Drummondovi: Rančerská dynastie větší než český okres

Na zasněžené pastviny v Oklahomě vyjíždí Ladd Drummond nakrmit dobytek. Lednová sněhová bouře přinesla mráz, rybníky zamrzly a zvířata potřebují víc energie. Ladd nakládá na pick-up balíky sena, rozváží je po pastvinách a kontroluje napajedla. Syn Todd mu pomáhá prosekávat led, aby se krávy dostaly k vodě.

Je sobota. Ladd během dne objíždí několik stád; na jedné pastvině má 95 krav, předtím už nakrmil dobytek na šesti dalších. Je to obyčejná rančerská práce v neobyčejném počasí. Neobyčejné je především hospodářství, jehož je Ladd jedním z vlastníků.

Podle žebříčku amerických pozemkových vlastníků z roku 2017 držely jednotlivé větve Drummondových dohromady přibližně 433 tisíc akrů půdy – v přepočtu asi 1 752 kilometrů čtverečních. Víc než celý českobudějovický okres.

Nejde o jeden souvislý ranč ani o majetek jediného člověka; Drummondovi jsou rozvětvená rodina, jejíž členové vlastní a provozují různá hospodářství a podniky. Na české poměry představuje jejich souhrnná rozloha téměř nepředstavitelný rozsah soukromého pozemkového vlastnictví. Při takových číslech se člověku snadno vybaví Duttonovi ze seriálu Yellowstone. A tenhle příběh nezačal na pastvině.

Frederick Drummond se narodil ve Skotsku a do Ameriky přišel jako mladý muž. Roku 1886 se usadil na území dnešní oklahomské Pawhusky, tehdy domově indiánského národa Osagů.

Začínal jako obchodník – provozoval obchod, v němž místní obyvatelé nakupovali potraviny, látky, nářadí a další potřebné zboží. Obchodování tehdy znamenalo také poskytování úvěrů, vedení zákaznických účtů a vytváření dlouhodobých vztahů se zákazníky. Frederick postupně vybudoval prosperující podnikání; roku 1903 vznikla společnost Hominy Trading Company. Rodina se časem začala věnovat také pozemkům, financím a chovu dobytka.

Jeho synové Roy, Fred a Jack pokračovali každý vlastní cestou. Jejich prostřednictvím se Drummondovi rozrostli do několika rančerských větví. Dnešní rodina proto nemá jednoho společného šéfa, který by z kanceláře řídil všechna její stáda; jednotliví potomci hospodaří na vlastních nebo rodinně propojených pozemcích, spolupracují a podle potřeby si pomáhají. Společný mají původ a prostředí, v němž jejich majetek vznikal.

Osagové patřili na přelomu devatenáctého a dvacátého století k ekonomicky nejpozoruhodnějším původním národům Ameriky. Pod jejich územím se nacházela ropa. Když se na počátku dvacátého století rozběhla její těžba, začaly do osagské oblasti proudit obrovské peníze. A s nimi přišli také lidé, kteří na osagském bohatství chtěli vydělat.

Roku 1906 americký Kongres rozhodl o rozdělení osagského území na individuální pozemkové příděly. Osagové si přitom zachovali společná práva k nerostnému bohatství pod zemí. Na povrchu mohl pozemek postupně změnit vlastníka; práva k ropě pod ním však zůstávala součástí osagského nerostného majetku. Výnosy z těžby se rozdělovaly prostřednictvím podílů známých jako headrights.

Ropa udělala z mnoha Osagů bohaté lidi; současně je vystavila systému, který jim vlastní bohatství nedovoloval vždy svobodně spravovat. Americké úřady některým Osagům přidělovaly poručníky, kteří rozhodovali o jejich penězích a majetkových záležitostech. Tato praxe otevřela prostor pro střety zájmů, manipulaci, předražené služby, nevýhodné obchody i podvody. A v nejtemnějším období také pro vraždy, jejichž cílem bylo získat přístup k osagskému bohatství.

