Článek
Přesto nás sociální sítě a nevyžádané rady okolí neustále tlačí do role superženy. Jenže ta neexistuje. Existuje jen unavená máma, která se pod tíhou vlastní dokonalosti pomalu, ale jistě hroutí.
Dlouho jsem si myslela, že mateřství je taková ta reklama na jogurt. Sluncem zalitá kuchyně, bílé lněné šaty (které kupodivu nejsou od mrkve) a dítě, které se směje, i když mu rostou stoličky. Realita? Sedím v kuchyni, v levé pantofli mám nasypané křupkyv jedné ruce studené kafe, které jsem si už párkrát marně ohřála v mikrovlnce, v druhé telefon a s hrůzou sleduji profil dokonalé matky, která právě v pět ráno docvičila jógu, vyrobila domácí mandlové mléko a zatímco moje dítě se marně snaží postavit dvě kostky na sebe, aniž by u toho zbouralo půlku obýváku, její batole už nejspíš v tichosti skládá model jaderného reaktoru z recyklovaného bio-plastu.
Past jménem „Co by tomu řekli lidi“
V Česku máme takový národní sport: porovnávání se. Pokud dítě není v půl roce odplenkované, jste v očích sousedek podezřelá. Pokud se po roce chcete vrátit do práce, jste „kariéristka“. A pokud nedej bože k večeři objednáte pizzu, protože jste prostě měla den pod psa, kroutí se nad vámi prsty u nohou všech zastánců zdravé výživy.
Tento neustálý tlak okolí a strach ze selhání v nás buduje neviditelnou brzdu. Snažíme se vyhovět všem, kromě sebe. Výsledek? Syndrom vyhoření se dnes netýká jen manažerů v korporátech, ale stále častěji maminek na pískovištích.
Moderní matka jako multitalent bez nároku na pauzu
Očekává se od nás, že budeme:
- Dokonalé vychovatelky: Znát nejnovější trendy v montessori výchově.
- Úspěšné podnikatelky: Budovat byznys v lehkosti (zatímco nám dítě patlá banán do klávesnice).
- Domácí bohyně: Mít navařeno, vypráno a v ložnici být dračice (i když usínáte dřív, než skončí Večerníček).
Je to lineární cesta do pekel. Výchova dětí není projekt v Excelu, který musíte odevzdat na 110 %. Je to chaos. A ten chaos je v pořádku.
Jak z toho ven? Moje malá revoluce…
Jednoho dne jsem se prostě zastavila a řekla si: A dost! Zrušila jsem sledování všech „dokonalých“ profilů, které ve mně vyvolávaly pocit méněcennosti. Mražené pizzy se nebojím, prach pod postelí beru jako ochrannou vrstvu a místo jógy v pět ráno radši spím. Protože šťastné dítě potřebuje především spokojenou mámu, ne mámu, která má sice domácí kečup, ale tik v oku a chuť se odstěhovat na pustý ostrov.
Přestat se snažit o dokonalost je první krok k tomu, abyste začaly skutečně žít. Pokud máte pocit, že se v tom všem tlaku ztrácíte a hledáte cestu, jak věci dělat v lehkosti – ať už jde o práci, rodinu, nebo vztah k sobě samé – nejste v tom sama.
Další články o tom, jak najít vnitřní klid i dnešním chaosu, pro vás píšu na své Titulní stránce. Život je moc krátký na to, abychom ho prožily v křeči kvůli lajkům na Instagramu!
Co byla ta poslední věc, kterou jste udělaly čistě pro sebe, i když by nad tím ty dokonalé matky (a tchyně) kroutily hlavou? Napište mi do komentářů, ať v tom nejsem sama!
