Článek
Psal se říjen 2025 a česká reprezentace právě utrpěla jednu z nejhorších porážek ve své historii. Faerské ostrovy nastavily národnímu týmu zrcadlo, do kterého nebyl příjemný pohled. Bylo potřeba se poučit a vydat se správným směrem. Času nezbývalo moc, už za pár měsíců začínalo v zámoří MS.
Probojovat se na takovou akci po dvaceti letech bylo jednoznačným cílem trenéra Ivana Haška. Šanci misi dotáhnout do konce ale nedostal. Nechme teď stranou, zda zaslouženě nebo ne, stalo se. Ukázalo to poněkud nekoncepční práci fotbalové generality. A to ještě nikdo netušil, že „bezvládí“ potrvá dva měsíce.
Všechny cesty vedly ke Koubkovi
Hašek skončil 15. října, pár dní po zápase na Faerských ostrovech. Nálada fotbalové veřejnosti byla v tu chvíli jednoznačně proti němu. Jenže kdyby postup na šampionát nějakým zázrakem vybojoval, vše by bylo zapomenuto a odpuštěno. Známe typického českého „fanouška“. Když se nedaří, je všechno špatně, když se daří, je hrdým vlastencem.
Podstatné bylo, že funkcionáři reprezentace v čele s Pavlem Nedvědem prohlašovali, že mají v záloze zajímavá jména i ze zahraničí. Mnoho jich neuvedli, nebo jim ti perspektivní dali košem už při prvním nesmělém kontaktu. Mezitím dosavadní trenér Jaroslav Köstl zapsal výhru proti San Marinu (trestuhodně 1:0) i Gibraltaru (6:0) a zařadil se tak mezi těch nemnoho koučů, kteří mají u reprezentace stoprocentní bilanci.
Pět dní před Vánoci dospěla situace do bodu, který se obecně očekával už od začátku. Dlouhodobou smlouvu podepsala reprezentace s Miroslavem Koubkem. Trenérský bard si tak ke konci kariéry obohatí životopis i postem nejžádanějším. Ale také nejvíce náročným.
Řekněme si to na rovinu: průměrný fanoušek české reprezentace tohle vyústění očekával už od začátku. Koubek byl volný, měl plno zkušeností a Nedvěd ho koneckonců chtěl už na začátku. Když se postupně ukázalo, že v rozpočtu není mnoho peněz a zahraniční odborníci se k problematickému týmu moc nehrnou, bylo jasno.
Experimenty? Jen to ne
Už první rozhovor s novým trenérem mě přesvědčil, že tohle byla velmi dobrá volba. Předpokládám, že mezi svátky Iry, Dány i Makedonce, kteří jsou soupeři českého týmu v barážové větvi, řádně nastudoval. Fakt, že bude mít jen dva tréninky, a pak už ostrý zápas s Irskem v Praze, je nepříjemný. Zároveň však jasně určuje, že není prostor experimentovat.
To mě přivádí k tomu, co je Koubkovi ve fotbalových diskuzích vytýkáno nejčastěji, totiž pokročilejší věk. Někteří fanoušci mají strach, že trenér nebude dostatečně progresivní, a že bude vyznávat spíš léty prověřené metody.
V téhle situaci je to jednoznačně pozitivní zpráva. Jasně, bylo by fajn, kdyby si nový trenér mohl vyzkoušet něco nového. To by s ním ale musel národní tým podepsat smlouvu hned po odchodu Haška. Tehdy bylo víc než jasné, že Čechy čeká baráž, a pokud by bylo potřeba něco vyzkoušet, zápasy se San Marinem a Gibraltarem pro to nabízely ideální příležitost. Nestalo se – a trenér tak musí hrát na jistotu.
Tři facky, zázrak a vykoupení
Česká reprezentace během tohoto krátkého kvalifikačního cyklu dokázala něco, čím se nelze příliš chlubit. V osmi zápasech naštvala fanoušky hned třikrát. Červnový debakl 5:1 v chorvatském Osijeku a ostudné klopýtnutí na Faerských ostrovech jsou herní problémy. Dá se s nimi žít, i když s těžkým srdcem. Negativním dojmům českých příznivců se po takových výsledcích nelze moc divit.
To nejhorší přišlo po závěrečném zápase s Gibraltarem. Zřejmě na pokyn kapitána Součka a jeho někdejšího spoluhráče Coufala tým nepřišel v Olomouci poděkovat skalním fanouškům. Coufal se na Hané vyznamenal už o dva roky dříve, kdy před klíčovým zápasem kvalifikace na Euro popíjel s dalšími hráči až do rána v klubu Belmondo. Zejména to tehdy přispělo ke konci (ač úspěšného) trenéra Jaroslava Šilhavého.
S ohledem na tuhle bilanci je skoro neskutečné, že jsme druhé místo za Chorvaty uhájili. Řekněme si na rovinu: byla to mizérie. A ten poslední incident ukázal, že uvnitř týmu jsou problémy, které je třeba řešit. A ano, fanoušci jsou součástí týmu. Právě pro lidi se ten fotbal hraje.
V osobě nového trenéra v tak složité situaci vidím opravdovou spásu.
A co bychom na tom MS dělali?
Výše popsané problémy nemůže Miroslav Koubek ignorovat. Nového trenéra a jeho tým čekají týdny práce, než v březnu oznámí nominaci. To bude jeho odpověď na to, zda se Součkem a Coufalem nadále počítá. Byl by to drsný krok, po letech je vynechat, ovšem pokud k němu zkušený stratég sáhne, bude vědět proč.
Papírová kvalita hráčů totiž není víc než soudržnost týmu. Navíc český tým kvalitní je. V internetových diskuzích si přečtete stokrát omílaný názor, že na MS nemá co dělat, je to ale nesmysl. Českému týmu patří v žebříčku FIFA 44. místo. To sice není nic moc, ale hned 10 už kvalifikovaných týmů je níž. Nový Zéland dokonce o 42 míst.
Takže co by český tým na tom MS dělal? Asi by nehrál o medaile. Ale určitě má na to, aby tam sehrál důstojnou roli. Skupina pro postupujícího je už známá: Mexiko, Jižní Korea, Jihoafrická republika. Tedy poměrně atraktivní a především hratelná.
Skupina A nadcházejícího MS, pokud na něj postoupí Češi. Pro fanouška by to znamenalo dvojí ponocování.
Když budu parafrázovat slavný výrok z posledního Harryho Pottera: Je to síla vlastního přesvědčení, co rozhoduje o úspěchu, ne výběr těch nejdražších hráčů.
Pan Koubek dostal za úkol českou reprezentaci vyléčit. Zkouška ohněm přijde už na konci března. Osobně věřím, že pod tímhle vedením v Praze vyprášíme Iry i Dány (nebo Makedonce) a poslední evropskou letenku do Mexika si zajistíme. Nechme se překvapit.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