Příběh známý dnes mimo jiné díky knize a filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce se odehrával ve stejném kraji, kde Drummondovi budovali své postavení. To samo o sobě ještě nevypovídá o jejich osobní odpovědnosti za tehdejší násilí; o jejich zapojení do ekonomických poměrů osagského území však existují konkrétní doklady.

Investigativní série In Trust agentury Bloomberg zkoumala, jak se rozsáhlé pozemky v Osage County postupně dostávaly do vlastnictví Drummondových. Její autoři procházeli historické dokumenty, pozemkové převody, pozůstalostní spisy i záznamy o poručnictví. Zjistili, že členové rodiny vystupovali jako obchodníci, věřitelé, správci majetku a poručníci osagských obyvatel. V některých případech se tyto role dostávaly do vzájemného konfliktu.

Tři bratři Drummondovi například působili jako poručníci nejméně deseti Osagů. Rodinné podnikání zároveň získávalo pozemky prostřednictvím obchodů a právních postupů, které tehdejší systém umožňoval. Ne všechny převody byly bezproblémové ani podle tehdejších zákonů: už roku 1929 řešil federální odvolací soud případ převodu osagské půdy na R. C. Drummonda. Potvrdil rozhodnutí, kterým byl převod zrušen kvůli zákonným omezením nakládání s tímto majetkem.

Jejich vzestup proto nelze poctivě vyprávět pouze jako příběh podnikatelského talentu a tvrdé práce.

Bloomberg ve své investigaci doložil majetkové praktiky a střety zájmů, nikoli účast zkoumaných členů rodiny na vraždách Osagů. Historické vztahy Drummondových s osagskými obyvateli jsou však podstatnou součástí příběhu.

Od tehdejších událostí uplynulo několik generací – pozemky Drummondovým zůstaly. A na nich vyrostlo hospodářství, které patří k nejpozoruhodnějším rančerským provozům amerického Středozápadu.

Ladd Drummond a jeho bratr Tim svého času uváděli, že společně hospodaří přibližně s pěti tisíci matečných krav a osmi tisíci mladých kusů skotu. Třináct tisíc zvířat, aniž bychom do tohoto součtu automaticky zahrnovali všechna telata. A stále mluvíme pouze o jedné části rozvětveného rodinného hospodářství.

Člověk by si při takových počtech mohl představit celé zástupy kovbojů; ve skutečnosti je každodenní práce organizována v podstatně menších skupinách. Drummondovi mají rozsáhlé pastviny rozdělené do jednotlivých celků. Dobytek se přesouvá podle ročního období, dostupnosti trávy, vody a potřeb chovu. Zvířata tráví velkou část života venku. Pracovníci je pravidelně kontrolují, přikrmují, ošetřují a ve stanovených termínech shánějí k očkování, značkování nebo přepravě.

Když je potřeba, přijedou další kovbojové a členové rodiny. Práce se soustředí do jednoho místa, provede se potřebný úkon a lidé se zase rozjedou. Mechanizace přitom zásadně mění, kolik lidské práce je potřeba.

Jeden člověk dokáže pomocí hydraulického zařízení naložit těžký balík sena, rozvinout jej za jedoucím pick-upem a ze zásobníku dávkovat přídavné krmivo. Nákladní auta a přívěsy umožňují přesouvat dobytek mezi vzdálenými pastvinami. Traktory a další stroje obstarávají práce, na které by dříve bylo potřeba mnohem více lidí. Při samotné práci s dobytkem však stále rozhodují koně – podle jednoho z místních kovbojů se přibližně 95 procent shánění, třídění a další manipulace se stády odehrává ze sedla. Čtyřkolky k tomu nepoužívají. Moderní technika jim usnadňuje provoz, tradiční kovbojská práce zůstává jeho základem.

