Článek
1. Vozítko, které si spletete s botou
Na první pohled připomíná… no, těžko říct. Někdo vidí přerostlý dětský kočárek, jiný zas smutnou trosku bouračky, která si neuvědomila, že se narodila už pomačkaná. A přesto: jakmile řeknete „Velorex“, rozsvítí se oči. Je to značka, která vypadá jako vtip, ale v srdci mnohých Čechů má místo po boku Tatry, Škodovky nebo Jawa 50.
A to už něco znamená.
2. Když nemáš na auto, ušiješ si ho sám
Píšou se čtyřicátá léta dvacátého století a dva bratři z Parníku u České Třebové, František a Mojmír Stránští, mají sen. Chtějí auto. Ale nemají peníze. Tak si ho prostě postaví. Z trubek. Z látky. Ze snů. A nazvou ho OS-KAR (OSobní KArbonový Rám – nebo tak nějak).
Vzniká první prototyp. Vypadá jako pomačkaný stan na kolech, ale jezdí. A hlavně – funguje. Sen českého „udělej si sám“ se zhmotnil.
3. Koženka je nová plechovina
Plech je drahý. Koženka je levná. A lehká. A šije se na stroji. Tak proč se trápit karosérií, když si ji můžete doslova obléct?
Velorex měl konstrukci z trubek a karoserii z imitace kůže. Když pršelo, nasával. Když foukalo, plápolal. Ale přesto jel. A to stačilo. Byl to punk na kolech ještě dřív, než punk vůbec existoval.
4. Technické údaje? Spíš návod na přežití
Motor? 250 ccm, později i 350. Výkon? Třeba 16 koní. Když fouká vítr do zad. A máte dobře nahuštěné pneu.
Brzdy? Ano. Na papíře.
Maximální rychlost? Oficiálně 85 km/h. V praxi? Z kopce, s větrem v zádech a vírou v boha jakéhokoliv vyznání.
Ale i přesto: lidé ho milovali. Protože na rozdíl od jiných věcí v té době, tenhle stroj byl dostupný.
Realita v číslech, mýtus v srdci aneb „Co říká technický list a co zadek řidiče.“
5. Miláček invalidů. A pak všech ostatních
Velorex měl být původně určen pro lidi se zdravotním postižením. Jenže v zemi, kde se i na rohlíky čekalo ve frontě, se stal objektem touhy pro každého. Invalidní průkaz se tak najednou stal cenným artiklem.
Postupem času se z Velorexu stal hipsterský sen. Dnes by na něj šel crowdfunding, merch a vlastní Instagram s filtry „retrokůže“ a „olejový leak“. Jenže tehdy? Tehdy to byl nástroj svobody. Levný, nezničitelný, nezapomenutelný.
6. Hvězda filmu i vtipů
Kdo neviděl Velorex ve filmu, jako by nebyl. Zářil v českých komediích, byl postrachem okresních silnic i inspirací pro desítky lidových anekdot:
„Co dělá Velorex v dešti?“
„Nasává.“
Nebo:
„Proč má Velorex tři kola?“
„Protože kdyby měl čtyři, byl by nebezpečný.“
A přesto – nebo právě proto – ho všichni milovali.
7. Zánik a znovuzrození
Výroba Velorexů skončila v roce 1973. Alespoň oficiálně. Neoficiálně se šije dodnes – alespoň v srdcích nadšenců. Existují srazy, fanouškovské kluby a repasy, které stojí víc než nová Fabia.
Je to jako s vinylama: odešel, aby se vrátil. A hraje pořád stejně dobře.
Z chatrče ke kultu
8. Tři kola stačí, když máš styl
Dnes už víme, že Velorex nebyl omyl. Nebyl výsměch. Byl to důkaz, že když nemáte nic, ale máte nápad, můžete udělat něco, co vydrží déle než cihlová Lada.
Je to punk. Je to sen. Je to třístupňová převodovka na čtyři odvahy.
Zdroje
- Velorexy.cz – Muzeum Velorex Boskovice
Oficiální stránka věnovaná historii a modelům Velorexu včetně archivu.
velorexy.cz - Národní technické muzeum – Archiv vozidel
Záznamy o československé automobilové výrobě, včetně modelů Velorex.
ntm.cz - Wikipedie – Velorex
Shrnutí vývoje, modelových řad a technických údajů v kontextu doby.
cs.wikipedia.org
