Článek
Fotbal se v Mikronésii hraje s nadšením a úplně všude. Převážně je to ovšem na školních dvorcích, prašných pláccích nebo přímo na ulicích místních městeček. Profesionální infrastruktura tu prakticky neexistuje. A protože země není členem FIFA ani Oceánské fotbalové konfederace, dveře na mezinárodní scénu zůstávají uzavřené. Navždy?
Nejde přitom jen o samotnou účast na turnajích. Bez členství nepřicházejí žádné rozvojové granty, trenérské programy ani technická pomoc. Je to paradox, který bije do očí: tam, kde by podpora měla začínat, v praxi úplně chybí. Museli jsme se zeptat, proč.
Náš e-mail na ústředí FIFA
Ze zvědavosti, a možná i z obyčejného pocitu nespravedlnosti, jsme s kamarádem napsali do oficiální kanceláře FIFA pro styk s veřejností. Chtěli jsme vědět, proč Federativní státy Mikronésie nemají ani minimální možnost získat statut člena FIFA, proč je tahle myšlenka tak vzdálená organizaci, která se prezentuje jako ochránce univerzálního přístupu k fotbalu.
Odpověď byla stručná a jednoznačná: „Mikronésie v současné době nesplňuje minimální podmínky definované stanovami FIFA pro přijetí za člena.“ Pánové v kanceláři si tedy dali alespoň tu práci, že nám na ty podmínky dali odkaz. Hlavním problémem pro ně je neschůdná infrastruktura, nedostatečné zdroje, slabá výkonnost (kdo by se divil) a chybějící federace organizující soutěže na celostátní úrovni.
Mikronésie požádala o vstup do FIFA už v roce 2010, ale projekt se zatím nikam nepohnul. Zůstává tak otázka, na kterou si musí odpovědět každý fanoušek sám: je fotbal skutečně pro všechny, nebo jen pro ty, jejichž podmínky jsou pro FIFA dostatečně zajímavé? Neměla by právě v takovýchto případech nabízet veškerou podporu, i za cenu finančních ztrát?
Geografie, která komplikuje úplně všechno
Abychom byli fér, část problému je daná samotnou geografií. Ostrovy Mikronésie jsou rozesety na ploše, která se velikostí blíží Evropě, a cestování mezi nimi je drahé a logisticky náročné. V mnoha případech je nutné letět oklikou přes americký Guam.
Z mapy je patrné, jak obrovské území roztroušené mikronéské ostrůvky pokrývají. Infrastruktura, zejména kvalitní pokrytí leteckou a lodní dopravou, chybí.
Pro fotbalisty to znamená, že se často celý život nedostanou ani na sousední ostrov, natož na mezinárodní turnaj. Budovat v takovém prostředí pravidelné soutěže je extrémně obtížné. Přitom je právě jejich existence jedním z klíčových kritérií pro členství ve FIFA.
Hřiště z udusané hlíny a prázdná pokladna
Země navíc bojuje s nedostatkem infrastruktury. Regulérní travnatá hřiště existují jen ojediněle a většina zápasů se odehrává na udusané hlíně někde mezi domy. Sportovní vybavení se shání složitě a trenérů je minimum; často jde o dobrovolníky, kteří pracují s tím, co mají.
Rozpočet fotbalové federace je tak nízký, že by nestačil ani na provoz průměrného okresního klubu ve střední Evropě. Což nejsou nijak horentní sumy. Bez podpory FIFA se ale situace rozhodně k lepšímu nezmění.
Zdravotní překážky sportu nepřejí
Další komplikací je zdravotní stav velké části populace. Mikronésie patří k zemím s nejvyšší mírou obezity na světě, což je důsledek nedostupnosti kvalitních potravin a závislosti na levných polotovarech z dovozu.
Připočteme-li k tomu tradiční nadměrnou konzumaci sladkých a alkoholických nápojů, žvýkání betelu a nedostatek organizovaného sportu pro děti, dostáváme prostředí, v němž se velké talenty sice občas rodí, ale velká část jich stejně rychle zaniká. Šance dostat se z tohoto prostředí pryč je hodně malá.
První krok do světa: Pacifické hry
Přesto se Mikronésie nevzdává. V roce 2015 se její tým poprvé zúčastnil Pacifických her. Výsledky byly sice katastrofální, porážky 0:30, 0:38 nebo 0:46 s okolními zeměmi vstoupily do historie, ale pro místní hráče to byla neocenitelná zkušenost.
Utkání se soupeři na vyšší úrovni je přesně to, co tahle země potřebuje. Ne proto, aby vyhrávala, ale aby se učila. Aby rostla. Vždyť takhle se fotbal rozvíjel všude na světě. Ještě v roce 1900 nemohl nikdo konkurovat Anglii. Dnes je to tak, že Angličané zisk titulu mistrů světa sledují jen v pořadech pro pamětníky.
Co by skutečně pomohlo
Změna může začít docela nenápadně: jedním trenérem, jedním hřištěm, jedním mládežnickým programem. Kdyby měl každý stát federace alespoň jedno regulérní hřiště a základní strukturu pro práci s dětmi, otevřely by se dveře k dalším krokům.
Stačil by jediný pilotní projekt: trenér na půl roku, mládežnická liga na dvou ostrovech, jedno travnaté hřiště financované přes program FIFA Forward. Nic z toho nejsou astronomické částky, pro FIFA jde o drobné, které jí jiné projekty vydělají za pár dní. Pro Mikronésii by znamenaly revoluci.
Klíčové by bylo také partnerství s některou ze zemí Oceánie, které by mohlo Mikronésii postupně přivést k asociovanému členství v OFC, a tím i k prvním rozvojovým fondům. Tyhle kroky by nesporně vedly k velké šanci na členství ve FIFA. Bohužel je to tak, že pokud by to pro FIFA znamenalo nějaké problémy, dává od takového projektu ruce pryč.
Je fotbal opravdu pro všechny?
Když jsme četli odpověď z FIFA, nešlo se ubránit pocitu, že v globalizovaném světě fotbalu zůstává prostor pro malé a izolované země neúměrně malý. Kritéria členství existují z pochopitelných důvodů, ale někde mezi těmito pravidly se ztrácí původní myšlenka hry, která má spojovat lidi bez ohledu na hranice, jazyk nebo ekonomickou realitu.
Fotbal může být pro všechny, ale jen pokud těm nejmenším někdo podá ruku. Aniž by očekával, že v ní budou třímat obálku naditou penězi.
Malý stát, velká vytrvalost
Mikronésie se ani přesto nevzdává. Na špinavých pláccích, bez vybavení, bez dotací a skoro bez diváků. Hrají děti, hrají muži, hrají ženy. Hraje se pro radost. Je to možná ta nejčistší podoba fotbalu, kterou v dnešní době uvidíte.
I když pro FIFA zatím není Mikronésie dost velká, dost bohatá ani dost organizovaná, jedno je jisté: láska ke hře se tu měřit dá. A v tomhle ohledu je tahle malá země jedním z největších outsiderů, kterým stojí za to fandit. Kdybychom se s kamarádem někdy vypracovali na nejvyšší místa ve FIFA, bereme ji hned.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