O skutečném dopadu modernizace vypovídá vzpomínka Gentnera Drummonda, příslušníka jiné rodinné větve – v rozhovoru pro Oklahoma Magazine popsal, že na jejich ranči kdysi pracovalo dvanáct mužů; později stejný provoz zvládalo pět. Technika ovšem nebyla jedinou změnou – zmiňoval rovněž promyšlenější rozdělení pastvin a budování napajedel. Rozhoduje uspořádání pozemků, dostupnost vody, načasování práce a zkušenost lidí, kteří vědí, co je potřeba udělat.

Drummondovi mají proti mnoha menším rančerům jednu významnou výhodu – jejich majetkové zázemí jim umožňuje investovat do vybavení a infrastruktury, které šetří práci po mnoho dalších let. Poučné je, kdo tu práci vykonává.

Ladd, Tim a další členové rodiny se pravidelně objevují přímo mezi dobytkem. Jezdí na koních, řídí techniku, očkují telata, kontrolují pastviny a organizují práci nemnoha dalších zaměstnanců. Vlastníci tak rozsáhlého majetku by mohli jeho každodenní provoz svěřit najatým manažerům; přinejmenším někteří Drummondovi však dál pracují způsobem, který se od práce jejich kovbojů v mnoha ohledech neliší.

Chov skotu je nejviditelnější součástí rodinného podnikání, rozhodně však ne jedinou. Rozsáhlé pozemkové vlastnictví umožňuje Drummondovým využívat půdu několika způsoby a rozkládat podnikatelská rizika mezi různé činnosti. Právě v tom se jejich ekonomické postavení výrazně liší od běžného rodinného ranče, jehož příjmy závisejí převážně na prodeji dobytka.

Jedním z dalších způsobů využití rozsáhlých pastvin je péče o americké divoké koně. Federální úřad Bureau of Land Management dlouhodobě uzavírá smlouvy se soukromými vlastníky pozemků, na nichž umisťuje koně odchycené z veřejných území. Drummondovi patří mezi jeho smluvní partnery.

Pro stát je to způsob, jak zajistit zvířatům dlouhodobou péči, pro rančery představují takové smlouvy další zdroj příjmů. U společnosti Drummond Land & Cattle dosahovaly evidované federální smluvní závazky v letech 2021 až 2026 souhrnně přibližně 9,5 milionu dolarů. To jsou významné peníze; zároveň nejde o čistý zisk – z kontraktů se hradí péče o zvířata, údržba pastvin, voda, pracovní síly a další náklady.

Jiné rodinné větve se věnují přímému prodeji hovězího masa; značka Drummond Beef staví na rodinné rančerské tradici a nabízí maso zákazníkům, kteří chtějí znát jeho původ.

V rodinné historii najdeme také ropné podnikání. Frederick Ford Drummond, který zemřel roku 2020, byl vedle rančera také nezávislým producentem ropy. Na osagském území je ovšem nutné rozlišovat vlastnictví povrchových pozemků a nerostná práva, která mají vlastní historický a právní režim.

A potom jsou tu větrné elektrárny – na pastvinách Drummondových stojí také větrné turbíny. S rodinnými pozemky byl spojen energetický projekt Mustang Run, plánovaný pro 68 turbín. Využití půdy pro výrobu elektřiny představuje další možnost příjmů vedle chovu dobytka, aniž by pastviny musely přestat sloužit svému původnímu účelu.

Rodinný vliv přitom sahá i do politiky. Výše zmíněný Gentner Drummond, příslušník jedné větve dynastie, je generálním prokurátorem Oklahomy a letos se ucházel také o guvernérské křeslo, byť v republikánských primárkách neuspěl. (Podobnost s rančerskou rodinou Duttonových ze seriálu Yellowstone zde začíná být až podezřelá: John Dutton se stal guvernérem Montany a jeho syn Jamie zastával úřad generálního prokurátora.)

Drummondovi dnes disponují mimořádně silným majetkovým zázemím a několika různými zdroji příjmů; těžko spočítat, kolik celá dynastie každoročně vydělává. Její ekonomické možnosti jsou však podstatně širší než u rančera, jehož existence závisí pouze na prodeji vlastních telat.

