Článek
Když zazněl v neděli 30. června v Gelsenkirchenu poločasový hvizd, angličtí fanoušci měli pramálo důvodů k radosti. Nejenže jejich tým kvůli gólu Slávisty Ivana Schranze prohrával 0:1 s už předem odepisovaným Slovenskem, ale bylo to vůbec poprvé od roku 1986, kdy anglická reprezentace v soutěžním zápase nevystřelila za poločas ani jednou na bránu. Jako obvykle museli zpochybňovat taktiku, kterou naordinoval týmu trenér Gareth Southgate. A bezpochyby právem.
S Anglií bylo časem ještě mnohem hůř, střelci se nijak nečinili ani ve druhém poločase. Neutrální fanoušek, pokud zrovna není fanouškem Pepa Guardioly a jeho zlaté éry v Barceloně kolem roku 2012 (nejsou to příjemné vzpomínky), se rozhodně rozplývat nemohl. Já osobně jsem třeba měl otevřené okno v pátém patře a s ubíhajícími minutami jsem po něm s čím dál větší chutí pokukoval. Nakonec jsem to utrpení však dokoukal, především proto, že jsem ve druhém poločase začal držet palce Slovákům, aby to dotáhli. Nestalo se a o dalších nejméně 90 nezáživných minut na tomto Euru je postaráno.
Fakticky postupový gól nakonec vstřelil v čase 90+4:34 Jude Bellingham. Ostrostřelec Realu Madrid a třetí nejlepší střelec uplynulé sezóny La Ligy, který v pořadí střelců ve Španělsku zaostal jen za Ukrajincem Dovbykem a Norem Sørlothem; měl stejně gólů jako Robert Lewandowski. V reprezentaci však pozoruhodně mlčí. Jeho nedělní gól byl teprve pátý ve 33. zápase za Anglii. Pravda, na Euru už má dva, což je celá polovina všech, které anglická reprezentace nastřílela.
Že se Slováci na odpověď už nezmohou, bylo nasnadě, přestože si několik šancí ještě dokázali vytvořit. Samozřejmě vyrovnávací gól takhle pozdě v zápase otřese sebevědomím každého týmu, především však trenér Francesco Calzona poslal ze hřiště v průběhu druhého poločasu prakticky všechny ofenzivní hráče, takže útočit nebylo moc čím. Slovensko, ač rozhodně nejsem jeho fanouškem, si však za odvážný výkon zaslouží velké uznání a na letošním Euru, přestože do kvalifikace vstupovalo až z pátého koše, mimo jiné za Lucemburskem, rozhodně nepropadlo. Nic na tom nemění ani oficiálně postupový gól, který po pár sekundách prodloužení vstřelil Harry Kane.
To samé se nedá říct o Angličanech. Jistě, fotbal se hraje na výsledky, za výsledky dostanete poháry a medaile, které vám pověsí na krk významný politik, aby se na sportovní akci také zviditelnil, a v neposlední řadě i finanční odměnu. Vítěz Eura si letos přijde na 33 milionů euro, plus odměny za vítězství či remízy v jednotlivých zápasech. Není to malá částka.
Je to však omluva, aby nějaký tým, navíc složený z mnoha nejhodnotnějších hráčů světa, hrál odporný fotbal? Za mě rozhodně ne. Tým, jehož celková hodnota přesahuje 30 MILIARD korun českých, má kvalitu na to, aby drtivou většinu soupeřů na Euru přehrál, ať se rozhodne hrát jakýmkoli stylem. Nezlobte se na mě, aby Angličané hráli na držení míče a na jednu střelu (a to ani ne na bránu) potřebovali více než 60 přihrávek, to je opravdu moc. S ohledem na kvalitu týmu je to urážka fanoušků. Fotbal se přece hraje pro lidi. Má bavit.
Chybělo opravdu málo, aby se Anglie v neděli poroučela domů. Za odehraných 100 minut základní hrací doby včetně nastavení vyslala na branku jedinou střelu, pohříchu tu úspěšnou od Bellinghama. Ten si následnou vulgární oslavou před slovenskou lavičkou zavařil a je možné, že ho ještě stihne nějaký trest. Jeho gesto bych však aplikoval především na celý anglický tým, protože přesně takový pocit z něj letos mám.
Neříkám, že na Euru všechny týmy baví. Odpouštím to těm, kteří prostě nemají kvalitu, aby se mohli měřit s nejlepšími; i oni však občas vystrčí růžky a vyrazí do rychlého protiútoku, když se naskytne možnost. Na fotbal Albánie, Slovinska i Gruzie se dalo koukat. Výtku si zaslouží vedle Angličanů zejména Francie, která už je ve čtvrtfinále a ještě nedala gól ze hry. Dva byly vlastní a proti Polsku se trefil z penalty Mbappé. To je také na pováženou. Nijak oslnivý fotbal nepředvádí ani Portugalci s přestárlými Pepem a Ronaldem, kteří prohráli s Gruzií a Slovince vyřadili až na penalty, nebo Italové, kteří už ale jedou zaslouženě domů.
Nejhorší zpráva je, že Anglie se ocitla ve „spodní“ části pavouka, kde jí podobný příšerný fotbal bude s velkou pravděpodobností stačit na postup až do finále. Posuďte sami: v osmifinále už vyřadila Slovensko, teď jde na Švýcary, v semifinále to bude jeden ze čtveřice Nizozemsko, Rumunsko, Rakousko, Turecko (poslední dva osmifinálové zápasy se dohrály po napsání tohoto článku). Jsou to relativně kvalitní týmy a každý z nich může anglickou obranu provětrat ještě o poznání lépe než Slováci, ovšem šance Anglie nejsou malé.
A tak se může také stát, že se 14. července v Berlíně utkají dva týmy, které dělají vesměs jen ostudu. Anglie a Francie přivezly do Německa dva nejhodnotnější týmy, zatím však herně zůstávají daleko za očekáváním. Fanoušci se tak musí pomalu chystat na to, zda budou ve finále fandit fotbalu „starých pánů“, jak ke hře Anglie trefně poznamenal Karel Poborský, nebo týmu, který není schopný bez pomoci rozhodčího či soupeře vstřelit ani jeden gól (Francie). Inu, je to neskutečné, kam ten fotbal za poslední roky dospěl.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
