu jen pár metrů od domu.
Policisté se poté domnívali, že dívka uslyšela hluk ze suterénu domu, šla se podívat a byla napadena neznámým mužem. Žádný případný únosce se ale neozval a její tělo se nikdy nenašlo…
V okolí Planifieldu se navíc odehrála další nevyjasněná zmizení a policie byla bezradná. 43Letý farmář z okresu Adams se vydal 1.11.1952 lovit jeleny a společnost mu dělal jeden známý. Odpoledne se zastavili v baru a když odtud v sedm hodin večer odešli, bylo to naposledy, co je někdo viděl živé.
Další zmizení a zároveň vražda se odehrálo 8.12.1954 v Plainfieldu a obětí se stala hospodská Mary Hoganová. Dáma, která se chovala jako ta nejhorší žena, byla sprostá, měla tajemnou minulost, o které kolovaly zvěsti, že se v rodném Chicagu zapletla s mafií a která především nebyla žádné tintítko. Vážila totiž téměř sto kilo. A přesto byly v její hospodě krvavé stopy – respektive tratoliště krve na zemi a vedle toho navíc vystřelená nábojnice ráže 32. A podle těchto krvavých stop bylo patrné, že Maryino tělo bylo taženo ke dveřím a na parkoviště – a zde zřejmě naloženo do auta.
Zpočátku Geina z těchto zmizení nikdo nepodezříval, ale po vraždě Hoganové začaly městem kolovat různé fámy. Několik lidí z města totiž slyšelo Geinovy odpovědi týkající se mrtvé hospodské a vidělo v jeho domě opravdové lidské hlavy. On o těchto hlavách tvrdil, že jsou to trofeje z jižního Pacifiku a že mu je poslal bratranec, který bojoval na Filipínách. A nutno podotknout, že byť celé město tedy o těchto hlavách vědělo, nikomu to nepřišlo znepokojivé nebo překvapivé – tyto hlavy totiž považovali lidé za takový suvenýr, který se u Eda Geina dá očekávat.
Nicméně tak i tak se z Eddieho domu začal pro druhé obyvatele stávat strašidelný dům a místo, kterému se zdaleka vyhýbali…
Když zmizela majitelka místního plainfieldského železářství, 58letá Bernice Wordenová, její syn Frank ihned za možného podezřelého označil právě Eda Geina. Proč? Právě on poslední dobou neustále jeho matce nadbíhal a zval ji například na projížďku na kolečkových bruslích. A navíc, den před zmizením se krátce před zavíračkou do prodejny dostavil a s Frankem se chvilku bavil. Zajímal se o to, zda Frank pojede na lov. A od Franka tak věděl, že ano. A tím pádem věděl, že matka bude v prodejně sama…
A protože Frank v prodejně druhý den nalezl velké červenohnědé skvrny vedoucí k zadnímu vchodu, věděl, že se stalo něco opravdu zlého. A protože zároveň pracoval jako zástupce šerifa, věděl také, co dělat…
Když tedy vše nahlásil svým nadřízeným a vyložil jim, co se stalo a co si myslí (a také proč si to myslí), začalo neoficiální pátrání po Edu Geinovi. Ten se v tu chvíli nacházel u jedněch sousedů a když se oni dozvěděli, co se stalo, mladý syn Eddieho požádal, jestli by jej odvezl do města, aby se mohl podívat na vlastní oči a zažít to napětí, které teď město zažívalo. Gein souhlasil a do města se tedy skutečně chystali. Jenže než skutečně odjeli, přijeli policisté…
Když se jej potom zeptali na pár otázek se silným podezřením, že Ed Gein je vrah, kterého hledali, po několika dalších Edových odpovědích již věděli a byli si jistí – Ed Gein zavraždil Bernice Wordenovou…
Po jeho zadržení se policisté vydali do Geinova domu. Zde se jim naskytl pohled naprosto otřesný – v kuchyni viselo za nohy lidské tělo, které bylo vpředu rozřízlé odshora dolů, chyběla mu hlava a bylo vyvržené jako prase. Tělo patřilo zavražděné Bernice…
Po nálezu tohoto těla začala policie důkladně prohledávat dům – a nacházela stále horší a horší důkazy Geinových otřesných činů. Kromě nehorázné špíny a hromad harampádí tu policisté nalezli například odříznutou horní část lidské lebky používanou jako misku na polévku. Lebky také například zdobily Geinovu postel. V kuchyni byly židle vyplněné hladkými proužky lidské kůže, které na sobě dokonce měly i tuk. Také se našly například stínítka na lampy, odpadkový koš, bubínek a další věci. Nejhorší ale byl nález pásku z ženských bradavek nebo provázek na roletě ze rtů. V krabicích Gein uchovával ženské pohlavní orgány – některé seschlé, ale také jednu natřenou stříbnou barvou a olemovanou červenou stužkou. Ta zřejmě poslední a nejnovější obsahovala dokonce i vagínu a řitní otvor a byla posypána solí. V dalších krabicích se nacházely pro změnu například lidské nosy… Gein si vyráběl kožené legíny z lidských nohou, vestu ze sešitého trupu ženy i s prsy nebo masky z lidských obličejů…
