Článek
Dlouho očekávané finále Eura 2024 je konečně tady. V neděli večer si to rozdají o titul mistra Evropy Angličané se Španěly. Názory na favorita jsou různé, kvalita hráčů však není to jediné, co bude rozhodovat o tom, zda bude finálový zápas nezapomenutelný. Výraznou měrou k tomu totiž přispívá také kvalitní komentář, který Česká televize letos nabízela v různých podobách a především v nejrůznějším personálním obsazení. Vedle ostříleného matadora Jaromíra Bosáka jsme tak měli možnost vyslechnout řadu dalších osobností. A nutno podotknout, že většina z nich se nesetkala s kladným hodnocením fanoušků.
Asi největší kritika zejména zpočátku zaznívala na adresu fotbalistky Kateřiny Svitkové. Názory, že by měla komentovat maximálně ženský fotbal, že její hlas je nudný a postřehy nejsou vůbec na úrovni, byly ve velké většině. Postupem času se však pozornost fotbalového národa zaměřila jinam. Po vyřazení našich fotbalistů je logické, že máme více času si všímat takovýchto jemnějších nuancí kolem celé akce. Osobně hodnotím Svitkovou jako lehce nadprůměrnou komentátorku; ač mi její lehce unuděný tón není kdovíjak po chuti, její postřehy týkající se taktiky a herních situací jsou v kontextu ostatních komentátorů velmi dobré.
Víceméně vlažné až kritické reakce sklízí poměrně často obsazovaný Vlastimil Vlášek a Jiří Štěpán, spíše kritické hlasy zaznívají na adresu Davida Kobylíka a Tomáše Pešíra. Rozporuplné názory má veřejnost na bývalého vynikajícího fotbalistu a vicemistra Evropy z roku 1996 Karla Poborského, který jako spolukomentátor absolvoval již čtyři zápasy Anglie: ve skupině s Dánskem, v osmifinále se Slovenskem, ve čtvrtfinále se Švýcarskem i středeční semifinále s Nizozemskem. Nutno podotknout, že podle mého názoru se za poslední roky v mluveném projevu výrazně vypracoval, neutrální fanoušek mu však musí vyčíst přílišnou adoraci letos vesměs jalového anglického výběru.
Já už jsem si v minulosti dokázal zvyknout na celou řadu komentátorů, lepších či horších (včetně Pavla Karocha, a to byl panečku boj), takže seznam těch, které opravdu nemohu vystát, se smrsknul na jediné jméno: Josef Němec. Působí na mě jako člověk, kterého komentování nebaví a v téhle roli nemá moc co dělat. Jeho postřehy k dění na trávníku, zpravidla vyřčené ex post, bývají často úplně mimo realitu. Taky mě tahá za uši regionální přízvuk a vůbec celkově ospalá dikce Tomáše Ujfalušiho, nicméně ten komentuje zápasy tak zřídka, že se to dá psychicky v pohodě ustát.
Na co se tedy můžeme v neděli večer těšit? Je to finále Eura, jehož složení rozhodně neodpovídá tomu, co jsem si vysnil. Španělský postup přes Gruzii se dal očekávat (ačkoli Gruzie hrála jeden z divácky nejatraktivnějších fotbalů na turnaji), následně silou vůle, rozhodčího a trochy simulování přešla La Roja i přes domácí Němce a ve vlažném semifinále těsně přehrála silné Francouze, kteří letos hráli jako ponocní.
Do finále se Španěly se krásně nabízelo Nizozemsko, které dávalo stejně jako Španělé dost gólů a jistě by mělo chuť se pomstít za těsnou porážku ve finále MS 2010. Osud to však chtěl jinak. Ve finále jsou Angličané, kteří napřed srovnali minutu před koncem osmifinále se Slováky a v prodloužení je udolali, následně přešli na penalty přes Švýcary a Nizozemsko s notnou dávkou štěstí porazili díky penaltě a šťastnému gólu z 91. minuty. Neřešme nyní, zda penalta byla správně odpískaná, pořád je to penalta, tedy symptom ukazující neschopnost skórovat ze hry.
Věřím, že finále bude i přesto vyrovnané. Osobně budu trochu rozpolcený, zda fandit uspávačům hadů nebo simulantům, ale užiju si ho. Zejména díky komentátorské dvojici Jaromír Bosák a Luděk Zelenka. Ta je podle mě v posledních letech vůbec nejlepší ze všech. Bosák je v českém fotbalovém prostředí tím, kým je v hokeji Robert Záruba. Ano, často mluví během zápasů o věcech, které s děním na hřišti souvisejí jen vzdáleně, a občas přihodí i nějaký ten politický názor. Domnívám se však, že komentátoři, kteří neustále jen konstatují, kdo přihrál komu, že se míč odrazil do autu a že tahle hlavička šla metr nad bránu, nemají na tom místě co dělat. Pokud fotbal sleduji, vidím, co se na hřišti děje, nepotřebuji, aby mi to komentátor explicitně sděloval. Odstrašujícím příkladem jsou někteří komentátoři na O2 (jména si nepamatuji), kteří vedle těchto prohřešků navíc dávají důraz na každé slovo. To je vážně neposlouchatelné.
Vím, že Jaromíra Bosáka nemají někteří zrovna v lásce. A také si myslím, že je to způsobeno jeho komentáři mimo fotbal, zejména politickými, které se zrovna neshodují s těmi jejich. Vyrovnaný člověk však dokáže akceptovat cizí názor, byť s ním nijak nesouzní, a případně na vhodném místě uvede argumenty proti němu. Pokud kvůli mně nesympatickému postoji zavrhnu člověka, potažmo jeho práci, ukazuji tím vlastní nevyrovnanost a nízké sebevědomí. To, že někdo vysloví názor, který se mi nelíbí, mě přece nijak neohrožuje. Vážně se mi nikdy nestalo, aby někdo (jen tak mezi řečí) podporoval komunisty, fašisty, hnutí BLM či cokoli jiného, a mně se jen na základě toho znechutil. Jsem totiž natolik přesvědčen o správnosti svých vlastních názorů a hodnot, že mě ty jiné nemohou rozhodit. Zdá se, že to tak nemá každý.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