A jedna členka rodiny dokázala tyto možnosti rozšířit ještě do úplně jiného světa.

Ree Drummondová se narodila jako Anne Marie Smithová. Vyrůstala v Oklahomě, studovala v Kalifornii a po návratu domů se seznámila s Laddem Drummondem. Vzali se roku 1996.

O deset let později začala Ree psát internetový blog The Pioneer Woman. Vyprávěla o rodinném životě na ranči, vaření, dětech a manželovi, kterému říkala Marlboro Man. Blog postupně přerostl v mimořádně úspěšnou mediální značku. Přišly kuchařky, televizní pořad na Food Network, výrobky prodávané pod značkou The Pioneer Woman a další podnikání. Pro veřejnost se Ree stala patrně nejznámější členkou celé dynastie.

A její úspěch začal měnit také Pawhusku. Město, které je správním centrem Osage County, má přibližně tři tisíce obyvatel; dlouho patřilo k menším americkým městům, jejichž historická obchodní centra postupně ztrácela někdejší význam.

Roku 2016 zde Ree s Laddem otevřeli The Mercantile, obchod a restauraci ve zrekonstruované historické budově. Následovaly další podniky, mimo jiné hotel The Boarding House a restaurace P-Town Pizza. Pawhuska začala přitahovat návštěvníky, kteří sem přijížděli za značkou The Pioneer Woman. Nakupovali, jedli, přespávali a utráceli peníze také v dalších místních podnicích.

Rozsah proměny ilustrují dostupná statistická data Oklahoma State University: v roce 2016 dosahoval maloobchodní obrat Pawhusky přibližně 16,7 milionu dolarů; roku 2024 už činil 31,6 milionu. Za osm let tedy vzrostl nominálně téměř o devadesát procent. Celý nárůst samozřejmě nelze připsat Ree Drummondové; promítá se do něj inflace, vývoj místního podnikání i další ekonomické okolnosti. Její vliv na návštěvnost a veřejnou známost města je však těžké přehlédnout.

Pro Pawhusku znamená The Pioneer Woman něco, co by samotné rančerství nejspíš nikdy nedokázalo: přivedla do malého oklahomského města zákazníky z celé Ameriky. Pro Drummondovy představuje další podnikatelskou větev, která už není přímo závislá na počasí, cenách dobytka ani kvalitě pastvy. Rodina, která začínala obchodováním na osagském území, se tak po více než století dostala zpátky k obchodu – tentokrát s celonárodně známou značkou.

Příběh Drummondových by se dal vyprávět jako historie pozemkového bohatství. Nebo jako příběh podnikatelského vzestupu jedné přistěhovalecké rodiny. Stejně tak jako součást bolestivé historie Osagů, jejichž půda a majetek přecházely za mimořádně nerovných podmínek do jiných rukou. Všechno to k němu patří.

Dnešní Drummondovi však představují také něco, co na samotné rozloze jejich pozemků není vidět – za několik generací vybudovali hospodářství, v němž malý počet zkušených lidí dokáže díky technice, organizaci a rozsáhlému zázemí pracovat s tisíci kusů dobytka. A jeho vlastníci se dál osobně účastní práce.

Mají možnosti, které mnoho jiných rančerů nemá. Přesto Ladd Drummond v sobotu ráno vyjede do sněhové bouře nakrmit dobytek, a jeho synové pomáhají s prací, kterou by si rodina mohla nechat udělat někým jiným.

Na jedné straně stojí rodinné pozemky, jejichž souhrnná rozloha překonává 74 ze 76 českých okresů. Na druhé člověk, který si oblékne pracovní bundu, nastartuje pick-up a jede zkontrolovat krávy.

Obojí patří ke stejnému příběhu.

_______________________

Tom Řepík miluje stromy, western a starou dobrou Ameriku 20. století. Současnost zatím nevzdal. Více na jeho osobním blogu Kravskej Kluk.