Když byl Gein po svém zatčení převezen do okresního města Wautoma a vsazen do cely vězení, snažili se vyšetřovatelé výslechem dosáhnout jeho přiznání. To nepřišlo, byť Ed Gein mluvil. Místo kýženého přiznání ale přišel s tvrzením vpravdě šokujícím…
Byť nikdo nevěděl, kolik vražd bylo v Geinově domě spácháno, všichni tušili, že číslo bude vysoké. Jenže… Když se Gein přiznal k vraždě paní Wordenové, popřel zároveň, že by části lidských těl nalezených u něj v domě pocházely z vražd. A odkud tedy podle něj byly? Ze hřbitovů. Gein se totiž přiznal, že během pěti let, tedy od roku 1947, podnikal noční návštěvy na hřbitovy a minimálně v devíti případech vykopal a otevřel rakev, vzal si vše potřebné a hrob uvedl do původního stavu…
Byť ale jinou vraždu nepřiznával, vražda hostinské Mary Hoganové mu byla prokázána díky důkazům – například nalezeným obličejem ženy staženým z lebky, naolejovaným a vloženým do papírového pytle…
I když stále probíhalo prohledávání Geinovy farmy, on sám se připravoval nejen na test na detektoru lži, ale i na budoucí soud. A zatímco on byl ve vazební cele, hordy štábů a publicistů poslouchaly historky Geinových sousedů a známých. Lidé si doslova vymýšleli a zkreslovali různé situace, ať už je s Geinem zažili a nebo ne…
Po skončení vyšetřování se vyšetřovatelé alespoň částečně dopátrali Geinova motivu. Ten totiž nebyl vůbec zřejmý a on sám o ničem nemluvil. Podle vyšetřovatele Gein trpěl oidipovským komplexem, který byl motivem celého jeho řádění i vražd dvou žen, které byly velmi podobné jeho matce. On sám se u výslechu svěřil, že k matce cítil nepřirozeně těsný vztah a díky tomu si osvojil perverzní ženské chování. Ještě před její smrtí si přál být ženou namísto muže, kupoval si knihy o anatomii a také přemýšlel, jestli by bylo možné změnit pohlaví…
A protože se celá veřejnost předháněla ve snaze podat co nejpůsobivější a nejfantastičtější zprávy, zájem tisku a novinářů neutuchal. A tak se z psychopata Eddieho Geina stala doslova celebrita. Celebrita, jejíž příběh, byť naprosto zvrácený, přitahoval i některé umělce. Robert Bloch například v Geinově případu viděl výchozí materiál pro hororové zpracování, vypracoval příběh ze skutečného života starého mládence plný hrůzy, šíleností či zvráceností podpořený navíc patologickým vztahem k matce – a vzniklo tak Psycho…
Ještě před samotným soudním přelíčením byl Gein odeslán do Centrální psychiatrické léčebny pro potenciálně nebezpečné pacienty ve městě Waupun a zahájil zde 30denní vyšetření psychiatrické způsobilosti. Přítomní lékaři měli stanovit, zda Ed Gein byl duševně nemocný, a pokud ano, tak zda tato nemoc měla vliv na jeho činy. Lékaři museli stanovit právní otázku Geinovy nepříčetnosti, zda chápal povahu a závažnost svých činů, zda dokázal spolupracovat s obhajobou a zda vůbec chápal rozdíl mezi dobrem a zlem. A byť si především obyvatelé Plainfieldu nechtěli připustit, že by Ed Gein byl uznán nepříčetným a za své činy tak nedostal spravedlivý trest, nakonec se tak stalo.
Po absolvování veškerých psychologických a psychiatrických vyšetření totiž lékaři dospěli k závěru, že Ed Gein byl mimo jiné schizofrenní osobnost s neurotickými projevy a jako takový byl dle komise právně choromyslný a nezpůsobilý stanout před soudem…
Nicméně i přesto se začátkem roku 1958 konal soud, byť byl vlastně jen formální. Obžalovaný byl totiž uznán nepříčetným a jeho doživotní trest tak byl odpykán v psychiatrické léčebně. Zde také Ed Gein zemřel – 26. 7. 1984 – jako senilní starý muž trpící rakovinou. Osudným se mu stalo respirační selhání na geriatrickém oddělení ústavu Mendota. Hned druhý den bylo jeho tělo pohřbeno do neoznačeného hrobu v Plainfieldu.
Zdroj: Autorský text inspirovaný knihou Deviant
