Článek
,,Paní učitelka Čechová:,,Tomáši, nespi," napomenula ho paní učitelka při hodině češtiny už poněkolikáté.
,,Vstaň tedy a pojď nám povědět něco o Jiřím Wolkerovi."
Tomáš se rozespale podíval a pomalu se šoural k tabuli.
,,Tak copak o něm víš?" Tomáš pozvedl oči a zamyslel se.
T.: ,,Na minulé hodině jste říkala, že Wolker chtěl zabít sen a to znamená, jestli si to dobře pamatuji: uskutečnit ho. V lavici jsem přemýšlel a snil o tom, co bych si přál a zkoušel to jako Jiří." Třída vybuchla smíchy. Češtinářka Čechová se podívala udiveným a zároveň zmateným pohledem. ,,Pokračuj."
T.: ,,Také vím, že napsal sbírku Těžká hodina. Zde najdeme nejtypičtější verše proletářské poezie a pak vymyslel různé balady - například o snu, já chtěl, prosím, též, jenomže vy jste mě z mého snění probudila. No nic, tak si tu romantickou básničku napíšu jindy."
,,Běž si, prosím tě, sednout. Dávám ti za jedna, ale zase to nemusíš brát tak úplně vážně."
(Doma. Romantická básnička. Dívka v mém snu.)
T.: ,, Dívka v mém snu? Ta, se kterou usnu. Budeme létat ve hvězdách a v noci po střechách. Zasypu ji lučním kvítím, řekne, že jak slunce svítím."
,,Já tak chytím svůj sen. Na rty druhými napíšu jen: Miluji Tě. Jsi má nejmilejší princezna. Tak neskutečně něžná. Tvá touha a vášeň mě okamžitě rozplývá."
Tomášovi v očích létají jiskřičky, jak si postupně představuje dívku svých snů. Vidí její jemné kaštanové vlasy vlající v lehkém jarním vánku. Sahá a přičichává si ke květině, jež voní po dešti. Rozzářenou tvář sluníčkem a duhou, která se objevila na obloze.
A potom nad těmi všemi představami usnul.
