Článek
Přijedete mezi široké silnice, starší předměstskou zástavbu, sklady a průmyslové areály. Dallas je hned vedle a hranice mezi jednotlivými městy jeho metropolitní oblasti návštěvník snadno přehlédne. Žádný westernový film, žádné městečko s dřevěnými průčelími obchodů a koňmi před saloonem.
Přesto jste v místě, které texaská legislativa roku 2013 oficiálně prohlásila za Cowboy Hat Capital of Texas. Hlavní město kovbojských klobouků nevypadá jako město kovbojů; vypadá jako město lidí, kteří jim klobouky vyrábějí.
Jedna fabrika
Na konci třicátých let vypadal texaský Garland úplně jinak. Roku 1940 tu žilo jen 2 233 lidí. Městem procházely dvě železnice, okolí živilo zemědělství a Garland se začínal měnit v průmyslové zázemí rostoucího Dallasu.
Sem se roku 1938 rozhodla přesunout společnost Byer-Rolnick svou výrobu klobouků. Její značku už známe z předchozího článku – Resistol. Nová továrna se otevřela v dubnu 1939 a dobový místní tisk ji označoval za nejmodernější kloboučnický závod na světě. Do Garlandu nepřišly jen stroje, ale i lidé, kteří s nimi uměli pracovat, a s nimi řemeslo, které se ve městě usadilo na další desetiletí.
Byer-Rolnick dokonce vybudoval pro zaměstnance vlastní clubhouse. Továrna nebyla provozem ukrytým někde na okraji dnešního velkoměsta; v tehdejším malém Garlandu představovala výraznou součást místního života. A město rostlo.
V roce 1950 už mělo přes deset tisíc obyvatel. Přicházely další továrny, za války letecký průmysl, později elektronika a kovovýroba. Garland se postupně stal tím, čím je dodnes: velkým výrobním městem přilepeným k Dallasu. Resistol nepřišel do města kovbojských klobouků – to město kovbojských klobouků začalo vznikat kolem něj.
Z fabriky odešel kloboučník
Jedním z lidí, kteří se řemeslo naučili u Byer-Rolnicku, byl William C. Cook. Do firmy nastoupil roku 1936 jako hand finisher. Klobouky dokončoval ručně, postupně poznával další části výroby a s podnikem se přestěhoval z Dallasu do Garlandu. Během následujících desetiletí se vypracoval až na vedoucího kontroly kvality. Pak odešel.
Roku 1968 založil v Garlandu vlastní společnost Master Hatters of Texas. Zpočátku vyráběl smluvně právě pro Resistol. Teprve postupně vybudoval samostatného výrobce westernových klobouků.
Podobnou cestou prošla další generace. Cookův syn Jerry začal jako teenager roku 1964 pracovat u Resistolu a později pokračoval v rodinném podniku. Tady se dobře ukazuje, jak Garland ke svému dnešnímu titulu přišel.
Několik výrobců si nezávisle na sobě nevybralo stejné texaské město. Jedna továrna vychovala lidi, kteří založili další. Stroje se dají koupit, továrna se dá postavit. Člověk, který umí z kusu plsti udělat dobrý kovbojský klobouk, se však musí své řemeslo někde naučit. V Garlandu se ho měl od koho učit.
Milion klobouků
O několik generací později už nejde o jednu továrnu: v Garlandu dnes působí Hatco, pod jehož střechou se vyrábějí Resistol, Stetson nebo Charlie 1 Horse. Master Hatters of Texas pokračuje v tradici založené Williamem Cookem. Dorfman Milano tu vyrábí od roku 1983 a jeho výrobní svět zahrnuje další známá jména westernových klobouků. Ve městě působí také Dallas Hats.
Dohromady zdejší výrobci posílají do světa přes milion kovbojských klobouků ročně. Některé skončí na ranči, jiné na rodeu. Další na koncertě country hudby, ve westernovém obchodě nebo na hlavě člověka, který s Texasem nemá společného vůbec nic.
A potom existují klobouky, které z Garlandu míří směrem, který by v hlavním městě texaských cowboy hats čekal málokdo – na sever. Dorfman Milano vyrábí v Garlandu také charakteristické klobouky Royal Canadian Mounted Police. Jeden z nejznámějších symbolů Kanady tak vzniká na předměstí Dallasu v texaském hlavním městě kovbojských klobouků.
Ani to není tak podivné; Garland se specializuje na výrobu klobouků, ne na obraz kovboje.
Kovbojský klobouk bez kovbojů
Mezitím se změnilo samotné město. Z 2 233 obyvatel roku 1940 vyrostl Garland na zhruba čtvrt milionu lidí. Dallas a okolní města ho sevřely do jedné z největších amerických metropolitních oblastí. Romantiku amerického Západu tu návštěvník musí hledat. To ale není slabina garlandského příběhu – je jeho vysvětlením.
Kloboučnický průmysl tu vydržel skoro devadesát let ze stejného důvodu jako jiné průmyslové obory: zůstaly firmy, zaměstnanci, zkušenosti a výrobní zázemí. Generace lidí věděly, jak plsť napařit, blokovat, brousit, tvarovat a dokončit. Další se to od nich naučily.
Garland se stal Cowboy Hat Capital of Texas právě jako obyčejné průmyslové město.
Nejdřív klobouky. Potom atrakce
Oficiální potvrzení přišlo až roku 2013. Texaská legislativa tehdy označila Garland za Cowboy Hat Capital of Texas a v rezoluci připomněla zdejší výrobce i desítky let kloboučnické tradice.
Město tedy svůj titul nedostalo kvůli obřímu kovbojskému klobouku na náměstí. Ten přišel mnohem později: v roce 2025 se na obnoveném Downtown Square objevil monumentální cowboy hat dlouhý zhruba šest metrů a vysoký přes čtyři metry.
Ani jeho tvar nevznikl jen podle představy nějakého designéra – Hatco, Master Hatters a Dorfman Milano poskytly skutečné formy používané při výrobě svých klobouků. Jejich tvary byly digitálně naskenovány a spojeny do jednoho profilu. Obří klobouk uprostřed Garlandu tak v sobě nese kus tří místních továren. Je to turistická atrakce.
Jenže Garland si nejdřív skoro devadesát let vyráběl kovbojské klobouky. Teprve potom z nich udělal atrakci.
Ten obrovský klobouk na náměstí tak dává větší smysl, než by se mohlo zdát – přijedete na předměstí Dallasu a western kolem sebe hledáte marně. Je ve fabrikách.
_______________________
Tom Řepík miluje stromy, western a starou dobrou Ameriku 20. století. Současnost zatím nevzdal. Více na jeho osobním blogu Kravskej Kluk.
